Ninja Gaiden Ragebound

Recenzovaná verze: PlayStation 5 Pro

Ninja Gaiden Ragebound je návratem série ke svým 2D kořenům a vývojáři prakticky stylem i hratelností navazují na původní díly. Nejde ale jen o normální návrat, protože se rozhodli hratelnost oživit o několik zajímavých a hlavně funkčních novinek. K nim se teprve dostanu. Nejprve si posvítím na příběh, který v sérii Ninja Gaiden nikdy nehrál úplně hlavní roli. Spíše jen sloužil jako záminka k tomu, aby se popadl legendární meč a mohli se likvidovat nejrůznější démoni. A v Ninja Gaiden Ragebound tomu není jinak. Hlavním hrdinou tentokrát není legendární ninja Ryu Hayabusa. Ten se totiž vydává do Ameriky, kde prožije své vůbec první dobrodružství. Jde tak o pěkné pomrknutí na první díl Ninja Gaiden pro NES z roku 1988.

Fanoušci budou mít tedy svůj fanservis, ale hra Ninja Gaiden Ragebound je navržena tak, aby si ji mohli naplno užít i naprostí nováčci. Pro ty je ideálním vstupním bodem. Každopádně v nepřítomnost legendárního hrdiny napadnou jeho vesnici démoni, kterým se hned postaví mladý učenec Kenji Mozu. S démony má vlastní plány i klan Černého pavouka, který vyšle jednoho ze svých nejlepších členů, mladou Kumori. Její mise ale selže a oba hrdinové následně i přes své rozdíly musí spolupracovat a prakticky splynout, aby démony zastavili. Ačkoliv zápletka je velmi jednoduchá, hru táhnou právě dobře napsaní a charismatičtí hrdinové, mezi nimiž to sem tam i vře. Není divu, protože klan Černého pavouka zrovna moc nemusí klan Hayabusa a panuje mezi nimi letitá nevraživost. I proto Kenji občas nad spolupráci zapochybuje a řekne, že je celkem nečestné spolupracovat s ninjou z klanu Černý pavouk. Oba hrdiny jsem si i díky tomu hodně oblíbil.

Ninja Gaiden Ragebound se tedy vrací ke svým 2D kořenům, což je něco, co jsem asi ani nedoufal, že bych někdy mohl viděl, zvláště když 3D díly slavily takový úspěch. Koei Tecmo svěřilo vývoj vývojářům, kteří mají s tímto žánrem bohaté zkušenosti, a rozhodně se to vyplatilo. Výsledkem je hra, která ctí originál a zároveň přidává několik zajímavých novinek. Pořád se budete většinu času jako Kenji Mozu pohybovat po nejrůznějších úrovních s velmi dobrým a hlavně rozmanitým designem. Hra vám bude neustále servírovat zcela nové lokace, které mají vlastní druhy protivníků, ale také záludné pasti a překážky, u nichž využijete svůj skákací um. Nebudete mít tedy pocit, že byste přešlapovali na místě neustále ve stejné lokaci. Pořád budete zažívat něco nového.

Právě skákací pasáže bych řekl, že jsou v Ninja Gaiden Ragebound ty nejobtížnější a nejzáludnější. Někdy přeskákat několik plošinek po sobě, a do toho využívat možnost odrážet se od protivníků, aby bylo možné skočit na další plošinku, vyžaduje perfektní načasování, ale také učení. Naštěstí checkpointy jsou časté, nahrávání bleskové, a díky dobře vyladěnému ovládání jsem neměl pocit, že bych za něco nemohl a hra mě sama trestala. Sem tam je nutné se přepnout do Kumori, která vidí plošinky, které Kenji Mozu ne, takže se může dostat do nedostupných míst a odemknout cestu dál. Tyto pasáže možná takhle zní jednoduše, ale problém je, že jsou časově omezené a je nutné si během nich čas prodlužovat. Ten je navíc tak těsný, že stačí jediná chybička a následuje restart. Jde tedy o pořádnou výzvu, navíc pasáže, které krásně základní hratelnost dobře obohacují a nabízí něco nového.  

Skvělý design úrovní a náročné skákací pasáže jsou poté doplněny fantastickými souboji s protivníky, které jsou bez debat to nejlepší, co Ninja Gaiden Ragebound nabízí. Soubojový systém je na první pohled jednoduchý, protože po vás nejprve vyžaduje jen mačkání čtverečku pro útok, ale později se naučíte i uskakovat a vykrývat výpady protivníků a další možnosti boje. Třeba zmíněné splynutí s Kumori. Ta totiž nebojuje na krátkou vzdálenost, ale má svoje nože kunai. Ty tak může následně Kenji Mozu využívat a útočit na protivníky na dálku. Nemá je ale neomezené. Hod totiž spotřebuje část speciálního fialového ukazatele. A právě útoky na krátkou vzdálenost a na dálku hrají kolikrát zásadní roli. Sem tam potkáte silnější protivníky, do nichž byste museli dát několik ran, aby padli. Kolem nich se ale objevují základní protivníci s modrou nebo fialovou aurou. Když modré zničíte mečem nebo fialové noži kunai, nabije se vám speciální útok Hypercharge, díky němuž můžete silného protivníka zlikvidovat na jeden úder. Díky tomu jsou souboje s řadovými protivníky zábavné, napínavé a navíc vyžadují i určitou taktiku.

Ninja Gaiden Ragebound stejně jako všechny ostatní díly má i souboje s bossy, prakticky na konci každé úrovně. A musím říci, že jde bez debat o vrchol hry, protože jde o fantastická a napínavá střetnutí, která dokonale prověří vaše schopnosti. Bossové mají výborný design, každý jedinečnou sadu útoků a představují vždy obrovskou výzvu. Bossové jsou prakticky i takovým menším rébusem, protože je nutné se perfektně naučit jejich útoky, abyste věděli, jak správně uhýbat, a zároveň kdy je dobré zaútočit, případně jestli jak je na chvilku vyřadit z boje pomocí nabitého Hypercharge. Každý zbytečný úder, který dostanete, může ve výsledku rozhodnout o tom, jestli uspějete nebo ne. S každým bossem jsem se mazlil poměrně dlouho, ale o to větší uspokojení a radost následovala, když jsem ho konečně porazil.

Vývojáři do hry zakomponovali i zajímavou funkci ohledně obtížnosti. Ačkoliv má hra na začátku jen jednu obtížnost, tu je možné zásadně ovlivňovat. Během hraní je možné totiž sbírat skaraby. Ti neslouží jako sběratelské předměty, ale jako herní měna. Za tu je následně možné možné v obchodě vylepšit schopnosti hlavního hrdiny skrze různé talismany. Některé vás automaticky plně vyléčí po dosažení checkpointu, další obnoví část zdraví po kombu, případně plně nabijí Hypercharge po odražení několika útoků protivníků, a někomu se může hodit i talisman, po němž s málem života budete dávat větší poškození. K zahození není hlavně u bossů. Talismany je možné si hratelnost usnadnit, ale zároveň rovněž ztížit. Jsou totiž talismany, kteří hru zásadně ztěžují a jsou určeny pro hráče, kteří hledají velkou výzvu. Proto třeba restartují úroveň, pokud zemřete, ale zase dávají vyšší konečné skóre.

Kromě talismanů je možné v obchodě kupovat i speciální útoky. Díky nim tak můžete hodit po protivníkovi silnou hvězdici, udělat kolem sebe ochraňující meče a tak dále. Důležitá je i jakási superschopnost, kterou je možné aktivovat po naplnění ukazatele. Těch je několik, přičemž zatímco jedna vyšle roj nožů, které dokážou zlikvidovat vše v okolí a pořádně pohnout se zdravím bossem, jiná vytvoří uzdravující kruh, který chvilku léčí. Vzhledem k tomu, že ve hře nejsou lékárničky, sem tam se to hodí. Tyto speciální schopnosti dále krásně doplňují výborný základní soubojový systém.

Ninja Gaiden Ragebound není nějak extra dlouhá hra. Obtížnost je sice vyšší než u většiny podobných akčních plošinovek, což je dle mého dobře, ale není zároveň nijak drastická, aby kvůli ní nemohl hru někdo dohrát. Zvláště po získání talismanů. Já jsem hlavní částí proskákal za nějakých šest hodin, přičemž po dokončení se odemkne speciální těžký režim. Zároveň ale má hra dobrou znovuhratelnost, protože za perfektní skóre S je možné získat exkluzivní vybavení, které jinak získat nejde. Pro opakování úrovní proto máte docela slušnou motivaci a jsem toho názoru, že dosáhnutím závěrečných titulků nic nekončí. Spíše teprve začíná.

Vývojáři se rozhodli u Ninja Gaiden Ragebound vsadit na pixelartovou grafiku a tohle rozhodnutí se mi opravdu moc líbí. Vizuální stylizace se ke hře hodí, navíc skrze ni úrovně doslova ožívají díky velkému množství detailů, ale dobře se dívá i na samotné hrdiny nebo různé nepřátele s pěknými animacemi. Pokud vám pixelartová stylizace nevadí, hru si po vizuální stránce opravdu užijete. Protože kvůli zvolené stylizaci není hra nijak náročná na hardware, běží po celou dobu ve 4K rozlišení a hladkých 60 snímcích. Je jen možná škoda, že se vývojáři nepokusili o 120 fps, což by u takovéto rychlé akci zaměřené na přesnost nebylo k zahození. Co musím pochválit, je skvělý soundtrack s řadou chytlavých melodií v retro stylu, které krásně doprovází procházení úrovní i souboje s bossy. Kvalitní je i ozvučení. Zamrzí jen absence dabingu, všechny rozhovory jsou pouze skrze text.

Ninja Gaiden Ragebound se bohužel nevěnovala během léta taková pozornost. Je to ale obrovská škoda, protože jde o fantastickou 2D hardcore akci, kterou by si neměl nechat ujít žádný fanoušek. Dobře zapadá do univerza a nabízí rozmanité úrovně s parádním designem i chytlavou hratelnost spojující náročné skákací pasáže s výbornými souboji s řadovými protivníky a skvěle navrženými bossy. To vše podpořené líbivou vizuální prezentací. Pokud čekáte na Ninja Gaiden 4, není lepší možnost, jak si zkrátit čekání, než právě Ninja Gaiden Ragebound.