Star Wars: Zero Company

Recenzovaná verze: PlayStation 5

Už od oznámení této hry jsem ji měl v přísném hledáčku a čekal, až se k nám reálně dostane, abych posoudil, zda spojení žánru, který proslavil XCOM, se světoznámou značkou přineslo ovoce. Za vývojem „stálo“ studio Bit Reactor, kterému již nyní můžeme pouze dopřát čestnou salvu z blasterů. Tvůrčí tým byl ihned po vydání rozpuštěn a případné pokračování je ve hvězdách. Mělo by však smysl se druhým dílem vůbec zabývat?

Pro začátek dodám, že jsem měl silné obavy. Ne každá Star Wars hra dokáže naplnit svůj potenciál a ještě méně her á la XCOM se skutečně podařilo u hráčů uspět. Star Wars: Zero Company už na začátku překvapí tím, že jde o titul, který je silně příběhový. Nečekal jsem, že tu narazím na tak silné postavy, perfektní dialogy a hromadu vtipných narážek, ale také na zejména dospělý příběh hodný pořádného seriálu. Hlavním hrdinou je Hawks, kterého si můžete detailně přizpůsobit v editoru před začátkem hry. Jde o bývalého velitele jednotek v Klonových válkách. Po nich založil svou malou, ale věrnou společnost žoldáků v podobě Zero Company. Až na nějaké ty nepříjemné dluhy u Huttů si vede tato partička docela dobře a nemusí se zabývat galaktickými válkami. Tedy až dosud.

Ve vesmíru se objeví nová hrozba, kterou je organizace Coil. Ta za pomoci odporných parazitů vymývá mozky svým uctívačům a hodlá zaujmout silnou pozici mezi jednotlivými frakcemi. V prvních hodinách se příběh rozjíždí spíše pozvolna, ale jak postupně roste váš tým, zároveň s ním narůstá i odhodlání zatnout Coilu tipec. Příběh je u hry nakonec mnohem silnější složkou, než by se dalo očekávat. Hawks a jeho banda vás bude opravdu hodně bavit. Čeká vás spousta hlavních misí, které posouvají děj dál, ale kromě toho budete řešit i osobní příběhy vaší posádky, což ze hry dělá mnohem komplexnější záležitost. Fanoušky navíc potěší spousta odkazů na Klonové války a další události, navíc se mohou těšit na návrat několika nečekaných postav.

Zero Company má svou základnu na těžební kolonii a vesmírné stanici s názvem Ring of Kafrene. Sem se posádka vrací po každé misi, přičemž se tím aktivuje další cyklus. Během každého cyklu máte možnost promluvit si s členy posádky a vyřešit určitý počet Operací. To jsou jakési minimise, kam můžete za určitých podmínek vyslat své členy, nebo je vyřešit pouhou volbou. Operacemi můžete získat cenné zdroje, ale také mohou přijít následky.

Poté jsou tu hlavní a vedlejší mise, které lze plnit. Hlavní mise posouvají velké kapitoly kupředu, ale než se k nějaké další dostanete, vždy uplyne několik cyklů, během nichž vyřešíte pár Operací a vedlejších misí. Vedlejší mise jsou buďto navázané na příběh některého z vašich spolubojovníků, nebo jde o příležitosti, jak získat další komodity, nové členy a třeba i zvýšit morálku svého týmu.

V zázemí je kromě toho možné své raněné členy vyléčit na ošetřovně, vybavit je novými zbraněmi, dále je upravovat, vylepšovat jim schopnosti, případně verbovat další, pokud některý z nich padne, a rozvíjet své pasivní schopnosti při budování dalších sekcí, vylepšování střelby nebo zdraví a posilování vlivu v jednotlivých sektorech galaxie. Zhruba od 15. cyklu začne hra nabírat na obrátkách, neboť stihnout vše začne být solidní sprint a budete nuceni čelit volbám, které mohou ovlivnit i vývoj některých vztahů s posádkou.

V rámci základny a příběhových úseků vám hra dá možnost vše pozorovat z pohledu třetí osoby a připomíná adventurní režim. V bitvách se vše přepne do izometrického pohledu s typickou mřížkou, nicméně velkou výhodou je, že kameru můžete na bojišti natáčet dle libosti. Pokud máte za sebou zkušenosti z her XCOM, bude se vám bojiště zdát velmi povědomé. V každé bitvě je předem dané dobře navržené bojiště. Hra na něm následně rozmístí nepřátelské jednotky a boj může začít. Standardně do bitvy vyrazí 4 bojovníci, výjimečně dle povahy mise můžete mít i větší tým, k čemuž se ještě dostaneme. Každá z postav má určitý počet akčních bodů, díky čemuž může vykonávat pohyb, střelbu, speciální útok nebo třeba krycí palbu. Poté, co celý tým postupně využije své akční body, přichází na řadu soupeř a jakmile provedou všechny jednotky své tahy, opět se dostane ke slovu Hawksova elitní jednotka.

Takto boj probíhá do té doby, dokud není dosaženo cíle dané mise. Je potřeba před autory smeknout, že cílem mise není pokaždé pouze poražení soupeře, ale například evakuace z daného bodu, eliminace hlavního cíle, záchrana rukojmích, přežití několika vln nepřátel nebo likvidace klíčového vojenského vybavení. Cíle se tedy mění a podmínky na bojišti také. Hra vám v pozdější fázi pořádně zatopí a nutno uznat, že už na střední obtížnost je titul dost nekompromisní. Nečekejte tedy průchod levou zadní.

Hratelnost je celkově nesmírně komplexní, ale dodává hře pořádnou hloubku. O jednotlivé postavy se časem začnete bát, protože je budete mít vypiplané a budete k nim mít reálný vztah. Autorům se daří nabídnout perfektní příběhové podhoubí, které vás pak nutí k typickému „ještě jeden cyklus a pak jdu spát“. Příběhová linka zabere přibližně okolo 20 hodin, přičemž dalších 10 si lze připočítat plněním vedlejších misí. Hra je navíc koncipována tak, že je potřeba důležité věci řešit za pochodu a nelze se k nim vracet. Jedině pak rozehrát zcela novou kampaň.

Abych pouze nechválil, je potřeba na holografický stůl vyndat také pár negativ. V podstatě mám jen dvě hlavní. Jedním z nich je absence více druhů nepřátel a druhým je pak dílo náhody. Hra na vás v prvních hodinách vytasí zejména Stormtroopery, droidy, lidské bandity a občas nějakého toho emzáka. Postupem času se sice objeví jejich obměny nebo silnější třídy, ale víc toho hra nepředvádí. Je škoda, že chybí třeba souboj s nějakým tankem nebo výraznějším nepřítelem. Kromě bossů je vrcholem v podstatě Droideka, což je málo. Druhé negativum shledávám v tom, že hra pochopitelně využívá systému propočtu pravděpodobnosti zásahu dle statistik, ale mnohdy to působí směšně. Víckrát jsem se dostal do situace, kdy jsem potřeboval nutně nepřítele trefit, pravděpodobnost byla devadesátiprocentní, a moje jednotka minula. V některých případech to bylo až do nebe volající.

Star Wars: Zero Company má na poměry tahových strategií velmi zdařilou grafickou stránku. Prostředí tolik nezaujme, ale autoři si hodně vyhráli s jednotlivými postavami. Solidně zde funguje i mimika v rámci bližších rozhovorů a špičkový je za mě dabing. K tomu je potřeba připočítat perfektní hudební doprovod. Titul využívá populárních a ikonických skladeb filmové ságy, které prokládá zcela novými. Co trochu zamrzí, je občasný propad frameratu při vypjatějších bitvách a pokud hrajete déle, tak přibližně jednou za 2 hodiny se hra náhle potřebuje jakoby nadechnout, aby opět běžela plynule. Největším problémem, co se technického stavu týče, je pak kamera, která dokáže být dost nepřizpůsobivá v komplikovanějším terénu, a mnohdy budete koukat například do země, než proběhne následná interakce.

Suma sumárum je ale Star Wars: Zero Company fantastickou záležitostí pro fanoušky tahových strategií i slavného sci-fi univerza, která zaujme svou komplexní a zábavnou hratelností, ale také výborným příběhem a audiovizuální prezentací. Oceňuji navíc, že veškeré mechaniky jsou na konzolích snadno uchopitelné a jednoduše podané. O to víc mě mrzí fakt, že studio už bylo téměř rozpuštěno. V mírné naději ovšem i tak budu doufat, že Hawkse a jeho tým nevidíme naposledy, protože napoprvé je to téměř perfektní.