MIO: Memories In Orbit

Recenzovaná verze: Playstation 5

Za vesmírnou mlhovinou hustou tak, že by se dala krájet… Probouzíme se jako malý robot MIO ve vesmírném korábu zvaném The Vessel. Po probuzení si toho moc nepamatujeme. Nevíme, kdo jsme, kde jsme, ani co se stalo. Takže se musíme chtě nechtě vydat na dobrodružnou cestu za záchranou celého plavidla letícího bezcílně vesmírem na hraně svého vlastního rozpadu. Celý koráb je navíc prorostlý bujnou nepřátelskou vegetací a plný protivníků rozmanitých druhů, kteří nám cestu rozhodně zpříjemňovat nebudou. Po chvilce putování se dostaneme k páteři celého korábu a po oživení prvního strážce a průvodce se dozvídáme, že je třeba postupně získat artefakty pěti AI systémů (Pearls), které se staraly o chod lodi.

Artefakty mají podobu malé koule, kterou většinou získáte po porážce předem daného AI systému. Během putování se setkáte také s několika postavami, které vám budou nápomocny, jako například obchodnice nebo běžné přeživší postavy v podobě robotů. Ti vás budou drobnými průpovídkami nabádat kam dál a s čím byste jim mohli pomoci. Příběh jako takový mě zaujal a v jistém smyslu jsem se nad tím vším musel pozastavit a ocenit jej, byť přiznávám, že nejde o žádnou strhující zápletku plnou zvratů, ale v podstatě o klasiku, jen poutavě podanou.

Jak jsem předeslal v úvodu, vývojáři si dávají hodně záležet na vizuálu svých her. Slouží jim k tomu jejich vlastní engine a mohu říci, že po grafické stránce takřka nemám co vytknout. Podívejte se na přiložené screenshoty nebo trailery, z kterých je patrné, že grafická stránka hry je opravdu jedinečná a oku lahodící. Pokud bych ji měl nějak popsat, tak jako rozpohybované nádherně ručně kreslené skici. Při hraní jsem si téměř nikde nevšiml žádných rušivých elementů, nedodělků nebo jiných vad na kráse. Vše na sebe krásně navazuje, ladí k sobě, a hlavně se to krásně bez sekání plynule hýbe při 60FPS.

Za celou hru jsem si všiml jen jedné chybičky, a to sice, že se jedny pojízdné dveře zavírají skrz pevné ozubené kolo, které procházelo kolmo dveřmi. Ruku v ruce s grafikou projdu ještě ozvučení a zvukovou stránku hry. Už při spuštění hry si mě získal chorál, který hlavní menu uvedl. Celou hrou vás pak provádí jemná uklidňující až relaxační hudba, což se opravdu hodí vzhledem k tomu, jaké šílenosti si pro nás vývojáři připravili při soubojích s bossy a při určitých skákacích sekvencích. Tam se naopak tempo a styl hudby mění a náležitě koresponduje s intenzitou situací. Na dalším běžném ozvučení hry jsem také žádné přešlapy nezaslechl. Vše za mě ladí tak, jak by mělo. Samozřejmě chápu, že jak grafika, tak i audio jsou otázkou vlastního vkusu, za mě ovšem jednička s hvězdičkou.

Sami vývojáři hru řadí mezi metroidvanie a namíchali nám bezesporu skvělý žánrový koktejl, který ve mně vyvolával pocit radosti z hraní, což se dnes už tak často neděje. V odstavci o grafice a ozvučení jsem zmínil, že si mě vývojáři začali získávat pomalu už od spuštění hry. Nejen tedy zmíněným chorálem, ale také takovou malou drobností v hlavním menu. Potvrdilo mi to, že se nad hrou přemýšlelo ve všech ohledech. A o co jde? Místo „New Game“ nebo podobných klasických úvodních voleb k zahájení hry, tam na mě čekalo k potvrzení „Wake Up“ a to na mě zapůsobilo jako pojítko s postavou.

Po probuzení na vás čeká k průzkumu poměrně velká mapa. Je rozdělená na několik oblastí, které se graficky liší. Podíváme do klasického trupu lodi, zamrzlého města, ventilačních systémů, zahrad, výrobní linky robotů, laboratoře a navštívíme i volný vesmír, takže rozmanitost je opravdu velká. Každá oblast pak oplývá svým vlastním stylem a drobnostmi typickými pro danou oblast – v zahradách je nejvíce vegetace, které se musíte vyhnout, ve ventilačních systémech přichází ke slovu proudy vzduchu, v laboratořích je skleněné potrubí, ve kterém bloudíte jako laboratorní krysa. Mapu tady odhalujete postupně tak, jak jsme v žánru zvyklí. Někam se dostanete hned, někam až v pozdější fázi hry, dokud nebudete mít schopnost, která vám pomůže posunout se dál.

Mapa se tedy odkrývá postupně, což znamená, že když vejdete na další obrazovku, mapa se vám aktualizuje. To se ale děje jen na určitých místech = checkpointech. Ten poznáte velice jednoduše - vypadá jako futuristická autobusová zastávka a slouží k několika úkonům. K uložení pozice, updatu mapy, rychlému cestování a instalaci modifikátoru postavy. Aby checkpoint sloužil i k rychlému cestování, musíte najít entitu tzv. dozorce a aktivovat ho. Dozorce vypadá jako pohozená šála na zemi a nachází se povětšinou v okolí checkpointu – samozřejmě se pro jeho nalezení budete muset trošku snažit, neválí se někde v dosahu. Rychlé cestování pak funguje jen mezi checkpointy s aktivovanými dozorci. Já si této možnosti bohužel všiml hodně pozdě ve hře, mohlo mi to nějaký čas ušetřit.

Vzhledem k poměrně obsáhlému backtrackingu doporučuji využívat chytrou a dobře navrženou možnost přidání značek na náhled mapy. Je totiž k nalezení velké množství překážek (buď zamčených dveří speciální pečetí, zamčených z druhé strany nebo je na nich speciální hmota, kterou zničíte v až v pozdější hře jednou ze svých schopností). Značení vám tak ušetří spoustu času, já tak pečlivý nebyl a obíhal jsem často překážky dokola. Na mapě jsou také označeny prostupné úseky do dalších obrazovek pomocí blikající tečkované čáry. To alespoň trošku omezuje zoufalé hledání kudy dál.

Možnosti objevování a pohyb po mapě korábu mě celkově bavil. Občas se vyskytla menší či větší výzva, ale s tím se počítá, navíc se po zdolání každé větší výzvy dostavil příjemný pocit zadostiučinění. Hra obsahuje i systém respawn bodů, kde se objevíte po úmrtí, přičemž nejde o uložení hry, to lze jen na těch checkpointech. Ještě je třeba zdůraznit množství tajných zákoutí a průchodů, kvůli kterým byste měli mapu trošku víc prozkoumávat. V zákoutích lze najít nejen zajímavý předmět nebo zkratku průchodu, ale také skryté bossy. Hra dokáže za důkladný průzkum dobře odměňovat.

Jak už je známo, hlavní hrdina je robot MIO, probuzený umělou inteligencí, aby dal věci pokud možno do pořádku. Bude muset trochu posílit a osvojit si pár schopností. Ze začátku MIO totiž moc věcí neumí. Sotva někam doskáče, sotva někoho zabije, ale čím déle putuje, tím více možností se postupně otevírá. Základních vlastností je hned několik a alfou a omegou postavy jsou její vlasy/vlákna. Těmi klasicky útočíte, posléze se jimi můžete přitahovat k určitým předmětům, můžete ničit/odrážet projektily, přichytit se ke stěně a lézt jako pavouk. Dále máte klasický dvojskok, plachtění vzduchem a dash. U dashe se musím na chvilku zastavit a podělit se o zkušenost. Za celou dobu hry jsem ho bohužel navzdory snaze neovládl a to mělo za následek neschopnost účinných úhybů. Dash tady funguje jen jako takové probliknutí, kdy jde tedy útok skrz vás, není to rychlý úhyb pryč od útoku. Klidně se můžeme shodnout, že jde spíš o skill issue. Jinak jsem neměl s ovládáním žádný větší problém, vše mi fungovalo tak, jak mělo a postavička dělala to, co jsem chtěl, což mělo za následek plynulý pohyb po úrovních.

Výše jsem popsal jen některé MIOvi schopnosti. Než se ale posunu dál, zmíním také to, že jak dlouho schopnost dokážete použít, ovlivňuje stamina. Staminu máte na cca 5 vteřin použití a resetuje se dotykem se zemí nebo úderem do věcí. Hra vás naštěstí vše učí v příjemných tutoriálech, kdy se grafika přepne do schématického úsporného grafického zobrazení a provede vás výukovým virtuálním mini-levelem. To jsem ocenil, přišlo mi to neotřelé a bylo mi to příjemnější než učení se přímo při klasickém hraní.

Nové schopnosti vám dává pomocí upgradů jeden spojenec povětšinou po souboji s AI systémem. Kromě klasických přímo používaných schopností máme také možnost určitých vylepšení vlastností hlavního hrdiny. Jedná se o tzv. modifikátory. Ty můžete koupit buď v obchodě, nebo je můžete najít na hůře přístupných místech na mapě. Modifikátory se pak aktivují v checkpointech (ano na těch autobusových zastávkách) a to tím způsobem, že musíte mít k jejich aktivaci přístupné body v kolonce „Allocation Matrix“. Každý modifikátor totiž něco stojí a bere určitý počet bodů právě z matrix tabulky. Body v matrix tabulce lze postupně navyšovat přes koupené nebo nalezené předměty. Nezdá se to, ale jde o poměrně složité rozhodování, zda modifikátor použít či nepoužít. Hodnoty modifikátorů, které jsem našel, byly v rozmezí od 5 do 40 bodů s tím, že jsem měl na konci hry k dispozici v matrix tabulce přístupných 105 bodů, což byla zhruba polovina celkového objemu bodů v tabulce.

Vše je ale přehledně zpracované pomocí dlaždicového zobrazení a věnuje se tomu celá druhá stránka vašeho inventáře. První stránka inventáře je mapa, tu už jsme probrali. No a třetí je klasický inventář, který schraňuje předměty, co po cestě nasbíráte, ať už jde o pečetě pro vstup, sběratelské předměty, vzpomínky, reporty, dopisy a něco málo dalšího. Opět, vše přehledně zpracováno v dlaždicovém systému rozděleném tenkými linkami. Vše navozuje pocit počítačového programu. Tematicky mi to ladí se zasazením hry.

Během dobrodružství se dá narazit na více než 30 běžných nepřátel a na 15 bossů. Běžní nepřátelé jsou různé směsice robotů a strojů z nich odvozených. Někteří stojí na zemi s palicí, jiní poletují a střílejí různé dávky projektilů. Na některých je vidět, že jsou inspirování reálnou faunou – určitě jsem viděl kolibříka spojeného s komárem. A taky pavouka, masožravou kytku a podobně. Asi nic, co by se vymykalo, přesto různorodé a graficky krásně zpracované.

Musím se ale pozastavit nad souboji s bossy. Některé potkáte a nelze je minout, někteří jsou schováni v tajných uličkách a zákoutích, takže je třeba vše pořádně prozkoumávat, jak jsem již psal v odstavci věnovaném mapě. Co mě ale udivilo, byla poměrně vysoká obtížnost soubojů. Nenarazil jsem snad na žádného, se kterým bych neměl potíže (možná kromě toho prvního). Občas to hraničilo s frustrací, protože když už se mi zdálo, že jsem chytil správně sekvenci útoků, tak mě překvapil a udělal něco trošičku jinak, než jsem čekal. Vzhledem k mé neschopnosti vyhýbat se úderům (zpropadený dash), to byl místy opravdu až moc velký příval emocí a tímto se musím veřejně omluvit svému Playstationu, televizi a na dálku i vývojářům za to, jak jsem s nimi během soubojů komunikoval. Po každém vyhraném souboji jsem byl ale opravdu rád a svým způsobem pyšný na to, že jsem to zvládl.

Na obtížnost mysleli i vývojáři, protože aby si hru mohli užít opravdu všichni, připravili možnost nastavení tří asistentů a tím si obtížnost hry trošku přizpůsobit (=snížit). První asistent oslabí po každé smrti bosse - přiznám se, i já jsem musel ke konci tuhle možnost zapnout a účinek se dostavil až po značné dávce smrtí. Druhý asistent kolem vás vytvoří auru, díky které na vás nikdo nebude útočit, dokud vy sami nezaútočíte. Toto nastavení samozřejmě neplatí na bossy. A třetí vám po určité době přidá bodík navíc ke zdraví – bodík není stálý, ale jen dočasný, čehož se dá využívat asi nejlépe při těžších skákacích pasážích.

A jelikož v obchodech nic není zadarmo, tak si i MIO musí opatřit nějaké platidlo. Standartní měnou je tvz. „Nacre“. Tu získáte buď nalezením v hromadách šrotu všude po mapě, anebo vám jednoduše padají ze zabitých nepřátel. Vtip je v tom, že při úmrtí přijdete o veškerý obnos. Předejít ztrátě lze přeměnou Nacre na krystaly, kdy zkrystalizovanou měnu neztrácíte. Krystaly vyrábí pár postav napříč mapou a také existuje jeden modifikátor, díky kterému po zabití nepřítele obdržíte část množství Nacre již zkrystalizované. Nacre se ještě používá k léčení zdraví u fontánek k tomu určených. Vyléčení jednoho bodu zdraví stojí 10 Nacre, ale s aktivací modifikátoru to může být i zdarma. Jak je vidět, možností je opravdu spousta.

Ještě zmíním herní dobu. Vývojáři slibují herní dobu od 25 do 40 hodin. Já jsem dohrál čistě příběh za přibližně 25 hodin, kdy jsem byl vystresován termínem mé vůbec první recenze. Pak jsem ale u hry strávil ještě dalších téměř 12 hodin objevováním skrytých částí mapy a snahou dostat se na některá tajná místa. I tak vím, že toho spoustu ještě nemám odhaleno, ale už je to prostě nad moje schopnosti. Další cesty prostě nejsem schopný odhalit, snad mě navedete někdy ve fóru.

Ani s výrazným technickým problémem jsem se nesetkal, zažil jsem všehovšudy pětkrá pád hry, z toho dvakrát hned na začátku během prvním 30minut. Je to nepříjemné, ale přežít se to dá. Snad ale vývojáři tento neduh ještě vyřeší v rámci prvního updatu. Žádné další problémy jsem nezaznamenal a hra je za mě ve velice dobrém technickém stavu.

MIO: Memories In Orbit je pro mě obrovské překvapení hned na začátku letošního roku. Vývojáři si dali opravdu záležet a hra jim v žádném směru podle mě rozhodně ostudu neudělá a mohu ji tak s klidným svědomím doporučit jak fanouškům žánru, tak i jako vstupenku do žánru pro nováčky. Doufám, že bude mít stejný názor co nejvíce lidí a dáme tak najevo, že pro podobné kvalitní hry s duší je na trhu ještě místo. Hra ve mně budila radost a nadšení z hraní, což se dnes bohužel už tak často nestává. Vysoké hodnocení si za mě rozhodně zaslouží.