Forspoken

Recenzovaná verze: PlayStation 5

Měsíce po oznámení vývojáři z Luminous Productions neskrývali své velké ambice, které s hrou Forspoken mají. Kladli si za cíl vytvořit tu nejhezčí možnou RPG akci s otevřeným světem, ale také skvělou novou značku, na níž bude moci Square Enix do budoucna stavě a rozšiřovat ji. Vzhledem k tomu, že předtím nám přinesli povedenou hru Final Fantasy XV, která zaznamenala po celém světě obrovský komerční úspěch, komu jinému by se mělo povést vytvořit novou úspěšnou značku, než jim. Má očekávání navíc vzrostla i po oznámení, že mezi scénáristy je oblíbená Amy Hennig, která se podílela na vzniku série Uncharted a k prvním třem dílům napsala scénář. Té navíc pomáhal i Gary Whitta (Rogue One), Allison Rymer a Todd Stashwick. Jenomže už po zhruba třech hodinách hraní jsem se přesvědčil, že ani takovýto hvězdný tým scénáristů ještě nezaručí, že hra bude mít výborný příběh a skvěle napsané postavy, které mě vtáhnout do okouzlujícího světa takovým způsobem, že se nebudu chtít vrátit do toho reálného. Nevím, co přesně se během vývoje Forspoken stalo, ale hra působí v mnoha ohledech nedopečeně a tak trochu jsem měl pocit, že ani neví, čím chce ve výsledku být.

Hra se točí kolem mladé dívky jménem Freya Holland, která je sirotkem a od mala vyrůstala v New Yorku. Protože neměla nikoho, kdo by ji pomohl a vedl k úspěšnému životu, neustále má opletačky s policií, a že by dobře vycházela s obyvateli amerického velkoměsta, to se také říci nedá. Po posledním slyšení před soudem se rozhodne, že už toho bylo dost a i za pomoci ukradených peněz odjede z New Yorku, aby mohla začít žít nový život. To ale netuší, že se záhy skrze kouzelný a až otravně ukecaný náramek dostane do tajemného fantasy světa Athia. Ten má vlastní problémy, hlavně je sužován temnotou, no a zdá se, že právě Freya je jeho poslední nadějí, která může dát vše do pořádku. Více vám o příběhu neřeknu, abych zbytečně nespoileroval, pokud byste si chtěli Forspoken někdy vyzkoušet nebo zahrát.

Bohužel musím ale říci, že od první minuty mi byla Freya (hraje ji herečka Ella Balinska) krajně nesympatická a nenašel jsem si k ní cestu za celou dobu hraní. Na to má vliv nejen to, že je hloupě napsaná, dabing je spíše průměrný a snaží se chrlit jednu rádoby cool hlášku za druhou, která ve výsledku zní spíše trapně, ale také naprosto nezajímavý, ve výsledku jednoduchý a dost předvídatelný příběh postrádající nějaké větší zvraty, zajímavé momenty nebo třeba i dobře napsané vedlejší postavy. Ty, které hra servíruje, jsou generická NPCčka, k nimž si jen těžko někdo může udělat vztah a jejich osud je tak každému naprosto ukradený. Kapitolou samou pro sebe jsou nezajímavé a kolikrát dost na sílu napsané dialogy, které nefungují. Také mi vadilo, že příběh nemá žádné větší tempo a navíc je neustále kouskován velkým množstvím nezajímavých rozhovorů a krátkých filmečků, které mají mizernou režii a jsou doplněny o toporné animace i špatnou mimiku všech postav, včetně hlavní hrdinky. Hororem jsou i místnosti, v nichž je třeba něco sebrat, přečíst a tak dále, aby se příběh posunul dál. Především z důvodu, že Freya sebere knihu, koukne na ní a následně po skončení trvá několik vteřin, než nad ní znovu získáte kontrolu. Jde jen o další narušování už tak hlemýždího tempa hry.

Po prvním traileru jsem se hrozně moc těšil, až se vydám do fantasy světa Athia a budu ho moci prozkoumávat, protože vypadal naprosto neuvěřitelně. Bohužel musím říci, že po příběhu jde o další velké zklamání, protože takto nezajímavý, pustý a nudně navržený svět po stránce designu jsem neviděl hodně dlouho. Svět tvoří jen placka se skálami a menšími vznášejícími ostrůvky, přičemž jak je všude mlha, nějaká krásná místa nebo parádní scenérie byste spočítali na jedné hodně zmrzačené ruce. Ano, je nutné zmínit, že vývojáři připravili několik biomů, ale ty se mezi sebou liší jen barevnou paletou textur, ničím jiným. Obsahu pořád dokola stejné baráky, rozvaliny a po většinu času i nepřátele. Vůbec se to nedá srovnat s rozmanitostí a designem, jaký měla třeba loňská hra Horizon Forbidden West, která byla kvalitou úplně někde jinde, a to nejen tedy ohledně designu světa. Ve Forspoken nic neláká k prozkoumávání světa, vlastně ono popravdě ani není moc co prozkoumávat.

Vývojářům se totiž nepovedl nejen design samotného světa, ale také se jim nepodařilo ho dostatečně zaplnit smysluplnými a hlavně zábavnými aktivitami. Prakticky po světě najdete ty nejméně zábavné a zajímavé druhy vedlejších aktivit, jaké jste viděli ve stovkách jiných her s otevřeným světem. Máme tu domy pro rychlé cestování, které je nutné objevit a zabrat, je tu i čištění pevností protivníků na čas, případně kratší dungeony s naprosto stejným rozvržením chodeb a mizerným designem, které se mezi sebou liší jen v počtu nepřátel a finálním bossem. Kreativita je něco, co vývojářům naprosto chybělo, a bohužel se to projevilo i na kvalitě vedlejších úkolů, které hru naprosto v ničem neobohacují, a také na hlavní kampani.

V ní totiž jakékoliv zajímavé úkoly chybí. Jen cestujete přes rozlehlý svět z bodu A do bodu B, aby se vám spustil další filmeček, případně abyste absolvovali souboj s bossem. Mezitím můžete plnit vedlejší úkoly/aktivity, případně bojovat s protivníky, které potkáte. Hlavně z důvodu, abyste si zvedli úroveň, odemkli nové dovednosti, získali lepší vybavení a tak dále. Pokud by hra toto neabsahovala, šlo by veškerý další obsah ignorovat. V tu chvíli by se jednalo o pouhou běhačku nezajímavým a naprosto generickým fantasy světem. Vzhledem k této struktuře hlavní kampaně pak nepřekvapí, že ta trvá jen kolem 10-13 hodin dle zvolené obtížnosti, což je překvapivě málo.

Příběh za moc nestojí, svět není zajímavý a aktivity bídné. Je na hře něco, co se vůbec povedlo? Musím říci, že ano. Pochválit musím dobře zvládnutý magický parkour, který značně usnadňuje a urychluje pohyb po až trochu zbytečně rozlehlém světě. Freya se většinou o nic nezasekává a pohyb je maximálně plynulý, a líbilo se mi i třeba možnost serfování po vodě. Je pravda, že se ho naučí hlavní hrdinka docela pozdě a použil jsem ho jen asi třikrát, ale vypadá dobře. Dále hru docela dost zachraňuje kvalitní soubojový systém postavený na využívání nejrůznějších kouzel a vykrývání/odrážení útoků protivníků, trochu ve stylu Souls her. Kouzel má hlavní hrdinka Freya na začátku jen pár, ale postupně se učí další a ty současná vylepšuje skrze jednoduše pojatý RPG systém. Když se naučíte nový element, je možné do něj investovat a odemykat si nová útočná i podpůrná kouzla. Později tak může Freya vyvolávat řadu efektivních i efektních kouzel a likvidovat s nimi zástupy protivníků i velké bossy, na což se moc dobře dívá. Navíc je soubojový systém zábavný a díky velké rozmanitosti i možnosti provádět různá komba se nestane, že by souboje sklouzly do stereotypu nebo začaly nudit, alespoň pokud hrajete na vyšší obtížnosti, což vyloženě doporučuji. Na normal a níže Forspoken nepředstavuje skoro žádnou výzvu.

U řady soubojů jsem si proto říkal, jaká je obrovská škoda, že když má hra takto slušně navržený a rozmanitý soubojový systém, není zbytek daleko zajímavější. Už třeba protivníků mohlo být více druhů a také mohli být zajímavější po stránce designu, protože potkáte pořád dokola ty stejné zombiím podobné vesničany, démony, harpie, vojáky, případně medvědy, vlky nebo krokodýli. Rozmanitější mohli být i vedlejší bossové, kteří se toulají po světě nebo se nachází v dungeonech, protože jich je jen pár a po čase se začnou opakovat. U bossů ale musím říci, že většinu v rámci hlavní kampaně jsem si užil. Každý má specifické útoky a u některých jsem se i slušně zapotil.

Plněním převážně vedlejších aktivit je možné sbírat nové pěkně vypadající pláště, náhrdelníky a nehty pro hlavní hrdinku. Nejde přitom jen o fešnou kosmetiku, ale všechny tyto doplňky přidávající pasivní bonusy, které je možné následně vylepšovat. Hlavní hrdinku tak jde v tomto trochu upravit k obrazu svému a přizpůsobit preferovanému stylu hraní, ačkoliv možnosti jsou značně omezené a ne tak rozsáhlé jako v jiných podobných hrách. Hra obsahuje i dle mého názoru trochu zbytečný systém craftingu, skrze který je možné si vyrábět lékárničky a některé další předměty. Přišlo mi, jako kdyby ho vývojáři začlenili jen z důvodu, aby si ho mohli odškrtnout ze seznamu.

Když před rokem vycházela akční hra Horizon Forbidden West, hráči byli trochu zklamaní, že nakonec nejde o next-gen exkluzivitu, ale dostala se i na konzoli PlayStation 4. Přesvědčení bylo takové, že kvůli tomuto rozhodnutí nebude na maximum využívat výkon konzole PlayStation 5, ať už jde o vizuální zpracování nebo herní mechaniky. Z dnešního pohledu byl opak pravdou a musím se těmto tvrzením smát, protože jde o jednu z nejhezčích a technicky nejpropracovanějších her současnosti. A vypadá značně lépe než dnes recenzovaný Forspoken, který mohl těžit z toho, že byl ve vývoji pouze pro moderní platformy, ale vývojáři tuto skutečnost využít nedokázali. Je vidět, že jde v prvé řadě o talent vývojářů, použitou technologii a v neposlední řadě opravdovou snahu vymáčknout z dostupného hardwaru maximum. Vizuálně Forspoken neohromí a chvilkami jsem si říkal, že vypadá jako hra ze začátku předchozí konzolové generace. To se ještě více umocnilo přesunem z New Yorku do říše Athia, v níž mě praštily do očí textury v nízkém rozlišení, špatné nasvícení, postavy s topornými animacemi i další nedostatky (třeba doskakováním textur a objektů), které jsou navíc podpořeny nezajímavým a vlastně i průměrným designem samotného světa. Je opravdu obrovským šokem, že se Forspoken své první ukázce nedokáže ani trochu vizuálně přiblížit a vypadá přinejlepším průměrně.

Forspoken nabízí tři režimy zobrazení (kdyby se vývojáři soustředili jen na dva, možná by to bylo lepší). První se snaží o co nejlepší vizuální kvalitu, 4K rozlišení a má zámek na 30fps. Druhý podporuje ray-tracing, ale má kvůli tomu snížené rozlišení a hra v něm také běží ve 30fps. Třetí režim zobrazení zaměřující se na co nejlepší výkon má už na první pohled značně snížené rozlišení a obraz je ještě rozmazanější, ale na druhou stranu se pokouší o 60fps. Vzhledem k tomu, jak hra vypadá a fyzika je něco, co vlastně ani nezná, bych očekával, že bude mít v režimu výkonu stabilních 60fps, ale jak se toho začne dít na obrazovce hodně, framerate začne viditelně haprovat. Optimalizace je tedy docela bídná v tomto režimu, což nechápu. Ještě je nutné zmínit, že hru je možné zapnout ve 120Hz módu, takže první dva režimy zobrazení pak běží ve 40fps. Tedy, měly by, ale většinou se framerate pohybuje mezi 30-40fps, stabilní rozhodně není.

Zatímco vizuální zpracování neohromí a optimalizace není ideální, velkou pochvalu si zaslouží soundtrack, za nímž stojí skladatelé Bear McCreary (God of War) a Garry Schyman (BioShock Infinite/Middle-earth: Shadow of War). Ten je velmi dobrý, obsahuje řadu nádherných skladeb, které krásně doplňují souboje, filmečky a vůbec veškeré dění na obrazovce. Soundtrack rozhodně patří k tomu nejlepšímu na hře Forspoken. Pochválit mohu i docela slušnou podporu DualSense gamepadu. Využity jsou při kouzlení adaptivní spouště a haptika dává dobrou zpětnou vazbu, co že se to děje na obrazovce, ať už jde o souboje nebo jen běhání po světě.

I když se mi to nepíše lehce, Forspoken je obrovské zklamání a první nepříjemné překvapení letošního roku. Vývojáři z Luminous Productions nám servírují hru s nezajímavým a značně předvídatelným příběhem, necharismatickou hlavní hrdinkou, k níž se jen těžko hledá cesta, nudným světem a ošklivou vizuální stránkou, která má do next-genu hodně daleko. Hru od naprosté katastrofy a podprůměru zachraňuje jen povedený soubojový systém, někteří slušně navržení bossové a kvalitní soundtrack. Je obrovská škoda, že takto Forspoken dopadl, protože nové značky mám rád, navíc jsem se na hru po první parádní ukázce docela těšil. Takhle na ni budu chtít rychle zapomenout, protože ten nevyužitý potenciál hodně bolí.