Dragon Quest I & II HD-2D Remake

Recenzovaná verze: PlayStation 5

Způsob předělávání starších Dragon Quest titulů, se kterými neměla Evropa až do počátku 21. století prakticky žádné zkušenosti, neboť se vydávání orientovalo tehdy jen na domovské Japonsko a Severní Ameriku (zde pod značkou „Dragon Warrior“), je svým způsobem unikátní. Square-Enix se podařilo nalézt přijatelný kompromis mezi zachycením a opětovným zprostředkováním autentického dobového RPG zážitku ze staré školy, a zároveň nabídnutím řady moderních úprav, včetně působivého vizuálu. Jinými slovy zachycuje „Dragon Quest I & II HD-2D Remake“ retro kouzlo originálu, přičemž přidává moderní kabátek. Obě hry stojí samy za sebe, přinášejí osvědčený soubojový systém, jednoduché, avšak nadčasové herní mechaniky, rozehrávají důvěrně známou notu o přímočarém a černobílém boji dobra se zlem, a nadto přihazují některé nové nápady i vylepšení.

Aktuální balíček dvou her – dvou VELKÝCH her – zakončuje zdařilým způsobem remakování původní Dragon Quest trilogie vycházející v letech 1986—1988. Kdo z vás byl onehdy na světě? Je to už hodně dlouho. Natolik, že udělat remake se zachováním původního jádra je prakticky nemožné. Nejste-li ovšem Square-Enix, jemuž se podařilo vytvořit již před lety geniální šablonu zvanou HD-2D kombinující bravurním způsobem 2D postavy s vyšší mírou detailů, než tomu bylo možné dosáhnout v 8 a 16-bitové éře, s přenádherným 3D prostředím. Stejně jako nedávný remake Dragon Quest III, tak i současná kolekce rozprostírá před hráči scenérie známé z takových klasik, jako jsou „Octopath Traveler“ nebo „Triangle Strategy“. Je to kombinace uchovávající autenticitu retro zážitku, a zároveň vypadající vábně v moderním prostředí.

Hrady a dungeony znovu užívají v pestrobarevné a detailně vymodelované paletě s dynamickým osvětlením a nasvícením. Vše od interiérů budov, přes přírodní scenérie až po zatuchlé kobky plné nebezpečí evokují pocit velkolepého dobrodružství. Takového, které už dnes až na výjimky v žánru JRPG nezažijete. V původním ryzím střihu již nikoli. Navíc se můžete opětovně pokochat jedinečným optimistickým a pohádkově laděným designem postav i monster, jejichž autorem je bohužel loni zesnulý umělec Akira Toriyama. Budiž mu země lehká! 

Tato vizuální podívaná působící nostalgicky, a přesto svěže, ba moderně, jen tak neomrzí. Kde naopak nečekejte svěží závan, je samotná zápletka prvního Dragon Quest. Jeho protagonistou je klasicky bezejmenný Hrdina, který je pokrevním potomkem Erdrika, Hrdiny z Dragon Quest III. Navzdory přímé návaznosti mezi trilogií Dragon Quest I—III není nutné znát příběh Dragon Quest III. Samotný příběh je totiž přímočarý a archaicky monotématický. Ocitáte se v zemi Alefgard a vaším úkolem je porazit Temného pána. Žádná hlubší zápletka ani zvraty, emocionální výjevy nebo epické sekvence. Prostě jen stejně jako před čtyřmi desítkami let stačí vypnout mozek, pokosit monstra, a přitom se královsky bavit. Původní příběh Dragon Quest I zabral nějakých 10 hodin. Byla to hra krátká v rámci žánru, a to i na dnešní poměry. Tvůrci se proto rozhodli starý námět rozšířit a integrovat je s událostmi Dragon Quest II. Díky tomu působí svět první hry mnohem komplexněji a organicky, protože se prohloubila jeho mytologie a pracuje se s návazností. Přesto nelze zastřít, že jednoduchá zápletka a typický hrdina nemluva – a to doslova, protože Hrdinové v Dragon Quest sérii nemluví – nejsou ideálním startem pro nováčky, kteří by chtěli do série naskočit nyní.

Na rozdíl od dalších dílů v sérii má Dragon Quest I jen jednu hratelnou postavu. Je jím sám Hrdina. Na něm je, aby v hardcore záležitosti zvané tahový souboj obstál proti všemožným nepřátelům. Mechanika je prostinká, jako je prostinká zápletka hry. O to více je náročnější. Je to syrový, nefalšovaný a velmi těžký systém, který hráče vrací o 40 let nazpět do doby, kdy RPG hráli jen fajnšmekři a ti, u nichž nehrozilo, že je odradí náročné výzvy, vysoká obtížnost a tisíceré pády i prohry. Jelikož je Hrdina sám, nevystačí si jen s klasickými fyzickými útoky a kouzly, ale musí naopak takticky používat speciální útoky umožňující mu dočasně se vyhnout útokům nepřátel či zaútočit dvakrát za sebou. Jedině tak je možné narušit zákonem tahového souboje daný a neodvratitelný řetězec útoků početných skupin monster. Není to nic pro začátečníky ani měchuřiny odkojené současnou JRPG tvorbou nabízející komplexní a propracované soubojové systémy, kde vítězí důvtip a řada obezliček. U Dragon Quest I stačí jedno pochybení a boj je prohraný.        

Jaký to rozdíl oproti Dragon Quest II, kde má Hrdina další tři společníky, a tak je možné používat a rozvíjet klasickou JRPG taktiku. Klasická monstra jsou jedna věc, ale bossové? To už je opravdu vyšší úroveň výzvy. Všichni mají tuhý kořínek a boj se může ve druhé části hry protáhnout klidně i na desítky minut. O vítězství často rozhoduje, byť jen zdánlivě jednoduchá volba, zdali při svém tahu zaútočit nebo naopak obětovat vzácný tah na léčení. Celkově je obtížnost u obou Dragon Quest her v tomto dračím balíčku děsivě nevyrovnaná. Častá frekvence náhodných soubojů, náhodně generované kombinace jednotlivých nepřátel při soubojích, z nichž některé je prakticky nemožné vyhrát, a vůbec drastická skoková obtížnost mezi jednotlivými regiony a pasážemi tvoří natolik hutný a silný zážitek, že lze mluvit o hardcore RPG. Výkyvy obtížnosti jsou mnohdy frustrující a v očích většiny moderních hráčů bude neobhajitelné, že do určité fáze lze hrát obě Dragon Quest hry bez větších problémů, aby se vzápětí staly následující pasáže prakticky nehratelné z důvodu brutálního navýšení obtížnosti a výzev.   

Herní brutalita a nepřístupnost je naštěstí regulována benevolentním systémem automatického ukládání hry. Pozici vám hra uloží v podstatě po každém vyhraném souboji či přechodu mezi úrovněmi v dungeonu. U obou her je navíc možné zvolit si ze tří obtížností, přičemž ta nejednoduší (Dracky Quest) prakticky vylučuje úmrtí v klasickém boji. Je to ovšem podvod, který odstraní ze hry jakoukoli výzvu, a tím pádem zcela devalvuje celkový zážitek. Avšak ani při vypnutí režimu, který znemožňuje, aby postavám kleslo HP pod 1 bod, není obtížnost vyvážená a zejména bossové dokáží poměrně snadno vymazat partu i při zapnutí módu Dracky Quest. 

Mnohem vstřícnější a zábavnější než Dragon Quest I je Dragon Quest II. Jedná se o přímý sequel odehrávající se o několik století později. Je to krásné, zajímavé a okouzlující příběhově orientované tradicionalistické RPG. Hra má skupinový přístup k boji s partou čtyř charakterů s vlastními osobnostními rysy a příběhy. Jaký to svěží vítr po Dragon Quest I a Dragon Quest III, kde byly postavy jen prázdnými charaktery. Děj se točí kolem čtyř pokrevních potomků Hrdiny z Dragon Quest I. Je to parta bratranců a sestřenic (dva protagonisté jsou ovšem sourozenci) z různých částí světa vržených do víru dobrodružství s cílem srazit na kolena Temného pána a nastolit světlo i rovnováhu ve světě. Nostalgický příběh má více než 25 hodin, a i když se odehrává de facto ve stejném světě jeho předchozí hra, je samotný postup světem zcela jiný. Nově lze dokonce využít loď určenou k průzkumu moří a vzdálených kontinentů a ostrovů k ponoření, a tak objevovat nové příběhové linky, dungeony a výzvy.  

Je nutné ocenit zajímavé postavy, které Dragon Quest II nabízí. Hrdinou je princ z Midenhallu, mlčenlivý rytíř, k němuž se přidá Caradoc, princ z Cannocku, vesměs naivní a zbrklý chlapec, kterého později doprovází jeho loajální, rozvážná, avšak občas i zlomyslná sestra Matilda, princezna z Cannocku. Následuje ještě impulzivní princezna Peronel z Moonbrooku, jejíž království je na začátku hry zničeno, čímž odstartuje toho nové velké dobrodružství. Remake všechny tyto charaktery a jejich příběh doplňuje, rozšiřuje a staví do úplně jiného světla, než jak tomu bylo svého času u originálu. Oproti Dragon Quest III, kde bylo možné hrdinům měnit jejich povolání, má naše čtveřice v Dragon Quest II jasně dané role. Hrdina je víceméně Válečník, princezna z Moonbrooke se specializuje na kouzla, tudíž je Mágem, zatímco sourozenci z Cannocku kombinují oba styly, avšak každý má své vlastní dovednosti a kouzla, což je dostatečně odlišuje.  

Ačkoli zůstala obtížnost u Dragon Quest II podobně děsivá a nervy drásající jako u Dragon Quest I, je možné využít čtyřčlenné party k tomu, aby se více spoléhalo v bojích na vlastní sílu, zkušenosti a dovednosti, a nikoli jen na Paní Štěstěnu jako u první hry. Právě u dvojky se nejvíce ocení možnost zrychlit boj až 4x. Nezdá se to, ale výrazně to pomůže plynulosti hry, protože základní rychlost je nedostačující, v podstatě těžkotonážní a v kombinaci s extrémní frekvencí náhodných soubojů vytváří smrtící koktejl, který dokáže pozřít jen opravdový fanda Dragon Quest série s desítkami a stovkami hodin volného času, a především s nervy z oceli.

Mezi další inovace, a to velmi vítané, patří možnost zapínat/vypínat ikonku cíle nutného při dalším příběhovém postupu. To usnadňuje postup hrou, odstraňuje backtracking, hledání všemožných stop a brouzdání po rozsáhlé mapě světa s cílem dozvědět se, kam se vydat. Lze také zobrazit značky tajných lokací na světové mapě, což ale obrušuje hranu ostnu průzkumu a objevování, které byly v originální hře tolik zábavné a průrazné. V obou dílech můžete navíc objevovat medaile – v originále nebyly, součástí Dragon Quest zážitku se staly až mnohem později – které jsou skvělým doplněním herního zážitku, protože motivují prozkoumávat každičký kout světa, dungeonů i hradů, měst a vesnic. V závislosti na tom, kolik medailí vlastníte, je můžete vyměňovat za silné zbraně a vybavení u speciálního sběratele. K průzkumu krásného světa motivuje i skutečnost, že lze pečlivým šmejděním nalézt mnoho vzácných předmětů, včetně peněz a vybavení. Vítaným osvěžením je v Dragon Quest II loterie, ve které je možné vyhrát zajímavé ceny. K účasti v loterii stačí maličkost – vlastnit lístek do tomboly. Ty jsou poschovávány po celém světě na různých lokacích.

V neposlední řadě musíme zmínit skutečnost, že podobně jako nedávný remake třetího Dráčka, tak mají i Dragon Quest I a II dabing u všech důležitých příběhových dialogů, což hru posouvá o level výše. Dabing lze navolit anglický a japonský. Oceníte též možnost automatického přehrání cutscén, čímž odstraníte u obou her tolik proklínaný prvek, který je oprávněně terčem kritiky u celé série, kdy musíte každou větu potvrzovat, aby se dialog pohnul dále. Za opravdu úchvatný považujeme hudební doprovod, protože naivní, a zároveň orchestrální soundtrack tvoří přesně tu ingredienci, jež dokáže vyvolat dojem epického středověkého fantasy, ve kterém však není ponurost, ale naopak optimismus, hravost a touha ponořit se do barevného i hravého světa.     

  Dragon Quest I & II HD-2D Remake je klasická poctivá předělávka z dílny Square-Enix. Oprašuje první dva díly slavné dračí série, a to způsobem citlivým k originálu i potřebám nového publika. Ačkoli nelze zastřít, že rozdíly mezi kvalitou příběhu, herní náplní a celkovou komplexností se v této kolekci jednoznačně přelévají od Dragon Quest I směrem k Dragon Quest II, představují oba kousky zdárně ukončený proces remakování původní trilogie, která celé šílenství kolem Dragon Quest odstartovala. Není to zrovna ideální nástupní stanice pro nováčky a fanoušci znalí předchozí dílů dostanou víceméně „jen“ to, na co jsou zvyklí, a co je nemůže překvapit něčím vyloženě novým, avšak tento opětovný záchvěv ryzího old school JRPG dobrodružství je po všech směrech výborným zážitkem. Vyplatí se do něj investovat peníze i čas v případě, nevadí-li vám vyšší obtížnost a chcete-li se čistě jen bavit, a zároveň nostalgicky zavzpomínat na časy, kdy byla obloha modřejší, tráva zelenější, lidé milejší a hry … hry zábavnější a méně přístupnějšími, než je tomu dnes.