Recenzovaná verze: PlayStation 5

Hned po zapnutí hry budete uvedení do rozsáhlého příběhového režimu s názvem Driven to Glory, jenž vás postaví do role nováčka týmu Seneca Racing. Tento tým sice není nějak extra dobrý, ale má sen vyhrát sezónu. Proti němu jsou ovšem daleko lépe vybavenější konkurenti se zkušenějšími závodníky. Co na příběhové části oceňuji, je jednoznačně rozmanitost závodů. Hra totiž v příběhovém režimu střídá herní módy, ale také seznámí s velkým množstvím lokací, případně vozidel, do nichž je možné usednout a závodit v nich, takže se neustále děje něco nového. Co už je ale daleko horší, je ono příběhové pozadí, vyprávěné skrze hrané filmečky ve stylu rozhovorů se závodníky, které mě popravdě moc nenadchly. Herci nejsou zrovna důvěryhodní, ani nějak zvlášť skvěle nehrají, navíc dialogy působí dost kýčovitě. A pak je tu také skutečnost, že počítání na trati není nijak v příběhových filmečcích reflektováno, takže to, jak hrajete, nijak příběh neovlivňuje. I když jsem si příběhovou část, která rozhodně není krátká, nakonec docela užil, hlavně díky samotným závodům a hratelnosti, potenciál u ní byl daleko větší. Vývojáři očividně zůstali na půlce cesty.

Příběhová kampaň čítá hned 36 závodů, které vystačí sami o sobě na několik večerů. Kromě příběhové části je pak v GRID Legends přítomna i klasičtější Kariéra, v níž je možné vést k výšinám svůj vlastní tým, no a za nastřádané peníze ze závodů kupovat lepší vozidla, ale také i vylepšení, perky a je možné vylepšovat i mechanika, což přináší řadu výhod. Kariéra nabízí tedy oproti příběhové kampani daleko větší volnost, a to i co se týče závodů, které zrovna pojedete. Ty si můžete do značné míry vybírat. Po příběhovém režimu a Kariéře připravili vývojáři už jen klasické rychlé závody skrze před vydáním hodně propagovaný editor, kdy si vyberete okruh, herní režim a vůbec si hru nastavíte dle několika dalších parametrů. Další režimy GRID Legends pro jednoho hráče neobsahuje, ale to ve výsledku nevadí. Kariéra s příběhovým režimem doplněná o rychlé závodění podle mého dostačuje. I vzhledem k tomu, že oba režimy nejsou jen na pár desítek minut, ale klidně v nich strávíte řadu večerů, během nichž je celkem lehké se bavit.

U GRID Legends se rozhodně nemusíte bát, že byste neměli v čem jezdit. Hra obsahuje přes sto licencovaných aut od známých automobilek v několika kategoriích a výkonnostních třídách jako Porsche, Nissan Renault, Audi, BMW, Aston Martin nebo Ferrari. Ano, Gran Turismo 7 má mnohonásobně větší vozový park, ale jsem toho názoru, že u GRID Legends počet vozidel dostačuje, vzhledem k tomu, na jaké závodění se zaměřuje. Co se týče jízdního modelu a fyziky, jak už jsem zmínil hned na začátku, je GRID Legends čisto čistou arkádovou záležitostí, od níž více čekat nemůžete. Rozdíl v řízení aut poznáte pouze podle kategorie. Auta pak na okruhu drží jako přibitá, takže do zatáček je možné najíždět smykem, a je vlastně i jedno, jestli je slunečný den nebo silný liják. Déšť nemá na ovladatelnost žádný vliv, je jen pro efekt. Zajímavostí je, že auta je možné tunit, ale má to jedno docela otravné a nepříliš dotažené pravidlo, které jen prudí hráče. Aby bylo možné auto vylepšit, je nutné s ním ujet potřebný počet kilometrů, což je zdlouhavé a vzhledem k tomu, jak často jsem auta točil, ani praktické.

Jsem rád, že vývojáři připravili pro GRID Legends velké množství rozmanitých okruhů (lokací je hned 22). Je tak možné závodit v ulicích Paříže, Moskvy, Dubaie, Londýna, Barcelony a dalších velkých měst, a do toho nechybí ani několik licencovaných okruhů. Moc jich ale není a jsou spíše jen příjemným doplňkem k seznamu smyšlených okruhů. Líbí se mi i počet herních módů. V GRID Legends nejsou jen klasické závody, které by časem určitě omrzely, ale také Drifty, Eliminačky, Time Attack či Head to Head. Po stránce obsahu rozhodně není GRID Legends chudou hrou, a dokáže zabavit na spoustu hodin.

Když jsem nedávno hrál Gran Turismo 7, umělá inteligence jezdila v rámci určitých pravidel a snažila se držet ideální lajnu. Ano, sem tam agresivněji dotírala, ale drtivá většina závodů se odvíjela podle jasně stanoveného kodexu. Umělá inteligence v GRID Legends je daleko akčnější, agresivnější a na vyšší obtížnosti dokáže pořádně prohnat. To k podobné hře sedí, protože díky větší agresivitě vznikají během závodu efektně vypadající bouračky, během nichž se pěkně mačká plech nablýskaných miláčků, i další nečekané situace, na které se dobře dívá, a hlavně obohacují samotné závodění. Umělá inteligence je tedy v GRID Legends slušná a vlastně ani nemám moc, co bych ji vytkl. S umělou inteligencí se pojí systém nemesis. Pokud jste hráli některý z předchozích dílů, určitě víte, o co se jedná. Pokud budete jezdit agresivně a bourat do soupeřů, můžete si je znepřátelit (hra vám ovšem může nemesis přidělit i sama před závodem). Pak vám takový soupeř na trati nic nedaruje, snaží se vám nabourání oplatit a vůbec se postarat o to, abyste dojeli do cíle na co nejhorším místě. Tento systém funguje opět solidně a stará se během závodů o další slušnou nadstavbu.

Stejně jako v ostatních hrách od Codemasters ani v GRID Legends nechybí online multiplayer. Můžete si buď vyhledat klasickou rychlou hru (nedoporučuji, ještě se k tomu dostanu), vyhledat si založené lobby ostatních hráčů nebo si můžete založit vlastní lobby a pozvat do něj kamarády, ale i hráče z celého světa. Ačkoliv hra GRID Legends obsahuje velké množství lokací, vozidel a ani ten seznam herních režimů rozhodně není chudý, je docela škoda, že ji v současnosti nehraje moc hráčů. Je vidět, že načasované vydání nebylo ideální, a většina hráčů dala přednost jiným hrám. Vyhledávání soupeřů v online multiplayeru je tak zdlouhavější, no a když vyprší limit, hra místo hráčů nahází umělou inteligenci. Většinou jsem tak v závodu měl jednoho nebo dva hráče a ostatní závodníci byli ovládání umělou inteligencí, což není zrovna něco, proč jsem online multiplayer zkoušel. Je to vážně škoda, protože si dokážu představit, jak by velmi dobrý multiplayer byl, pokud by v závodech byli jen živí hráči. Co se týče samotných závodů, během nich jsem nezaznamenal žádné technické problémy, vše běželo tak, jak mělo. Codemasters má zkušenosti s online částmi svých her a GRID Legends je toho jen důkazem. U něj jsem ani nic jiného nečekal.

Codemasters s příchodem konzolí nové generace upgradoval svůj vlastní engine EGO, a musím říci, že se mi vizuální prezentace líbila nejen u DIRT 5, ale také posledního ročníku F1. Stejný engine je použit i u GRID Legends. Vozy mají velkou míru detailů a jsem s nimi spokojen, a to i třeba s městskými okruhy. Ty mají hodně detailů a potěší nejen pěkně zpracovaná architektura, ale i třeba pěkně zpracovaní diváci, starající se o tu pravou atmosféru. Klasické okruhy jsou na tom už ovšem hůře, hlavně vegetace (tráva, keře i stromy) se moc nepovedla a nepůsobí vůbec dobře. Naštěstí alespoň efekty jsou pořád silně nadprůměrné, ať jde o nasvícení, mačkající se plech nebo déšť. Zatímco v Gran Turismu 7 nebyl déšť po vizuální stránce tak pěkně zpracovaný, v GRID Legends je jeho efekt naprosto parádní, a i proto jsem za silného deště závodil úplně nejradši. GRID Legends pak jede na konzoli PlayStation 5 naprosto plynule při 60fps, nezaznamenal jsem žádný pokles ani jiný neduh. V nastavení jsem si ještě všiml možnost zapnutí 120fps režimu, ale ten jsem nezkoušel. Kdo ale preferuje nižší vizuální kvalitu a vyšší framerate, nebude z GRID Legends na konzolích současné generace zklamaný.

Od GRID Legends jsem vůbec nic nečekal, ale ve výsledku se jedná o solidní závodní hru, u níž jsem se po většinu času slušně bavil, a mohu ji tedy doporučit všem fanouškům žánru, kteří hledají trochu odlehčené závodění. Nabízí dva velké režimy pro jednoho hráče, množství lokací i vozidel, a dostačující je i počet herních módů. To vše je pak doplněno o slušný arkádový jízdní model. Pokud by vývojáři dotáhli příběhovou kampaň, vizuální stránku a několik mechanik, hodnocení mohlo být ještě o fous lepší, ale ani ta sedmička není špatná.