Back 4 Blood

Recenzovaná verze: PlayStation 5

Hned po prvních pár minutách v Back 4 Blood jsem pochopil, že hra nechce hráče zatěžovat žádným příběhem, nad nímž by musel přemýšlet a jen ho rozptyloval od toho hlavního. Jde totiž o čisto čistou akci, v níž hlavním cílem je popadnout zbraně a prostřílet si úrovně přeplněné zombiemi, kteří jsou označováni jako Ridden. Na to poukazují i filmečky, kterých není v rámci kampaně zrovna málo, ale jsou pouze akčního charakteru, přičemž během nichž jsou vidět hrdinové, jak likvidují nejrůznější monstra. Klasický příběh tedy k mému překvapení chybí, takže jsem se za celou dobu nedozvěděl, k čemu ve světě došlo, a proč vlastně dělám to, co dělám. Absence příběhu by se asi dala i tolerovat, horší je, že jsem se za celou dobu nedozvěděl více ani o postavách, za které je možné hrát, takže jsem si k nim nemohl udělat ani žádný vztah. Z jejich chování je ovšem patrné, že si hra Back 4 Blood na nic nehraje a je pojata až v komediálním duchu. Z jejich hlášek je jasně vidět, že si střety s oživlými mrtvolami užívají, a vlastně mi to připomnělo scénu z filmu Mumie režiséra Stephena Sommerse, když je na začátku přepadena loď hlavních hrdinů. Všichni se snaží utíkat, ale za stolem se krčí skupinka a střílí na všechny strany. Jeden z hlavních hrdinů na to řekne, no jo, Američani. A takhle vlastně na mě Back 4 Blood po celou dobu hraní působil. To ale samozřejmě není žádná výtka. Jen popisuji, v jak odlehčením tónu je hra připravena a nelze čekat, že se bude brát alespoň trochu vážně.  

Po zapnutí jsem se objevil v kempu, kde je možné si vyzkoušet střelbu ze zbraní, ale také se vydávat do hlavní kampaně, která je rozdělena do čtyř kapitol, které mají přes tři desítky misí. Na začátku jsem si myslel, že kampaň nebude moc dlouhá, ale nakonec vydrží na solidních patnáct až sedmnáct hodin, a to rozhodně není špatné. Co je ale daleko důležitější, tak je solidní design jednotlivých úrovní a rozmanitá prostředí, která vývojáři během kampaně točí. Na začátku se hra odehrává v menším městečku, ale posléze dojde i na návštěvu školy či polní nemocnice s rozmetanými možná až tisícovkami těl, z níž následuje zběsilí úprk, přičemž jde o jednu z nejlepších misí ve hře. Úkoly pak po většinu času nejsou nějak objevné, a vlastně se v nich neustále opakuje záchrana rukojmí, ničení hnízd monster, bránění určitých míst nebo nalezení nějakých předmětů. Naštěstí vývojáři úkoly dost točí a sem tam dají i nějaký ten nový a originálnější úkol, kterým vše oživí, takže mi pak ani nepřišlo, že by hra byla repetetivní nebo se často opakovala.

Co se týče nepřátel, kterými jsou úrovně doslova přeplněné k prasknutí, potkáte nejen různé variace na zombie, ale také nejrůznější mutanty. Zombií, tedy Riddenů je několik druhů, od klasických pěšáků po druhy, které dokážou unášet hráče či přivolávat posily. Nechybí ale ani větší druhy, které už moc klasické zombie nepřipomínají, a spíše jde o monstra, která jdou na vše hlavně velkou silou a dokážou způsobit masivní poškození. Druhů je ve hře zhruba deset, což je dle mého názoru trochu málo, navíc vývojáři je neservírují postupně po celou dobu hry, ale ukážou je během prvních zhruba tří misí. Když mi ve třetí misi skočila trofej za zabití všech druhů nepřátel, byl jsem z toho popravdě trochu překvapen. Hra tak v tomto nemá po zbytek čím překvapit. Je to určitě škoda.  Za co jsem ale rád je to, že hra není jen bezduchou střelnicí, v níž se to sice kolikrát zvrtne, ale vyžaduje i určitou taktiku ze strany týmu, který si navíc musí dobře všímat prostředí. Vývojáři si z Left 4 Dead vypůjčili systém alarmů, takže pokud jen tak běháte po úrovni a střílíte na všechny strany, můžete vyplašit hejna vran či spustit alarm u policejního auta, čímž přivoláte těžkou hordu protivníků. Rozvážný a opatrný postup je určitě vítán.

Vývojáři připravili hned osm odlišných hrdinů. Čtyři jsou odemknutí od začátku, další je nutné si odemknout v rámci kampaně. Každý hrdina má své vlastní základní zbraně, ale také dává týmu speciální bonus, ať už je to bonusový život nebo více nábojů. Ve výsledku ale musím říci, že vlastnosti jednotlivých hrdinů nejsou tak velké a důležité, jak by se mohlo na začátku zdát. Jde tak o výběr hlavně na začátek runu, protože během něj své vybavení s největší pravděpodobností kompletně změníte. Daleko důležitější jsou zbraně, s nimiž budete likvidovat velké množství zombií a dalších mutantů. Vývojáři připravili různé pistole, pušky, samopaly, smgčka a nechybí ani kulomety, přičemž všechny zbraně je možné si vylepšovat o různá příslušenství, ať už jde o zásobníky, tlumiče nebo druh kulek. Zbraně a příslušenství pro ně se pak i liší podle rarity, jako je tomu u série Borderlands nebo Destiny. Počet zbraní je určitě dostačující, systém jejich vylepšování dobře vymyšlený, a co je i důležité, ze zbraní se dobře střílí. Gunplay je zábavný, ačkoliv možná více arkádový, než bych si představoval. To je ale jen můj osobní názor.

V poslední době jsme tu měli hned několik vynikajících roguelike her jako Hades, Returnal nedo Deathloop, a u Back 4 Blood je patrné, že vývojáři z Turtle Rock Studios patří mezi velké fanoušky tohoto žánru. Back 4 Blood totiž má jeho základní charakteristické rysy. Když začínáte hrát, rozehráváte prakticky nový run, a je jedno, od jaké mise ho spustíte. Nový run začínáte jen s vybranou postavou se základním vybavením a balíčkem karet, který jste si sestavili, a z něhož je následně možné tahat karty, přidávající vám nějaké ty bonusy. Až průzkumem úrovní můžete najít lepší zbraně, příslušenství pro ně, ale také lékárničky, granáty a další potřebné věci. Také je možné zbraně nakupovat v bezpečné místnosti před začátkem další mise. Tato bedna má vždy kromě základních věcí náhodně vygenerované vybavení, takže na to, že si v ní koupíte svoji vysněnou zbraň, na to se také spoléhat nedá.

Během runu se pak i díky vybírání dalších karet z balíčku, i nalézáním lepšího vybavení, stáváte silnější, a likvidace monster a zombií je pak o dost jednodušší a vlastně i zábavnější. Přesto hra pořád dokáže přijít s náročnějšími pasážemi, přičemž pokud během nich selžete, dobře rozehraný run končíte a vracíte se do základního tábora. Sice můžete začít hned poslední misí, v níž vás nepřítel dostal, ovšem bez nahraného vybavení. Smrt má tedy jako v klasických roguelike hrách velký dopad. Nejprve jsem si nebyl jist, jestli se mi tento roguelike prvek ve hře jako Back 4 Blood líbí, ale musím říci, že jde o docela příjemné oživení, přidává jisté napětí a nutí k opatrnějšímu postupu, protože tu je rozhodně co ztratit, navíc i díky němu je pak každá rozehraná hra jiná, protože nestřílíte jen z jedné předem zvolené zbraně, ale jste nuceni je střídat. Stejně tak nemáte vždy stejné vybavení. Hratelnosti a hlavně znovuhratelnosti tento systém ve výsledku pomáhá.

A to vlastně platí i karetním systému, jenž se vývojáři rozhodli do hry implementovat. Jak hrajete, získáváte speciální měnu - zásobovací body, za níž si následně odemykáte karty. Ty pak můžete skládat do balíčků o patnácti kartách a před každým dalším runem si je možné vybrat, z jakého balíčku chcete karty čerpat. Karty přitom mají různé bonusy, ať už jde o rychlejší přebíjení zbraní, odolnost, léčení po zásahu protivníka, možnost pobrat více lékárniček a naprosto klíčová je dle mého karta, která vám po pádu jednoho z kolegů dá na chvilku léčení a nekonečnou munici. Karty jsou tak velmi důležitou součástí i hratelnosti, bez níž se neobejdete. Na těžší obtížnosti je navíc dobře sestavený balíček vždy naprosto klíčový a může rozhodnout o tom, jestli run úspěšně zakončíte či nikoliv.

Karty přitom nevyužíváte ve svůj prospěch jen vy, ale i jakýsi pomyslný režisér. Ten vám dá na začátku každé mise na výběr ze svých několika karet, sloužící jako modifikátory. Ty tak následně přidají do runu odolnější monstra, bosse a další překážky, kterým je nutné čelit, přičemž i tyto svým způsobem negativní karty se postupně hromadí a dělají tak hru těžší. Na začátku jsem nebyl moc přesvědčen, jak moc dobře bude karetní systém do hry implementován, jestli nebude až moc složitý, ale nakonec musím říci, že jde o docela zajímavou a hlavně povedenou vrstvu, která hře prospívá, a hlavně tedy znovu zmíním její znovuhratelnosti. Hlavně tedy nyní při vydání, když není hra tolik ohraná. Do budoucna bude záležet na tom, jak vývojáři budou sypat nový obsah, když hra nepodporuje uživatelské modifikace jako Left 4 Dead.

Asi jste z předchozích řádek už sami pochopili, že je Back 4 Blood silně kooperativní hra, která se hraje nejlépe, pokud máte po svém boku další tři stejně naladěné kamarády. Ať už kvůli strategii, domlouvání se či skládání balíčků karet, které neovlivňují kolikrát jen samotného hráče, ale rovnou celou rozehranou hru a tím pádem i tým. Když hrajete s kamarády, je Back 4 Blood zábavná kooperativní akce se spoustou dobře fungujících mechanik, které bych popravdě neváhal dát o bod vyšší hodnocení, než nakonec dávám. 

Pokud nemáte kamarády, je možné se svěřit matchmakingu. Protože jsem hrál hru Back 4 Blood v prvních dnech, počet hráčů nebyl tak velký a vyhledávání bylo velmi dlouhé a kolikrát mi to ani nikoho nenašlo. Když ovšem hra někoho připojila, a to i z jiné platformy, protože Back 4 Blood podporuje cross-play hraní, nevšiml jsem si, že by hraní trpělo nějakým neduhem. Co už je ale horší, tak je kolikrát chybějící komunikace s ostatními hráči, takže i dost záleží na tom, koho vám to do týmu připojí a jestli umí alespoň trochu anglicky. Sice vývojáři přidali do hry pingovací systém, ale ten je v náročných potyčkách k ničemu. Hraní s náhodnými hráči po technické stránce funguje, ale vytrácí se v něm ono pravé kouzlo hry, navíc kolikrát tu dojde i k řadě spíše frustrujícím okamžiků. A to hlavně z důvodu, že se vývojářům nepovedlo moc vybalancovat obtížnost pro tento způsob hraní. Ono kolikrát i při hraní v celém týmu je řada situací hodně na těsno.

Pokud nechcete matchmaking pokoušet, vždy je možné hrát s boty v čistě módu pro jednoho hráče. Jejich kvalita je ale dosti rozporuplná a možná i doporučuji, abyste na tento způsob hraní rovnou zapomněli. Pokud s náhodnými hráči je hraní kolikrát o nervy, zde o ně přijdete určitě. Oceňuji, že boti dokážou zabíjet zombie, jsou celkem akční a pravidelně označují i nalezené předměty, hází náboje, léčí nebo zvedají padlé spoluhráče, ale pokud dojde na nějakou vyhrocenou situaci, a že takových je třeba několik za jednu misi, jsou dost bezradní. Pak neví, jestli mají střílet, zvedat padlé kolegy nebo utéci, takže dost zmateně pobíhají a kolikrát se nechají kvůli tomu sami zabít. 

Boti mají i nepříjemnou vlastnost se někde zasekávat, takže se pak třesou na místě, a tak dále, což vypadá prostě blbě a moc nerozumím tomu, jak mohli v tomto stavu vůbec projít nějakou kontrolou kvality. Naštěstí stačí, aby vždy do bezpečných místností došli pouze hráči, boti se pro ukončení mise nepočítají, a když už se někde zaseknou a mise je třeba v polovině, dokážou se do další akce následně sami portnout. Jejich zasekávání tak naštěstí není takový problém, jak by se mohlo zdát, ale určitě je nepříjemný a neměl by se stávat. Zvláště u hry, která se prodává za plnou cenu. Umělou inteligenci teď dám stranou. Při hraní s boty mi hodně vadí hlavně fakt, že vlastně hra za tuto možnost penalizuje hráče a neuděluje body k odemčení karet, dokonce takto nejde ani odemknout další čtyři na začátku uzamknuté postavy. To je prostě a jednoduše špatně. Vývojáři už slíbili, že se na toto podívají a zkusí najít lepší řešení. Snad to bude dříve než později, protože tahle situace nyní neprospívá naprosto nikomu.

Pokud si to dobře pamatuji, Left 4 Dead obsahoval i menší PvP prvek, kdy mohl hráč infiltrovat hry ostatních a značně jim ztížit hraní. Back 4 Blood nic takového během své kampaně neobsahuje, což je i trochu škoda. Vývojáři podle svých slov chtěli tento i v dnešní době populární prvek do hry zakomponovat (stačí se podívat třeba na Deathloop), ale nakonec od toho upustili. Jednotlivé runy totiž mohou trvat hodně dlouho a nechtěli hráčům snažení ještě stěžovat tím, že proti nim postaví jiného hráče. Místo toho se rozhodli, že připraví samostatný PvP režim Swarm, v němž se proti sobě postaví hráči v rolích vojáků i monster. Na papíře možná tento režim vypadal dobře, ale musím říci, že je na něm vidět, že je jen do počtu. Střety lidí a monster (4v4) nejsou moc záživné, ani zábavné a docela rychle omrzí. Z mého pohledu jde o hodně zbytečný režim, který si mohli vývojáři klidně odpustit, a místo něj se mohli více zaměřovat na nedostatky hlavní části.

Co se mi na Back 4 Blood hodně líbí je vizuální stránka, na níž je vidět, že hru dělali zkušení vývojáři, kteří už nějakou tu hru mají za sebou, a navíc nyní měli i slušný rozpočet, o který se nyní postarala společnost Warner Bros. Pro hru se rozhodli použít poslední verzi Unreal Enginu, výsledkem čehož je opravdu pěkná podívaná. Prostředí je detailní a má řadu objektů, nakažení jsou pěkně děsiví a do toho vývojáři nešetří různými efekty, a moc se mi líbilo i nasvícení, ať už v exteriérech nebo interiérech. Back 4 Blood po vizuální stránce rozhodně nezklame, a jsem rád, že ačkoliv je hra graficky více než zdařilá a běží na konzoli PlayStation 5 v dynamickém 4K rozlišení, jede po celou dobu naprosto plynule v 60fps. A to i během těch nejnáročnějších scén, kdy po týmu jdou desítky nakažených nejrůznějších druhů a všude kolem to hodně bouchá. Nevšiml jsem si ani jednoho zaváhání. Jen sem tam se hra na vteřinku trochu kousla, pravděpodobně kvůli načítání nebo za to mohl lag, těžko říci, ale tento drobný problém není častý. Co musím i pochválit, je parádní ozvučení, díky němuž vždy víte, z jaké strany se na vás horda nakažených řítí.  

Na Back 4 Blood je vidět, že vývojáři z  Turtle Rock Studios mají velké zkušenosti s vývojem kooperativních her. Pokud se vám líbí série Left 4 Dead a máte další tři kamarády, s nimiž můžete hrát, mohu nákup určitě doporučit. Mise jsou dostatečně rozmanité s dobrým designem, nepřátelé mají kolikrát děsivý design, byly zakomponovány některé zajímavé herní mechanismy a zábavná je i hratelnost, vše je navíc doplněno o líbivé vizuální zpracování. Pokud ovšem nemáte kamarády, s nimiž byste mohli hrát, zábava jde rapidně dolů a začnou vylézat na povrch i některé neduhy, třeba kolikrát ne zrovna vybalancovaná obtížnost, kvůli níž je řada střetů hodně frustrujících. Sólo hraní s boty je pak přímo nepoužitelné. Jednak za něj nic nedostáváte a nedá se v něm nic odemknout, ale také je umělá inteligence kolegů ovládaných umělou inteligencí přímo žalostná. I proto jsem se zatím rozhodl udělit jen sedmičku, ale potenciál Back 4 Blood do budoucna určitě má. Vývojáři ovšem musí hru lépe vyladit, aby ji mohli hrát naprosto všichni za každé situace, a hlavně přidávat pravidelně nový obsah.