Splatoon Raiders

Recenzovaná verze: Nintendo Switch 2

S hrou Splatoon Raiders vývojáři rozšiřují své pečlivě budované univerzum, v němž proti sobě bojují olihně a zmutované lososovité ryby nejrůznějších tvarů a velikostí. Pokud jste předchozí díly nehráli, u Splatoon Raiders to vůbec nevadí, protože vývojáři cílí nejen na fanoušky série, ale také na nováčky. I proto servírují originální zápletku. Ta zachycuje vás jako hlavního hrdinu, který letí vrtulníkem s hudební kapelou Deep Cut k tajemným nově objeveným ostrovům Spiralhite, jež ukrývají obrovský poklad. Co čert ale nechtěl, vrtulník se zřítí. Naštěstí to není konec, ale jen začátek celého dobrodružství. Hned poté si totiž začnete budovat základnu a vyrážet na nově objevené ostrovy za poklady. Příběh je poměrně jednoduchý, ale funguje, protože vám dává motivaci vydávat se na jednotlivé výpravy. Oceňuji také charismatické postavy, které budou hlavního hrdinu na jeho dobrodružství doprovázet.

Na Splatoon Raiders se mi líbí, že se vývojáři nebojí riskovat a nepřicházejí s dalším klasickým dílem, který by nabídl příběhovou kampaň, nějakou variaci na Hordu a multiplayer. Dalo by se říct, že se ze Splatoonu postupem času stalo takové Call of Duty od Nintenda, které je mnohem přístupnější a užijí si ho nejen dospělí, ale i mladší hráči. Se Splatoon Raiders se vývojáři rozhodli vytvořit jakousi obdobu lootovací střílečky typu Destiny, v němž jsem nahrál několik tisíc hodin, ale mám rád i další hry tohoto žánru. Raiders je tedy přesně hra, která cílí na hráče, jako jsem já. Ze své základny, kterou si postupně rozšiřujete o nové možnosti, se vydáváte na kratší mise, v jejichž rámci je vždy důležité získat poklady, nějaký ten loot a krystalickou herní měnu. Základní herní smyčka je zábavná a funguje velmi dobře, čemuž napomáhají osvědčené mechaniky předchozích dílů, mezi nimiž nechybí ani výborný arkádový gunplay. Pokud jste je hráli, budete se od první minuty cítit jako doma, přestože vás ve výsledku čeká odlišný zážitek.

Na začátku se mi líbilo, že vývojáři střídají klasické mise, během nichž se střetáváte s protivníky a musíte překonávat různé skákací pasáže či překážky, abyste se dostali do cíle, s arénami, v nichž je vaším jediným úkolem likvidovat nepřátele. Aby arény nebyly příliš jednoduché, máte v nich časový limit, během něhož je nutné zlikvidovat protivníky a naplnit ukazatel energie. Právě v arénách se díky časovému limitu ukáže, jak dobře jste vybaveni a zda není potřeba ještě trochu pofarmit level nebo si sestavit lepší build. Pokud v arénách projdete dvěma patry, čeká vás následně souboj s bossem, který je rovněž omezen časovým limitem. Přítomny jsou i jednopatrové arény nebo samostatné souboje s velkými a dobře navrženými hlavními bossy. Ačkoliv mají jednotlivé mise i arény odlišný design a odehrávají se v různých biomech, po čase jsem měl pocit, že opakuji stále stejné činnosti, a hře tak chybí v tomto větší rozmanitost.

Kde naopak rozmanitost ani náhodou nechybí, jsou protivníci. Na začátku jsem měl sice obavy, že vývojáři budou neustále recyklovat jen několik druhů lososovitých neřádů, ale opak je nakonec pravdou. Druhů protivníků jsou několik desítek a na každého platí trochu odlišná strategie, takže musíte neustále přemýšlet, jak je přechytračit a porazit. Souboje díky tomu jen tak neomrzí. Vývojáři stavějí na základech předchozích dílů, takže do akce vyrážíte se zbraněmi naplněnými nikoliv olovem, ale barvou. K dispozici jsou různé vodní pušky, samopaly, luky, kulomety, válečky, kýble s barvou i štětce. Zbraní, jejichž design je inspirovaný rybí říší, je obrovské množství a s rostoucí raritou získávají různé pasivní perky i další vlastnosti. Já si nejvíce oblíbil klasický samopal Plastic-Bottle Splattershot nebo Toy-Caw Blaster, protože se s nimi snadno likvidují protivníci a zároveň rychle vytvářejí barevné louže i únikové cesty pro případ, že se něco zvrtne. Stejně jako v předchozích dílech se zbraně dobíjejí tím, že se proměníte v oliheň a ponoříte se do vlastní barvy, přičemž se v této podobě můžete po nabarveném povrchu také velmi rychle pohybovat a unikat nepřátelům. Líbí se mi navíc, že za poražené protivníky odemykáte v encyklopedii nejen tipy, jak je efektivněji porazit, ale i zábavné poznámky.

Pokud se rozhodnete hrát sólo, nejste v misích sami, protože se s vámi do akce vydává i speciální robot pilotovaný jedním z členů kapely. Ten pomáhá nejen v boji s protivníky, ale také umožňuje vyskočit na hůře dostupná místa nebo upozorní na ukrytý poklad. Je tak vítaným společníkem, zvlášť když hráči nijak nepřekáží. Kromě výběru zbraně je důležité zvolit také správnou i třídu podle preferovaného herního stylu. Na ni jsou navázány různé gadgety, přičemž u sebe můžete mít vždy maximálně dva. Nejvíce jsem hrál za taktickou třídu, která dokáže přivolat střílecí věž nebo vytvořit speciální barevné paprsky zraňující protivníky. Speed třída je zaměřená především na mobilitu se zase umí přitahovat do vyšších míst pomocí vystřelovací kotvičky nebo přeskakovat mezi protivníky a vytvářet barevný vír.

Gadgety je možné postupně vylepšovat a přidávat jim dodatečné schopnosti, ale to se týká i hlavního hrdiny, u něhož lze zvyšovat sílu zbraní, zdraví nebo třeba účinnost gadgetů. Ve hře tedy nechybí ani lehké dobře navržené RPG elementy. Jak už jsem navíc zmínil výše, postupně si rozšiřujete i základnu, která následně umožní vylepšování gadgetů i zbraní, případně jejich recyklaci, abyste získali potřebnou herní měnu. Vývojáři dávají poměrně dost možností, jak si přizpůsobit build tak, aby vyhovoval vašemu stylu hraní. Přesto je vše přehledné, maximálně intuitivní a přesně tak rozsáhlé, abyste se ve všech možnostech neztratili.

Před začátkem hry si můžete vybrat ze tří různých obtížností. Ty se liší především silou protivníků, takže pokud chcete vše projít bez větších problémů nebo nejste ve střílečkách příliš zkušení, můžete zvolit tu nejnižší. Zatím jsem nezmínil, že Splatoon Raiders je sice možné hrát sólo, ale podle mého názoru v tomto případě hra nabízí jen polovinu zábavy. Ta pravá přichází až v kooperaci s kamarády, s nimiž je likvidace ohavných lososovitých neřádů mnohem chaotičtější a především zábavnější. Kooperace je určena pro dva až čtyři hráče, přičemž obtížnost se škáluje podle každého hráče zvlášť. Stejně tak má každý vlastní loot, takže o něj nemusí probíhat boj jako v některých jiných lootovacích střílečkách. Kooperaci si můžete užít jak v rámci lokálního multiplayeru, u něhož bohužel chybí podpora funkce GameShare, tak i online. Já jsem mohl otestovat několik her s kamarády i náhodnými hráči, kterým jsem přispěchal na pomoc prostřednictvím vyhledávání. Během testování jsem nezaznamenal žádné větší problémy. Připojování bylo v rámci možností rychlé, hry běžely bez lagů a nestalo se mi, že bych byl během mise odpojen.

U lootovací střílečky je důležité, aby měla po dohrání hlavní příběhové linky smysluplný endgame, díky němuž budou mít hráči motivaci pokračovat. Ve Splatoon Raiders mi takový obsah trochu chybí. Nenajdete tu žádný unikátní raid ani jinou speciální aktivitu, v níž by bylo možné získat to nejlepší vybavení. Po poražení finálního bosse se mi odemkly všechny mise, souboje s bossy i arény na mnohem vyšší obtížnosti, přičemž začalo padat vybavení nové, nejvyšší rarity, které lze navíc dále vylepšovat. Vzhledem k tomu, že samotný základ hratelnosti je velmi zábavný, mě zatím baví vracet se do již dokončených úrovní a plnit je na vyšší obtížnosti. Dokážu si představit, že ve hře ještě strávím několik dalších dní a pokusím se dosáhnout co nejvyšší úrovně i sestavit opravdu povedený build. Otázkou ale je, co bude následovat potom. Zatím si nedokážu představit, že by mě hra dokázala bavit dlouhodobě jako Destiny, Diablo nebo Borderlands. Splatoon Raiders tak pravděpodobně nebude mít takovou výdrž, přesto ale dokáže bez problémů zabavit i na nějakých sto hodin. Zvlášť když na likvidaci protivníků nebudete sami.

Pokud se mi na hrách série Splatoon v minulosti něco opravdu líbilo, byla to jejich výrazná vizuální stránka a povedená stylizace. Tu vývojáři zachovali i v Splatoon Raiders. Díky výkonu konzole Nintendo Switch 2 navíc hra vypadá ještě o něco lépe, ať už díky dynamickému 4K rozlišení při hraní na televizoru, detailnějšímu prostředí, propracovanějším modelům postav a protivníků nebo kvalitnějšímu nasvícení a efektům. Vývojáři navíc neodflákli ani optimalizaci, takže Splatoon Raiders běží jako po másle ve skálopevných šedesáti snímcích za sekundu v televizním i handheldovém režimu.

Musím Nintendo pochválit za to, že se rozhodlo se značkou Splatoon trochu zariskovat a místo dalšího klasického dílu s kampaní a multiplayerem přineslo povedený spin-off. Zábavná a léty prověřená hratelnost funguje výborně i v rámci kooperativní lootovací střílečky a od likvidace rozmanitých protivníků i velkých bossů jsem se jen těžko odtrhával. Škoda jen absence pořádného endgamu a menší rozmanitosti aktivit. Právě tady hru nejvíce tlačí bota. Nic to ale nemění na tom, že pokud máte rádi Splatoon nebo lootovací střílečky a chcete zkusit něco trochu jiného, Splatoon Raiders si s velkou pravděpodobností užijete naplno.