Recenzovaná verze: PlayStation 5

Pokud jde o videoherní produkci spojenou s touto slavnou seriálovou a komiksovou značkou, dočkali jsme se vynikajících adventur studia Telltale Games se silnými a emotivními příběhy, které mohu i dnes doporučit všem fanouškům. Mezi kvalitní tituly můžeme také zařadit dva díly survival akce pro PlayStation VR/PlayStation VR2 s názvem The Walking Dead: Saints & Sinners, s nimiž vývojáři ze studia Skybound Entertainment dokázali přenést věrně komiksový svět plný násilí a napětí do virtuální reality. Příšerným zářezem na Darylově kuši byla ovšem akční hra The Walking Dead: Survival Instinct, kterou jsem měl před 10 lety tu čest dokonce hrát. Tehdy jsem si myslel, že to nejhorší má tato značka za sebou, ale při zpětném pohledu jsem se spletl. Netušil jsem, co budu muset jako fanoušek vytrpět letos.

Studio FLUX Games si zřejmě dalo za svůj primární cíl překonat tuto záležitost v tom, že vytvoří ještě něco daleko horšího, u čeho se budou fanoušci drbat dlouho na hlavě, jestli to myslí někdo opravdu vážně nebo jde o předem pečlivě naplánovaný vtip. Jinak si nedovedu představit, proč vlastně The Walking Dead: Destinies vzniklo nebo k němu dokonce AMC dalo oficiální svolení a propůjčilo tuto značku. Jediným racionálním vysvětlením se nabízí varianta, že manažeři sestávají právě z nemrtvých chodců a nemají již cit pro skutečnou zábavu. Pojďme se tedy podívat, jak tato hnilobně zapáchající hra vlastně funguje, a jak se vůbec hraje.

Už při prvním spuštění se raději půjdete ujistit ke své televizní skříňce, zda jste omylem nezapnuli konzoli PlayStation 3 a nehrajete na ní remaster nějaké ještě starší hry. Na samý začátek musím propálit, že The Walking Dead: Destinies nabízí grafický zážitek srovnatelný s hrami, které se objevovaly na pomezí éry Playstation 2 a PlayStation 3. Vše je doslova enormně odporné a textury jsou tu v neuvěřitelně trapném rozlišení. Ačkoliv má hra plnohodnotnou AMC licenci, tak mnohdy se budete podivovat nad tím, jak některé známé postavy ze seriálu vypadají a jaké odpudivé animace mají.

A stejně jako hra hnusně vypadá, špatně se i hraje. Hra si bere na paškál pouze první 4 řady původního seriálu, a možná tu byl záměr časem vytvořit, ehm pokračování… (promiňte, musel jsem se pokřižovat). Aby to samozřejmě nebyla čistá replikace toho, co už jsme v seriálu viděli, příběh je ozvláštněn o vychytávku, kterou v mnohých hrách skutečně rádi vidíme. Jedná se totiž o možnost volby v příběhu. Můžete změnit klíčové události, čímž se v dalších kapitolách můžete těšit na jiné vyústění děje. Toto hlavní lákadlo hry je však vytvořeno s tím nejlacinějším záměrem, a to pokusit se z vašich peněženek vysosat nějaké ty peníze.

Chcete, aby namísto Ricka vedl přeživší Shane? Není problém. Chcete volit mezi Glennem nebo Michonne? Není problém. Skutečně je v příběhu pár rozhodnutí, které mění budoucí postup. Praxe je ale taková, že ať zvolíte jedno nebo druhé řešení, tak jediné, co se skutečně změní, je fakt, že v následující misi se namísto jedné objeví ona druhá postava, a dokonce pak říká téměř to samé. Hlavní lákadlo nových Walking Dead bychom tedy měli, a nyní se podíváme na to, co už je špatné od prvního pohledu.

Celkem má hra 5 příběhových kapitol, které jsou selektovány do 23 misí. Celý průchod vám zabere na první dohrání okolo 5-7 hodin. Pokud byste hrou skutečně prolétli, tak je možné ji dokončit okolo 2 hodin. Dovolím si zde malý tip pro hráče, kteří by se chtěli pustit do splnění všech trofejí či achievementů. Ideálně si veškeré projděte dopředu a zaměřte se na to jejich splnění ihned během mise, jinak je nutné celou hru opakovat. Hra nenabízí výběr kapitol, takže musíte celou hrůzu absolvovat znovu.

Nové The Walking Dead jsou akční adventurou, která nabízí náplň z pohledu třetí osoby. Procházíte tedy předem nadefinovaný koridor, v němž likvidujete veškeré zombíky, hledáte klíčové předměty, sem tam někoho zachráníte a jednou za čas vás čeká nuzně navržený boss či rozhodnutí, které ale nemá moc velký dopad. Nic víc v tom nelze hledat. Kdyby se autoři alespoň snažili o to, aby bylo lákavé jednotlivé lokace procházet, ale ani těch se moc nenabažíte. Podíváte se sice na místa jako věznice, Woodbury, farma Greenových nebo Atlanta, ale jde vždy jen o naprosto uzoučký a naprosto nezajímavý a po stránce designu prachbídný koridor, který vás nikam nepustí a nic vám nedovolí. Je až vrcholem drzosti, jak nevyužitý je celkový potenciál této hry, a dokonce objektivně dlabe i na hardcore fanoušky.

Jedinou mírnou obměnou mezi mlácením zombíků a běháním okolo je hledání speciálních předmětů, které vám přinesou dovednostní body. Pokud chcete vylepšovat své postavy, tak vám k tomu postačí najít rádio či deník. Proč tyto předměty? To skutečně nemám nejmenší tušení. Kdykoliv během hry můžete vyvolat obrazovku, kde můžete za nasbírané dovednostní body získat vylepšení pro vaše postavy. Ještě jsem nezažil titul, kde bych měl po necelé polovině vylepšené všechny postavy na maximum, a na konci hry mi zbylo 530 bodů, které jsem nemohl nikam investovat. I na tom je vidět, jak jsou systémy hry špatně navržené a nevybalancované.

Soubojový systém je tu velice jednoduchý. Buďto uštědříte nepříteli mírnou nebo velkou ránu nejrůznějším typem zbraně. Mezi ně patří mačeta, kladivo, sekyra, pistole, brokovnice, odstřelovací puška, kulomet nebo granáty. V případě, že se vaše tělo napumpuje adrenalinem, můžete provést popravu s aktuální zbraní. Souboje jsou v kombinaci s kamerou poměrně slušné peklo a mnohdy jsou velice frustrující, neboť okolo sebe mlátíte jako zběsilí, než konečně všichni nepřátelé padnou k zemi. Co se týče nepřátel, tak narazíte na zombíky, ozbrojené zombíky, obří zombíky, vojáky a těžkooděnce. Hra je extrémně nevyvážená, takže zatímco obyčejná zombie schytá dvě kulky do hlavy a leží, těžkooděnec jich mnohdy snese až 30. Je to zkrátka mnohem větší nuda, než koukat na některé řady původního seriálu, a to je co říct.

Střelba je v Destinies učiněné peklo. Zamířit na nepřítele, kterým je třeba voják, je zhola nemožné. Neustále kolem vás běhají v kruzích a občas se z toho stává šílená střelnice, kdy náhodně pouštíte kulky do prostoru a snažíte se nepřátele zasáhnout. Díky bohu za autoaim, který ve hrách příliš nevyhledávám, ale u tohoto titulu je naprosto nezbytný, aby bylo možné něco vůbec trefit kvůli špatnému ovládání, hrozivému gunplay systému a dalším mechanikám. A to jsem nezmínil ještě umělou inteligenci nepřátel. Ta je totiž naprosto příšerná až tragická. Protivníci proto mnohdy končí v překážkách, nereagují a naprosto kolabují jako fanoušci Chelsea v této sezóně. Největším vrcholem je ale fakt, že občas se za vámi spawnují náhodně nebo dokonce vyloženě padají z nebe přímo před vás.

O vizuálním zpracování jsem se zmiňoval už výše, takže se přesunu k hudbě, kdy je tu pouze využita hlavní znělka seriálu v menu, jinak se ničeho nedočkáte. Autoři se však překonali a nechybí ani podpora DualSense, kdy na vás zombíci vrčí z ovladače. To ovšem začne být prvních 20 minutách neskutečně otravné. Technický stav je žalostný. Několikrát se hra zasekla a pomohl až tvrdý restart. Jindy zase spadla při načítání. Hra má také obrovské problémy s frameratem, což vzhledem k tomu, jak vypadá, je něco naprosto nepochopitelného, a mnohdy dočítá objekty na poslední chvíli.

The Walking Dead: Destinies je neuvěřitelná fraška a ostuda, u níž nechápu, jak se mohla vůbec na konzole dostat, když musela projít jistě důkladnou certifikací. Jde totiž o učebnicový příklad toho, jak se videohry nejen pod známou licencí, ale i všeobecně dělat nemají. Za toto veledílo by se stydělo kdejaké studio i kolem roku 2003, natož nyní, kdy jsou standardy někde úplně jinde. Hra proto končí v pečlivě vybrané smetánce toho nejhoršího, co se letos urodilo. Společně s Glumem a Kongem, kterému trofej ani zombie neseberou, vám budou nové The Walking Dead brzy mávat z výprodejových akcí u pokladen supermarketů, a ani tehdy jim není důvod dávat šanci. Pokud nemáte nutkání si vyzkoušet něco bizarního.