Destruction AllStars

Recenzovaná verze: PlayStation 5

Vývojáři ze studia Lucid Games se snaží se svojí novinkou navázat na klasiky jako Destruction Derby nebo Twisted Metal, v nichž nešlo o to dojet závod jako první, ale o co největší demolici na trati či v arénách. Vidět podobnou hru v dnešní době je trochu zvláštní a vlastně i raritní záležitost, ale musím se přiznat, že jako fanoušek původního Destruction Derby jsem se na Destruction AllStars docela těšil. Hra je pojatá jako jedna velká soutěž, díky čemuž hodně připomíná jako mix klasického Destruction Derby, Overwatche a Rocket League, v níž se v arénách střetávají různí hrdinové se svými vozy. Velkou devízou Destruction AllStars určitě je, že nevyžaduje zase tak moc, abyste mohli skočit do zápasu a začít bourat do protivníků a ničit jejich vozy. V tomto je hra hodně přístupná, čemuž dopomáhá i slušně vyladěné a intuitivní ovládání, ale pod tímto základem se ukrývají docela komplexní mechaniky, které zahrnují i běh se samotným hrdinou, když je vozidlo zničeno.

Hra má tedy rovnou dvě zcela odlišné části. Zatímco ve vozidle vrážíte do soupeřů a snažíte se je všemi možnými prostředky eliminovat, s hrdinou sbíráte krystaly, aby se mu nabila super schopnost, případně jeho vozidlo, poskytující nějakou výhodu. Navíc je osvojení hrdinů i důležité pro některé herní režimy, k čemuž se ještě dostanu. Spojení dvou odlišných herních stylů funguje překvapivě dobře, a ať už jsem byl ve vozidle nebo se pokoušel s hrdinou ukrást někomu jinému jeho vůz, pokaždé jsem se slušně bavil. Když už si vývojáři dali tolik práce se spoustou herních mechanik, je obrovská škoda, že je moc dobře nekomunikují směrem k hráčům. Ano, Destruction AllStars má úvodní tutoriál, který musíte absolvovat, ale ten vás seznámí jen s naprostým základem. Že můžete skákat do daleko vyšší výšky nebo běhat rychleji během pasáží, v nichž ovládáte hrdinu, to už vám nikdo neřekne, stejně jako o dalších tak trochu skrytých mechanikách. Tohle by měl být naprostý základ u takové hry a moc nechápu, proč tomu tak není, když už tutoriál přítomný je.

Hratelnost a herní základy jsou více než solidní a je vidět, že si na tomto dali vývojáři hodně záležet. Kde ovšem má Destruction AllStars největší problém, je hlavně obsah. Když se dostanete do hlavní nabídky online multiplayeru, zjistíte, že můžete hrát čtyři herní režimy, pro které vývojáři připravili pouho pouhé čtyři arény. Ano, slyšíte dobře, navíc v některých herních režimech nejsou všechny arény, ale třeba jen jedna, jen v různých variantách. Arény sice nejsou špatně navržené, obsahují i řadu pastí a dobře slouží, ale rychle se okoukají. Nedávno jsem četl, že vývojáři z Lucid Games na hře Destruction AllStars pracovali s menšími přestávkami zhruba čtyři roky. I proto moc nechápu, proč hra dojíždí právě na obsah. Už ale chápu, proč se snažili přesvědčit Sony, aby hra nevyšla za plnou cenu, ale zdarma na PlayStation Plus.

Každopádně dva ze čtyř herních režimů jsou určeny pro sólové hraní, a s nimi tedy nyní i začnu. První se jmenuje a jde o klasickou hektickou deathmatch akci, v níž vyhraje hráč s nejvíce body. Ty je možné získat nejen ničením protivníků, ale také vrážením do nich, přičemž kolikrát vznikne solidní mela, při níž plechy létají na všechny strany. Mód je napínavý, často se pořadí mění a dokáže díky velmi dobré hratelnosti vtáhnout. To se bohužel nedá říci o druhém sólovém módu Gridfall, který je prakticky pravým opakem. Vlastně je nudný, protože cílem není klasické demolition derby. V aréně se postupně propadá podlaha, přičemž na vás je, abyste zůstali stát na pevné zemi jako poslední. Už z logiky věci se tak o žádné velké akce nepokoušíte a jen si dáváte pozor, abyste nestáli tam, kde se zrovna propadá podlaha. Tento mód jsem jen několikrát zkusil a nemám moc důvodů ho znovu zapínat.

Dále hra Destruction AllStars obsahuje dva týmové režimy pro šestnáct hráčů. První se jmenuje Carnado. V něm musíte narážet do protivníků z druhého týmu a případně je i ničit, za což dostáváte body, které následně je třeba odevzdat uprostřed mapy, čímž zároveň přijdete o své vozidlo, takže je nutné si následně najít nové. Mód je občas dost napínavý a musíte se v něm hodně rozhodovat, jestli odevzdat málo nahraných bodů nebo zariskovat a odevzdat více. Posledním režimem je Stockpile. V něm už musíte ničit vozidla protivníků, přičemž z každého zničeného vozu následně vypadnou tokeny, které je nutné odevzdávat na body na mapě a tím je tak zabírat. Tento mód asi nejvíce kombinuje destrukci s vozy a následně běhání pouze s hrdiny a jejich unikátní schopnosti. A určitě vyžaduje nejvíce učení, přičemž v něm komunikace a dobrá sehranost je klíčem k úspěchu. Vlastně bych i řekl, že pokud máte tým kamarádů, je tento režim ten nejzábavnější a nejnapínavější, s největší hloubkou, ale hodně frustrující, pokud hrajete sami.

Když jsem se připojil do nějakého toho zápasu, vše běželo hladce a nezaznamenal jsem žádný problém. Jenomže, dostat se do zápasu je nyní dost těžké. Během víkendu se mi pravidelně stávalo, že hra během matchmakingu házela jednu chybu za druhou, navíc vyhledávání trvalo až neuvěřitelně dlouho. To by se u hry, která je v PlayStation Plus a hraje ji docela početná skupinka hráčů, dít určitě nemělo. A vývojáři si jsou toho vědomi a už přislíbili nápravu. Kdy ovšem dorazí, zatím nevíme. Alespoň ten voice chat opravili v prvním updatu.

Velmi důležitou součástí hratelnosti jsou několikrát zmínění hrdinové. Těch je rovných šestnáct, přičemž každý má nejen zcela unikátní vzhled, ale také schopnosti a vlastní vozidlo s jedinečnou vlastností. Hrdinové jsou rozmanití, někteří jsou celkem charismatičtí a určitě si každý vybere svého favorita. Co mi u hrdinů ovšem schází, tak je nějaká alespoň krátká kampaň pro jednoho hráče, v níž by byl představen a mohl bych si v ní i vyzkoušet vše, co nabízí. Tedy, ona jakási kampaň pro každého hrdinu je připravena nebo se s ní počítá. Jmenuje se Challenge Series, ale problém je, že je uzamčena za mikrotransakcemi. Jen pro prvního hrdinu je možné si odemknout kampaň zdarma, během níž vás čeká sedm závodů s různými výzvami. Musím říci, že ačkoliv tato kampaň není něco originálního, slouží docela dobře. Jenomže tyto mini kampaně za další hrdiny si musíte koupit skrze speciální herní měnu. Tohle rozhodnutí vývojářů je jen těžko pochopitelné, a vlastně jen ukazuje, jak špatně jsou v této hře mikrotransakce nastavené.

Multiplayerová část je v Destruction AllStars tou hlavní, ale kromě ní naleznete v menu offline režim Arcade. V něm si vyberete herní režim, mapu, obtížnost a následně i postavu, no a můžete hrát proti umělé inteligenci. Bohužel zde hodně chybí split-screen mód, díky němuž byste mohli hrát na rozdělené obrazovce s kamarádem. Arcade režim je tak ve výsledku jen jakýsi tutoriál, abyste se naučili jednotlivé herní režimy a vyzkoušeli jednotlivé hrdiny. Chybí mu bohužel větší hloubka a zajímavost, abyste ho měli důvod hrát. Tím důvodem určitě není pár bannerů nebo log, které si můžete odemknout. Když už jsem zmínil split-screen, tak mi chybí ve hře i možnost zakládat vlastní lobby a hrát pouze s kamarády. Hraní takových her s kamarády jen přece to nejzábavnější a zde to trestuhodně není. Ano, můžete pozvat do týmu kamarády, ale s nimi jdou hrát jen dva týmové režimy v multiplayeru.

Dnešní multiplayerové hry jako Fortnite, Rocket League, Apex Legends nebo Call of Duty se snaží dát hráči sebemenší záminku, aby je neustále hrál a vracel se k nim, třeba skrze odemykání kosmetických předmětů a různých doplňků. To nechybí ani v Destruction AllStars, ale musím říci, že zde přítomný systém moc kvalitní není a spíše od hraní odrazuje. Každý hrdina má několik barevných variant, které si můžete odemknout, tanečky a několik dalších doplňků. Barevné varianty se ale od sebe moc neliší, určitě bych ocenil, pokud by každý hrdina místo nich měl několik odlišných kostýmů. Největším problémem ovšem je, že každá nová barevná varianta stojí neskutečné množství herních peněz. Třeba 8250 bodů, přičemž za každý level dostáváte 1000 bodů. Abyste si tak jednu jedinou barevnou variantu mohli odemknout, musíte nahrát velké množství závodů. Nebo si koupit herní měnu za reálné peníze. Jsem přesvědčen, že tento systém je už hodně zastaralý, měly ho podobné online hry v době, kdy byly ještě v plenkách. Dnes je daleko příjemnější systém ve stylu Battle Passu, případně přímé transparentní nakupování skinů. Ukázal to před několika lety Fortnite a dobře zpracovaný Battle Pass má i hit minulého roku Fall Guys. Je škoda, že si vývojáři z těchto moderních her nebrali inspiraci a přišli s něčím, co vůbec hráče nemotivuje pokračovat v hraní. Zvláště, když i ona odměna za moc nestojí.

Na Destruction AllStars mě zaujala už na první pohled velmi pěkná vizuální stylizace a grafické zpracování, které je detailní, ať už jde o arény, vozidla nebo jednotlivé hrdiny, no a vše se leskne a zrcadlí. Vizuálně jde o opravdu pěknou podívanou, kterou tak nějak od her nové generace očekávám, navíc vše běží svižně a po většinu času ve stabilních 60fps. Jsou momenty, kdy framerate klesne, třeba když do sebe najede několik vozidel najednou a začne ta pravá mela se spoustou efektů, ale nikdy ne tak hodně, že by se začal obraz viditelněji škubat. Je vidět, že vývojářům pomáhala přímo Sony, aby po technické stránce jejich hra byla co nejlepší a ukazovala sílu nové konzole PlayStation 5. Solidní je i ozvučení a hudební doprovod, který se ke zběsilé akci dobře hodí. Co se tedy audiovizuálního zpracování týče, Destruction AllStars rozhodně obstálo.

Hra Destruction AllStars má bez debat výhodu v tom, že je součástí nabídky PlayStation Plus, takže se snadno dostane k velkému množství hráčů. Ty ale nemá v současnosti šanci udržet po delší dobu, protože toho nabízí po obsahové stránce opravdu hodně málo, navíc chybí i motivace pokračovat v hraní v podobě zajímavějších kosmetických doplňků k odemknutí. Destruction AllStars tak v současnosti má pouze zábavný základ s velkým potenciálem, jenž vývojáři nedokázali zatím využít. Vše není ještě ztraceno, ale napravit první nemastný neslaný dojem budou mít vývojáři v následujících týdnech a měsících hodně těžké.