Recenzovaná verze: PlayStation 5

První Helldivers byla arkádová twin-stick střílečka viděná z top-down pohledu, a i proto bylo překvapením, že se vývojáři z Arrowhead Game Studios rozhodli s druhým dílem nabídnout zcela nový a hlavně modernější pohled na samotná bojiště, kde probíhá deratizace různých mimozemských neřádů. Jde totiž o střílečku ze třetí osoby, což mohlo po oznámení ve fanoušcích prvního dílu vyvolávat mírné obavy. Já je ale mohu hned na začátku rozptýlit, protože nový pohled Helldivers 2 sedí, navíc se vývojářům povedlo zachovat všechny oblíbené charakteristické mechaniky a prvky předchůdce, a do toho přidat hromadu zajímavých novinek. Helldivers 2 proto rozhodně fanoušky nezklame, navíc má docela velkou šanci oslovit i zcela nové hráče.

Hned po prvním zapnutí bude spuštěno pěkné CGI video, které nastíní současné události. Pokud jste první díl nehráli, nemusíte se bát, že byste o něco přišli. Helldivers 2 stojí na svých nohou, navíc samotná Bčková zápletka je vlastně docela jednoduchá. Je tomu už poměrně dlouho, co proběhla obrovská vesmírná válka o Super Zemi, náš domov. Protivník byl poražen a po staletích se zdálo, že je tu konečně tolik chtěný mír, demokracie je v celém známém vesmíru a nic už lidstvo nemůže ohrozit. To byl ale obrovský omyl, protože protivník se znovu vrátil a podniká ještě daleko větší invazi, než jak tomu bylo posledně. I proto musí být vysláni s ním bojovat elitní vojáci, kterým se říká Helldiveři. Do jejich řad se musíte přidat i vy, abyste útoky protivníků odrazili, a bojovali tak za mír, přežití lidstva a hlavně zachování demokracie. Zatímco zápletka asi moc nepřekvapí, protože jde opravdu jen o klasický boj proti mimozemským neřádům, vývojářům se povedl skvěle napsat humor, kterým se nešetří už během úvodního filmečku, ale následně i během samotného hraní. Hlavní hrdinové mají dobře napsané vtipné hlášky, a hře vůbec pomáhá její dosti odlehčená atmosféra, připomínající film Hvězdná pěchota, z něhož se očividně hodně čerpalo, stejně jako z dalších sci-fi filmů, knížek a seriálů.

Pokud hru Helldivers 2 zapnete sami a na lehkou obtížnost, může vám připadat po pár minutách hraní, že jde vlastně o docela jednoduchou, arkádovou a bezhlavou střílečku ze třetí osoby, která postrádá větší hloubku. To je ale obrovský omyl, protože první zdání neskutečně klame a hra ukazuje svoji pravou tvář až ve chvíli, kdy si otevřete po pár hodinách hraní, které slouží jen jako seznámení se s herními mechanikami, těžší obtížnosti a naskočíte do misí se třemi dalšími hráči, nejlépe kamarády, s nimiž můžete komunikovat. Nepřátelé na vyšší obtížnosti sice vydrží stejně, ale objevuje se jich daleko více, navíc klasické druhy doprovází i velké množství silnějších. V tu chvíli už musí tým maximálně spolupracovat, vytvářet různé strategie a taktiky, komunikovat spolu a vůbec táhnout za jeden provaz jako dobře namazaný stroj. V opačném případě budete padat jako hrušky a zavládne chaos, z něhož se nemusíte být schopni dostat. Tohle se mi stávalo hlavně při hraní s náhodnými hráči, kteří nekomunikovali a zmateně pobíhali, takže stačil jeden menší střet s protivníkem a životy letěly k nule.

Z počátku jednoduché prosté střílečky se rázem stane komplexní a napínavá filmově laděná řežba s obrovskou hloubkou, v níž hraje velkou roli i to, jakých rolí se kdo chopí a jaké zbraně či vybavení si vezme na bojiště. Uvidíte třeba velkého obrněného brouka, kterého doprovází horda menších. V tu chvíli se vyplatí, když jeden člen týmu do velkého brouka střílí třeba raketometem, zatímco druhý hráč mu ho hned nabíjí pomocí své brašny. Tím tak první hráč ušetří čas, protože nemusí zdlouhavě nabíjet a může pálit jednu raketu za druhou. Další dva hráči se pak pokoušejí likvidovat menší protivníky. A to je jen jedna z modelových situací, protože během hraní jich vzniká hromada, přičemž záleží i na plněném úkolu či na tom, kde se zrovna nacházíte. Co se týče druhů protivníků, v současnosti hra obsahuje pouze dvě frakce – Terminids a Automatons. Obě obsahují několik unikátních jednotek, na které je potřeba využívat vždy jinou strategii k poražení. Některé jednotky se dají klasicky ustřílet, u jiných je nutné hledat slabina. Zatím dvě frakce stačí, ale do budoucna bude určitě hra potřebovat v tomto oživení přidáním dalších. Na nich se už dle všeho pracuje.

Co je velkou devízou Helldivers 2, je výborný gunplay, který se vývojářům povedl na podtrženou jedničku, a vlastně mu docela dost pomáhá velmi dobře zpracovaná haptika v DualSense gamepadu. Střelba z různých zbraní, které si postupně odemykáte, kdy každá má trochu odlišný zpětná ráz, je neskutečně uspokojivá a vůbec ne čistě arkádová, jak by se dalo čekat. Je vlastně až s podivem, že se vývojářům takto gunplay povedl na první pokus. Vždyť se střílečkami ze třetí osoby nemají vůbec žádné zkušenosti. Co se týče zbraní, na začátku máte k dispozici jen základní samopal a pistolku, ale později si odemykáte brokovnice a další pušky s různými perky. Kromě klasických zbraní jsou důležitá i podpora „Stratagems“, kterou si přivoláváte z orbitu ze svých lodí po stisknutí L1 a naťukání kódu na D-padu (jde o docela zajímavou minihru, která je i hodně napínavá, když se ocitnete ve složitější situaci). Mezi nimi je nejen různé bombardování cílů nebo nálety, ale také je možné umisťovat na mapu kulometné nebo raketometné věže, případně si přivolat třetí podpůrnou zbraň v podobě kulometu, raketometu a tak dále. Já jsem si třeba hodně oblíbil létajícího drona, který mě doprovázel a střílel po protivnících laserovým paprskem. S ním dokáže zlikvidovat nejen menší protivníky, ale ustřílet i větší.

Podporu v podobě Stratagems si odemykáte na své lodi za nahranou herní měnu, takže se postupně možnosti pro střety s protivníky značně rozšíří. Kromě odemykání si těchto aktivních doplňků je možné si i vylepšovat moduly lodě za nastřádaný materiál, k němuž se ještě dostanu. Tyto moduly pak přidávají další pasivní bonusy, které se ale také hodí a kolikrát mohou mít i docela zásadní dopad na to, jak mise dopadne. Odemykání nových možností pro boj je fajn, jde celkem rychle a přímo se váže i na to, jak se vám daří nebo nedaří na bojišti.

Když byla hra Helldivers 2 spuštěna, obsahovala jen čtyři planety, dvě určené pro boj s hmyzími protivníky (Terminids) a dvě, kde se nacházeli robotičtí nepřátelé (Automatons). Každá planeta má odlišnou atmosféru, ale také samotné prostředí, takže zatímco jedna s hmyzáky byla kompletně pokryta ledem a sněhem, druhá s roboty zase obsahovala džungle, takže jí hráči hned přejmenovali na Vietnam s Terminátory. Cílem hráčů je každou dostupnou planetu osvobodit, což je vždy velký komunitní úkol, na který je vymezen určitý čas. Pokud se to povede, je vždy komunita odměněna herní měnou, ale také odemknutím dalších odlišných planet. To vlastně napomáhá i iluzi, že se boje ve vesmíru neustále mění a přesouvají z planety na planetu, a vlastně se jedná o obrovský konflikt, který ohrožuje samotnou existenci lidstva. Trochu jsem se popravdě bál toho, že hra nabízí jen pár planet, ale nyní když vím, že je budou vývojáři neustále obměňovat, přičemž každá nabízí odlišné prostředí, ale i nádherné scenérie, počasí a vlastní problémy, jsem naprosto v klidu.

Když si vyberete planetu, procedurálně se na ní vygeneruje mapa. Ta nikdy není stejná. Ano, motiv je stejný, ale rozvržení nepřátel, důležitých lokací a úkolů je vždy jiné. Na mapě následně musíte zvolit bod přistání, no a když se na ní dostanete sami, s náhodnými hráči nebo kamarádem, máte většinou čtyřicet minut, abyste splnili jeden nebo více hlavních úkolů a pokusili se vypadnout skrze extrakci. Hlavní úkoly většinou spočívají v záchraně místních, likvidaci velkých hnízd nepřátel s vajíčky či hackování počítačů, abyste mohli třeba seslat na protivníka velkou atomovku, která v dálce udělá pěkný hříbek. Kromě hlavních úkolů se ale můžete vydat planetu dál prozkoumat a splnit vedlejší úkoly, případně zavřít všechna hnízda u hmyzáků či vystřílet základny robotů. Ačkoliv je nyní na startu druhů úkolů jen pár, ani po pár dnech hraní mi nepřišlo, že by to byla nějaká velká vada na kráse a hra by sklouzávala do stereotypu, na což má velký vliv i samotná hratelnost a vůbec kvalitně navržená herní smyčka. Jsem si navíc jist, že vývojáři časem přidají další úkoly, aby byla hra v tomto rozmanitější a dostala potřebné oživení. Kromě hlavních misí hra nabízí i variaci na hordu, v níž musíte během deseti minut zlikvidovat určitý počet nabíhajících nepřátel, případně na menší mapě během dvanácti minut splnit nějaký jednoduchý úkol. Tyto menší střety krásně doplňují hlavní velké mise.

V prvních pár hodinách hraní Helldivers 2, které jsem trávil na nižší obtížnosti, protože jsem se seznamoval s jednotlivými mechanikami, mi popravdě moc nedošlo, že jde i svým způsobem o extrakční střílečku jako Escape from Tarkov nebo připravovaný Marathon, k němuž má asi nejblíže. Jak už jsem zmínil, když se vydáte na misi, plníte hlavní i vedlejší úkoly. Ty když splníte a náhodou zemřete i se svými kamarády, pořád je máte splněné a dostanete za ně odměnu v podobě herní měny, medailí či XPček do levelu. Během hraní je ale možné mapu více prozkoumávat, hledat důležitý materiál v podobě vzorků pro upgrade lodi a odemykání dalších výhod. Háček v tom je, že tento cenný materiál musíte extrahovat a odletět s ním živí. Pokud zemřete, upustíte ho, a když ho nesebere někdo jiný z vašeho týmu (je naštěstí sdílený napříč celým týmem), přijdete o něj, což vnáší do hry docela silný prvek napětí, protože o tento materiál, zvláště když ho máte hodně, rozhodně přijít nechcete. Jde o pěknou vrstvu, která hratelnost krásně doplňuje, protože pak musíte s týmem zvažovat rizika. Půjdeme prozkoumat ještě tuto část mapy, abychom získali další materiál, ale zároveň riskovat, že zemřeme, nebo půjdeme přivolat odvoz?

Zabíjení brouků či souboje s roboty jsou fajn, ale řekl bych, že hra by neměla takové kouzlo, pokud by v ní nebyl zapnutý friendly fire, který se kolikrát stará o nečekané a hlavně zábavné situace, u nichž se začne smát celá skupinka hráčů. Kolikrát se nám během hraní stalo, že někdo hodil minové pole, do něhož následně ostatní vlezli, a stal se z nich mastný flek, případně se přivolalo bombardování, které zlikvidovalo nejen protivníky, ale také šiřitele demokracie. Vtipné jsou i popravy od kulometných věží či přímo od spoluhráčů, když se jim připletete do palby. A ani nepočítám situace, kdy jsem hodil granát a ten se odrazil tak nešťastně, že urval spoluhráči obě nohy. Friendly fire se může zdát na začátku frustrující, ale opak je pravdou, protože je sám skvělým doplňkem a herní mechanikou, starající se o zábavu. Jedna, dvě i více smrtí navíc během mise zase tak moc nevadí, protože pokud hrajete v týmu s dalšími třemi hráči, máte dohromady dvacet životů, které můžete spotřebovat. Když dojdou, na další respawn si vždy musíte počkat dvě minuty.

Sony se začala před několika lety zaměřovat více na vývoj live service her, které přináší příjem nejen při svém vydání, ale i po něm skrze mikrotransakce. Několik z nich už oznámila, navíc koupila studio Bungie, které stojí za sérií Halo a v současnosti se stará o úspěšnou hru Destiny 2. Hra Helldivers 2 byla od začátku prezentována jako live service záležitost, kterou ale svým způsobem byl už první díl. Jen to nebylo tak okaté a v té době live service nebylo pro mnohé hráče sprostým slovem. V tomto se tedy toho zase tak moc nezměnilo. Navíc je sympatické, že nebyla nasazena plná cena, jako v případě velkých AAA her, ale je prakticky poloviční (949 Kč za základní edici na PlayStation Store). Vývojáři nedávno dali vědět, že vydání je pro Helldivers 2 teprve začátkem. Už nyní plánují nové protivníky, biomy, zbraně a další novinky, které budou přidávány v rámci sezón, a to zcela zdarma. V době psaní recenze bohužel nebyla dodatečná podpora více upřesněna, ale snad se to stane v brzké době. Bude totiž hodně důležitá, aby si hra u sebe dokázala hráče udržet po delší čas.

Zatímco nový obsah bude zdarma, vývojáři se Sony samozřejmě chtějí na hře vydělávat i z dlouhodobého hlediska, a to skrze mikrotransakce. Když si hru zakoupíte, dostanete jeden Battle Pass, který je zcela zdarma, a jde o hlavní způsob, jak si odemknout nová brnění s různými perky, zbraně a další důležité doplňky pro boj s mimozemskými neřády. Trochu kontroverzí se stal v posledních dnech prémiový Battle Pass, který získáte zakoupením Super Citizen edice, na níž je možné i upgradovat za 10 euro. Ten nabízí další brnění, kosmetické doplňky, ale také čtyři další zbraně. Hned si někteří hráči začali stěžovat, že jde o pay-to-win, ale tak to není. Hlavně u hry, která je PvE, navíc i základní Battle Pass nabízí spoustu zajímavého vybavení, takže se hráč bez toho prémiového, které se zase tak moc neliší, klidně obejde. No a pak je ve hře ještě obchod s brněními, který se každý den aktualizuje. V něm musíte používat prémiovou měnu, kterou je možné zakoupit za reálné peníze, případně získat hraním, protože se také nachází v základním i prémiovém Battle Passu. Zajímavostí je, že ceny jsou dost nízké. Zatímco v jiných hrách byste získali za stejnou cenu jen jeden skin, zde získáte rovnou hned několik helem, brnění a dalších doplňků.

Ačkoliv se vývojáři na launch připravovali, bohužel ho nezvládli úplně dle svých plánů a hlavně představ hráčů. Už první den hra trpěla problémy se servery, takže hráči byli odpojováni z her, na PC pak docházelo k docela častým pádům do Windows. Hru jsme měli díky Sony k dispozici na obou platformách, takže jsme mohli je vyzkoušet a třeba otestovat cross-play, který má u podobné kooperativní hry rozhodně velký smysl. V neděli byl na servery vytvořen takový nápor, že to nevydržely a spadly, takže hra zhruba půl dne nešla. Od té doby ale vývojáři vydali dva updaty, navýšili kapacitu serverů a včera i dnes hra jela prakticky bez problému, až na pořád částečně nefunkční matchmaking, na který se budou muset vývojáři ještě podívat. Ano, launch mohl být asi hladší, ale i daleko větší studia a společnosti mají kolikrát se startem svých nových her problémy.  Helldivers 2 je měl také, některé menší pořád má, ale jsem toho názoru, že hra rozhodně rozbitá nebo nefunkční nevyšla, jak se v prvních dnech objevovalo.

Helldivers 2 je rozhodně vizuálně pěknou hrou. Jednotlivé planety jsou detailní, mají rozmanitá prostředí a pochválit musím kolikrát pěkné scenérie, na které se moc dobře dívá. Děsiví a detailní jsou i protivníci v podobě brouků a robotů, kterým všichni říkají Terminátoři. Ostatně pro jejich design se nechali vývojáři slavnými filmy hodně inspirovat. Přímo skvělé je i nasvícení a vývojáři nešetří ani pěknými efekty, ať už jde o výbuchy nebo krásně se rozprskávající těla mimozemských potvor. Já jsem hrál Helldivers 2 na konzoli PlayStation 5, kde má dva režimy zobrazení. První nabízí 4K rozlišení, v němž je hra opravdu moc pěkná a vyniknou v ní i ty nejmenší detaily. Bohužel v tomto rozlišení hru zvládá PlayStation 5 pouze na 30 snímků, což už mi dnes přijde nedostačující. I proto jsem hrál většinou v režimu výkonu, jenž se zaměřuje v prvé řadě na hladší zážitek a snaze dosáhnout na 60 fps i v těch největších vřavách. Ten na první pohled ztratil řadu detailů a hlavně v něm hra běží pouze v rozlišení 1080p. Já jsem ale toho názoru, že klidně oželím pár detailů a jemnější obraz, když se hra lépe hýbe, což se následně odráží i na ovladatelnosti a samotné zábavě.

První Helldivers jsem měl hodně rád, přesto jsem nečekal, že si mě druhý díl tak získá a omotá kolem svých prstů takovým způsobem, že se od něj nebudu moci odtrhnout a každý den ho budu hrát s kolegy v redakci a kamarády od rána do večera. Ačkoliv vývojáři staví na dobře známých a osvědčených základech a mechanikách, s nimiž přišel první díl, hratelnost dokázali oživit o nový pohled na bitevní pole, řadu nečekaných situací, parádní gunplay a v neposlední řadě o dobře mířený humor i celkově velmi dobrou prezentaci. Helldivers 2 je bez debat jednou z nejlepších kooperativních akčních her, jakou jsem si mohl v posledních letech zahrát, a myslím si, že do budoucna bude mít spoustu následovníků. Docela dost se těším na to, jaké novinky vývojáři v následujících týdnech a měsících přinesou. Teď už se ale musím omluvit, jdu popadnout zbraň a dál šířit svobodu a bojovat za demokracii.