První A-men před rokem a půl zaujal hlavně svojí old schoolovou hratelností, hodně, připomínající mix her Lost Vikings nebo Lemmings, navíc obohacenou o řadu novinek. Pokud čekáte, že druhý díl přináší něco výrazně nového, asi budete zklamáni, ale jak nakonec zjistíte, na škodu to zase tak moc není, protože hratelnost je pořád dobrý, koncept funguje, a svým způsobem návyková. První díl byl ve své první polovině docela jednoduchou záležitostí. V tomto se druhý ovšem značně liší, protože zde je lehká jen první úroveň, která zhruba připomene herní principy, pokud jste je zapomněli, no a pak vám už nic A-men 2 neusnadňuje. Je tak o dost náročnější na zručnost, myšlení a prostorovou představivost hráče. Pokud nemáte trpělivost, nákup A-men 2 byste si měli pořádně rozmyslet, protože tu před sebou máme jednu z nejnáročnějších a nejtěžších her, jaká se kdy na Playstation platformách objevila, a kdo ví, jestli na jiných platformách nějaká těžší je. Vývojáři ostatně před vydáním říkali, že nám solidně potrápí mozek, a skutečně tak tomu je.

Druhý A-men před vás opět hází několik desítek rozmanitých levelů s povedeným designem ve čtyřech kapitolách – Forest, Night Missions, Suburbs a Hidden Labs. Každá kapitola se liší hlavně vizuálním ztvárněním, podíváte se do nejrůznějších základen, zamrzlých jeskyň nebo měst, i nepřátel, ale i nástrahami a pastmi, které musíte překonat. Pokud si dobře pamatuji, v prvním dílu byly opravdu velké úrovně jen minimálně, zde jsou ovšem velké levely zcela běžné, a tím i samozřejmě vzrostla jejich obtížnost, protože prakticky musíte sledovat po celém levelu, co zrovna vaše akce udělala, třeba jaký most spustila nebo jakou TNT výbušninu aktivovala. Občas se mi až zdálo, že vývojáři vše zbytečně komplikují a nechávají záměrně hráče tápat, jen aby co nejvíce zvýšili obtížnost. Nehledě tedy na to, že smrt číhá doslova na každém kroku. Rozsekat vás může nejen motorová pila, ale i valící se balvan nebo vás může jednoduše sejmout některý z potulujících se nepřátel po levech, kteří navíc chodí většinou ve skupinkách.

Překonávat pasti i porážet nepřátele, budete za pomoci pěti postav. Někdy se na misi vydáte jen s jednou, jindy se dvěma i více. Důležitá během levelů je vzájemná spolupráce, protože každá postava umí něco jiného. Třeba voják umí házet granáty nebo střílet z pušky, výsadkář má padák nebo vystřelovací lano, je tu i silný voják pro přemisťování věcí nebo jakýsi týpek v obleku s knírkem, který se umí nepozorovaně infiltrovat mezi nepřátelské vojáky. Postav je tu pět, takže jedna nová, ale i ty staří známí mají několik novinek, které mohou během levelů vykonávat, takže tady je rozhodně spokojenost, jako u ovládání. To nedoznalo oproti předchozímu dílu moc změn, ale proč měnit něco, co funguje, a velmi dobře nutno dodat.

Než A-men 2 dohrajete, prosedíte u své konzole několik desítek hodin, po kterých váš mozek dostane pořádně zabrat, a možná několikrát bude potřebovat zchladit. Jak hrajete, za každou úroveň jste hodnoceni a dostáváte i speciální herní měnu. Tu můžete utratit v obchodě za hezčí helmy a další oblečky pro všechny hrdiny, kteří se ve hře objeví. Oblečky nemají vliv na hratelnost, jsou čistě kosmetickou úpravou. Poslední záložka v obchodě se jmenuje Gear a v ní už naleznete upgrady, do kterých se rozhodně vyplatí investovat, protože značně usnadní hratelnost, jen tedy stojí docela dost peněz, takže několik levelů bez nich musíte dát. Vylepšit si můžete třeba rychlost nabíjení zbraně, případně můžete zajistit větší explozi u granátu nebo si přidat extra granát, čímž jich budete mít více.

Původní A-men přinesl ručně kreslenou grafiku, která vynikla na pěkném OLED displeji kapesní konzole Playstation Vita. Tuto větu jsem použil u recenze prvního dílu a použiji ji i zde. Grafika se od prvního dílu nezměnila skoro vůbec, vývojáři použili stejný engine, ale to nevadí, protože pořád se na ni dobře dívá, a určitě tak nikoho nezklame. Ostatně během hraní si budete občas i říkat, že ona by ani zásadně vylepšit nešla, hlavní je, že se vše hýbe naprosto plynule a sem tam překvapí i nějaká ta povedená animace. S čím si ovšem vývojáři mohli dát trochu práci, je hudební doprovod. Zde jen reciklují několik skladeb z prvního dílu, bez větších inovací. Hudba se tak časem trochu ohraje, i když je rozhodně kvalitní a hlavně hlavní motiv vám bude v uších znít ještě několik hodin po dohrání.

Druhý A-men nepřináší moc novinek v hratelnosti, prakticky staví na osvědčeném základu a předkládá před nás jen hromadu nových levelů. Největší změnou je ovšem daleko výše posazená laťka s obtížností. A-men 2 není vůbec jednoduchou záležitostí a klidně bych ho označil za jednu z nejtěžších her, jakou jsem v životě hrál. Proto nejde o záležitost, která by byla určena pro naprosto všechny. Jestli ale máte rádi pořádné výzvy, jste na té nejlepší možné adrese.