Recenzovaná verze: PlayStation 4 Pro

Pokud si vzpomenete na první akční hry, tak v nich jste většinou měli nějakého hlavního pomateného neřáda, kterého musel hlavní hrdina zlikvidovat. Na nějaké propracované příběhy plné zvratů se nehrálo, jako je tomu v posledních letech, a Ion Fury se tohoto devadesátkového konceptu drží zuby nehty. Hlavní hrdinkou je Shelly “Bombshell” Harrison, kterou bych klidně mohl označit za ženskou verzi Duke Nukema. Také nešetří hláškami a dokáže likvidovat zástupy protivníků všelijakými zbraněmi. Je otázkou, jestli by tato hrdinka existovala, pokud by vývojáři nepřišli práva na Duke Nukema, ale to není ve výsledku tak důležité. Daleko důležitější je, že město Neo D.C. ohrožuje Dr. Heskel i se svojí armádou robotických vojáků. No a Shelly se proto do města vydává, aby ho zlikvidovala a jeho řádění tak mohlo skončit. Příběh opravdu hodně jednoduchý, ale k samotnému pojetí hry dobře sedí a i proto neurazí. Zvláště když vývojáři chtějí hlavně bavit pomocí hratelnosti.

Pokud jste hráli někdy Duke Nukem 3D nebo Shadow Warrior, budete od první minuty jako doma, protože hra Ion Fury by se dala označit za jakéhosi jejich nástupce a přímého následovníka. Ať už vizuálním zpracováním, které využívá stejný engine, hratelností a ve výsledku i docela slušným designem levelů. Levely nejsou lineární, jako je tomu dnes v módě u současné akční produkce, ale jsou docela rozsáhlé a vyžadují, abyste se jimi prostříleli, našli karty různých barev k odemknutí dveří, což vás následně zavede na jejich konec. To je oproti dnešní produkci slušné oživení, a i proto jsem si mohl tento trochu nostalgický návrat užívat. A ačkoliv se hra odehrává jen ve městě Neo D.C., tak rozmanitost levelů je solidní. Budete pobíhat po ulicích města, kancelářích, obchodních centrech a zpestříte si průchod i jízdou vlakem.

Co průchod jednotlivými levely dělá zábavné, jsou nepřátelé. Vývojáři připravili celkem dost robotických neřádů, které budete likvidovat, navíc na konci jednotlivých kapitol vás vždy čeká souboj s docela tuhým bossem. Tyto souboje jsou zábavné, napínavé a kolikrát pěkně vyostřené do poslední vteřiny. Jsou tak pěkným vyvrcholením dané kapitoly. Na zábavné souboje s protivníky mají vliv i zbraně, tedy hodně zbraní. Shelly jako každý akční hrdina z devadesátých lete pobere na svá záda hromadu zbraní, takže si zastřílíte nejen z docela silného koltu, který jsem si hodně oblíbil, ale také z brokovnice, z níž se může během okamžiku stát granátomet, smgčka, kuše nebo kulometu, a přítomny jsou i docela účinné granáty. Zbraní k zabavení je tedy dost. Jen možná trochu zamrzí, že přepínání mezi nimi je trochu krkolomnější a hra neobsahuje klasické kruhové menu pro jejich rychlý výběr. Takto mezi nimi listujete šipkami, než si vyberete tu správnou, což se do hektických přestřelek moc nehodí.

Ion Fury je akcí ze staré školy prakticky ve všech ohledech, a to i svojí nekompromisní obtížností. Už na normal vám dá solidně zabrat a obtížnosti dopomáhá i skutečnost, že neexistuje žádné automatické doplňování životu. Musíte sbírat klasicky lékárničky, štíty a další potřebné věci, abyste měli šanci přežít. Nepřátelé vzbuzují respekt hlavně svým počtem a neomylnou střelbou. Umělé inteligence moc nepobrali, takže jen stojí nehybně na místě a čekají, až si pro ně dojdete nebo vykouknete, aby vás mohli trefit. Co dále obtížnost zvedá, hlavně na konzolích, je nevyladěné ovládání pro gamepad. Hra vyžaduje opravdu velkou přesnost, které s gamepadem nikdy nedosáhnete. Nemůžete tak běhat jako na PC s klávesnicí a myší, ale jít na střety taktičtěji a opatrněji, než jak vývojáři původně zamýšleli. Aim asistence bohužel moc nepomáhá a je ve výsledku jedno, jestli ji máte zapnutou nebo ne. Ovládání by určitě chtělo ještě trochu poladit, aby se hra hrála pohodlně i na gamepadu.

Hra Ion Fury je rozdělena do osmi celkem rozlehlých levelů, které můžete projít za nějakých deset hodin, dle zvolené obtížnosti. To vzhledem k ceně není málo, navíc po dohrání se můžete vrátit a pokusit se odhalit spoustu skrytých místností a tajemství, díky čemuž si herní čas ještě navýšíte. Pokud tedy budete chtít platinovou trofej nebo vysbírat všechny achievementy, hra vám vydrží o dost déle.

Hned na začátku jsem zmínil, že ha Ion Fury využívá stařičký engine Build, který za dnešní moderní konkurencí značně zaostává. Vývojáři ale nechtěli, aby jejich hra vypadala moderně, od začátku měli v plánu přinést retro střílečku, která se tak bude hrát i vypadat, což se jim povedlo na jedničku. Navíc musím říci, že stylizované retro zpracování ke hře krásně pasuje a po chvilce hraní jsem si připadal, že jsem se přenesl zpět do minulosti, kdy jsem smažil Duke Nukem 3D a další podobné hry. A jsem přesvědčen, že stejné pocity nostalgie budete mít i vy. Protože hru pohání stařičký engine, asi nepřekvapí, že jede v 60 snímcích, i když jsou často momenty, kdy to dost drhne. A tady vývojáři asi nic neokecají, protože tohle jde čistě za nimi. Snad připraví brzy update, aby hra běžela po celou dobu tak, jak má. Když DOOM Eternal nezpomalí ani v těch největších vřavách, je neakceptovatelné, že Ion Fury má takové problémy s frameratem. Co ovšem musím pochválit, je velmi povedený hudební doprovod, krásně doprovázející samotnou akci. A ani to ozvučení není špatné.

Ion Fury je kvalitní retro akce, která dokáže zabavit na spoustu hodin. A to především díky zábavné hratelnosti, pěkné retro audiovizuální stránce, slušnému designu úrovní i velkému množství nepřátel, které je možné likvidovat celou řadou zbraní. Pokud si chcete trochu zavzpomínat na devadesátky a hry jako Duke Nukem, je pro vás Ion Fury ideální hrou, kterou byste si měli vyzkoušet. Je jen škoda, že vývojáři nevěnovali konzolovému portu dostatečnou péči a pozornost, protože ovládání by zasloužilo vyladit, stejně jako framerate, který je občas dost nestabilní. Je to škoda, protože hodnocení mohlo být daleko vyšší.