Marvel's Wolverine

Recenzovaná verze: PlayStation 5 Pro

Wolverine patří mezi stálice komiksů od Marvelu a jednu z jeho hlavních tváří, hlavně pro trochu odrostlejší publikum. Poprvé se objevil v komiksu The Incredible Hulk #180 z října 1974 v rámci camea na úplně poslední stránce, přičemž jeho plnohodnotné představení přišlo o měsíc později v The Incredible Hulk #181 z listopadu 1974, kde už skutečně bojuje s Hulkem a Wendigem. Za jeho zrodem nestojí pouze jeden autor, ale hned několik. S nápadem na něj přišel tehdejší šéfredaktor Marvelu Roy Thomas, který chtěl vytvořit nového kanadského superhrdinu. Při návrhu ho napadlo použít jako předlohu rosomáka, což je typické kanadské zvíře. Postavu následně více rozpracoval scénárista Len Wein, o její dnes už ikonický vzhled se postaral ilustrátor John Romita Sr. a na stránky komiksu ho poprvé dostal autor Herb Trimpe. V prvních komiksech se Wolverine značně lišil od hrdiny, kterého známe dnes, ale celkem záhy se stal členem X-Menů a jednou z jejich nejvýraznějších postav.

Nová hra Marvel's Wolverine není přímou adaptací nějakého komiksu ani filmu a není ani pokračováním některé z dřívějších her s tímto hrdinou. A že jich bylo docela dost, například Wolverine: Adamantium Rage (1994), X2: Wolverine's Revenge (2003) nebo X-Men Origins: Wolverine (2009). Vývojáři se rozhodli vyprávět zcela nový příběh v rámci svého superhdinského univerza Earth-1048, do něhož patří i hry Marvel's Spider-Man, Marvel's Spider-Man: Miles Morales a Marvel's Spider-Man 2. Možná by každý čekal, že půjde o další origin, jako u Spider-Mana, a uvidíme tedy zrod Wolverina a jeho postupný přerod v superhrdinu, ale opak je pravdou. Wolverine se už nějakou dobu potuluje po světě a má mnohé za sebou. To ale vůbec nevadí, protože seznámení s hrdinou vývojáři zvládli na jedničku a postupně navíc o něm i jeho minulosti odhalují další podrobnosti. Hru si tedy naplno užije i člověk, který Wolverina, X-Meny a další postavy kolem něj vůbec nezná.

Na začátku hry vidíme hlavního hrdinu špinavého, rozzuřeného a zakrváceného se ztrátou paměti, jak se potuluje po lesích, až ho najde doktor Nathaniel Essex, který hraje v celém příběhu naprosto klíčovou roli. Hra se následně přesouvá o několik let dopředu, kdy je Logan o mnoho klidnější a součástí jednotky Team X, do níž patří ještě Sabretooth a mutantka Mystique. Ta má chránit ostatní mutanty před lidmi, kteří je chtějí lovit a zabíjet, mezi nimiž je třeba šílený Bolivar Trask se svou organizací. Zároveň je ale pro Logana prakticky rodinou, ačkoliv vztahy jsou kolikrát dost vypjaté mezi všemi členy. Třeba Essex se prezentuje jako někdo, kdo chce mutanty chránit a věří, že jeho metody jsou pro jejich přežití nezbytné. Jenže zároveň má dost děsivou představu o tom, co všechno je přípustné. A to vytváří konflikt s Loganem. Ten sice není žádný svatoušek, jak ostatně sami víte z komiksů nebo filmů, ale má jasnou hranici, za kterou nechce jít. Právě postupný vývoj Essexe a Logana je tím nejlepším, co hra nabízí. Jen komiksoví fanoušci možná budou od začátku trochu tušit, kam to vše směřuje.

Příběh se pak točí kolem speciálního zařízení Helixový motor, které dokáže vyhledávat spící mutanty a následně je aktivovat, ovšem za obrovskou cenu. I proto je jasné, že v nesprávných rukou by se z něj mohla stát prakticky zbraň hromadného ničení. Nechci moc zacházet do detailů, protože je lepší, když o příběhu moc nevíte, a nerad bych vám zde něco prozradil a zkazil hraní. Vývojáři ale dokázali připravit zápletku, která respektuje komiksovou předlohu, ale zároveň pracuje s postavami svým vlastním způsobem, což přináší řadu nečekaných zvratů a šokujících momentů i pro velké fanoušky. Zvláště pak druhá polovina má neskutečný spád a vše míří k fantastickému finále, které patří k naprostým vrcholům toho, co je možné v současnosti vytvořit, ať už jde o vyprávění, herecké výkony nebo celkové zpracování. Příběh je povedený a užíval jsem si ho od začátku do konce.

A to i díky tomu, že od prvního okamžiku jsou na hře vidět vysoké produkční hodnoty, které v mnohém překonávají i současnou filmovou produkci. Vývojáři nešetří parádními, výborně zrežírovanými filmečky, kterým pomáhá velmi dobrý orchestrální soundtrack, spoustou skvělých scén a vše pak podtrhují jednotlivé postavy s propracovanou historií a velkou hloubkou. Hlavně samotný hrdina Logan je fantastický. Tomu dopomohl i herec Liam McIntyre (Spartacus nebo Gears of War 4), jenž dokázal dokonale zachytit jeho zuřivost i něžnost zároveň. Vývojářům se ale povedlo přenést ze stránek komiksů i další známé postavy. Nejvíce jsem si oblíbil rudovlasou mutantku Jean Grey (Krizia Bajos) ovládající telepatii a telekinezi, která má k hlavnímu hrdinovi hodně blízko. Mezi důležité postavy pak patří i mutantka Mystique (Nicole Pacent) a zmíněný Nathaniel Essex, kterého ztvárnil Troy Baker. A musím říci, že jde o jeho další nezapomenutelnou roli a řadu scén si ukradl pro sebe. Je vidět, že dokáže zahrát nejen hrdiny typu Joela z The Last of Us, ale i povahově jiné postavy, jako je Higgs Monaghan z Death Stranding, k němuž má Essex hodně blízko.

Po delší době je příjemné hrát výpravnou akční hru, která nemá velký otevřený svět se spoustou otazníčků, aktivit a dalších věcí. Nechápejte mě špatně. Mám rád Marvel's Spider-Man, Assassin’s Creed, Horizon nebo Ghost of Yōtei, ale v posledních letech mi trochu chybí velké lineární, filmově pojaté akční blockbustery jako Uncharted nebo God of War z éry třetího PlayStationu. A Marvel's Wolverine se snaží tuto díru na trhu zacelit, ačkoliv na druhou stranu od něj někteří mohli čekat více než jen čistokrevnou rubačku trochu ze staré školy, která po stránce hratelnosti nenabízí nic víc. K tomu se ale ještě dostanu. Je ale dobré si už na začátku nastavit nějaká očekávání.

Marvel's Wolverine se neodehrává pouze na jednom místě, ale s Loganem se podíváte do spousty lokací po celém světě, ať už jde o pěknou zimní Kanadu, ostrov Madripoor, kde má svůj prosperující bar Tyger Tiger, džungle Telembang v úvodu hry nebo neonové uličky Japonska, kde se střetnete s klanem Ruka. S ním pojí Logana značně krvavá minulost, kterou budete postupně odkrývat. Úrovně jsou většinou opravdu hodně lineární s minimem odboček, přičemž design různých skladišť a laboratoří mi přišel jen průměrný, zatímco městské lokace, džungle a některé další se mi hodně líbily. Ačkoliv jsou úrovně lineární, můžete v nich hledat ukryté bedny pro odemykání nových kostýmů, skryté dveře s výzvami a protože je Logan starý alkoholik, rád vyčmuchá i lahodnou lahev whisky, aby si oživil vzpomínky. Vzhledem ke struktuře úrovní vás většina těchto věcí cvrnkne do nosu jako legendární tři oříšky Vladimíra Menšíka, ale sem tam je i nutné se trochu porozhlédnout a nejít jen po hlavní cestě.

Protože je Marvel's Wolverine jen rubačkou, během procházení úrovněmi budete rozsekávat na malé kousky nejrůznější protivníky, ať už to jsou vojáci, roboti nebo ninjové z klanu Ruka, a střetnete se i s několika bossy. Až na prvního v podobě velkého robota, který mi přišel celkem generický, jsou ostatní bossové mnohem nápaditější a souboje s nimi jsem si užíval. Zvláště finální protivník je ohromující, skvěle navržený a při souboji s ním jsem si nejednou vzpomněl na obrovské bossy z původní trilogie God of War. Wolverine jakožto živá zbraň si vystačí ve většině situací sám, ale sem tam ho někdo doprovází, hlavně tedy mutantka Jean Grey. Ta se aktivně zapojuje do bojů a může s Loganem i spolupracovat na různých týmových kombech, což vypadá moc pěkně a soubojový systém dělá ještě rozmanitější a akci dynamičtější.

I na řadových protivnících se mi líbí, že každý má vlastní sadu útoků a pohybů, které je nutné se učit, abyste měli větší šanci je porazit. Marvel's Wolverine sice vypadá na první pohled jako jednoduchá rubačka o jednom tlačítku, ale opak je pravdou. Neustále si musíte dávat pozor na protiútoky protivníků, kteří rozhodně nečekají, až rozřežete jejich kolegu. I proto jsem měl stále prst na L1 pro vykrývání útoků, případně úskoky pro těžké útky protivníků, které nelze vyblokovat. A když se naučíte skrze jednoduchý systém útoky protivníků blokovat, můžete rozjet jeden velký krvavý tanec, v rámci něhož budete drápy masakrovat protivníky a zasazovat jim kolikrát hodně krvavé finální údery. Během nich může Wolverine protivníkům usekat končetiny, zabodnout jim své dlouhé drápy do obličeje nebo je doslova rozpárat, přičemž krev cáká na všechny strany. Jsem moc rád, že se vývojáři nebáli vytvořit brutální a krvavou rubačku pro dospělé publikum, kterých v dnešní době zase tak moc není.

Velmi povedeným detailem jsou souboje s ninji z Ruky, kteří mohou Wolverinovi zabodnout katanu přímo do těla. Logan ji následně může ze svého těla vytáhnout a použít proti nim, což nejen působí efektně, ale zároveň krásně podtrhuje jeho schopnost regenerace. Hlavní hrdina sice má určitou regeneraci zdraví, ale ta je pomalá a rozhodně nehrozí, že by byl nesmrtelný a nemohl padnout. Na vyšší obtížnosti se musíte pořádně ohánět, správně odrážet útoky protivníků a využívat při boji vše, co vám hra dovoluje. Postupně si během hraní odemykáte spoustu nových komb, technik i několik speciálních útoků, které souboje s protivníky neustále okysličují, aby nesklouzly do stereotypu. Už na začátku se umí Logan roztočit jako tornádo a drápy uštědřit velké poškození několika protivníkům kolem, ale později se naučí i protivníka popadnout a svalit na zem, případně provést hodně silné kombo prorážející jakoukoliv obranu. Soubojový systém je rychlý, plynulý a divoký jako samotný Wolverine, přičemž je celkem komplexní a bavil mě po celou dobu.

Během soubojů je důležitý ukazatel zuřivosti, který se postupně naplňuje tím, jak s Wolverinem likvidujete protivníky, ale zároveň klesá, když se nic neděje. Ukazatel je rozdělen do tří částí. Zatímco první je standardní a nepřináší žádné další výhody, druhá už přidává extra poškození, ale hlavně když padnete, můžete se znovu postavit na nohy rychlým mačkáním čtverečku, což je obrovská výhoda během kolikrát neskutečně vypjatých bojů. Na třetí části začíná ten pravý masakr, přičemž v této fázi se změní barevná paleta na černobílou a sytou červenou je zvýrazněna krev, která cáká na všechny strany. Z Wolverina se v této fázi stane děsivý zabiják, který dokáže slabé protivníky roztrhat několika málo údery, navíc dostane řadu brutálních zakončovacích úderů. Právě ukazatel zuřivosti pak podtrhuje vysokou brutalitu, s níž hra pracuje. Zatímco Spider-Man byl určen i pro mladší publikum a nebál bych se ho dát do rukou i dětem, Marvel's Wolverine nemá nálepku 18+ pro srandu.

Zatím jsem Wolverina především chválil, ale jsou oblasti, které se mi moc nelíbily, ale samozřejmě je to věc pohledu a někdo to může mít jinak. Co mi během hraní hlavně chybělo, byla nějaká větší rozmanitost v hratelnosti, protože jde jen o rubačku bez hádanek, zdolávání překážek či jiných prvků, s nimiž jsou podobné hry kolikrát obohaceny. Prakticky je Wolverine složen jen z filmečků, chození lineárními úrovněmi a rubání protivníků. A ve výsledku i těch možností v samotných soubojích mohlo být více. V Marvel's Spider-Man bylo mnoho způsobů, jak přistupovat k likvidaci protivníků, kolikrát i dost kreativně, i díky přítomnosti nejrůznějších gadgetů. To ale v Marvel's Wolverine chybí. Wolverine se může spolehnout jen na své ostré drápy v rámci přímých soubojů nebo jednoduše pojatých stealth pasáží, kterých je jen pár. Stejně tak tu nemáte ani žádné bonusy u obleků, které by hře přidávaly další nadstavbu. Obleky jsou sice pěkné a rád jsem je střídal, inspirované celou komiksovou historií Wolverina, ale mají jen čistě kosmetickou funkci. Pokud nepočítám to, že čím více obleků máte odemknutých, tím více života máte. Trochu mi to přijde, jako kdyby vývojářům došly nápady. Působí to dost lacině.

A to vlastně samé mohu říci i o výzvách, které budete moci plnit za nalezení speciálních Děsivých dveří v některých úrovních, o čemž jsem se zmiňoval výše. Ty nejsou moc zajímavé. V jedné výzvě třeba musíte proběhnout připravenou kratší úroveň na čas, což je díky jednoduchému a intuitivnímu ovládání hodně snadné. Tyto výzvy jsem měl nejraději, protože jsou krátké a až na jednu jsem všechny dal na první pokus. O něco složitější je zabíjení určitých protivníků na čas nebo likvidace 25 vln protivníků na skóre. A to je vše. U výzev mi prostě chybí nějaká větší nápaditost a ve výsledku i větší výzva. Co se mi ale u nich naopak líbí, je to, že každá je spojena s nějakou vzpomínkou na minulost hlavního hrdiny, takže se můžete o něm dozvědět další podrobnosti a doplnit si hlavní příběhovou linku.

Protože je Marvel's Wolverine singleplayerovou lineární akcí za plnou cenu, byl jsem docela zvědavý, jak bude nakonec dlouhý. Já ho na první zahrání dohrál za necelých patnáct hodin. S tímto číslem jsem nakonec spokojen, zvláště když jsem se po celou dobu bavil a ještě několik dalších hodin vysbírával úrovně, protože je možné si je kdykoliv zopakovat, a snažil se ochutnat vše, co hra nabízí. Po dohrání jsem byl hned vývojáři informován, že má cesta ještě zdaleka nekončí a mohu hru rozehrát znovu na New Game+ s už získanými schopnostmi, nahranou úrovní i odemknutými obleky. Na New Game+ je ale možné si odemknout další možnosti pro boj skrze adaptace, což jsou speciální schopnosti nad rámec klasických skillů, případně zkusit ještě těžší obtížnost „Nic lepšího nenajdeš“. Jsem moc rád, že Marvel's Wolverine nabízí New Game+ už od prvního dne, stejně jako propracovaný Photo režim, v rámci něhož je možné vytvářet krásné obrázky z hraní.

Studio Insomniac Games využívá pro své hry vlastní interní engine a u Marvel's Wolverine tomu není jinak. U něj navíc vývojáři zvolili stejnou stylizaci jako u své série Marvel's Spider-Man, čemuž se ale nelze moc divit, protože je zasazen do stejného univerza. Od posledně byl engine lehce vylepšen a díky skutečnosti, že se hra odehrává v uzavřených lineárních lokacích, může mít více objektů, hezčí efekty, detailnější postavy a třeba neustále zapnutý i ray-tracing, který se stará o realistické odrazy v interiérech i exteriérech, což vypadá opravdu moc pěkně.

Já jsem hrál Marvel's Wolverine na konzoli PlayStation 5 Pro, kde jsou dva režimy zobrazení. Defaultně je zapnutý režim Výkon Pro, který nabízí za pomoci technologie PlayStation Spectral Super Resolution (PSSR) ostré 4K rozlišení, podporu ray-tracingu i 60 snímků za vteřinu. I režim Věrnost Pro využívá PSSR s tím, že má o něco pokročilejší ray-tracing, ale běží pouze ve 30 snímcích. Popravdě, během testování jsem viděl jen minimum rozdílů ve vizuální kvalitě, i proto byl pro mě režim Výkon Pro tou nejlepší volbou. Zvláště když framerate je pevný jako skála a ani v těch nejvíce náročných a nejepičtějších pasážích neklesá. Na výbornou optimalizaci jsme si ale u her od Insomniac Games už zvykli a Marvel's Wolverine v tomto není výjimka.

Studiu Insomniac Games se podařilo vytvořit další povedenou komiksovou akci s kvalitním příběhem, fantastickými postavami, parádní prezentací a především zábavným soubojovým systémem, který dokonale vystihuje samotného Wolverina. Potěšila mě také vysoká míra brutality a celkové dospělejší pojetí oproti předchozím titulům se Spider-Manem, které hře podle mě opravdu sedí. Na druhou stranu je velká škoda, že vývojáři trochu rezignovali na větší rozmanitost hratelnosti. Prakticky celou dobu jen procházíte lineárními úrovněmi, sledujete filmečky a rubete protivníky. Zamrzely mě také jednoduché a nepříliš nápadité výzvy nebo obleky, které jsou sice nádherné, ale mají pouze kosmetickou funkci. Přesto jde o povedenou akci, která mě dokázala bavit po celou dobu a zároveň ukázala, že Wolverine si vlastní velkou hru rozhodně zaslouží. A jsem docela zvědav, co ho čeká v budoucnu. Určitě si počkejte na konec titulků.