Testovaná verze: PlayStation 5

Možná si pamatujete na první trailer i informace od vývojářů, kteří lákali na zajímavý příběh a svět s vlastní propracovanou mytologií. I proto se nešlo na Godfall netěšit, ale výsledek rozhodně prvním informacím neodpovídá. Úvodní filmeček zaujme svoji kvalitou, ale následně zjistíte, že tu máme před sebou hru s celkem jednoduchou a trochu fádní a nijak originální zápletkou, a ani onen svět není nějak extra zajímavý. Věc se má tak, že se ocitnete v kůži Orina, posledního z Valorianských rytířů, který byl zrazen svým bratrem Macrosem. Ten se snaží stát bohem, což by znamenalo zkázu pro celý svět, takže je logické, že mu v jeho snažení budete chtít zabránit. To je vlastně vše, co mohu k zápletce říci, protože ta je následně vyprávěna skrze krátké a vlastně jen průměrně napsané dialogy mezi misemi, z nichž o moc chytřejší nebudete. Příběh zde tak hraje jen opravdu minimální roli a ve výsledku není vůbec důležitý. A to je popravdě velké zklamání, protože potenciál tu byl daleko větší.

Godfall je popisován jako lootovací rubačka, pro niž se vývojáři nechali inspirovat celou řadou úspěšných her. Ze Souls série přejímá soubojový systém, založený na uhýbání či blokaci útoků nepřátel, z Devil May Cry zase onu rychlost, z Destiny systém lootu. Musím se přiznat, že soubojový systém mi docela sedl a je zábavný, hlavně ve spojení s možností využívat slušnou řádku zbraní, ať už jde o meče, kopí či obrovské sekyry. Každý třída zbraně je jedinečná a vyžaduje odlišný přístup k boji. Postupně navíc levelujete a odemykáte si další pasivní i aktivní schopnosti v trochu nepřehledném stromu, které se určitě během soubojů neztratí. Zatímco na začátku jsem byl se soubojovým systémem spokojen, postupně jsem si začal všímat i některých jeho slabin, jako je třeba trochu nepřesnější ovládání nebo nemožnost hned přerušit útok a uskočit, případně se rychle vyléčit. Naštěstí Godfall není nějakou těžkou hrou a smrt zde prakticky nemá žádný dopad, pokud nehrajete na nejtěžší obtížnost, protože se vždy objevíte jen několik metrů od posledního skonu. I přes některé výtky, které k soubojovému systému mám, jsem s ním více méně spokojen.

Kde už to ale začne pořádně skřípat, tak je herní svět, který je rozdělen na tři části, které jsou inspirované zemí, vodou a vzduchem. Očekával bych, že každá část se bude značně lišit svým designem a vlastnostmi, jako je tomu třeba u Destiny, ale výsledkem je, že jednotlivé části poznáte hlavně kvůli odlišnější barevné paletě. Že všechny části vypadají dost podobně, může i design, který je navíc jen průměrný a dost nezajímavý, a skutečnost, že herní svět je jen spletencem neustále stejných úzkých koridorů a menších arén s protivníky. Ti se v každé části světa lehce liší, takže alespoň po této stránce je hra rozmanitější. Na druhou stranu protivníci moc nezaujmou svým vzhledem, protože jde jen o naprosto generickou sebranku neřádů, navíc ani těch druhů není ve výsledku tolik, kolik bych si představoval.

Jednotlivé části světa následně navštěvujete v rámci misí. Bohužel jejich náplň je dost žalostná a většinou jen musíte zabíjet nabíhající protivníky či plnit některé jednoduché úkoly, které zrovna moc nezaujmou. I proto jsem si po čase připadal, že neustále dělám to samé dokola, jen proto, abych se dostal zase o kousek dál. Kromě hlavních příběhových misí vývojáři připravili i speciální lovecké mise, v nichž vždy musíte najít minibosse a porazit ho, na což máte časový limit 45 minut. Tento limit je hodně štědrý a většinou protivníka vyřídíte během pár minut, ale můžete se pokusit splnit i některé vedlejší výzvy, za které dostanete další loot.

Co mi na struktuře hry v základní příběhové kampani vadí asi nejvíce, tak je skutečnost, že pro odemčení další části světa potřebujete nasbírat určitý počet materiálů za dokončování hraní hlavních misí i lovů. Občas se mi stalo, že jsem ho neměl dostatek, abych si odemkl další část, takže jsem musel opakovat už dokončené mise. Tohoto umělého natahování herní doby jsem si ovšem všiml nejvíce až v závěru, kde jsem musel opakovat množství misí, abyste získali materiál na finále. Tohle určitě není zrovna v pořádku. Co repetetivnost misí trochu vynahrazuje, jsou alespoň solidní souboje s bossy, kteří určitě patří k tomu nejlepšímu, co Godfall nabízí. S nimi si vývojáři vyhráli, ať už jde o design či herní mechaniky, u čehož je vidět, že určitě nějaký talent mají. Ten ovšem nedokázali využít při vytváření dalších částí hry.

Jak budete zabíjet protivníky a plnit mise, nebudete jen získávat zkušenosti a levelovat, ale také budete odměňováni lootem. Neustále budete zahrnováni lepšími zbraněmi, ale také prsteny, amulety a dalším harampádím, kterým si budete zvedat statistiky. Zklamáním je, že ve výsledku je všechno vybavení jen o jeho vzácnosti a číslech, případně několika pasivních bonusech. Čekal jsem, že Godfall bude obsahovat i unikátní předměty a zbraně s jedinečnými bonusy, které budu chtít získat, jako je to třeba u Destiny a vlastně většině takových her, ale není tomu tak. Opravdu jde jen o to, abyste vyhnali čísla výše, takže postupně odpadá i ona radost, když najdete něco nového. Vždy jsem se podíval jen na čísla a vše ostatní promazal. To u hry, která má být založena na získávání lootu, je docela velký problém.

Jakmile dohrajete úvodní toturiálovou misi, dostanete se do domovské lokace, odkud se můžete vydávat na další mise, případně vylepšovat své vybavení za nalezenou měnu i materiál. Vylepšování výbavy je zpracované jednoduše, ale vzhledem k tomu, že lootu je hodně a budete se v něm prakticky koupat, asi nemá moc cenu ho hlavně na začátku moc řešit. Domovská lokace zaujme hlavně tím, že kolem dokola jsou opravdu parádně vypadající brnění Valorplates, která si můžete vyrábět a následně v nich hrát. Každé brnění má jedinečný design, s nímž si vývojáři neskutečně vyhráli, přičemž přidávají i některé pasivní bonusy. Popravdě jsem čekal, že se každé brnění přinese něco nového do hratelnosti a hodně ovlivní třeba i souboje s protivníky, ale nakonec jde bohužel jen o vzhled. Brnění se dala využít určitě lépe a zajímavěji.

Když byla akční hra Godfall oznámena, bylo nám řečeno, že klíčovou roli bude hrát kooperace až pro čtyři hráče, a i proto je vyžadováno neustálé připojení k internetu. Po prvním rozkoukání jsem ovšem zjistil, že tomu tak není a kooperace je jen jakýmsi bonusem, aby se vývojáři zalíbili hráčům, kteří takové hry vyhledávají. Jednak kooperace Godfall moc neobohacuje a nedělá ho zábavnější, ale zároveň s kooperací nepočítají ani herní mechaniky, a určitě je zvláštní rozhodnutí i nepřipravit matchmaking. Pokud tak nemáte kamaráda či kamarády, kteří by se s vámi na hlavní mise a další aktivity vydávali, v kooperaci si prostě nezahrajete. Godfall tak i v tomto působí jakýsi nedopečený kočkopes, u něhož dost možná ani sami vývojáři moc nevěděli, co chtějí vytvořit. I proto pak nechápu, proč vlastně hra vyžaduje, abyste byli připojeni k internetu.

Hlavní příběhovou linku jsem dohrál za nějakých deset hodin, což popravdě není moc, a jak jsem zmínil výše, její obsah je značně diskutabilní. Když doběhnou titulky, tak cesta nekončí, protože Godfall má i endgame obsah, který ale moc nepřekvapí. Můžete se vydat do věží, kde na vás čekají různé výzvy, většinou s likvidací dalších potvor, případně jsou připraveny těžké lovecké mise a další souboje s bossy. A to je vše, přičemž motivací opakovat by měl být hlavně loot, který získáváte díky těžším aktivitám lepší. Stejně jako od hlavní části tak od endgame obsahu jsem čekal daleko větší pestrost i kvalitu. To bohužel Godfallu chybí.

Pokud jste sledovali trailery nebo se podíváte na okolní obrázky, určitě budete souhlasit, že Godfall je hodně pěknou hrou. Vývojáři využili poslední verzu Unreal Enginu, která se stará o pěkné vizuální hody. Všude jsou textury ve vysokém rozlišení, modely postav mají spoustu detailů a solidní animace, ze všech stran se na vás valí nejrůznější pěkné efekty a zapomenout nesmím ani na dobré nasvícení a krásné odlesky. Godfall po vizuální stránce opravdu vypadá jako next-gen hra a vývojáři navíc připravili i možnost rozhodnout se, jestli upřednostníte vyšší rozlišení nebo lepší framerate. Popravdě jsem si nevšiml nějakého rozdílu ve vizuálním zpracování, ale možnost hru zapnout v lepším frameratu vždy potěší. Co už ale tolik těšit nebude, tak je celková odladěnost. Je trochu vidět, že vývojáři dost spěchali, aby byl Godfall připraven na launch konzole PlayStation 5, takže občas framerate trochu zazlobí, hra mi i několikrát spadla a jednou se objevil nepříjemný bug, který způsoboval, že v každém souboji se mi hra zasekávala. Pomohlo až její restartování.  To moc dobrá vizitka pro vývojáře není. Na dobré úrovni je ale ozvučení, hudební doprovod je ovšem takový nevýrazný a nijak neohromil.

Na Godfall jsem se od oznámení docela dost těšil, a i proto jsem zklamán, že tu máme před sebou jen průměrnou lootovací rubačku, která má sice zábavné herní základy a několik dobrých nápadů, ale také celou řadu chyb a nedostatků, díky nimž docela rychle omrzí. Ve výsledku je Godfall klasickou launch hrou konzolí nové generace, která má ohromit hlavně vizuálním zpracováním. Od vývojářů, kteří mají za sebou celou řadu úspěšných akčních her jsem ovšem čekal daleko více. Zvláště, když se Godfall prodává za plnou cenu.