Mafia: Definitive Edition

Recenzovaná verze: Xbox One X

Důvodem, proč si první Mafia získala nejen u nás takovou oblibu, byl výborně napsaný příběh se zajímavými postavami, k nimž si hráč udělal silné pouto a nešlo jim nefandit, ačkoliv se někdy chovaly hodně špatně a s některými jejich rozhodnutími nebo činy šlo jen těžko souhlasit. Když byl oznámen remake a vývojáři potvrdili, že udělali v příběhu několik změn a rozšířili ho, trochu jsem se bál, jak vše dopadne a jestli to pořád bude ta stará dobrá Mafia, na níž mám i po letech dobré vzpomínky. Mé obavy se rozplynuly prakticky hned, jakmile jsem uviděl Tommyho Angela sedět v kavárně, neustále hledícího za svá záda, protože se nepohodl s mafiánem Salierim, který mu jde po krku. I proto hledá pomoc u detektiva Normana, jemuž začne vyprávět svůj příběh a vzestup v mafiánské rodině, kam se dostal jako prostý taxikář úplnou náhodou v ne moc pěkné době třicátých let za časů prohibice.  Asi nemá smysl se tu o příběhu jako takovém více rozepisovat. Pro mnohé by to bylo jako nosit dříví do lesa, a těm co hru Mafia zatím nehráli, by byla škoda cokoliv spoilerovat.

Základní kostra příběhu je více méně stejná, vývojáři sem tam přidali nový dialog nebo upravili filmeček pro lepší pochopení zápletky a její doplnění. Největší změnou je určitě pozměněné chování jednotlivých postav a jejich přepracovaná osobnost. Třeba propíraná Sára nemá jen o trochu více prostoru v samotném příběhu, ale už to není taková ta hloupoučká husička, ale silnější dívka, která má na Tommyho daleko větší vliv, protože si moc dobře uvědomuje, co se kolem ní děje.  Ostatně v tomto prostředí vyrostla, takže její nová osobnost dává daleko větší smysl, stejně jako úprava jiných postav. Ano, ti největší fanoušci originálu s tímto asi souhlasit nebudou a možná to budou brát jako snahu znásilnit originál. Já s tím ale problém nemám, a stejně tak se mi líbí, že vývojáři pojali příběh daleko temněji, takže už to není taková ta trochu naivní mafiánská pohádka, ale spíše temný mafiánský thriller ve stylu Kmotra, který jsem si nyní užíval po celou dobu. Příběh i díky různým úpravám obstojí dle mého i v dnešní době, a bez debat se pořád jedná o to nejlepší, co se ve hrách s touto tématikou objevilo. A to je vlastně i skvělá vizitka nejen pro vývojáře, kteří se postarali o současný remake, ale i pro původní tým.

Zatímco příběh i dnes obstojí, nejvíce jsem byl zvědav, jak moc vývojáři upravili hratelnost, která je v původní verzi na dnešní poměry už dost zastaralá. Mafia nikdy nebyla jako Grand Theft Auto akční hrou s otevřeným světem, v němž jste si mohli dělat vše, co vás napadne. Město Lost Heaven využívala jen jako jednu velkou kulisu, v níž se odehrával lineární příběh. Na tomto se v remaku nic nezměnilo, a vlastně jsem toho názoru, že je to dobře a jde i o svěží vítr v době všemožných open-world her se stovkami otazníčků. Co se ale změnilo, tak je samotné město, které už nevypadá tak stroze, ale díky moderním technologiím a současnému hardwaru značně prokouklo. Za dne všude chodí lidé, hustější je i doprava a město žije zdánlivě svým vlastním životem. V noci má zase velmi dobrou atmosféru díky neonovým nápisům a skvělému osvětlení, takže je radost se po něm jen tak projíždět. A ani nevadí, že během toho není moc co dělat dalšího. Vývojáři pro remake město i jeho okolí překopali, ale všechny změny jsou dle mého k lepšímu.

Mafia nabízí dvě desítky kapitol, přičemž v každé se děje něco jiného, takže na rozmanitost si stěžovat rozhodně nemohu. Zvláště, když jeden památný moment střídá další, takže si užijete jak zběsilé honičky v ulicích Lost Heaven, tak přestřelky s dalšími mafiány v restauracích či garážích. Pokud jste hráli původní hru, určitě si všimnete, že řada misí doznala menší či větší úpravy. Vývojáři většinou reagovali na dřívější kritiku, takže v misi Jen tak pro radost už nenosíte bedny, a vůbec mise jsou celkově takové akčnější, svižnější a s více skripty, což mi popravdě nevadí, protože to pomáhá celkovému filmovějšímu pojetí, lepšímu tempu a atmosféře.

Zatím jsem si moc nestěžoval, ale pokud je něco, co je obrovskou slabinou právě vydaného remaku, tak jsou akční pasáže. Vývojáři se je snažili modernizovat, ale dle mého zůstali někde na půli cestě. Je pěkné, že byl přidán krycí systém, ale ten často nefunguje a je oproti konkurenčním akcím jako The Last of Us, Uncharted nebo Gears neohrabaný. A vlastně není zábavný ani samotný gunplay, který by potřeboval daleko více překopat a upravit, aby byl záživnější a ne tak nudný. Třeba po vzoru třetí Mafie. Ta sice byla svoji kvalitou všelijaká, ale gunplay měla rozhodně lepší. Ještě horší než přestřelky jsou pěstní souboje, které jsou prostě a jednoduše hrozné a mají jen jednu ošklivou a dost topornou animaci, kterou snad dělal nějaký student ve chvilce volna. Akční pasáže tak v remaku první Mafie nedokážou dostatečně uspokojit a vtáhnout do dění. A to je i dáno poměrně hloupoučkou umělou inteligencí nepřátel. Ti jen většinou stojí na jednom místě a postupně poslušně vykukují. Někdy jen stojí za krabicemi a čekají, až si pro ně dojdete, jinak by tam stáli pořád a nic nedělali. Je tak jasné, že od takové umělé inteligence nemůžete čekat žádnou taktiku či obkličování Tommyho, což by přidalo akčním pasážím na dramatičnosti a napětí.  

Kromě přestřelek občas dojde i na mise, kde se musí Tommy proplížit a využívat tichý postup. Bohužel na těchto pasážích je vidět, že vývojáři s podobným typem her nemají žádné zkušeností, výsledkem čehož je kolikrát pořádně frustrující záležitost. Zvláště, když při odhalení následuje konec a nahrávací obrazovka. Co mi během hraní vadilo, tak je také někdy nereagující ovládání a s tím spojené problémy v akčních pasážích, zvláště pokud hrajete na vyšší obtížnost. Ono vůbec ovládání a pohyb postavy je dost neohrabaný a daleko za novými moderními velkými AAA hrami. Je škoda, že se vývojáři na tohle více nezaměřili a nevyladili. Je ale také otázka, jestli na to měli rozpočet, když se remake prodává za zlomek ceny nové hry.

Město Lost Heaven je hodně rozsáhlé a proto potěší i rozsáhlý vozový park. Naleznete v něm řadu dobových vozidel, které jsou zpracovány do posledního detailu a je v nich radost jezdit. Když do nějakého vozu nasednete, přidá se automaticky do auto-encyklopedie, takže v něm následně můžete i jezdit ve volné jízdě. S arkádově laděnou jízdou jsem neměl problém, a to ani s ovládáním, takže auto jsem vždy dobře na silnici dokázal kočírovat, a to i ve vyšších rychlostech. Jen ten model poškození asi mohl být lepší. Kromě vozidel ve hře naleznete i novinku v podobě motorek. Popravdě, jejich velkým fanouškem nejsem a asi nikdy nebudu. Je asi fajn, že jsou ve hře přítomny, ale já jsem dával přednost klasice. Když už jsem u vozidel, můžete ve volné jízdě objevit autoservis Lucase Bertoneho, který vám dá tipy na několik zajímavých vozidel. Tato vedlejší aktivita v remaku nechybí, ale dost upozaděna, takže jde snadno přehlédnout.

Upravený příběh je fajn, hratelnost není špatná, ovšem zasloužila by si více péče. Co ovšem doznalo největší změny, je už na první pohled vizuální zpracování. Remake běží na zcela novém enginu, který si vývojáři ze studia Hangar 13 vyzkoušeli už u třetího dílu. Ten ale ještě více upravili a modernizovali, výsledkem čehož je velmi dobře vypadající akční hra. Modely postav jsou detailní a mají dobré animace, ale nejvíce prokouklo samotné město, o němž byla zmínka už výše. Vývojáři nezapomněli ani na pěkné menší detaily, různé efekty a vše pak doplňují odrazy okolního světa v kalužích, oknech, vitrínách obchodů, což vypadá hodně dobře. Když jsem před několika měsíci hrál remaster druhé Mafie, tak jsem si říkal, že jde o technicky odfláknutý port. Naštěstí mohu říci, že remake prvního dílu je daleko lépe odladěný, framerate tolik viditelně neklesá a nekazí zážitek z hraní. Jen to občas přílišné doskakování textur a objektů moc nepotěší, stejně jako sem tam nějaký ten bug, ale jde o věci, na které se dá zvyknout a nejsou zase tak velkým rušivým faktorem. Hudební doprovod je slušný, a když zazní úvodní znělka, musí naskočit každému husí kůže. Co ovšem zamrzí, tak je absence řady původní skladeb, které byly nyní nahrazeny.

Prvních 50 minut z hraní CZ verze na konzoli Xbox One X

Z první Mafie se u nás stal obrovský kult i díky českému dabingu s řadou velmi dobrých hlášek. Musím ale říci, že já jsem nikdy jeho velkým fanouškem nebyl, protože mi přišel jen průměrný, a stejný pocit mám nyní i u remaku. Je možná škoda, že se vývojáři rozhodli vsadit opět na více méně původní obsazení a nepokusili se sehnat nové tváře, které by se hodily k novému vzhledu hlavních protagonistů. Největší problém mám určitě s Markem Vašutem, který se moc k novému Tommymu nehodí, navíc nepodává ani nějak extra dobrý výkon. Z něj jsem měl pocit, že si návrat do své ikonické role moc neužíval a jen bez emocí předčítal dialogy. Jsem přesvědčen, že pokud by vývojáři našli někoho nového, mohli ušetřit a výsledek by byl asi i daleko lepší. Ostatní postavy jsou na tom už podstatně lépe a třeba Petr Rychlý má občas dobré chvilky, ale jindy je zase vidět, že ani on se moc na hláškujícího mafiána, z něhož má jít i trochu strach, prostě a jednoduše nemá. I proto pak některé jeho proslovy vyzní na prázdno a nikdo je nebere vážně. Český dabing tedy není ideální, ale jsem přesvědčen, že i tak hodně hráčů potěší a bude tím hlavním důvodem, proč si remake Mafie pořídí.

Asi vám neunikla finální známka, kterou nakonec remaku kultovní české klasiky dávám. Musím ale říci, že jsem si těch zhruba 12 hodin užil, protože hra dokáže zaujmout svým dobře napsaným příběhem, zajímavými postavami i kvalitní režií filmečků. A vlastně jde pořád o to nejlepší, co se v žánru mafiánských her urodilo. Je jen škoda, že když už se vývojáři do remaku pustili, zaměřili se hlavně na vizuální zpracování a příběh. Akční pasáže by potřebovaly prakticky kompletně překopat, ovládání modernizovat a umělá inteligence dotáhnout, protože z dnešních měřítek působí už prostě a jednoduše hloupě. Takto tu máme remake, který zůstal někde na půlce cesty. Na druhou stranu se prodává jen za zhruba tisíc korun, a to je cena, za níž vám mohu nákup doporučit.