Dragon’s Dogma II: Dark Arisen

Recenzovaná verze: PlayStation 5 Pro

Aby bylo možné se do nového rozšíření dostat, nemusíte mít hru Dragon’s Dogma 2 dohranou. Stačí se dostat do města Vernworth a večer v místní krčmě prohodit pár slov s kapitánem Brantem, který vám poví o novém záhadném Arisenovi. Zároveň vás pošle vyzkoušet jednu z novinek rozšíření, kterou jsou dungeony Lost Rites. Tím odstartujete příběhovou linku, která vás zavede až na daleký sever do zcela nové oblasti Norgan. Ačkoliv se do ní můžete vydat hned na začátku, doporučuji nejprve projít větší část základní hry a dosáhnout alespoň 30. až 40. úrovně, což doporučují i samotní vývojáři. Norgan totiž není zrovna růžová zahrada a už první nepřátelé vám dají jasně najevo, že zdejší pohostinnost má své meze.

Když jsem se do Norganu dostal a první protivníci mě i s celou skupinou společníků poslali do věčných lovišť, byl jsem skokem v obtížnosti pořádně překvapený, ačkoliv jsem s ním mohl počítat. Norgan je opravdu nehostinné místo s řadou specifik, které vás vlastně nutí začít se svým hrdinou tak trochu od začátku, jako byste hráli úplně novou hru. Popravdě, Dark Arisen je sice rozšíření pro Dragon’s Dogma 2, ale po dohrání jsem si říkal, že kdyby ho Capcom vydal jako Dragon’s Dogma 3, asi bych nic nenamítal. Tak rozsáhlé totiž je. První dvě hodiny se u mě každopádně točily hlavně kolem průzkumu okolí a porážení řadových nepřátel, abych rychle získal nějaké ty úrovně. Ty naštěstí přibývají poměrně rychle. Zároveň jsem se snažil získat nové vybavení, které svými vlastnostmi a silou okamžitě překonalo vše, co jsem měl do té doby na sobě. A to jsem si svého hrdinu v základní hře celkem vypiplal a dopřával mu pokud možno to nejlepší.

Pojďme nyní k příběhu rozšíření Dragon’s Dogma 2: Dark Arisen. Ten se odehrává ve zcela nové, zasněžené oblasti Norgan, kde se objevuje nová hrozba v podobě Padlého draka. Ten se vrací navzdory tomu, že mu chybí srdce, a jeho existence tak vyvolává řadu otázek. Do událostí se navíc zaplete tajemná bojovnice Eir a objevují se také informace o druhém Arisenovi, jehož přítomnost zpochybňuje dosavadní pravidla světa. Hlavní hrdina se proto vydává odhalit pravdu o drakovi i záhadách, které se ukrývají v dávno opuštěné oblasti.

Příběh je oproti základní hře lineárnější, ovšem skvěle odvyprávěný, s řadou výborných momentů a dobře napsaných, charismatických postav. Mezi nimi nechybí zmíněná bojovnice Eir, ale také strážce Norganu Dorin, jeho matka Jiera nebo dívka Ilsa, která se stará o svého zlovlka Frekiho, jenž má také svoji vlastní osobnost a může vás při dobrodružství doprovázet. Na všechny narazíte v základním táboře Norgandian Settlement, odkud se následně budete vydávat prozkoumávat okolí. Příběhová linka si udržela mou pozornost po celou dobu a hodně jsem si ji užíval i pro dobře zrežírované filmečky, opět výborný soundstrack i celkově velké produkční hodnoty. Příběh rozhodně nezklame. Navíc vzhledem k tomu, že nijak nenavazuje na události původní hry, pokud už si příliš nepamatujete, co se v ní odehrálo, vůbec to nevadí.

Ihned po příjezdu do Norganu na mě dýchla jeho elektrizující, mrazivá atmosféra a netrvalo dlouho, než jsem se do tohoto regionu naprosto zamiloval. Na první pohled nemusí působit tak velkým dojmem jako jiné oblasti v Dragon’s Dogma 2, a nejspíš tomu tak skutečně je, o to více je ale nahuštěný obsahem a zajímavými místy. Prozkoumáte nejen okolí vesničky Norgandian Settlement, kde protéká řeka a rozprostírají se pláně i lesíky, ale také mrazivé hory nebo rozlehlé podzemní jeskyně. Cestou občas narazíte na rozpadlý hrad nebo nějakou krásnou scenérii, což je příjemná změna oproti zelenému Vermundu či pouštnímu Bathallu. Norgan je navíc mnohem vertikálnější a jeho průzkum i odhalování zdejších tajemství mě opravdu bavily. Při objevování nových míst pomáhá také nová mechanika v podobě lezeckého lana s hákem, které můžete připevnit na určitá místa a následně po něm šplhat, abyste se dostali do jinak nepřístupných oblastí.

Samotný průzkum i souboje s protivníky mohou komplikovat mrazivé podmínky, které do hratelnosti přinášejí další zajímavý prvek. V některých lokacích zuří sněhové bouře doprovázené silným větrem, který vám ubírá výdrž i zdraví. Proti těmto vlivům se musíte bránit speciálním zimním vybavením a novými spotřebními předměty, podobně jako třeba v sérii The Legend of Zelda. Během sněhových bouří máte navíc značně omezený výhled a s orientací vám nepomůže ani minimapa, kterou zakrývá sníh. Musíte se proto spoléhat na vlastní orientační schopnosti a pamatovat si, kde se co nachází. S orientací vám alespoň pomáhá nový kompas, který získáte na začátku rozšíření a který ukazuje směr k cíli aktuálního úkolu. Sněhové bouře jsou příjemným oživením průzkumu i soubojů a dodávají jim další vrstvu napětí, zvláště když se střetnete s obrovskými bossy.

Když jsem poprvé opustil Norgandian Settlement a začal prozkoumávat okolní krajinu, narazil jsem na bandity, vlky i velké elektrické ještěry. Záhy se mi ale do cesty postavil také obrovský sněhový troll. Čím dál jsem se dostával, tím více mi hra do cesty stavěla nové druhy i typy protivníků s povedeným designem. Ať už šlo o uskákané zimní gobliny, které vážně nesnáším a ať shoří v horoucím pekle, nebo různé rytíře a čaroděje, kteří mi připomínali chodce ze seriálu Hra o trůny, s rozmanitostí nepřátel i jejich vzhledem jsem byl spokojený. Jsem také rád, že rozšíření všechny nové neřády nevystřílí hned v úvodu, ale představuje je postupně po celou dobu hraní.

Tím nejlepším jsou ale opět souboje s dobře navrženými a mnohdy epickými bossy, kteří dokážou pořádně potrápit. Najdete mezi nimi nejen zmíněné sněhové trolly, ale také gryfy, draky a další potvory, které vám zde nebudu spoilerovat. Na velké protivníky je navíc možné znovu šplhat, abyste se dostali k jejich slabinám nebo z nich vytahovali zabodaná kopí a uštědřili jim tak pořádné poškození. Stejně jako v původní hře občas zazlobí kamera, zvláště když se protivník všelijak ošívá a rychle pohybuje. Jinak jsou ale souboje s bossy skvělé a každý z nich jsem si dokázal užít.

Celá příběhová kampaň, jejíž dokončení mi zabralo nějakých třicet hodin, je jako jízda na horské dráze. Servíruje zajímavé mise, skvěle navržené souboje i průzkum regionu Norgan. Ačkoliv je tato oblast dosti nehostinná, vybavení padá celkem pravidelně a úrovně mi přibývaly tak rychle, že se oznamovací tabulky objevovaly na obrazovce opravdu často. Neměl jsem proto pocit, že bych se musel zdržovat a grindit, abych se mohl posunout v příběhu dál. Určitě k tomu přispěla i má vlastní touha prozkoumávat mapu, lézt do každé jeskyně a vybrat všechny truhly. Přece tam ten loot nenechám! Občas jsem se sice pořádně pronesl a měl záda prohnutá pod tíhou nasbíraných věcí, ale to k tomu zkrátka patří. Stejně tak mě bavilo plnit vedlejší úkoly pro obyvatele Norgandian Settlement i další zajímavé postavy. Někdy jsem bránil vesničku před nájezdem potvor, jindy hledal pamlsek pro zlovlka Frekiho nebo naháněl obrovského ledového draka. Vedlejší úkoly jsou rozmanité, dobře doplňují hlavní příběhovou linku a odhalují další podrobnosti i tajemství zamrzlé části světa Dragon’s Dogma 2.

Významnou novinkou spojenou s regionem Norgan je systém relikvií. Během cestování a soubojů nacházíte neidentifikované předměty, jejichž skutečný obsah vám musí nejprve odhalit Jiera v osadě Norgandian Settlement. Za identifikaci zaplatíte Rift Crystals a výsledkem může být nová zbraň, zbroj nebo jiné vybavení se speciálními bonusy a schopnostmi. Jednotlivé nálezy mají náhodně generované vlastnosti, takže nikdy dopředu nevíte, zda získáte mimořádně užitečný kus výbavy, který skvěle zapadne do vašeho buildu, nebo předmět, který vašemu povolání a hernímu stylu příliš neprospěje. Systém je zajímavý, hru příjemně obohacuje a přináší do ní něco nového. Popravdě jsem si při něm vzpomněl na nacházení neidentifikovaných předmětů v Diablu II, s nimiž jsem hned běžel za Deckardem Cainem, aby mi je identifikoval. Dark Arisen mi slavnou klasiku od Blizzardu připomíná i dalšími prvky a je vidět, že vývojáři jsou jejími velkými fanoušky.

Rozšíření Dark Arisen nepřináší jen rozsáhlou novou kampaň, která je pro všechny fanoušky naprostou nutností, ale také řadu dalších novinek. Jednou z nich jsou již zmíněné speciální dungeony Lost Rites. Ty nabízejí různé výzvy, dobře navržené bossy a zajímavé odměny, takže se je určitě vyplatí projít. Já se do nich pustil až po dokončení nového příběhu, kdy jsem už měl k dispozici mnohem zajímavější vybavení. Vývojáři dále přidali spoustu nových kouzel a vylepšení pro jednotlivá povolání, takže je možné více experimentovat s buildy. Rozšířili také editor o nová tetování, účesy a další prvky, díky nimž si můžete lépe upravit svého Arisena i hlavního Pawna. Je dobré dodat, že řadu novinek a vylepšení vývojáři přidali do hry už v posledních měsících zcela zdarma prostřednictvím aktualizací. A musím říct, že díky nim je nyní hra mnohem lepší než při svém vydání.

Když jsem hrál původní Dragon’s Dogma 2, trochu jsem proklínal nemožnost libovolného rychlého cestování, na jaké jsme zvyklí ze současných open-world her. Hra sice umožňovala rychle se přesouvat do klíčových lokací, ale potřebovali jste k tomu poměrně vzácný předmět Ferrystone. Hráč se proto musel spoléhat na vlastní nohy nebo povozy, které však mohli cestou přepadnout bandité. Cestování po světě tak bylo zdlouhavější a příběhová linka neměla tak dobrý spád. Vývojáři si naštěstí vyslechli zpětnou vazbu a už začátkem léta zpřístupnili hráčům neomezené používání Ferrystonů. Nyní se tak můžete kdykoliv rychle přesunout do klíčových míst, z čehož nové příběhové rozšíření doslova těží. Příběh i samotné hraní díky tomu mají mnohem lepší tempo a plynulost. Popravdě si už dnes nedokážu představit, že bych Dragon’s Dogma 2 hrál bez této možnosti rychlého cestování.

Dragon’s Dogma 2: Dark Arisen jsem po většinu času hrál na konzoli PlayStation 5 Pro, pro kterou je hra optimalizována a využívá na ní nejnovější verzi technologie PlayStation Spectral Super Resolution (PSSR) pro kvalitnější a ostřejší obraz. Když jsem hru dříve testoval s původní verzí PSSR, všiml jsem si problikávání objektů, především vegetace, obrazových artefaktů a řady dalších neduhů. Jsem moc rád, že tohle už je minulostí a hra netrpí výraznějšími technickými problémy ani problémy s výkonem. V režimu výkonu nyní běží krásně plynule s cílem dosáhnout 60 snímků za sekundu, což se po většinu času daří. Ano, k menším propadům stále dochází, ale jsou minimální, a to jak na PlayStation 5 Pro, tak na základní PlayStation 5. Vývojáři z Capcomu na optimalizaci opravdu zapracovali a je až neuvěřitelné, jak moc se výkon zlepšil. Je vidět, že když se chce, tak to jde.

Pochválit musím také celkovou kvalitu obrazu a vizuální zpracování s fantastickou stylizací. Jsem moc rád, že se vývojáři rozhodli pro temnější paletu barev a nevydali se cestou pestrých barev jako třeba BioWare u série Dragon Age. Ty se podle mě k podobné fantasy hře příliš nehodí a ubírají jí na atmosféře. I díky tomu jsem si po celou dobu hraní užíval krásy nového regionu a obdivoval parádní scenérie, nad nimiž se mi kolikrát tajil dech. Vizuálně Dragon’s Dogma 2: Dark Arisen rozhodně nezklame.

Dragon’s Dogma 2: Dark Arisen je fantastickým rozšířením, které svým rozsahem připomíná spíše plnohodnotné pokračování. Nový region Norgan mě naprosto uchvátil svou atmosférou, průzkumem i nebezpečnými protivníky, přičemž souboje s epickými a skvěle navrženými bossy opět patří k tomu nejlepšímu, co hra nabízí. Potěšil mě také poutavý příběh, zajímavé postavy a systém relikvií, který přináší další motivaci k prozkoumávání světa. Velkým plusem jsou rovněž bezplatná vylepšení základní hry, díky nimž je zážitek plynulejší a technicky mnohem lepší než při původním vydání. Několik drobných nedostatků se sice najde, ale celkově jde o výjimečný přírůstek, který by si žádný fanoušek Dragon’s Dogma nebo fantasy žánru neměl nechat ujít.