Ghost of a Tale

Recenzovaná verze: PlayStation 4

Ghost of a Tale je totiž povinnost pro všechny milovníky všemožných příběhů o malých hrdinech, jež zpravidla člověk považuje v reálném životě za zhoubné škůdce, avšak na plátnech kin a stránkách knih dostávají často pozoruhodnou aulu roztomilosti a heroismu. Pokud bychom měli hru jejím námětem nějak definovat či připodobnit, asi by stačilo uvést animovaný film „Tajemství N.I.M.H.“ či seriál „Redwall“. To pro ty starší z hráčů, jelikož mladší publikum spíše nasává étos epické myší fantasy z populárních komiksových knih „Myší hlídka“. A právě Myší hlídka se nejvíce vizuálně a koncepčně blíží Ghost of a Tale. Příběh této nevšední hry nás zavádí do časů králů, hradů a bardů, u jejichž příběhů a písní hledali lidé rozptýlení i pobavení. No, lidé. V Ghost of Tale lidé nejsou, jelikož všechnu slávu si uzurpují antropomorfní zvířata, a to především hlodavci. Hlavním hrdinou je myšák Tilo, který by jako bard nejraději skládal milostné básně své ženě a vychovával myšičky někde v útulné noře. Avšak je odloučen od své ženy, uvězněn a hrozí mu, že v hnusné kobce shnije opuštěn a bez naděje, že se ještě někdy potká s milovanou družkou. Poté, co se dostane z žaláře, musí Tilo nejen přežít všechny nástrahy, které ho na jeho cestě za nalezením ženy čekají, ale také odhalit, proč byl uvězněn, a jaké síly hýbají jeho světem. Je až s podivem, jak se podařilo Gallatovi, jenž se na hře podílel jako režisér, designér, programátor a také návrhář, stvořit uvěřitelný svět, v němž doutnají spory a jednotlivé zvířecí druhy se k sobě navzájem chovají jako lidé, tj. zpravidla odporně. V Ghost of a Tale je to symbolizováno především tím, že myši úpí pod nadvládou agresivních potkanů.

Uvěřitelnost je silnou zbraní Ghost of a Tale. Není to idealizovaný středověk, nýbrž velmi drsný svět, kde Tila může zabít jakýkoli nepřítel, s nímž se potká. On sám ztělesňuje vynalézavost a odvahu, avšak zároveň velkou bezbrannost, jelikož neoplývá fyzickou silou a používání sofistikovaných zbraní typu meče či luku je mu zcela cizí. Byl to záměr, protože otec celého projektu nechtěl mít hru zasazenou v jedné žánrové póze, nýbrž toužil stvořit herní hybrid, který by nabízel hráčům zdravou výzvu. Ghost of a Tale proto není čistokrevné RPG, jelikož je ve hře ve velké míře přítomný adventurní element, a to old school nutno podotknout. Zároveň si tento titul zdárně pohrává i se stealth hratelností. I když toužil Gallat po návratu ke staré hratelnosti svého mládí, ve skutečnosti úspěšným kombinováním žánrů cílí tam, kam i takové hry jako „The Legend of Zelda“ či „Ico“. První část hry je víceméně solidní stealth záležitost, kdy jde o to, aby se Tilo vyhýbal strážím, kteří mu velmi rádi a bez otálení zabodnou halapartnu přímo do hlavy. Musí je proto obcházet, odlákat nebo se před nimi skrýt. Hra pracuje se stealth prvky až nečekaně dobře. Stráže mají viditelné ikony, které indikují, zdali si vás již všimli, či kdy naopak dojde k odhalení. Tilo může zběsile utíkat, stejně jako se nenápadně plížit. Level design je navíc na tak vysoké úrovni, že umožňuje snadné odlákání stráží či využívání specifik jednotlivých lokací pro kradmý postup hrou. V případě nutnosti lze krysí stráže i omráčit, když jim hodíte láhev přímo do čumáku. Schovat se lze prakticky kamkoli: do truhel, skříní, sudů nebo věder na vodu. Každý takový úkryt nabízí funkci rychlého uložení hry, což je více než vítané, jelikož Ghost od Tale má vyšší obtížnost.

Ze začátku bude s obtížností zápasit nejeden hráč, protože roztomiloučký myšák v hlavní roli svádí k tomu, aby se nebraly herní mechaniky příliš vážně. Teprve po několika hodinách si člověk uvědomí, že je nutné respektovat daná pravidla. A ta fungují dobře, na čemž má velký podíl i flexibilní ovládání. Ghost of a Tale je sice původně PC záležitost, která měla vyjít jen na Xbox One, ale je příjemně vědět, že Gallatův malý tým plně uzpůsobil hru i pro potřeby PlayStation. Ovládání je tak snadné na pochopení i aktivování. Tilo se navíc ovládá pohodlně i díky plně pohyblivé kameře. Všechny pohyby hlavního hrdiny vypadají kromě toho až nad míru realisticky. Když zrychlí nebo skočí a zachytí se skály, po které se vydrápe nahoru, bude mít pocit, že sledujete skutečnou myš. Za animace by se nemuseli stydět ani vývojáři ve velkém studiu s desítkami a stovkami zaměstnanců. Poté, co se Tilo dostane z kobky a otevře se před ním herní svět, dostane hra nový a svěží nádech. Díky desítkám postranních questů, jež zadávají hrdinovi zdejší NPC, jež jsou často i poměrně barvitými osobnostmi s vlastním příběhem, dostane hráč kvalitní porci adventurního hraní. Prozkoumávání nápaditého světa a hledání klíčových položek je velmi zábavné. Jak už bylo nastíněno, hra disponuje kvalitním level designem, který jednoznačně dokazuje, že Gallat měl nejen silnou vizi, ale i schopnosti k její realizaci. Jednotlivé lokace jsou totiž důmyslně propojené, umožňují rafinované zkratky a také nabízejí řadu míst na prozkoumání. Rozsah hry je slušný, obzvláště, když se nejedná o AAA titul. U Ghost of Tale tak může člověk strávit příjemných 20 až 30 hodin, během kterých bude odhalovat hlavní příběh, pomáhat postavám, s nimiž se na své cestě seznámí, plnit zajímavé úkoly a také si vylepšovat hlavní postavu.

V systému vylepšování získává Ghost of a Tale další bod k dobu. S každým LV se myšákovi zvedá úroveň zdraví i staminy, což má vliv například na vytrvalost během běhu. Zkušenostní body získává Tilo za postranní questy, čímž se zvyšuje motivace pustit se do jejich plnění. Za některé splněné úkoly navíc získá Tilo také nové dovednosti a schopnosti. Ve hře existuje neuvěřitelné množství získatelných položek, ať už se jedná o jídlo, jehož konzumací se doplňuje zdraví, příběhové předměty či součásti kostýmů. V Ghost of Tale totiž může Tilo zkompletovat celé soubory oděvů. Od nalezení jedné či dvou součástí kostýmu se hráč postupně dopracuje až do fáze, kdy Tilovi nasadí celý kostým. Tím ovlivní nejen jeho samotné schopnosti, ale i to, jak na něj budou reagovat ostatní postavy. Zkompletovaný kostým krysího strážce vás tak například zbaví otravné nutnosti neustále obcházet stráže a skrývat se před nimi. Díky tomu s nimi můžete i normálně komunikovat jako rovný s rovným, a tak například plnit nové úkoly. Podobné je to i u kostýmů piráta nebo krále. Některé úkoly je snadné splnit. Další už budou oříškem, protože hra šetří s nápověďmi. Často je tak nutné zkoušet, vracet se, znovu komunikovat s postavami nebo prozkoumávat každou píď dané lokace. Na plnění úkolů má pochopitelně vliv i to, že hra obsahuje denní cyklus, kdy se střídají den a noc. Některé méně trpělivé a nezkušené hráče to může odradit. Nejedná se o hru pro mainstreamové publikum. Ale o to přesně jde, jelikož titulů s osobitostí a vnitřním kouzlem jako je právě Ghost of Tale na současném trhu zase tolik není. Paradoxně tak je skromné zázemí, z něhož hra vzešla, její silnou zbraní, jelikož originalitu v obsahu nelze Ghost of Tale upřít. Zároveň je právě toto současně i slabinou celé hry.

Skromný rozpočet a nedostatek zkušeností způsobily, že hra postrádá jakýkoli dabing. To pochopitelně zamrzí, jelikož příběh podobného ražení přímo svádí k tomu, aby byl tvůrci pojat velkolepě. Je sice pravda, že po několika hodinách hraní už člověku vlastně ani nepřijde, že Ghost of a Tale je němou baladou, jelikož příležitostný orchestrální soundtrack a příjemná vizualizace dojem z větší části kompenzují. Avšak hře chybí i nějaké smysluplnější cutscény a FMV, díky čemuž bude celý příběh pro mnohé hráče vyznívat lacině a do ztracena. Na druhou stranu je nutné vyzdvihnout design a samotnou grafiku. Ta je jednoduše parádní. Gallat chtěl původně do své hry dokonce CryEngine. Nakonec se spokojil s cross-platformním enginem Unity, který mu i tak umožnil stvořit překrásný a oku lahodící svět, kde jsou v záměrně ostrém kontrastu ponuré hradní prostory s živoucí přírodou. Vypadá to uvěřitelně a až dojemně. Je vidět, že Gallat je původní profesí animátor, který ví moc dobře, jak přetavit myšlenky v umělecky hodnotné dílko. Pochvalu si musí odnést i design hlavního hrdiny. Takto nějak si zřejmě většina lidí představí středověkého myšího barda, jemuž nelze jinak než držet palce, aby zdárně dosáhl konce své cesty.

Bohužel si hra odnáší i silnou kritiku v tom, že se ani po roce od vydání na PC nedaří odstranit všechny technické bugy. Prvotní PC verze jich obsahovala až přespříliš. Tvůrci od té doby vydali hned několik updatů, avšak rychlost, s níž postupují při odstraňování hráči objevených nedostatků, zaostává za tím, na jaké další platformy hra vychází. Některé bugy jsou obzvláště nepříjemné. Například když nemůžete aktivovat během příběhového questu nějaký předmět, jelikož se ikonka s interakcí vůbec nezjeví. Vrcholem je však to, když některé questy není možné již v pozdější fázi hry splnit, na což vás hra pochopitelně neupozorní předem. Dle četných komentářů na internetu se tyto bugy neobjevují u všech hráčů a už vůbec ne pravidelně, a tak jsou spíše dílem náhodně vygenerované smůly než symptomem řemeslně nezvládnuté práce vývojářů. Ironií se jedna taková dosti nepříjemná chyba stala i autorovi této recenze, díky čemuž přišel o několik hodin hraní. V budoucnu se jistě podaří většinu těchto bugů odstranit, o čemž svědčí i stav, v jakém hra byla vydána na PC v roce 2018, a ve kterém je nyní vydávána i na obě konzole. Progres k lepšímu je zde patrný hned na první pohled. Přesto by měli případní zájemci o toto myší dobrodružství na obou konzolích vzít v potaz, že tu tento problém existuje.

Ghost of a Tale je kvalitně zpracované dobrodružství ze zvířecí říše. Roztomilý myšák Tilo zaujme a nepustí, dokud ze hry nevyždímáte poslední splnitelný úkol. Hra sází na krásnou grafiku, uvěřitelnost a vynikajícím způsobem uchopenou hratelnost s výrazným podílem RPG prvků. Ačkoli se jedná de facto o projekt jednoho jediného muže, měl tento pán dostatečně jasnou představu o své hře a zároveň odhodlání ji realizovat stůj co stůj. Skromnější prezentace a některé technické nedostatky sice Ghost of a Tale drží zpátky a znemožňují mu naplno rozvinout jeho velký potenciál, ale tohle je dobrodružství, které na této generaci konzolí ještě nebylo. Hra hází myší bobek na současný mainstream a vrací hráče do doby, kdy byly hry nejen krásné a dobře se hrály, ale dokázaly také vyprávět skromné, avšak zároveň silné příběhy. Ten o myším bardovi hledajícím svou osudovou lásku v surovém středověkém světě mezi ně bezesporu patří. Hru vřele doporučuji především fanouškům Myší hlídky, mezi které se i já hrdě hlásím. Začali jsme jedním myším moudrem, a tak bychom mohli skončit naopak jedním lidským pořekadlem. Kvalita totiž prý znamená dělat dobré věci i ve chvíli, kdy se nikdo nedívá. Během vývoje Ghost of Tale to měl Gallat na paměti, a tak konečný výsledek odpovídá titulu s nespornou kvalitou. Třikrát hurá pro nezávislé vývojáře i myší hrdiny.