Resident Evil: Revelations (PS4/XO)

Pokud jste snad strávili posledních pět let mimo naší sluneční soustavu, pak vězte, že Resident Evil: Revelations z roku 2012, který vyšel na tehdy slibně se tvářící Nintendo 3DS, je fanoušky považován za jeden z těch lepších RE spin-offů, ne-li vůbec nejlepší, tedy alespoň z těch vydaných v tomto desetiletí. Kromě na svou dobu více než kvalitního technického zpracování přinesl návrat starých hrdinů v kvalitním příběhovém podání, osvěžující hratelnost a záblesky dávné hororové atmosféry, jež z moderních dílů pomalu, avšak jistě vyprchávala. Není divu, že Nintendo exkluzivitu nedokázalo udržet, a tak hra vyšla již následujícího roku pro PS3, Xbox 360, Wii U a dokonce i PC. Jinými slovy: pokud jste hru chtěli hrát, pak jste jí již pravděpodobně hráli, a tak nám současný port pro novou generaci konzolí opět připomíná všechna úskalí opakovaně vydávaných remasterů pro stále nové konzole. Avšak zkusme si na chvíli představit, že jsou mezi námi i tací, kteří se ke hře z mnoha různých důvodů ještě neměli příležitost dostat, a tak v současném portu spatřují skvělou příležitost doplnit si sbírku nebo si jen užít podařenou akční adventuru.

Čím Revelations potěší nejvíce, a co funguje velmi dobře i po letech od vydání, je komplexní a dynamicky se rozvíjející příběh, který sice na jedné straně sleduje paralelní dějovou linku zasazenou mezi události v RE 4 a RE 5, ale jde si víceméně vlastní cestou, a tak umožňuje zdánlivě snadnou identifikaci i pro nováčky v sérii. Přiznávám, že osobně nejsem žádný velký fanoušek scénářů o globálním bio-terorismu a několika příběhových linkách, jež se odehrávají na různých místech, v čemž si moderní RE tituly velmi libují. Domnívám se totiž, že se tím zbytečně vytrácí klaustrofobická atmosféra a intenzita prožitku, což ubíjí horor jako takový. Na druhou stranu ale chápu, že moderní poptávka ve společnosti je po tomto pojetí příběhu velmi velká, a to i ve světle neblahých událostí našeho světa. V Revelations jsou tak známí hrdinové Jill Valentine a Chris Redfield konfrontováni i spolu se svými parťáky Parkerem a Jessicou s vlivnou teroristickou organizací, která plánuje vypustit do světa smrtící virus. Příběh je velmi plynulý, pojatý v seriálovém duchu - rychlé střídání kapitol, prolínání scénářů, rekapitulace děje z minulých kapitol, apod. - a udržuje si stálé napětí.

Popohání jej i na dnešní dobu slušná grafika, u které je však na některých místech poznat nejen stáří hry, ale bohužel také absolutní vyprahlost nápaditosti v celkovém designu, která je pro RE sérii na přelomu desetiletí zcela signifikantním znakem. Některé lokace již vypadají strašlivě a vyloženě odpudivě, protože při rozlišení 1920 x 1080 nelze nedostatky zamaskovat tak snadno jako v originální hře. PS4 port je ze všech kdy vydaných verzí však jednoznačně nejkvalitnější: má kompletně remasterovanou grafiku a drží si příjemných 60 snímků za vteřinu, a to ve stabilní podobě, kdy nedochází během celé doby hraní k žádným větším výkyvům. V tomto ohledu současná verze hry velmi potěší.

To, kde tento port však zaostává, je špatná optimalizace. Ovládání je ještě neohrabanější než svého času na 3DS, otáčení kamery je velmi pomalé, střelba nepřesná a v některých momentech vyloženě otravná. Je to důsledek násilného portu handheldového titulu na konzole, kde by vlastně už vůbec neměl co dělat, či je na vině neschopnost CAPCOM uzpůsobit ovládání na míru každé konzoli? Nejspíše kombinace obojího. I přes všechno výše uvedené je však Revelations stále návykovou hrou s nadprůměrnou hratelností, která sice nepřináší nic vyloženě nového, ale klasické nápady Shinji Mikami-ovského střihu využívá efektivně a v nenucené míře. Vylepšování zbraní, nápadité souboje s bossy nebo řešení hádanek je tak ve hře obsaženo ve velké míře. PS4 verze hry obsahuje nejen všechna dostupná DLC, ale také vylepšené možnosti pro základní kampaň (větší variabilita obtížností) a zejména vynikající Raid Mode (nové zbraně a postavy), který patří k tomu nejlepšímu, co mohou novodobé RE tituly nabídnout. V tomto režimu pro jednoho nebo více hráčů, kde absolvujete pozměněné scénáře hlavního příběhu, můžete strávit mnoho hodin navíc, díky čemuž se výrazně zvyšuje trvanlivost celé hry. K té dopomáhají také trofeje.

Pokud se budeme na Revelations dívat jako na samostatný titul, jenž mám hodnotit nyní a teď, musím znovu zopakovat, že se stále jedná o kvalitní RE hru, kterých bylo v minulosti poskrovnu. Žel bohu se však na titulu podepsal zub času, neboť některé faktory, například grafická stránka či zastaralejší herní koncept, jenž byl navíc šit na míru pro handheld, způsobují, že Revelations již není v dnešní době záležitostí aktuální a výrazněji přitažlivou. Jako retrospektiva, možnost doplnit si sbírku pro hardcore fanoušky a především příležitost jak si ukrátit čas před druhým pomyslným hororovým vrcholem roku v podobě The Evil Within 2 funguje na výbornou. Nejkvalitnější port (zatím, neboť se chystá na listopad ještě Nintendo Switch verze) velmi důstojné záležitosti. Nic více a nic méně. Jako fanoušek série i jako natěšený recenzent bych však uvítal raději slibované příběhové DLC pro RE 7 s Chrisem Redfieldem a především už nějaké pořádné informace o chystaném RE 2 remaku než opakované remastery již velmi dobře známých klasik, které se navíc první měsíce po vydání prodávají za nekřesťanské peníze. Nu, snad budeme po nadcházející TGS o trochu moudřejší...