Recenzovaná verze: PlayStation 5

Značnou nevýhodou Tainted Grail: The Fall of Avalon je skutečnost, že Bethesda pár týdnů před ním vydala docela slušný remake mezi fanoušky nesmírně oblíbeného The Elder Scrolls IV: Oblivion. Právě Oblivionu je recenzovaný Tainted Grail: The Fall of Avalon vůbec nejpodobnější. Také jde o rozsáhlé akční RPG viděné převážně z firt-person pohledu, přičemž se slavnou legendou má společné i další prvky. Vyrovnat se takové legendě není snadné, byť máte solidní základ v podobě úspěšné deskové hry. Vývojáři z Questline Studio se ale úkolu chopili se ctí a jejich novinka není vůbec špatnou hrou.

Ona hra Tainted Grail: The Fall of Avalon začíná i velmi podobně jako Oblivion. Hlavní bezejmenný hrdina je zavřen v žaláři a čeká na svůj ne moc šťastný osud, zatímco jej pomalu požírá nevyléčitelná nemoc. Záhy je však zachráněn záhadným cizincem a začíná jeho cesta. Jak se zpočátku zdá, jeho úkolem zřejmě bude přivést zpět krále Artuše, který je více než 600 let po smrti. Tainted Grail si bere inspiraci z Artušovských legend, ale jinak se jimi moc neřídí. Rozhodně nečekejte jejich prosté převyprávění. To musíte jinam. Zde se má věc tak, že Král Artuš utekl z kontinentu poté, co jej zachvátila Podivnost, a odešel do Avalonu. Ten se mu podařilo dobýt a sjednotit. Nyní je veškerý jeho odkaz v troskách, spojenci spolu válčí, začíná se opět šířit Podivnost a moc menhirů zásadně slábne.

V této neutuchající době se ocitáte vy poté, co si vytvoříte vlastního hrdinu. Nutno podotknout, že editor je velice omezený a můžete vybírat jen z různých variant předdefinovaných obličejů a účesů. Úvod hry je poněkud nemastný a neslaný, než se začne něco dít a než přestanete být neustále přesouváni z jednoho divného místa do ještě divnějšího. O to větší je pak překvapení, že po úvodní půlhodince se už hra stává klasickým open-world RPG se vším všudy. Ba co víc. Příběhové úkoly jsou logickým sledem událostí a příběh vás sem tam něčím překvapí, což je určitě velké plus. Navíc dle vašich rozhodnutí se dočkáte některého z dostupných konců, takže i znovuhratelnost je ve výsledku solidní. Hra má navíc moc dobře napsané i postavy a dialogy (podle vývojářů je ve hře více než 200 unikátních NPCček). Dokonce i vedlejší úkoly, jejichž počet se blíží ke dvěma stovkám, jsou zdařile podané a typických aportovacích je tu poskrovnu. Bavilo mě je plnit.

V tomto ohledu šlape hra dobře a není jí moc co vytknout. Než se dostanete na samotný konec, tak vás čeká přibližně 20-50 hodin zábavy v závislosti na zvoleném herním stylu a rozhodnutích. Co pochopitelně hráče z našeho regionu potěší, tak je česká lokalizace formou titulků a popisků, které jsou zdařilé a napomáhají snadnějšímu pochopení celého příběhu a úkolů, ale díky čtením popisků a dalších věcí si můžete udělat ještě lepší povědomí o zdejším světě.

Příběh je rozdělen do tří aktů, přičemž v každém navštívíte odlišné oblasti. První z nich jsou Jižní rohy, v nichž najdete nejen lesy, ale i pobřeží. Druhý akt vás vezme do Cuanachtu. Tady budete obdivovat menší městečko a bažiny. V závěru se podíváte Opuštěných mečů, což je horská oblast plná sněhu a ledu. Zatímco první dva akty plynou přirozeně, tak u třetího jsem během hraní cítil tlak na to, aby hra co nejrychleji skončila. Můj dojem byl, že autorům docházel během vývoje čas, a možná i peníze, a vyřešili tuto nastalou situaci poněkud radikální cestou. Může to být jinak, ale tohle je můj silný pocit z poslední části hry.

Jednotlivé lokace jsou poměrně pěkně navržené a čeká vás tu skutečně mnoho zákoutí, dungeonů a dalších míst k prozkoumání. Kde mě však Avalon trochu zklamal, je spíše jednodušeji pojatý soubojový systém a mechaniky vylepšování. Většina toho je okopírovaná z Oblivionu, na druhou stranu nemohu říci, že by mě souboje proti desítkám druhů nepřátel nudily nebo bych se u nich nebavil. Jen mohly být souboje propracovanější. S hrdinou je tak také nutné často páčit zámky (Skyrim styl), bojovat s nepřáteli, běhat, skákat atd. To vše vám zvyšuje mistrovství dané schopnosti a vy pak získáváte body, které můžete rozdělovat do celkem košatého stromu schopností.

Inventář funguje také na podobné bázi a můžete se v něm přehrabovat do aleluja. Je tu také přítomná mechanika přetížení, takže musíte myslet na to, že inventář není nafukovací a sem tam nějakou houbu či nástroj nechat ležet ladem. Tohle prehistorické přehrabování každé ptákoviny bylo na mě poněkud moc. Běžně totiž narazíte na stůl, kde jeden předmět leží klidně třikrát. Snadno tak zaplníte inventář nepotřebnými krámy. Za zmínku určitě stojí, že pokud jde o výbavu a zbraně, tak je hra více než štědrá. Zbraní je skutečně velké množství, a kromě nalezených zbrojí se můžete věnovat i poměrně rozsáhlému craftingu. Zboje tak můžete hodně vylepšovat k obrazu svému, nejen pomocí statistik, ale také relikviím, co vám přidají pasivní bonusy.

Co hře příliš nepřidá, tak je její vizuální stránka, která působí značně zastarale. Hra běží na enginu Unity, o jehož vhodnosti pro velké AAA hry by se dalo dlouho diskutovat, a zatímco někde dokáže vykouzlit zajímavé scény, tak je třeba si přivyknout archaickému ztvárnění. Grafickou stránku bych napasoval někam do období roku 2012 jen s vyšším rozlišením. Autoři se příliš nezaměřovali na detaily zajímavého fantasy světa. Mnohdy je i dohlednost poměrně tristní a vše se vytrácí v podivném oparu, aby nikam daleko nebylo vidět. Nešťastný je i technický stav. Sem tam hra zahapruje ve funkčnosti úkolů. Doporučuji hru průběžně ukládat (sama však dělá časté checkpointy). Propady frameratu jsou také poměrně časté a narušují průchod světem i samotný zážitek.

Osobně vždy preferuji u akčních RPG her možnost hrát z pohledu třetí osoby. Tainted Grail mě asi po dvou hodinách přesvědčil o tom, že hrát v něm je absolutní nesmysl. Tvůrci jej totiž do hry přidali až na základě odezvy od fanoušků a za mě to bylo nešťastné rozhodnutí. Je totiž znát, že se s ním nepočítalo a hra se v něm hraje špatně. Nemluvě o tom, že běh a pohyb postavy v pohledu z třetí osoby působí neuvěřitelně prapodivně a nepřirozeně. Tohle se zkrátka nepovedlo, a pokud se hru rozhodnete hrát, doporučuji jednoznačně first-person pohled, pro který byla navržena.

Suma sumárum je Tainted Grail těžké hodnotit. Hra má poměrně silné RPG základy, ale její archaické ztvárnění a nedovařený technický stav jí docela dost ubírají na kvalitě, což je rozhodně velká škoda. Pokud ovšem máte rádi silná příběhová RPG, a nevadí vám zmíněné nedostatky, bude jako doma a nákup mohu doporučit. A pokud jste navíc fanouškem old-school her, tak si bude chrochtat doslova blahem. Obávám se však, že pro mainstreamové publikum nebude hra dostatečným kalibrem.