Dying Light: The Beast

Recenzovaná verze: PlayStation 5 Pro

Protože od vydání Dying Light 2: Stay Human (2022) a hlavně prvního Dying Light (2015) uběhla docela dlouhá doba, je určitě dobře, že vývojáři nabízejí před zapnutím menší shrnutí předchozích událostí. Hlavním hrdinou je opět Kyle Crane (dabuje ho Roger Craig Smith – Ezio z Assassin's Creed II), hrdina Dying Light a Dying Light: The Following, který se vrací, aby dovyprávěl svůj příběh. Nechci moc spoilerovat, ale na začátku se nachází v dosti nezáviděníhodné situaci. Poté, co přežil apokalypsu a jen tak tak se dostal z tureckého města Harran, kde se to hemžilo všelijakými monstry, se potuloval na okraji lidské společnosti a chtěl si od všeho držet odstup. Jenomže protože má lidskou a zombie DNA, byl chycen a převezen do tajného zařízení, kde musel projít doslova peklem. Hlavní padouch Baron ho totiž podrobil bolestivým experimentům, díky nimž má hodně šílený plán na ovládnutí monster. Naštěstí se Kyleovi povede hned na začátku utéct, a tak může začít jeho cesta za pomstou. Není na ní sám, protože záhy pozná Olivii, vědkyni, která pracovala pro Barona, která nyní chce uniknout, ale také další zajímavé postavy s vlastními motivy.

Aby se mohl hlavní hrdina Baronovi postavit, musí hledat spojence, ale také se utkávat s děsivými Chimérami. Po jejich porážce z nich totiž může extrahovat vzorek DNA, díky čemuž zlepšuje své nadlidské schopnosti a stává se silnějším, k čemu se ještě dostanu. Co oceňuji, je skutečnost, že solidní Bčkový příběh má od začátku velmi dobré tempo, několik silných zvratů, slušně zrežírované filmečky (nově neprobíhají jen ve first-person pohledu, ale vidíte přímo i hlavního hrdinu), zajímavé postavy a celkově skvělou prezentaci. Navíc vývojáři postupně budují půdu pro velkolepé, šokující a dosti krvavé finále, které jsem si jako fanoušek předchozích dílů náramně užil. Po něm budete hlavního padoucha opravdu nenávidět.

Sice může někdo namítat, že hlavní příběh tentokrát není možné ovlivňovat svými rozhodnutími (sem tam jen důležité rozhodnutí je možné udělat v rámci vedlejších úkolů – jedno si pořád docela vyčítám), ale to mi ani trochu nevadilo. I díky tomu mohli vývojáři připravit řadu silných momentů a mít finále, které něco ukončuje, ale zároveň otevírá vrátka do budoucnosti. To k příběhu, který se mi líbil mnohem více než u druhého dílu a dokázal udržet moji pozornost od první do poslední minuty. Příběh si navíc u nás může užít naprosto každý díky přítomnosti kvalitní české lokalizace. Přeloženo je naprosto vše, od dialogů po popisky předmětů, dokumenty a interface.

Hry ze série Dying Light se zatím odehrávaly především ve velkých městech, kde hlavní hrdinové skákali po barácích a pohybovali se ve zdevastovaných ulicích. Dying Light: The Beast přináší oproti tomu alpské údolí Castor Woods. Kdysi vyhledávané turistické místo, kde se nyní místo turistů procházejí hordy hladových zombií a další hrůzy. Castor Woods se značně liší od toho, co bylo doposud v sérii k vidění, a ačkoliv v jeho centru je menší malebné Staré městečko, dostanete se i do jeho okolí, které tvoří národní park s lesy a vodními plochami, průmyslová zóna nebo prakticky menší vesnička. Každá z lokací je jiná, takže herní mapa je i mnohem rozmanitější, než tomu bylo v minulosti. Svět hry je navíc krásný, má řadu zajímavých míst, nádherné scenérie s horami v pozadí, a doslova láká k průzkumu. Hodně jsem si užíval hlavně scenérie se západem nebo východem slunce. Každopádně průzkum není vždy jednoduchý, protože přes den po světě pohybují hordy zombií. No a večer vylézají ještě daleko děsivější nepřátelé Volatilové, kteří když uvidí někoho živého, pořádají na něj hon. Hraní ve dne a v noci se tedy opět znatelně liší a hra si v tomto udržuje svoji identitu.

Castor Woods rozhodně není tak velký jako Harran z prvního dílu nebo Villedor z druhého. Vzhledem ale k jeho kvalitě a rozmanitosti to ani trochu nevadí, navíc to dopomáhá i tomu, že dostat se z jednoho konce mapy na druhý je docela rychlé, což má dobrý vliv na celkovou plynulost zážitku. Zvláště když vývojáři nezakomponovali do hry rychlé cestování. Chtějí, aby se hráč neportoval pouze od úkolu k úkolu, jako je tomu u hodně jiných open-world her, ale svět více vnímal a prozkoumával. Kolikrát tak narazíte během cesty k úkolu na náhodný event, za který jste odměněni XP body nebo nějakým předmětem, opuštěný obchod s materiálem (a také hladovými zombiemi), případně věž k zabrání, elektrickou rozvodnu nebo vojenský konvoj, kde naleznete zbraně a náboje. Ve světě se neustále něco děje a střety se zombiemi či průzkum je nedílnou součástí hry, navíc velmi dobrou. Procházení po světě, průzkum i akci navíc krásně doplňuje povedený soundtrack, za nímž stojí francouzský hudební skladatel Olivier Deriviere, jenž stojí za hudbou i pro Dying Light 2 Stay Human, GreedFall, A Plague Tale: Requiem nebo South of Midnight.

Cestovat můžete po svých, k čemuž vývojáři opět přidali velmi dobře navržený a intuitivní parkour. Díky němu může hlavní hrdina ve městečku skákat po střechách budov, šplhat na ně nebo jednoduše zdolávat nejrůznější překážky. Jediné, čemu jsem na chuť nepřišel, je šplhání po skalách, někdy budovává, věžích nebo v jeskyních po stěnách. Nepřišlo mi, že jde o nějakou velkou zábavu a vlastně ani není šplhání tak intuitivní a dobře zpracované, jak bych si představoval a viděl jsem i v jiných hrách. Pokud by vývojáři tyto pasáže omezili, bylo by to jen dobře.

Kromě parkouru a vlastních nohou může hlavní hrdina využít nově i vozidla správce parku, která se nacházejí sem tam po světě. Ovládání vozidla je jednoduché a dobře zvládnuté, takže je možné s ním rychle zdolávat i delší vzdálenosti. U vozidla se mi líbí, že cítíte jeho váhu a navíc je znát i jízda po odlišném povrchu nebo když vjedete do kaluže s vodou, a to i díky haptice nebo adaptivním spouštím v DualSense gamepadu. Jen je nutné si během jízdy dávat pozor na benzín, protože toho není nikdy dost (je nutné ho hledat v odstavených autech nebo různých továrnách či na benzínkách), nehledě na skutečnost, že moc nevydrží a silnější zombie ho dokážou docela rychle zničit. Je ale uspokojivé s ním srážet jednoho zombíka za druhým. Za jejich likvidaci autem vás rozhodně žádný policista honit nebude. Jediné, co bych vytknul, je GPS, které neukazuje nejrychlejší cestu k cíli, ale vede hráče pouze skrze hlavní cesty.

Na Dying Light: The Beast se mi hodně líbí, že ačkoliv se odehrává pro sérii v novém a neokoukaném prostředí, vývojáři se v něm vracejí ke kořenům značky. Hra je tedy daleko děsivější, strašidelnější a hororovější než akčnější druhý díl, navíc má kolikrát i přímo skvělou atmosféru, která udržuje hráče ve střehu a napětí. Za to mohou nejen temné lokace, do nichž se podíváte, ať už jde o elektrárnu, nemocnici nebo různé obchody, a ještě děsivější může být v noci les. Všude se to totiž nachází hladové zombie, ale také hrůzu nahánějící Volatilové. Ti dokážou hlavního hrdinu v noci nahánět opravdu dlouho, a pokud se k němu dostanou, rychle s ním skoncují. Průzkum v noci je proto hodně adrenalinovým zážitkem a kolikrát plný napínavých naháněček.

Kromě toho je  Dying Light: The Beast i hodně brutální hrou, takže očekávejte, že bude krev cákat na všechny světové strany a uvidíte spoustu nechutností. Zbraněmi je možné usekávat nebohým zombiím části těla, dokonce i části hlavy, takže se mi nejednou stalo, že jim vyskočily oči z důlku a následně na nich vysely, nebo jsem jim roztříštil lebku takovým způsobem, že byl vidět jejich mozek. Občas jsem doslova hleděl na to, jakým způsobem je možné lidské tělo naporcovat. Na tomhle si vývojáři dali hodně záležet a hra pro slabé povahy rozhodně není.

Kromě pohybu po světě je hlavní hrdina dobrý i v akci. Aby také ne, když je bývalým žoldákem. Ta neprobíhá jen na krátkou vzdálenost, k čemuž dostanete do rukou nejrůznější pálky, sekyry, nože, páčidla, kosy nebo kladiva, ale také palné zbraně. Může tak hned na začátku popadnout pistoli, samopal, pušku nebo brokovnici, později se vám do rukou dostane i silný plamenomet. Jen nábojů není zrovna hodně, takže se s nimi vyplatí spíše šetřit. Vývojáři se chlubí, že připravili více než 140 zbraní na krátkou vzdálenost a 17 palných zbraní na dálku. Zbraně jsem nepočítal, ale neustále jsem nacházel nové a nové zbraně, takže málo jich určitě nebude a je z čeho vybírat.

Nejčastějšími protivníky jsou ve hře několikrát zmíněné zombie, které nemají nějaký propracovanější vzorec chování. Když uvidí hlavního hrdinu, chtějí ho co nejdříve roztrhat, ale sem tam dokážou i uhnout. Propracovanou umělou inteligenci od nich nikdo nečeká. Bohužel tu nemají ani lidští protivníci, kteří většinou jen tupě nabíhají nebo stojí na místě. Taktický postup jim nic neříká. Čím mě ale dokázali vytáčet, je skutečnost, že docela hodně uhýbají před údery zbraní na krátkou vzdálenost. I proto jsem se kolikrát dostal do stavu, kdy jsem popadl zbraň a normálně je odstřelil.

Vrcholem hry jsou dle mého střety s bossy, tedy už na začátku zmíněnými Chimérami, což jsou jakési modifikované a vylepšené verze Volatilů. Každá je jiná, takže zatímco jedna je velká, neskutečně silná a buší do země nebo hází po hlavním hrdinovi balvany, další jsou rychlejší, umí se zneviditelnit nebo házejí jedové bomby. Na každou tedy platí trochu jiná strategie, přičemž střety s nimi jsem si hodně užíval, protože jde o náročné testy, za které jste ale dobře odměňováni.

Hlavní hrdina se po naplnění speciálního ukazatele vždy přepne do speciálního režimu Bestie. V něm si doplní zdraví, ale zároveň v něm doslova trhá končetiny a hlavy nepřátelům. Díky DNA vzorkům od Chimér je možné režim Bestie vylepšovat. Později proto více léčí, je možné ho zapnout manuálně, takže se nezapíná automaticky, a dává i řadu dalších výhod. Ačkoliv jsem si myslel na začátku, že režim Bestie bude hru značně usnadňovat, nakonec je vybalancovaný a hratelnost dobře doplňuje. Stejně jako jednoduše pojaté RPG prvky, kdy za levelování dostáváte body zkušeností, které můžete investovat do dalších tří větví. Díky tomu pak jízda ve vozidle nespotřebovává tolik paliva, případně umíte lépe zdolávat překážky, zbraně se tolik neopotřebovávají nebo se naučíte vyrábět speciální zbraně.

Jak už jsem zmínil, klíčovou složkou hry je průzkum prostředí i opuštěných budov a krámků, kde se nacházejí nejen cennosti, které můžete následně u obchodníků zpeněžit, ale hlavně důležitý materiál. Hra má opět dobře navržený, přehledný a jednoduchý systém výroby. Přímo v terénu si můžete z materiálu vyrábět různé předměty, od lékárniček po nože nebo granáty. Materiál ale slouží i k vylepšování předmětů a hlavně zbraní, k čemuž dochází v táborech u speciálního pultíku. Zbraně tak postupně můžete levelovat, čímž zvětšujete jejich sílu (nechybí u zbraní ani rarita), ale i osazovat různými modifikátory, takže mohou dávat později i ohnivá, elektrická a další podobná elementární poškození. U zbraní je jen nutné si dávat pozor na jejich opotřebení. Všechny zbraně na krátkou vzdálenost se používáním rozbíjejí. Naštěstí opotřebení není později tak rychlé, a je možné navíc zbraně i několikrát opravit. Je s tím ale nutné počítat. Asi není dobré investovat materiál do zbraně, které se budete muset brzy zbavit.

I když mapa není tak velká jako v minulosti a příběh má velmi dobré tempo, Dying Light: The Beast rozhodně není hra, kterou byste dohráli za pět hodin. Já ji dokončil na střední obtížnost za zhruba 16 hodin s tím, že mi ještě zbylo několik vedlejších úkolů, které je možné plnit pro přeživší. Do nich jsem se hned s chutí pustil, protože jsou zajímavé, dobře navržené a krásně doplňují hlavní linku. Věnují se zpravidla vedlejším postavám, které potkáte v základnách. Ty mají kolikrát své vlastní starosti a problémy v tomto brutálním světě, kde smrt číhá prakticky za každým rohem nebo stromem. Vedlejší úkoly není to jediné, co můžete dělat. Vývojáři připravili i další aktivity, jako zabírání věží, elektráren nebo bezpečných místností, většinou i skrze lehkou hádanku, díky čemuž získáte další bodíky do levelu, ale hlavně i nějaký zajímavý předmět nebo plánek k jeho výrobě. I když jde spíše o rutinní a na první pohled méně zajímavé aktivity, které byly v minulosti v mnoha open-world hrách k vidění, vyplatí se je plnit. A vlastně ani u nich jsem se rozhodně nenudil. Originální nejsou, ale nudné také ne. Než se pustím na technickou stránku, musím ještě zmínit, že hra podporuje kooperativní hraní, ale to jsem nemohl před vydáním vyzkoušet.

Vývojáři se nejprve zaměřili na Dying Light: The Beast pro PC a konzole současné generace PlayStation 5 a Xbox Series X/S (pro PlayStation 4 a Xbox One vyjde později). To bylo dle mého názoru dobré rozhodnutí, protože mohli vylepšit herní engine a nemuseli se nijak zvláště během vývoje omezovat. A na hře je to velmi dobře patrné. Vizuální stránka oproti druhému dílu pokročila, hlavně textury jsou ve vyšším rozlišení, pěkné jsou i postavy s nadprůměrnými animacemi, a prostředí má velké množství detailů a výborné nasvícení, díky čemuž svět doslova ožívá. Vizuálně je hra opravu moc pěkná a jsem toho názoru, že každý bude spokojen. Zvláště když se vývojářům povedla i optimalizace. Hra má dva režimy zobrazení, jeden cílící na 4K rozlišení a druhý na plynulejší hraní v 60 snímcích. Já si vybral druhou možnost, v níž byl framerate stabilní i během těch nejnáročnějších scénách a nesetkal jsem se s viditelnými propady. Jen sem tam se objevil nějaký ten menší grafický glitch, dvakrát jsem musel restartovat misi od checkpointu, protože jsem nemohl pokračovat kvůli chybě dál, což by se dít nemělo, ale naštěstí to nakonec nemělo tak velký vliv na samotný jinak velmi dobrý zážitek. 

Dying Light: The Beast je povedená hororová survival akce v neokoukaném prostředí, kterou jsem si užíval po celou dobu hraní, a to i přes skutečnost, že nepřináší žádnou velkou revoluci, ale spíše drobnou evoluci v rámci série. Příběh je sice standardní, ale má velmi dobré provedení, prezentaci, zajímavé postavy, několik nečekaných zvratů a hlavně fantastické finále. Hratelnost staví na dobře osvědčených prvcích, které bylo možné vidět v předchozích dvou dílech, ale vývojáři ji dobře obohacují o několik zajímavých novinek. Ano, sem tam se sice nějaká muška objeví, ale nic nemění na tom, že jsem se bavil o mnoho více než u druhého dílu. A věřím, že budete i vy, ať už jste fanoušci nebo noví hráči.