Mafia

Jistě víte, jak probíhá den obyčejného šoféra taxíků. Ráno přijet na místo, čekat jestli náhodou nepřijde nějaký cizinec, kterého byste mohli oškubat. Thomas Angelo je také řidič taxíku, kterému se jednoho večera stane velmi zvláštní věc. Kšefty nejdou, peněz je málo a dá se říct, že tohle je jediná možnost Tommyho, jak si vydělat nějaké peníze. Když si takhle sedí ve voze, vidí několik chlápků, jak se řítí k němu do auta. Není to nikdo jiný, než mafiáni z rodiny Dona Salieriho, kteří utíkali před lidmi z konkurenční rodiny Morellů. Thomas tak musí riskovat svůj život, aby dostal ostatní do bezpečí před ozbrojeným vozem, který je pronásleduje. Hned první část hry tak začíná napínavou honičkou ve fiktivním městě Lost Heaven, které je se nachází kdesi v USA. Po úspěšném dokončení tohoto úvodu jste postaveni před rozhodnutí. „Nabídka, která se neodmítá”, jak praví úvodní obrazovka jedné z kapitol. Salieriho muži vám nabízejí dobře placenou spolupráci, kterou jste si jejich záchranou zasloužili. Tommy odmítá s tvrzením, že by se nezapletl do žádné špíny. Druhý den, kdy Tommy sedí během polední pauzy ve svém voze na parkovišti, je napaden muži konkurenční rodiny za pomoc Salieriho mužům. Náhle začíná zběsilý úprk uličkami města, přesně do baru Dona Salieriho, kde vás čeká útočiště. Dá se říct, že to je poslední kapka pro Thomase. Takto tedy začíná vaše těsná spolupráce s mafiánskou rodinou, která vyústí až ve vraždy, krádeže diamantů nebo vyloupení banky. Samozřejmě na to všechno nebudete sami, ale dostanete k tomu i parťáky. Například Paulieho, který se zdá být jediný loajální vůči vaší osobnosti, to tedy poznáte spíše až později v příběhu, kdy se ne všechno vydaří tak jak má. Nebo Sam, který vás učí krást auta. Jeho koktavou řeč budete buďto milovat nebo nenávidět. Mafia je založená na otevřeném systému her, jako například GTA a jemu podobné. Veliké město plné rušných ulic a vy ho máte celé jen pro sebe. Proto je nutné se nějak pohodlně po městě přemísťovat, k čemuž vám poslouží celkem 51 dobových vozů vytvořených podle reálných předloh. Auta se chovala velice reálně, a i když nedosahovala rychlostí jako moderní vozy, přesto se uměla solidně rozjet. Které auto se vám líbilo, to jste si mohli ukrást, ale bohužel bylo nutné vědět, jak na to. To vás v průběhu příběhu učí právě Sam u Salieriho baru, kde získáváte mnoho nových zkušeností. Stejně tak se na tomto místě hromadí vámi uloupené vozy z misí. Čím dále stoupáte ve hře, tím více umíte odemknout, a tím více potkáte těch vzácných kusů. Ovšem pozor, rychlá jízda je v této hře stejně nebezpečná jako doopravdy. Pokud ve větší rychlosti narazíte, budete přicházet o životy, a to celkem razantně. Ano, auta z let 20. a 30. neměla airbagy. Policejní oddělení v Lost Heaven je opravdu na úrovni. Nejenže vás potrestají za opravdové přestupky, jako je rychlá nebo jinak nebezpečná jízda, ale také třeba za chození s vytasenou zbraní na veřejnosti. Hry, ve kterých bylo něco podobného, spočítáte na prstech jedné ruky. Proto každý vůz obsahoval i omezovač, který jste si mohli kdykoli zapnout. Takto jste se vyhnuli zbytečným tahanicím s policejními úředníky, kteří jsou opravdu tvrdí a nedělají kompromisy. Samotné město je opravdu rozlehlé, leč v něm není normálně téměř co dělat. Ale musíme vyzdvihnout funkčnost MHD (tramvaje a nadzemky), která funguje na výbornou. Co by to bylo za mafiána bez pořádného kvéru? No není toho mnoho, ale přesto se něco najde. Největší ikonou tehdejší (a vlastně i dnešní doby) byl Thompson, který vás bude provázet takřka celou hru, a budete pomocí něho řešit spoustu konfliktů. Brokovnice, další klasika, pumpovací kráska dělající z lidí krvavé fleky. A tak dále, a tak dále. I na pěsti dojde a vězte, že dosti často. K tomu vám postačí buďto samotné klouby, basebalová pálka, či klasický ale stále účinný boxer. Akční část hry je perfektně vyvážená s tou volnější, kde pouze přejíždíte z místa na místo. Cestování se bohužel nedá nijak urychlit a bývá někdy opravdu otravné, a to zvláště, máte-li v patách třeba policii. Samotné kapitoly nebo úkoly, které musíte plnit, jsou velmi různorodé, originální a výtečně doplňují příběh, což se nedá říci o mnoha dnešních hrách. Právě příběh je to, co vás na hře nejvíce upoutá. Navštívíte mnoho lokací, na které se normálně nepodíváte. Třeba romantická honička na venkově za štěkotu zbraní, zahnání Morellů na letišti, nebo lov práskačské krysy v přístavu. To vše si užijete s otevřenou pusou a poslintaným ovladačem. Celá story je v podstatě vyprávěná Tommym, který se v baru svěřuje jednomu detektivovi. Jestli je tedy vhodné použít slovo „svěřuje”. Prostě vybonzuje vše, co má na Salieriho rodinu, výměnou za policejní ochranu. Jestli mu k něčemu byla, musíte zjistit sami. Čím více pronikáte do rodiny, tím více zjišťujete, jak je všechno nějakým způsobem protkané. A dokonce ve hře spatříte i milostnou scénu! Krom klasické příběhové části jste si mohli zablbnout ve Free Roam režimu, kde jste nebyli ničím vázáni. Maximálně tedy stavem vašeho konta, počtem nábojů a stavem zdravotním. Ještě o trošku brutálnější byl režim Extreme Free Roam, kde jste plnili celkem slušné množství podivných úkolů, jako třeba sledování mimozemšťanů, nebo zachraňování žen před mořskými příšerami. Úkoly byly sice celkem těžké a vyžadovaly trochu cviku, odměna však byla sladká. Speciální vozy. Některé vypadaly opravdu bizarně, ale šlo pořád o to samé. V příběhu jste je bohužel použít nemohli, a tak se váš výběr omezil pouze na volnou jízdu. Poslední a pravděpodobně nejlepší bylo prosté závodění v ulicích města Lost Heaven. V příběhu jste si jeden takový závod odjeli a byl to nezapomenutelný zážitek. Kdo má závodnickou náturu, toto byl mód pro něho. Pach benzínu a spálených pneumatik je po ránu tím nejlepším, co může člověk dostat. Škoda, ale opravdová škoda je českého dabingu, který se bohužel do konzolové verze nedostal. Každý, kdo hrál PC verzi, vám dosvědčí, že dabing byl opravdu povedený a dotvářel atmosféru hry úplně dokonale. Dabing hlavní postavy, tedy Toma Angela, obstaral charismatický Marek Vašut, dále pak namátkou Petr Rychlý, který namluvil Paulieho. Vůbec celkové obsazení bylo hvězdné. Proto je veliká škoda, že jsme se jako Češi dočkali dabingu anglického, který sice nebyl vůbec špatný, ale... Každopádně samotné zvuky působily trošku utlumeně. Pokud jste si pustili rádio, hrály v něm klasické písně z let 30. Stěžovat si by byla veliká chyba. Unikátní příběh a atmosféra doby, ve které se hra odehrává, zařadily hru tam, kam se jich moc nedostane. Češi mají zlaté ruce. Je to prostě pravda, a když je odhodlání a dostatečné zázemí, je možné vše. Na Mafii můžeme být všichni náležitě pyšní.