The Ascent

Recenzovaná verze: Xbox Series X/S

Hra The Ascent se odehrává v blízké budoucnosti na planetě Veles, přesněji v jejím obrovském městě The Ascent Group, které je plné nejen lidí, ale i dalších mimozemských bytostí z celé galaxie. Vlastně to ve městě vypadá jako při návštěvě planet ve Star Wars univerzu, akorát je vše laděno do kyberpunku. Musím říci, že první krůčky po městě budoucnosti jsou opravdu působivé a je vidět, že si s jeho tvorbou dali vývojáři hodně záležet, aby vše působilo nejen živě, ale i uvěřitelně, čemuž dopomáhá i velmi dobrá atmosféra, připomínající nedávný Cyberpunk 2077, ale i třeba film Blade Runer.

Když už si dali vývojáři záležet s vytvořením takhle působivého světa, je vlastně celkem zklamáním, že už do něj nedokázali zakomponovat nějaký zajímavý příběh. Pouť hlavního hrdiny, jenž je jen nezajímavým dělníkem bez jakýchkoliv práv, začíná ve chvíli, kdy se megakorporace  The Ascent Group, podle níž je pojmenované samotné města, zhroutí. O jeho vládu pak začnou bojovat další korporace, kterým se musí zabránit, aby ho ovládly. Příběh bohužel svoji kvalitou i ambicemi zklame, je hodně lineární, předvídatelný a využívá už hodněkrát viděná žánrová klišé, navíc vývojáři nedokázali napsat ani zajímavé postavy. Platí to nejen o hlavním hrdinovi, kterého si na začátku můžete vytvořit skrze komplexní editor, ale i o dalších. Vlastně si nyní po dohrání na nikoho moc nevzpomenu. Z planety Veles a jejího superměsta toho šlo vymáčknout určitě daleko více.

Jak už jsem zmínil a asi i víte, The Ascent je akční twin-stick střílečka z ptačí perspektivy, které mám jí osobně hodně rád. V poslední době jich ale moc nebylo, hlavně těch kvalitních, takže každá další se určitě počítá. Celá hra se odehrává ve zmíněném velkoměstě The Ascent Group. Na začátku jsem měl trochu obavu, aby hra netrpěla na nedostatek rozmanitých lokací, ale nakonec jsem spokojen. Město, jehož design se vývojářům opravdu povedl a kolikrát se přede mnou objevila i opravdu nádherná scenérie, má totiž několik pater. Nechybí proto stoky, laboratoře ani části pro chudé nebo bohaté, což poznáte podle špíny nebo i nebe, které v nižších chudších patrech není vidět. Dalo by se říci, že The Ascent je hra s jedním velkým otevřeným světem. Protože by cestování bylo po tak obrovské ploše zdlouhavé, hned na začátku se odemkne rychlé cestování, ať už za pomoci placeného taxíku, tak pomocí metra, které je pro všechny obyvatele zdarma.

Protože je The Ascent hlavně akce, důležitý je gun play, a ten je v základu jednoduchý na zvládnutí a hlavně funkční. Zaměřujete pravou analogovou páčku a střílíte RT, do toho máte možnost využívat různé gadgety a modifikátory, abyste odrazili dotěrné protivníky. Pokud jste v minulosti hráli třeba Dead Nation a další podobné hry, budete od první minuty jako doma. Vývojáři z Neon Giant do těchto léty osvědčených základů přidali i docela podstatnou novinku, kterou je krycí systém. Nepřátel je kolikrát tolik, že je nutné se krčit a střílet za překážkou. Nemusíte být přitom na překážce přilepení, jako je tomu u Uncharted nebo Gears of War, ale můžete se za ní pohybovat a mířit, díky čemuž máte velkou volnost a můžete snadno ustupovat i přebíhat do jiného úkrytu. Většinou vás tak protivník nemá šanci zasáhnout a vy naopak máte na něj krásný výhled. Navíc řada protivníků neumí střílet ve výšce, když se krčíte. A na to si ostatně musíte dávat pozor i vy, protože když se protivník skrčí, je nutné střílet bez zaměření. Když totiž střílíte a máte zároveň zaměřeno, střílíte ve vyšší výšce. Nejprve jsem hrál The Ascent jako klasickou twin-stick střílečku, kdy jsem běhal mezi protivníky, ale tento způsob hraní není popravdě moc efektivní, hlavně v těžkých pasážích. Krycí systém je ale dobře navržen a hru pěkně obohacuje, stejně jako samotný žánr. Postupně jsem se ho naučil využívat ve svůj prospěch a jde o velmi dobrou mechaniku hry.

Protivníků je slušné množství druhů, od mimozemských zmutovaných neřádů po členy konkurenčních korporací nebo roboty. Vývojáři nezapomněli ani na několik bossů. Souboje s nimi jsou fajn a napínavé do posledního výstřelu, a musím říci, že každý souboj s takto těžkým protivníkem jsem si užíval. Na rozmanitost protivníků tedy hra netrpí, ale co už není tak dobré, je jejich umělá inteligence. Zatímco u mutantů bych pochopil, že nemají moc vysokou inteligenci a vrhají se na hlavního hrdinu jen z hladu, tak u lidských protivníků to pochopit moc nejde. Hlavního hrdinu se snaží udolat hlavně svým počtem, výdrží a palebnou silou, ale rozhodně ne taktikou, takže jen nabíhají jak ovce na porážku. Trochu chytřejší protivníci, kteří by se třeba i kryli a spolupracovali mezi sebou, by určitě nebyli na škodu.

Na začátku hry je hlavní hrdina vyzbrojen pouze celkem silnou pistolí, ale následně je možné získat přístup k opravdu velkému arzenálu zbraní, mezi nimiž jsou různé samopaly, pušky, brokovnice, děla, kulomety a další zajímavé hračky. Ty je možné následně vylepšovat u obchodníků, aby byly silnější. U zbraní je ale důležité také sledovat vlastnosti a druh kulek, protože někteří nepřátelé jsou proti určitému typu munice imunní. Může se tak stát, že vylepšeným těžkým kulometem budete šimrat roboty, kterým normální kulky nic nedělají. Na druhou stranu energetické jsou hodně efektní a usmaží v nich hodně rychle každý procesor. The Ascent tak rozhodně není hra, kterou byste mohli proběhnout pouze s jednou zbraní. Je třeba si vybrat několik favoritů a ty následně střídat. Vzhledem k jejich kvalitě a množství to není zase tak velký problém. Kromě zbraní sbíráte po světě i armor (helmu, trop a nohy), který má několik atributů, ale většinou se mi osvědčilo si nasadit ten s nejlepšími staty. Žádné sety tu nejsou, a ve výsledku tak brnění není tak důležité a propracované, jak bych si představoval u podobné hry.

The Ascent je v základu akční hra, ovšem vývojáři se jí rozhodli obohatit o lehčí RPG prvky, které ji ve výsledku slušně obohacují. Jak zabíjíte protivníky a plníte úkoly, hlavní hrdina leveluje, za což získává body zkušeností. Ty je mimochodem možné najít i volně po světě. Každopádně za ně se hlavní hrdina vylepšuje a je tak možné mu zvyšovat zdraví, ale také přesnost v boji, případně vylepšit manipulaci se zbraněmi, takže následně rychleji třeba nabíjí vybitou zbraň. Ačkoliv jsem měl vždy bodů dost, určitě se vyplatí chvilku přemýšlet nad tím, do čeho investovat. Není úplně moudré vše cpát jen do zdraví, protože to vám ve výsledku úspěch v přestřelkách nezaručí. Kromě vylepšování těchto pasivních atributů jsou důležité i augmentace. Díky nim získáte různé gadgety, ať už jde speciálního robota, léčení nebo hejno vybuchujících robotických pavouků, které jsem si třeba já hodně oblíbil. Augmentací je celkem dost, takže je z čeho vybírat, a je tak možné díky nim dále upravovat herní styl.

Dobrou zprávou určitě je, že The Ascent není krátkou hrou. Klidně v ní můžete nechat i patnáct a více hodin, než se vám podaří dosáhnout finále. Hlavní linka ovšem není jediná, protože hra obsahuje i velké množství vedlejších úkolů. Ty je možné plnit pro obyvatele města, ale jejich kvalita není zrovna nějak extra velká, takže odpadá po chvilce motivace je plnit. Sice je možné za ně získat další bonusová XPčka, ale těch je dost i za hlavní mise. Kromě vedlejších misí je možné plnit i Bounty, takže sem tam zabíjíte pojmenované silnější protivníky a jejich hlavu následně prodáte. Je ovšem otázka, jestli je vůbec důvod něco takového dělat, protože peněz jsem měl tolik, že jsem je ani neměl za co utrácet. Ano, je možné u obchodníků kupovat zbraně nebo různá brnění, ale po čase jsem zjistil, že to nemá moc smysl, protože během hraní vypadá daleko lepší vybavení.

The Ascent je hodně ambiciózní velká hra, za níž stojí opravdu malé studio. A to se bohužel trochu podepsalo na stavu, v jakém vychází. Během hraní jsem musel strpět řadu grafických glitchů, ale také chyb, po nichž jsem nemohl dokončit úkol, a bylo nutné hru restartovat. Také mi několikrát spadla. Vtipný je pak bug, po němž ani nejde skočit do hlavního menu hry, takže je nutné vypnout aplikaci. Hra The Ascent tak nevychází ve zrovna ideálním stavu, a snad tedy budou vývojáři v následujících týdnech chrlit jeden update za druhým, aby všechny tyto nedostatky opravili.

The Ascent si můžete zapnout v sólo režimu a hrát bez cizí pomoci či kamarádů. Kooperativní hraní ovšem vřele doporučuji, protože hra je pro něj přímo optimalizovaná a postavená, ať už jde o obtížnost, počet nepřátel na scéně a další náležitosti. Pokud si The Ascent zapnete sami, tak hra moc nepočítá s tím, že nemáte pomoc, což v mnoha částech přináší řadu hodně frustrujících okamžiků z až přepálené obtížnosti. Hlavně během speciálních bránících pasáží, kdy se na vás hrnou zástupy protivníků, kteří jsou třeba o 4 levely nad vámi, takže vás dokážou velmi rychle ustřílet. Nechci říci, že by hra díky tomu byla nehratelná, ale někdy obtížnost stoupne tak hodně, že jsem hlasitě nadával. Není přece možné, aby hlavní mise s doporučenou úrovní 21 na vás na konci posílala protivníky, kteří budou o pět levelů výše, a bude problém je zabít. Doporučená úroveň u úkolů tak má nulovou vypovídající hodnotu o tom, jak obtížná mise bude. Je to vždy loterie. Po zdolání těžkých části pak nastává kolikrát další extrém, kdy procházíte další část světa a protivníci jsou tak slabí, že hlavnímu hrdinovi nic nedělají a kvůli malému množství XP bodů se je nevyplatí kolikrát ani likvidovat, a vlastně jen zdržují od cesty dál. Se správným vybalancováním má tedy hra obrovský problém. Tady se zřejmě projevila menší zkušenost vývojářů s žánrem, ale také skutečností, že jich na vývoj ani moc nebylo. Ve skoro dvou desítkách lidí se takto obrovská hra úplně vyladit asi ani nedá.

Vývojáři si pro The Ascent vybrali poslední verzi Unreal Enginu 4 a musím říci, že šlo o velmi dobrou volbu. Hra totiž od první minuty vypadá naprosto parádně, zvláště na konzoli Xbox Series X v dynamickém 4K rozlišení. Vývojáři vymodelovali svět budoucnosti do posledního detailu, všude se pohybují desítky rozmanitých postav a do toho skvělé nasvícení se stará o velmi jedinečnou atmosféru, kterou by mohl závidět i o dost dražší Cyberpunk 2077. Jediné, nad čím si musím povzdechnout, je chybějící ray-tracing podpora u Xbox Series X/S verze, protože ta se ve městě, kde jsou všude neonové nápisy a prosklené lesklé plochy přímo nabízí. Přitom PC verze ho obsahuje, takže vývojáři s jeho implementací mají zkušenosti. Třeba bude přidán někdy v budoucnu, ale zatím oznámeno nic není. Co se týče optimalizace, odvedli vývojáři solidní práci. Hra běží na nových konzolích v 60fps a většinou bez viditelných propadů i v těch nejnáročnějších scénách. Jednou se mi ovšem stalo, že se z přestřelky stala dost ošklivá slideshow, přičemž pomohlo až resetování hry, za což zcela jistě mohl nějaký bug než výkon samotných konzolí. Vývojáři tedy mají stále na čem pracovat. Co ovšem mohu pochválit, je dobré ozvučení a velmi dobrý soundtrack.

The Ascent je po většinu času zábavná a určitě nadprůměrná střílečka, kterou si nejvíce užijete při hraní s kamarády. Zaujme svým kyberpunkovým světem s dobrým designem i atmosférou, ale také slušnou hratelnosti okořeněnou o lehčí RPG prvky a velmi kvalitním audiovizuálním zpracováním. Je jen škoda, že se vývojářům nepovedlo zakomponovat zajímavější příběh, který by ji posunul na další level, a určitě zamrzí i spousta bugů a hlavně absence nějakého lepšího vybalancování, jenž je nejvíce patrné při sólo hraní. I proto musím udělit pouze sedmičku, ovšem s doporučením pro fanoušky žánru twin-stick stříleček.