The Sinking City 2

V roce 2019 se pokusili vývojáři z ukrajinského studia Frogwares oprášit ústřední Lovecraftova témata a přímo čerpat z jeho povídek. S hrou „The Sinking City“ slavili úspěch a prokázali, jak hluboce zakořeněné jsou v západním publiku opakující se motivy mýtu Cthulhu. Především kosmický indiferentismus neboli filozofický postoj tvrdící, že vesmír je naprosto lhostejný vůči lidské existenci, lidským hodnotám, utrpení i morálce, přičemž člověk není středem stvoření, ale pouhým bezvýznamným zábleskem v nekonečném a chladném kosmu. Jak děsivě něco takového zní v době, kdy čelí individualita člověka jako jednotlivce se svou bezbranností, zranitelností a faktickou nemožnosti cokoliv změnit historickým výzvám od rozmachu umělé inteligence, přes hluboké společenské, ekonomické a politické krize, až po válečné běsnění v četných částech světa. Pokračování je tak aktuálnější, než se může na první pohled jevit.

Recenzovaná verze: PlayStation 5

Málokterá hra měla v současnosti tak složitý vývoj, jako „The Sinking City 2“. Ano, politika do herních recenzí nepatří. Pokud ovšem sama politika nezasáhne zhoubným způsobem do vývoje recenzované hry. Jako by nestačilo, že čelili vývojáři v průběhu vývoje finančním problémům, a proto se museli obrátit o pomoc přímo na hráče a veřejnost formou kampaně na Kickstarteru, kam přispělo i mnoho českých a slovenských hráčů, kteří mají spolu s ostatními podporovateli dojemné poděkování v závěrečných titulkách. Museli se především vypořádat s válkou. Není tajemstvím, že žabáci z Frogwares sídlí v Kyjevě, hlavním městě napadené Ukrajiny, která se už čtvrtým rokem brání ruské invazi. V letech 2023—2026, kdy byla hra ve vývoji, narukovala řada zaměstnanců studia do armády, jiným změnily bomby a rakety jejich domovy v hromadu sutin. Během toho byly jejich denní rutinou výpadky elektřiny, nedostatek vody a bezesné noci. I takový je život vývojářů ve válečném čase. Pozvolný propad do beznaděje vyúsťující v silné trauma, což je ironií jedním ze znaků tvorby H. P. Lovecrafta.

The Sinking City 2 není klasickým pokračováním. Nejedná se o příběhový sequel, protože se sice vracíme do Spojených států druhé poloviny 20. let 20. století, kde se odehrávala první hra, ale navštívíme úplně jiné místo notoricky známé z Lovecraftových povídek. Nové postavy a děj nás přivádějí do Arkhamu, fiktivního města ve státě Massachusetts ležícího na břehu řeky Miskatonic, které je domovem Miskatonické univerzity i nemocnice sloužící zároveň jako ústav pro duševně choré. Tímto ústavem (jeho názvem i dekadentní atmosférou) se mimo jiné inspirovalo později slavné DC. Do těchto míst to Lovecrafta v jeho tvorbě vždy táhlo. Poprvé představil Arkham již v povídce „Obrázek v domě“ (1920) a vracel se k němu opakovaně. Arkham se proto stal postupně jakýmsi středobodem mýtu Cthulhu a semeništěm monster, pradávných bohů, okultismu, a především tíživé atmosféry tolik typické pro kosmický horor.

Děj se odehrává v roce 1929, kdy Arkham postihla ničivá kataklyzmatická událost v podobě záhadné povodně – voda postupně zaplavila celé město. Obyvatelé se buď evakuovali, nebo zůstali ve snaze porazit zhoubný živel, leč neúspěšně. Nyní je město mrtvé, a to doslova. Voda ho proměnila v ruiny plné Slizu, parazitických tvorů, které přišly se záplavou. A číhá zde i jiné a mnohem horší nebezpečí. Do takového světa vyvolávajícího klaustrofobii, úzkost a nepříjemný pocit lovecraftovské neuchopitelnosti se probouzejí milenci Calvin a Faye. Jako dobrodruzi zabývající se vyhledáváním okultních knih a artefaktů ve snaze dostat se do Snové říše je postihla malá nehoda. Calvin si po jednom takovém procitnutí vůbec nic nepamatuje a Faye se pro změnu neprobudí vůbec a zůstane uvězněná v říši věčného spánku. Calvin, hlavní hrdina hry, se proto vydává na výpravu zatopenými ulicemi Arkhamu, aby našel pomoc.      

Nejsilnější zbraní hry je nepřekvapivě zasazení, příběh a atmosféra prosycená vším tím, co zdobí Lovecraftovu tvorbu. Arkham ve svém apokalyptickém vzezření a se svou zvrácenou imaginací i originalitou září doslova jako temné slunce. Je snadné propadnout vizi, že v pozadí stojí temné síly, fakticky božstva, vůči jejichž vůli a síle je člověk zcela bezbranný a vydán na milost. Ať již formou cutscén, ve psaných zprávách obsahujících střípky o životě a často tragickém konci jednotlivých obyvatel Arkhamu, či jen díky samotnému environmentu, kdy jsou zatuchlé a potopené části kdysi prosperujícího města dechberoucí kulisou, tím vším nasáváte to nejlepší z Lovecrafta.

Někde se hra dokonce významně inspirovala i v ilustracích provázejících pozdější vydání autorových děl. Tak jako tak, tajíte dech. Vývojáři navíc sypou z rukávů odkazy na autorovy povídky, eseje, i básně, dokáží být podobně jako on cyničtí a zvrácení, a především staví hráče do situací, kdy je mu podivně úzko. A jako vrchol toho všeho – hra je velmi děsivá, znepokojivá, často i fyzicky odpudivá. Vyvolává pocity kosmické prázdnoty a v hráči tísnivě vibruje. V některých pasážích, kdy svit baterky osvětluje tlející interiéry zatopených budov a kdesi nedaleko se ozývají nepřirozené zvuky, tuhne doslova krev v žilách. Pro horor je to ta vůbec nejlepší vizitka. 

K nasátí hutné atmosféry pomáhá česká lokalizace v podobě titulků. Velmi kvalitní překlad, ve kterém zůstala zachována kreativita a kvalita originálu, zejména u básní, dokáže způsobit, že řada hráčů si bude poctivě číst desítky písemných vzkazů. Z nich získá nejen důležité informace ohledně příběhu, ale především klíčové stopy k vyřešení velkého množství hádanek u nepovinných aktivit. Ocenit je nutné i zachování syrovosti textu, neboť hra má podobně jako měl kdysi i Lovecraft obzvláštní zálibu v explicitním popisování děsivých skutečností jako by se jednalo banální popis všedních věcí.

Tím se nepřímo dostáváme k jedné z největších změn oproti první hře – The Sinking City 2 se dobrovolně vzdalo „vyšetřovací“ hratelnosti. Dobrodružství s částečně otevřeným světem, ve kterém se kladl důraz na detektivní práci, hledání důkazů a jejich kombinování, ustoupilo tentokrát do pozadí. V The Sinking City 2 je sice zachováno, ale pouze jako volitelná aktivita zaměřená na získání nepovinného obsahu. Netvoří tedy páteř hry jako minule. A je to dobře, protože mnohé hádanky dokáží solidně zavařit mozkové závity a je nutné hledat stopy, bedlivě je studovat, a zároveň se snažit vyluštit jejich často zapeklité dvojsmysly, čímž opětovně poděkujete studiu Frogwares, že vám servírují titul s kvalitním českým překladem.    

Stejně jako přesunul Lovecraft ve svém vesmíru strašidelného příběhu zdroj hrůzy z člověka a jeho malého světa do temných, neprobádaných propastí mezihvězdného prostoru, nezůstalo protentokrát jen u změn v procesu vyšetřování. Vývojáři se rozhodli rovnou překopat celý koncept hratelnosti. A upřímně, měli k tomu pádný důvod, protože u první hry postrádala hratelnost patřičný náboj a souboje s monstry se stávaly mnohdy parodií samy o sobě. The Sinking City 2 se změn nebálo a studio vytvořilo klasický third-person survival horor, v němž hraje hlavní roli boj, průzkum a nervy drásající snaha získat nutné zdroje v podobě nábojů a materiálů k jejich zhotovení. Hra se nesnaží být v tomto originální, natož inovátorská. Ve skutečnosti působí doslova jako školní houba na tabuli, která nasála snad všechny možné herní prvky známé v žánru survival hororu – má mapu po vzoru série „Silent Hill“, vypůjčila si systém craftování z „The Last of Us“ (i v designu prostředí se titul mnohdy záměrně blíží TLOU), disponuje správou inventáře, hádankami a backtrakingem jako „Resident Evil“ a v neposlední řadě se blíží svou náročností a zuřivou šíleností sérii „The Evil Within“.

Pokud budeme mluvit o The Sinking City 2 čistě jako o survival hororu, pak splňuje všechno, co si s žánrem tradičně spojujeme. Hra je náročná, mnohdy frustrující, nutí hráče přemýšlet o každém pohybu, souboji a o zdrojích, kterých se nedostává. Naštěstí lze náročnost hry propracovaným způsobem modifikovat a manuálně snížit. Na výběr jsou čtyři obtížnosti: „Sladké sny (Chci si užít příběh)“, „Neklidný spánek (Chci zažít strach)“, „Perná noc (Chci cítit bolest)“ a ultimátní „Peklo na zemi (Chci zažít muka)“. V dalším nastavení lze aktivovat další usnadnění, například asistent míření, zpomalení míření, režim aktivace běhu či ovládání QTE, apod. Korunu všemu nasazuje obtížnost vyšetřování, kdy volba „Svěží vánek“ přináší možnost mít důležité nápovědy v nalezených dokumentech barevně vyznačené, kdežto „Bystrá mysl“ nic takového nemá a musíte nápovědy v textu sami hledat, což vyžaduje opakované čtení a aktivní přemýšlení, často mnohé nevydařené pokusy.  

V zásadě platí, že monster potkáte při svém putování Arkhamem výrazně více, než kolik máte nábojů, což v praxi znamená, že je nutné se bojům také vyhýbat. Nikdy a nikde si nebudete jisti, co zlého a temného čeká v další místnosti a prakticky neustále budete nuceni být v pohybu – bojovat, utíkat či se schovávat. Žánrová klasika, která se dnes již příliš nenosí. Survival element má navíc prostor zazářit, protože hra je povětšinou lineární. Občas až příliš, protože pasáže v první polovině hry odehrávající se v zatopených oblastech Arkhamu působí místy zbytečně prázdně. Tvůrcům evidentně scházely čas, peníze a také lidské zdroje na vytvoření vskutku propracovaných, a hlavně přístupných částí města a interiérů jako tomu bylo u první hry. Avšak jakmile Calvin navštíví některou z větších uzavřenějších lokalit – a ano, navštívíme například legendární univerzitu i nemocnici alias ústav pro duševně choré – jste rázem vrženi do klasické, a nutno dodat, že i velmi propracované a návykové koridorové adventury ve stylu žánrových klasik přelomu milénia.

A právě zde vám zkříží cestu nejedna pekelná havěť, s níž musíte bojovat. Zmenšené prostory ovšem způsobují, že vás mnohdy nepřátelé obklíčí nebo zasáhnou na dálku, neboť někteří umí házet předměty a skákat z větší dálky. Někdy vás dokonce napadnou, aniž byste měli tušení, odkud útok přišel. To způsobuje v situaci boje s několika nepřáteli naráz často chaos ztížený omezeným prostorem. Chaos je o to větší, že občas padlí nepřátelé, obzvláště mrtvoly infikované Slizem, znovu povstanou a zasáhnou do boje. Monstra jsou navíc rychlá, především pavoukovitý Stygian, zuřivá a nelítostná, a proto vás čeká hodně krušných chvil. Bohužel se ukazují i další stinné stránky zvoleného herního konceptu narážející v tomto případě na designové vyčerpání vývojářského týmu. Třeba když vás hra nechává ve druhé polovině příběhu až příliš často bojovat v malých arénách proti hordě nepřátel, díky čemuž se boj de facto promění v takřka komické pobíhání Calvina kolem koridoru s potvorami za zadkem, aby se po nabití a přezbrojení na chvíli zastavil, poslal pár dobře mířených ran a opět se rozeběhl, a tak pořád dokola.

Celkově je však hratelnost propracovaná. Nechybí samozřejmě klasický člun pro dopravu po zatopených ulicích Arkhamu, který se stal pro první hru ikonický. Na mapě lze snadno získat orientaci, neboť místnosti, které mají červené zabarvení, obsahují ještě nenalezené předměty (modré naopak značí vyčištěnou lokaci). Mapa zobrazuje i aktuální úkoly. Aby se Calvin při svém působení v Arkhamu nezbláznil, což jde ostatně díky přítomnosti Lovecraftově materialistického strašidelného příběhu vcelku snadno, může nabrat nové síly v Útočišti. Tady lze hru manuálně uložit, využít možnost úschovny, neboť The Sinking City 2 má tradiční omezený inventář po vzoru série Resident Evil (lze jej kapacitně rozšiřovat), a především se tu nachází stůl schopností.

Novinkou je důležitý předmět, kterým Calvin disponuje – Noční závoj. Ten umožňuje Calvina oživit, když je závoj nabitý noční rudou, a zároveň vybavit speciálními schopnostmi. Díky stolu schopností lze odemknout pro Noční závoj nové schopnosti získané ze snových esencí (ty jsou odměnou za dokončení nepovinných vyšetřování a správné propojení stop). Avšak získání snových esencí je náročné, a v zásadě nemožné jich získat větší počet při prvním průchodu hrou. Součástí hratelnosti je kromě toho žánrová klasika – výroba předmětů (léčiv a nábojů), rychlá volba zbraní aj.

Jediná opravdu podstatná výtka směrem k hratelnosti je boj zblízka, který natropí více škody než užitku. Aktivování útoků je pomalé, Calvinova síla omezená, a navíc jsou úder či dupnutí nepřesné. Mnohdy po nepříteli na zemi dupete a on se přesto bez problému zdvihne ze země, a ještě vám uštědří tvrdou ránu. Jaký to rozdíl oproti mechanice úskoků, která funguje velmi dobře a v podstatě lze při větší šikovnosti prokličkovat mezi bestiemi v místnosti i opakovaně za sebou. Když kličkovat nechcete, můžete sáhnout po bohatém arzenálu. V průběhu hry naleznete Ekvalizér Mk. II (pistole), Felčarku (taktická opakovací brokovnice), Mrtvou dálavu (dalekonosná puška), Minuťák (samopal) a Bludný hrom (granátomet). Každou ze zbraní lze navíc vylepšit dvěma stupni speciálních nástavců získaných plněním nepovinného obsahu.

Co se týče hratelnosti, pak musíme zmínit i kvalitní podporu PS5 ovladače, především vibrace a haptickou odezvu. A také přítomnost Fotografického režimu a takřka nulové načítací časy. V tomto ohledu je hra kvalitně optimalizovaná a odladěná, o čemž svědčí i minimum bugů. The Sinking City 2 je středně rozlehlou a dlouhou adventurou na zhruba 10—12 hodin při prvním průchodu. Herní dobu ovšem natáhne výrazně režim New Game+, který však bude k dispozici až v den vydání, a tudíž jsme ho nemohli v naší recenzi otestovat. Vyzkoušet šel po dohrání zatím pouze režim „Ze zapomnění“ přístupný po prvním dohrání, ve kterém se odhalují nové skutečnosti ze života ústřední milenecké dvojice. Vývojáři slibují, že dodatečně přidaný NG+ umožní přenést si získané zkušenosti, předměty a talenty do nové hry. Už nyní je k dispozici také možnost získat nové položky do šatníku a odemykání odměn i bonusů za splnění konkrétních podmínek ve hře.  

V neposlední řadě si povězme něco o audio-vizuální stránce. Hra běží na Unreal Engine 5 a vývojáři předvedli, že s ním umí pracovat. Pomineme-li cutscény, u kterých je znát, že nesledujeme AAA titul a animace působí lehce toporně jako ze začátku minulé konzolové generace, pak vypadá herní svět neuvěřitelně propracovaně. Míra detailů je udivující a překrásně vypadají jak scenérie zničeného města, tak jeho interiéry. Díky tomu na hráče dýchne o to více skličující atmosféra, protože postupně graduje onen drásavý protiklad regionálního a známého detailu na jedné straně, a na straně druhé kosmické a vesmírné hlubiny Lovecrafta. Především záběry temných míst prosvícených pouze kuželem světla ze svítilny či kapek deště stékajících po skle dokáží vskutku uhranout. Je s podivem, že se hra navíc dokáže vyvarovat nedoskakování textur či větším propadům frameratu. Na PS5 běží v rozlišení 4K a při 60 fps. Podporu HDR dodají vývojáři v bezplatném updatu teprve někdy krátce po vydání.

Skvěle je na tom hra i se zvukovou stopou. Má nejen profesionální a špičkový anglický dabing, ale může nabídnout unikátní zvukové pozadí. Kromě promyšleného soundtracku vyznačujícího se dynamickým střídáním hudby a mrazivého ticha podporujícího všeobecnou úzkost herního světa, nabízí bezpočet tlumených zvuků, skřeků a hluků, které se na vás valí ze všech stran. Vždy budete mít pocit, že nebezpečí číhá všude a není možné ztratit koncentraci, byť jen na pár sekund. Hraní se sluchátky je u hry takřka povinnost pro navození plnohodnotného hororového zážitku.

Na The Sinking City 2 se neupínala během vývoje příliš velká pozornost hráčů, a pokud ano, bylo to spíše v souvislosti s nesnadnými poměry vývojářů v mrzké a neskutečně blbé době ukrajinsko-ruské války. Navzdory válce a hrůzám, jaké si u nás dokážeme jen obtížně představit, zhotovili vývojáři z Frogwares poctivý survival horor. Nepřináší nic nového a svou náročností na přežívání a hádanky spadá spíše do ranku hardcore žánrového zážitku. Herně navíc občas zaskřípe, ale to lze snadno tolerovat, protože v tom hlavním, což je vzdání poklony Lovecraftovi a vytvoření šíleného, děsivého a bezbřehým cynismem prodchnutého hororového světa přesahujícího hranice lidského chápání, funguje na výbornou. Pokud chcete zažít něco opravdu nepříjemného, a přesto svébytného, co stojí na pevných základech imaginace a originality slovutného autora, lze hru jen doporučit. Obzvláště, když se můžete dostat díky češtině až na dřeň detailů a nasávat plnými doušky každý střípek a element tohohle děsivého, a přesto svým způsobem neodolatelného hororového mýtu Cthulhu.