Fire Emblem: Fortune's Weave

Recenzovaná verze: Nintendo Switch 2

Nově vycházející Fire Emblem: Fortune's Weave se odehrává ve stejném univerzu jako fantastický Fire Emblem: Three Houses z roku 2019. To se odráží nejen v některých společných prvcích a různých pomrknutích pro fanoušky, ale také v podobné vizuální stylizaci herních sekvencí a především filmečků. Protože se však příběhově odehrává před událostmi Three Houses, je přístupný i naprostým nováčkům. Nemusíte znát žádné souvislosti ani mít Three Houses rozehrané či dohrané. Nedávno jsem v komentářích pod jednou z novinek zaznamenal otázku, s jakou hrou ze série Fire Emblem je vlastně nejlepší začít. V tu chvíli bych asi doporučil spíše Fire Emblem Engage, ale nyní věřím, že Fortune's Weave je ještě ideálnějším vstupním bodem do série.

Když byla hra Fire Emblem: Fortune's Weave oznámena, vývojáři ze studia Intelligent Systems prozradili, že se její příběh bude točit kolem čtyř odlišných hrdinů. To se mi potvrdilo už během prvních několika hodin hraní. Nyní už ale mohu dodat, že jejich osudy jsou pouze součástí mnohem větší a temnější zápletky. Hra se odehrává v říši Dagdan a začíná několik let po posledních velkých Heroických hrách (Heroic Games), což jsou gladiátorské zápasy v obrovském koloseu. Právě v této době se probouzí démonický bůh Balor, který na svět přináší zkázu a armádu svých přisluhovačů, jež začne říši nemilosrdně pustošit. Bohyně Sothis proto pověří jednu z duší, aby se mu postavila, a shodou okolností jste touto duší právě vy. Jenomže jeden hrdina jen stěží dokáže čelit jeho obrovské síle. Je proto nutné využít schopností bohyně Fortuny, díky nimž můžete cestovat zpět do minulosti a změnit osudy čtyř velkých hrdinů Heroických her. Právě ti vám totiž mohou pomoci Balora porazit. Fortune's Weave se tak odehrává hned ve dvou časových rovinách, mezi nimiž můžete podle potřeby kdykoliv přepínat.

Po úvodu vám bude dána naprostá svoboda v tom, jak pokračovat v hraní. Můžete si vybrat jednoho ze čtyř hrdinů a s ním prožít celý jeho příběh od začátku do konce, případně rozehrát všechny čtyři příběhy najednou a následně mezi nimi dle chuti přepínat. Pak sice může nastat situace, že budete mít ve všem trochu guláš, protože hra na vás neustále chrlí obrovské množství postav, událostí i informací. Každý má ale svou cestu jen a pouze ve svých rukou.

Co mě na sérii Fire Emblem vždy neskutečně baví, jsou vysoké produkční hodnoty jednotlivých dílů. A Fortune's Weave v tomhle rozhodně není výjimkou. Vývojáři nešetří nádhernými vymazlenými filmečky, při nichž jsem si kolikrát připadal spíše jako při sledování velkorozpočtového anime filmu než při hraní hry. Po stránce režie, hereckých výkonů, střihu, zpracování nebo parádní hudby jen těžko hledají konkurenci. A do toho si ještě přičtěte povedený dabing všech postav, který je přítomen ve všech filmečcích i důležitých rozhovorech. A že jich je hodně.

Nyní už ale k představení jednotlivých hrdinů. Prvním je Cai, o němž jsem se už zmínil ve svých dojmech a kterého jsem si vybral jako prvního. Ten žije se svým otcem a přáteli v malebné vesničce Ribeira. Bohužel záhy nastane velký zlom – jeho otec je uvězněn a čeká ho hodně ošklivý osud. Aby ho zachránil, rozhodne se zúčastnit Heroických her, protože vítězi splní vládce známý jako Divine Sovereign jakékoliv jedno přání. Druhým hrdinou je Dietrich, který touží porážet ty nejtěžší protivníky a ukázat, že je jednoduše nejlepší. Když jeho loď potopí obrovské monstrum a on jako jediný přežije, rozhodne se zúčastnit Heroických her. Třetí hrdinkou je Theodora, která chce ochránit své království. A čtvrtou hrdinkou je dívka Leda s velkým hudebním talentem, která se snaží pomstít vraždu svého otce.

Na Fortune's Weave je skvělé, že každý hrdina má vlastní osobnost a značně se od ostatních liší. Navíc jsou všichni skvěle napsaní, což se dá říci i o dalších doprovodných postavách, a jejich příběhy jsou plné zajímavých zvratů i silných momentů. Určitě tak budete chtít postupně dohrát všechny čtyři příběhové linky. Nejlepší je ale sledovat, jak se jejich osudy postupně proplétají a navzájem ovlivňují. To má za následek, že některé bitvy a další pasáže budete absolvovat za více hrdinů, pokaždé je však uvidíte z jiné perspektivy a vede k nim úplně odlišná cesta. Více vám neprozradím, abych zbytečně nespoileroval. Příběh je totiž bez debat jednou z nejsilnějších stránek Fire Emblem: Fortune's Weave a užíval jsem si ho po celou dobu hraní, stejně jako vývoj jednotlivých postav a jejich kolikrát složité vztahy, které mezi sebou budují v bitvách i mimo ně.

Jak už jsem zmínil, je jen na hráči, jak bude hru hrát. Ona obrovská svoboda je patrná od první minuty, přičemž středobodem všeho je současnost a místo nazvané Obelisk Chamber. V něm jsou čtyři velké obelisky a každý charakterizuje jednoho z hrdinů minulosti, jehož příběh následně budete hrát. Do této místnosti se vždy můžete vrátit z Dagsionu, když budete mít mezi hlavními událostmi čas. Třeba abyste si zkusili jiného hrdinu, promluvili s Fortunou a dalšími postavami, poslechli si soundtrack, podívali se na filmečky nebo odškrtali výzvy. Ty mají charakter klasických trofejí nebo achievementů, ale za každou dostanete herní měnu. A ta je důležitá, protože díky ní si můžete zakoupit některé bonusy, jako je zvýšené získávání XP bodů, slevy na zbraně nebo dárečky a tak dále. Sem tam se proto do Obelisk Chamber vyplatí vrátit. Jediné, co je trochu škoda, je skutečnost, že každý obelisk má jen jednu pozici k ukládání. Můžete kdykoliv pokračovat v hraní za rozehraného hrdinu, ale pokud si u něj vyberete dřívější kapitolu, aktuální uložená pozice se přepíše a musíte následně všechny další kapitoly odehrát znovu.

Nyní už ale pojďme k srdci hry Fire Emblem: Fortune's Weave, kterým jsou bez debat tahové bitvy na mřížkách. Nejprve vás budou čekat spíše menší šarvátky v lesích, různých rozvalinách nebo jeskyních, ale po čase se dostanete i do zmíněného kolosea v rámci Heroických her, kde jsou připraveny obrovské a neskutečně do posledního detailu promyšlené arény. Později dojde i na fantastická velká epická bojiště. Na začátku se může zdát, že bitvy jsou docela jednoduché, ale nenechte se prvními hodinami, no spíše několika desítkami hodin, zmást. Hra postupně přidává na obtížnosti s tím, jak před hráče předkládá nové možnosti a mechaniky, a v některých pasážích se dokonce pořádně zapotíte, abyste vyhráli. Já jsem kolikrát během cesty ztratil i více než polovinu svých spolubojovníků a k cíli se dobelhal jen tak tak.

Během bitev každopádně vývojáři využívají dobře osvědčený základ z předchozích dílů série, v rámci něhož nejprve ovládáte své jednotky, přemisťujete je po bojišti a útočíte s nimi na nepřátele. Když vyčerpáte všechny tahy, to samé následně dělá soupeř, přičemž během útoků na pozadí běží klasický systém kámen, nůžky a papír. To, že zaútočíte na protivníka, ještě totiž neznamená, že ho zraníte. Může váš útok odrazit, případně vám způsobit nepěkné poškození nebo vás úplně eliminovat. I s tímto je tedy nutné během útoku počítat, přemýšlet nad riziky a všemi dopady. Menším zlehčením je božská síla umožňující přetáčet čas. Když selžete, můžete čas přetočit a pokusit se situaci změnit skrze jiný tah a taktiku, takže nedochází k tolika frustrujícím momentům.

Hlavně v druhé polovině hry jsou jednotlivé bitvy pořádně vypjaté, připomínající spíše šachové partie, během nichž je nutné naplno využívat vlastnosti jednotlivých jednotek, ale také taktizovat a prakticky myslet o několik tahů dopředu. Také musíte využívat ve svůj prospěch prvky, které jednotlivá bojiště přinášejí. Tím se dostávám k jedné z novinek, a to možnosti více využívat prostředí ve svůj prospěch. V první polovině hry jde třeba o keře. Když jste v nějakém schovaní, protivník má menší šanci na to, že vás zasáhne, což ale bohužel platí i opačně. Na bojištích jsou kolikrát i různé desky s léčícími či jinak podporujícími efekty, páky spouštějící různé efekty, překážky, vybuchující věci, které při správném použití umějí udělat pořádnou paseku, či hořící části, kterým je nutné se vyhýbat. Také jsem měl několikrát bitvu, při níž soupeř využil válečné vozy nebo velké slony. Těm jsem mohl znepříjemnit snažení třeba tím, že jsem jim do cesty povalil sloup, o který se zasekly, takže jsem nedostal poškození a mohl je zároveň následně jednoduše eliminovat.

Samotný soubojový systém je neskutečně robustní a dává hráči svobodu a spoustu taktických možností, jak přechytračit protivníky. Jednotlivé postavy, které budete mít ve své skupině, mohou mít nejrůznější třídy, zbraně i další speciální vlastnosti, přičemž hlavně jejich dobrá kombinace je klíčem k úspěchu. Asi není úplně ideální mít třeba v týmu jen válečníky, kteří si s některými protivníky neporadí. Většinou se mi vyplatilo mít v týmu postavy s útoky na krátkou vzdálenost, nějaké mágy, kteří dokážou i léčit, a pak lukostřelce na delší vzdálenost, který je hodně efektivní proti létajícím protivníkům.

Z předchozích dílů se vrací opotřebovávání zbraní skrze speciální útoky Combat Arts, které si ale naštěstí můžete opravovat u kováře. Novinkou je speciální schopnost Blaze Arts, kterou mají jen některé vybrané postavy v rámci příběhu, přičemž při jejím použití ztrácejí část svého života. Třeba Cai může skrze magii zasahovat více protivníků/políček najednou, zatímco Leda má magický hudební nástroj, skrze který rozdává buffy svým spojencům. Theodora zase může házet kusy země po protivnících. Jde o pěkné oživení, které soubojům dodává další zajímavou a dobře fungující vrstvu. Navíc touto speciální funkcí odlišuje hrdiny a důležité postavy od normálních jednotek.

Nepřátel, proti kterým budete bojovat, je obrovské množství druhů. Na rozmanitosti vývojáři rozhodně nešetřili, a tak se proti vám postaví divoká fauna říše Dagdan, ať už to jsou různí vlci nebo další potvory, ale také nemrtví, draci a vojáci různých typů – od normálních pěšáků po vojáky se štítem nebo mágy. Na každého protivníka platí trochu něco jiného a je nutné si ho nejprve trochu osahat, abyste zjistili jeho slabinu. Vývojáři přichystali i souboje proti bossům, tedy spíše hodně silným jednotkám, které mají většinou více než jeden život a později i několik fází. I při porážení těchto silných protivníků je nutné přemýšlet a taktizovat. Tyto souboje jsou kolikrát hodně napínavé a někdy se mi stalo, že mě od výhry nebo případné prohry dělil jen jeden jediný sek a trocha toho štěstí.

Během hlavního příběhu se ke mně přidaly některé další zajímavé a silné postavy, jejichž přítomnost jsem následně hodně ocenil, takže jsem jich po nějakém čase měl dostatek. Město Dagsion je ovšem plné nejrůznějších žoldáků a hrdinů z různých společenských vrstev a odlišných klanů, kteří se k vám mohou přidat. Dalo by se říci, že na každém rohu stojí někdo, ale aby se k vám přidal, nestačí jen jeden kratší rozhovor. Musíte si budovat slávu plněním hlavních a vedlejších úkolů, ale také skrze další aktivity. Zároveň je nutné budovat si vztah s jednotlivými postavami tím, že jim budete dávat každý den nějaký ten pěkný dárek. Mnohdy je to běh na dlouhou trať, rozhodně nečekejte, že hned naverbujete naprosto všechny. Co mi u verbování trochu vadilo, je skutečnost, že žoldáci nestojí na stejném místě, ale přesouvají se na různé lokace. I proto jsem pak často dlouhé minuty hledal, kam se přesunuli.

Mezi jednotlivými hlavními událostmi v rámci Heroických her vždy dostanete nějaký čas, abyste mohli posílit a na další velkou bitvu se důkladně připravit. V samotném městě Dagsion můžete jednou za herní týden dělat různé aktivity, jako jsou služby bojovníkům, za což jste následně na bojišti odměňováni jejich specialitami, dávání dárků bojovníkům, které chcete naverbovat, případně tréninky hrdinů v týmu. Ty byly zjednodušeny, takže v nich nebudete trávit tolik času, ale jsou dobře zpracovány a nutí vás je neustále absolvovat. Jen díky nim získáte další schopnosti a budete moci později nosit ještě lepší vybavení. Hra vás na uplynutí dalšího týdne vždy upozorní, takže se nemusíte bát, že byste tento herní reset někdy minuli, když si nebudete dávat pozor. Kromě toho můžete ve městě také zkoušet měnit třídy u jednotlivých hrdinů, od základních po pokročilé, které vám budou během bitev dávat další výhody. Ve městě se nacházejí i obchodníci, kovář pro vylepšování zbraní nebo hostinec, kde můžete utužovat vztahy mezi jednotlivými hrdiny, ale také využívat automatické levelování či odpočinek, který doplní život i magii.

Když vám hra dá čas na přípravu, můžete i město opustit a vydat se do světa, což je další velká část hry. Mimo město se po světě pohybujete po předem daných cestičkách složených z dlaždic, které se postupně větví. Cestičky prozkoumáváte, hledáte předměty, účastníte se dalších bitev, nakupujete u nově nalezených obchodníků a objevujete dungeony, k nimž se ještě dostanu. Tady je důležité zmínit, že mezi hlavními událostmi dostanete někdy 120, jindy 90 a méně tahů. Na jeden tah projdete třeba tři nebo čtyři dlaždice na cestičce, takže si musíte dobře promyslet, kam se vydat a co budete na mapě plnit. Nemusíte se bát, že pokud vám dojdou tahy, bude to nějaký velký problém. Hra vás automaticky hodí k další hlavní části, ale já jsem si raději pár tahů schoval a vracel se do města sám, abych mohl provést ještě poslední přípravu a zkontrolovat, jestli mám vše. Každopádně průzkum světa společně se souboji, které slouží hlavně k levelování hrdinů, i další aktivity v rámci města tvoří zábavnou, propracovanou a hlavně návykovou herní smyčku.

Tady je důležité dopovědět, že každý z hrdinů má vlastní možnosti při průzkumu světa. Třeba Cai, za něhož jsem začal hrát, pochází z malé vesničky a je farmář, takže umí rybařit, pěstovat zeleninu nebo klást pasti, do nichž chytá zvířata, na kterých následně může jezdit. Leda má naopak ráda hudbu, takže pořádá nádherné koncerty po světě, za což je štědře odměňována. Její vystoupení jsou plná tance a barev a je krása se na ně dívat. Dietrich chce neustále bojovat, takže na mapě může pozvednout svůj meč a hledat další bojová střetnutí. Theodora se na druhou stranu chce starat hlavně o svůj národ, takže hledá zdroje a ty posílá domů, za což následně dostává přísun vojáků. A ty může využít nejen pro průzkum, ale jako vojevůdce i v boji. Je vlastně až neuvěřitelné, jak moc se jednotlivé příběhové linky od sebe odlišují i co se týče hratelnosti.

Průzkum světa netvoří jen bitvy na mřížce, ale jak už jsem zmínil, sem tam narazíte i na dungeony, které připomínají ty z dílu Fire Emblem Echoes: Shadows of Valentia pro Nintendo 3DS. Když do některého dungeonu vstoupíte, můžete si vybrat postavy, s nimiž ho absolvujete, a připravit se na něj jako na klasickou bitvu. Následně dungeony ve třetí osobě procházíte, hledáte truhly s předměty, rozbíjíte bedny pro materiál a absolvujete tahové střety s protivníky, které probíhají ve stylu klasických JRPG her, jako je Final Fantasy nebo Dragon Quest. V rámci těchto střetů mají všichni hrdinové v týmu trochu překvapivě společný život, což ale platí i o protivnících. Cílem tedy není porazit jen jednoho nebo všechny protivníky, které vidíte na obrazovce, ale stáhnout jejich společný život na minimum.

Na soubojích v dungeonech jsem ocenil, že když má protivník v týmu více druhů jednotek, ty neustále v rámci kol střídá, takže musíte přemýšlet, jakého hrdinu použít, jako tomu je u klasických bitev na mřížce. Asi je blbost používat lukostřelce nebo jednotku s kopím na nepřítele s velkým štítem, který podobný útok odrazí a ještě vašim hrdinům způsobí velké poškození. To mág už bude fungovat mnohem lépe. Navíc se mi líbí, že hrdinové mohou dělat společná komba a dávat ještě vyšší poškození. Celkově ale musím říci, že dungeony jsou nakonec jednou z těch nejméně zajímavých částí hry, která kdyby v ní nebyla, vůbec by mi to nevadilo. Souboje jsou sice zábavné, ale průzkum je nudný, což je dáno i designem dungeonů, který je čistě průměrný. Většinou budete procházet jen podobně vypadající kobky nebo tábory.

To, co jsem doposud ve své recenzi zmínil, tvoří svým způsobem první obsáhlou polovinu hry, v níž vás hra učí veškeré mechaniky, verbujete si spolubojovníky a vůbec se připravujete na to, co přijde poté - válka. Doporučuji tuto první polovinu, která sama o sobě je během na desítky hodin, nijak neodfláknout. Až následně se hra pořádně rozjede po stránce příběhu i hratelnosti a začne servírovat to nejlepší. Nechci moc spoilerovat, ale ve druhé polovině vás čekají ještě hezčí filmečky s epickými vřavami a ty největší bitvy na mřížce, během nichž budete ovládat spoustu jednotek a muset využít vše, co jste se naučili, ale zároveň prokázat, že jste ten nejlepší stratég. Já jsem si hru v druhé polovině maximálně užíval a udržela mě u sebe po spoustu dalších hodin až do samotného fantastického finále. Fire Emblem: Fortune's Weave je obrovská hra a, ačkoliv jsem ji měl více než měsíc dopředu, jen tak tak jsem stihl vše vyzkoušet a dohrát ji.

Hra Fire Emblem: Fortune's Weave svou stylizací a vůbec vizuálem, míchajícím anime postavičky s reálněji vypadajícím 3D prostředím, připomíná starší Fire Emblem: Three Houses, který se mi hodně líbil. Vše je jen detailnější, vyhlazenější a má lepší nasvícení, čehož vývojáři dosáhli tím, že se mohli plně zaměřit na využití veškerého výkonu nové konzole Nintendo Switch 2. Jde proto o hru, která vypadá skvěle při hraní na velké televizní obrazovce. Ačkoliv třeba tahové strategie jako Advance Wars 1+2: Re-Boot Camp nebo i starší díly Fire Emblem jsem hrál spíše v handheldovém režimu, Fire Emblem: Fortune's Weave jsem si nejvíce užíval při hraní na televizi, kde vyniknou všechny detaily, nádherná stylizace a vůbec celkové vysoké produkční hodnoty.

Už během svých prvních dojmů jsem si trochu postěžoval, že hra Fire Emblem: Fortune's Weave běží pouze ve 30 snímcích, ať už při hraní na velké televizní obrazovce, nebo v handheldovém režimu. Během tahových soubojů to až tak moc nevadí, protože ty jsou stejně pomalé a viděné z ptačího pohledu. Kde už je ale nižší framerate patrný, je při prozkoumávání města Dagsion nebo pohybu po dungeonech, kde ovládáte hrdiny v reálném čase jako u klasické dobrodružné hry ze třetí osoby. Tady si všimnete, že obraz je trhanější a hra ospalejší. Já osobně to za nějaký obrovský problém nepovažuji. Zvykl jsem si během desítek hodin hraní, ale i tak jsem toho názoru, že 60 snímků by takové hře slušelo mnohem více. Co naopak musím pochválit, je jinak celkově dobrá optimalizace. Během hraní jsem nezaznamenal žádný problém. Oceňuji rovněž rychlé nahrávání bitev, dungeonů a vůbec všeho, takže nic neruší od hraní.

Fire Emblem: Fortune's Weave je neskutečně robustní hra a bez debat nejrozsáhlejší, nejambicióznější a nejpropracovanější díl celé ságy. Spousta mechanik i aktivit společně s výborně navrženými a taktickými bitvami tvoří neskutečně chytlavý balíček a skvěle promazaný stroj, který funguje od začátku do konce. Ten je navíc doplněn o strhující příběh, zajímavé postavy, k nimž si hned vytvoříte silné pouto, výborné filmečky a vůbec vysoké produkční hodnoty. Pokud máte předchozí díly rádi, Fire Emblem: Fortune's Weave bude pro vás bez debat jednou z největších událostí letošního roku.