Hry podle filmů, filmy podle her

Hry podle filmů – Začněme herním zpracováním filmů, které dnes patří k velmi oblíbeným způsobům, jak s malými náklady vydělat ještě nějaký ten peníz navíc. Samozřejmě bychom měli rozlišit hry, které vznikají souběžně s filmem, a hry, které se sice dělají podle filmu, ale nejsou tlačeny okolnostmi. Nejrozšířenější je ovšem práve první kategorie. Nemusíme chodit daleko a najdeme hry jako Kung Fu Panda, Transformers Game, The Mummy 3 a další. Právě tyto hry patří většinou k velkým průšvihům. Může za to několik faktorů. Tvůrci sice mohou mít spoustu dobrých nápadů, jenomže dobrá hra potřebuje čas. Zde je ale vše podřízeno filmu, a když se začne blížit jeho premiéra, začne se škrtat. Většinou se tak vše maximálně oseká a navíc se občas vydá i hodně nedokončený polotovar, který poté dělá filmu spíše ostudu. Ovšem najdou se i výjimky jako např. již zmíněný Kung Fu Panda, který rozhodně patří k těm lepším kouskům. Druhým velkým problémem premiérových her je vývoj pro všechny možné platformy. Nikoho tak nepřekvapí, že se nově ohlášená filmová hra začne dělat pro Playstation 3, XBox 360, Wii, DS, PSP, PC i starší PS2. Samozřejmě se pak počítá i s verzí pro mobilní telefony. Většinou se pro všechny verze hry použije stejný engine, čímž pochopitelně přijdou zkrátka next-gen platformy. Navíc se v takovém případě často osekají i herní prvky a průšvih je na světě.

Dalším neduhem filmových her je svěření jejich licence nezkušeným týmům, které mají za sebou kolikrát jen mobilní hry, a najednou mají začít vyvíjet pro Playstation 3, jako by se nechumelilo. To je také jedním z ukazatelů toho, že vydavatele těchto braků příliš nezajímá výsledná kvalita, ale spíše to, kolik za ně vyinkasují od důvěřivých hráčů. Nejsmutnější ovšem je, když filmová hra zkazí pověst doposud áčkovému studiu. Za vše stačí zmínit třeba studio Rebelion - autory skvělé akční hry Aliens vs. Predator, která je dodnes považována za jednu z nejlepších her ve své kategorii. Z nepochopitelných důvodů přišel zkrat při vytváření filmové hry The mummy. Nemusíme ani zmiňovat, že bylo na hře úplně vše špatně. Dočkali jsme se příšerného grafického zpracování, špatného ovládání i úděsných animací hlavního hrdiny. Skvělá ukázka toho, jak by se žádná hra dělat neměla. Díky tomuto propadáku se prosperující studio téměř vytratilo a dnes již dělají jeho lidé pouze menší mobilní hry. Jejich hra z roku 1998 tak zřejmě zůstane nepřekonána. Přitom právě Aliens vs. Predator ukázal, že se dá vytvořit hra čerpající z filmu. Je to ale ten druhý způsob, jak na hře vydělat a nebýt přitom tlačen časem.

Ačkoliv měl Aliens vs. Predator i nějaké ty mouchy, jednalo se určitě o kvalitní akční hru. Jenomže tehdy mělo studio požadovaný rozpočet a nikdo nebyl tlačen premiérou filmu. Tyto hry dopadají zpravidla daleko lépe. Z množiny vydařených her podle filmových licencí mohu zmínit převážnou většinu Star Wars her (i když se mezi nimi najdou i propadáky), sérii Indiana Jonese a nebo strategie Pán prstenů. Tyto tři filmové licence jsem zmínil záměrně. Star Wars hry totiž čerpají jen z práv na univerzum, ale jinak si jdou povětšinou svojí cestou. Vývojáři mají šanci se pořádně vyřádit, a tak hra dopadne podle očekávání jich samotných. Bohužel se i v tomto případě občas vyskytne špatná hra, ale je jich o dost méně než v případě těch premiérových. Jako druhou licenci jsem zmínil Indiana Jonese. Opět se jedná o sérii kvalitních adventur, které si rozhodně získaly své fanoušky. V poslední době se navíc rozmohla známá Lego mánie, a tak první dvě jmenované hry oblékly kostičkový kabátek. Nemusím ani zmiňovat, že jsou obě LEGO hry považovány za nejlépe zvládnuté licence. Není tak lepší dělat spíše odlehčené hry, než se jen slepě držet filmového příběhu? Jako třetího jsem zmínil Pána prstenů, který je ovšem poněkud rozporuplný. EA se chytla této licence hned, jak to bylo možné, a vyprodukovala dva odlišné typy her. První dvě akční adventury Two Towers a Return of the King se jen stěží vydrápaly z průměru, zato oba díly strategických her The Lord of the Rings: The Battle for Middle-earth patří v tomto žánru k naprosté špičce. Právě licence Pána prstenů ukazuje rozdíl mezi premiérovou hrou a hrou, která není ničím tlačena. Právě The Battle for Middle-earth je totiž opravdovým klenotem, kterému se ostatní filmové hry ani nepřibližují. Copak můžeme hry jako Letopisy Narnie, James Bond 007 nebo Batman považovat za prvotřídní kousky? Asi ne.

Dostáváme se tak k poslednímu odstavci věnovanému filmovým hrám. Co že tedy může za převážně špatné filmové hry? Jak již bylo řečeno, je to především malý rozpočet, nezkušené herní studio a v neposlední řadě i tlak ze strany držitele filmových práv. Hernímu vydavateli je pak většinou jedno, jak je produkt hodnocen, protože investory těchto herních gigantů zajímají jen výnosy. Pokud tak budeme chtít kvalitní filmové hry, bude se muset změnit mnoho faktorů. Ale jak se zdá, zatím to na žádné změny nevypadá. Jak by asi dopadl Star Wars Force Unleashed, kdyby se zaplatilo kvalitnější herní studio, můžeme jen spekulovat. Stejně tak můžeme spekulovat i o dalších hrách využívajících filmovou licenci.

Filmy podle her - Ať už dopadají hry podle filmových licencí jakkoliv, filmy podle her dopadají ještě hůře. V poslední době se pracuje na scénáři každé lepší hry a jak se zdá, tento trend má spíše zvyšující se tendenci. Lara Croft i zombíci na nás neútočí už jen z monitorů, ale dívají se na nás i z filmových plakátů. Filmy podle her by se daly rozdělit do dvou skupin. První skupinu tvoří filmy od různých režisérů, kam patří třeba Tomb Raider, Resident Evil nebo připravovaný Max Payne a Metal Gear Solid. Druhou skupinou, která se označuje jako Bollovky patří Alone in the Dark, Dungeon Siege nebo BloodRayne. Druhá skupina je totiž dosti charakteristická. Má je všechny na svědomí ten samý režisér jménem Uwe Boll. Už při vyslovení tohoto jména se často otevírá v kapsách hráčů nůž a nejradši by tohoto pomateného Němce viděl každý hodně daleko od křesla filmového režiséra.

Filmy jako Tomb raider nebo i ona trilogie Resident Evil si alespoň drží svůj standard. Nejedná se o žádné převratné filmy, ale zároveň se také nedá říci, že by šlo o naprostý propadák. Prostě průměr. Nedávno navíc vtrhlo na filmové plátno i zpracování oblíbené hororové série Silent Hill, které je právem považováno za nejlépe zvládnutou herní licenci. Dnes se všichni těší i na filmového Maxe Payna, který vypadá podle trailerů hodně dobře, a pravděpodobně půjde o dobrou odreagovačku. Jak dopadne třeba filmové zpracování hry Metal Gear Solid, můžeme zatím jenom hádat. Rád bych se ještě zastavil v roce 2001, kdy Sony Pictures přivedla na plátna kin film Final Fantasy: The Spirits Within. Tehdy největší lákadlo studia, které bylo kompletně vytvořeno na počítači, se nakonec stalo největším propadákem v dějinách filmu. Film, který měl se hrou společný jen název, režíroval otec série Hironobu Sakaguchi. Ten byl následně vyhozen ze Square, který vlivem jeho neúspěchu málem zanikl. To je už ale jiný příběh. Vize Sakaguchiho přivedla však na plátna kin docela obstojný film, kterým pravděpodobně předběhl dobu. Tehdy asi nikdo nebyl připraven na to, že by mohli digitální herci plně nahradit ty živé.

První skupina filmů ovšem není takový odpad jako filmy již zmiňovaného Uwe Bolla. Co film, to průšvih na všech frontách. Alone in the Dark, Dungeon Siege, Far Cry nebo BloodRayne jsou naprostými propadáky, které nikdo nesleduje, ale přesto je Uwe přesvědčen, že on je tím vyvoleným, kdo má točit filmy podle her. A tak hráči vždy žasnou, když mu další herní vydavatel prodá práva na oblíbenou pecku. Všem zřejmě nejvíc zatrnulo, když Uwe sebejistě prohlašoval, že ho Konami kontaktovalo s tím, že si přejí, aby natočil film podle hry Metal Gear Solid. Jeho prohlášení však vzápětí vyvrátil sám Hideo Kojima, a tak zůstane alespoň tato licence ušetřěna. Ale obávám se, že se stejně najdou další, kteří Uwemu licenci prodají, a my tak budeme muset přihlížet, jaký blábol zase vznikne. Můžeme jen doufat, že si časem Uwe najde jinou zábavu, a přestane se tak motat kolem herního průmyslu.

No a je tu závěr našeho článku. Jistě by stálo za zvážení, která varianta dopadá obecně hůře. Dalo by se říci, že jsou obě tak nastejno. Hry podle filmů škodí především nám hráčům, protože bývají mnohdy opravdu hodně špatné, a naopak filmy podle her zase dokaží pro nezasvěcené udělat z kvalitních her neskutečné blbosti. A tak se asi nestane, že by film na motivy herní předlohy dostal Oscara, nebo že by herní adaptace filmu vystoupala na vrchol herního žebříčku. Třeba za pár let...