Nintendo 3DS - test konzole

Po rozbalení si určitě všimnete, že Nintendo 3DS je ve srovnání se starším DSkem vzhledově luxusnější a působí na první pohled i dražším dojmem. Na horním plášti navíc vykouknou dvě kamerky. Lepším dojmem působí konzole i po rozložení (opět jde o Včko jako DSko) do pohotovostního režimu. Nic není matné, ale jak horní, tak spodní část je také pěkně lesklá, což je určitě pro oko daleko příjemnější. Zde si navíc určitě všimnete jedné velké novinky v podobě analogového knoflíku. Ten je celý pogumovaný, takže je na hmat velmi příjemný a rovněž se s ním i dobře ovládají hry. Navíc se s ním dají ovládat nejenom hry určené pro konzoli 3DS, ale i ty starší pro DS. Co se týče designu, je Nintendo 3DS rozhodně nejhezčí kapesní konzolí od legendárního herního giganta. I když tu máte okolo fotografie, tak věřte, že v reálu vypadá konzole daleko lépe.

Po rozevření konzole vás určitě zaujme i nádherný širokoúhlý horní displej, který zvládá přes 16 milionů barev. Kvalitou je tak o několik světelných let dále než starší DSko, a u her je to sakra znát. Navíc umí i jednu funkci, podle které se konzole jmenuje, ale o ní až později. U displeje se totiž ještě zmíníme o pozorovacích úhlech. Pokud se budete na displej dívat přímo, tak všechny barvy jsou ostré a nádherně syté. Bohužel ale i zde platí, že čím větší úhel pohledu, tím méně uvidíte. S tímto si mohlo dát Nintendo trochu více práce.

Ačkoliv je 3DS designově téměř dokonalá konzole, má jednu menší vadu na kráse. Tou je umístění dotykového pera. To není umístěno ze strany konzole v jejím trupu jako u DS Lite, ale vzadu na konzoli vedle slotu na karty. To je určitě méně praktické řešení a budete si muset na uložení docela dlouho zvykat. Přiznáme se. My jsme si za několik dní testování nezvykli, takže vždy musíme konzoli otočit a Stylus vytáhnout, než abychom po něm automaticky hrábli, jako u DSka.

Nyní už ale na to hlavní, a to je 3D efekt, kterým se nová konzole pyšní. Toho si už určitě všimnete v menu, kde máte na horním displeji vždy animovaný obrázek, který znázorňuje položku v menu. Nejvíce ho ale oceníte ve hrách. My jsme měli na začátku k dispozici Nintendogs + Cat (http://farm6.static.flickr.com/5252/5547075117_e3048db2c9.jpg ), Super Street Fighter 4 a PilotWings Resort. U všech je 3D efekt naprosto parádní a dokáže vás do hraní pořádně vtáhnout. Pokud někdo tvrdí, že 3D se na přenosné konzole nehodí, tyhle hry ho přesvědčí o opaku. Od vydání konzole v Japonsku se na internetu objevilo, že spoustu hráčů bolí ze 3D hlava a pálí je oči. Pokud budete dělat po půlhodině doporučené přestávky, tak si troufáme tvrdit, že tyto problémy mít nebudete. Lehčí pálení očí přesto může nastat, pokud jste třeba unavení. Bohužel i tak ale platí, že na každého hráče působí 3D trochu jinak. Proto máte na konzoli jezdce, kterým můžete hloubku 3D efektu regulovat, až ho úplně vypnout.

3D technologie použitá v 3Dsku má bohužel i jednu podstatnou nevýhodu. Abyste 3D efekt opravdu pocítili, musíte mít konzoli v jednom zorném úhlu a navíc s ní nesmíte zase tak moc kvedlat, jinak totiž dojde k deformaci obrazu. To může být docela problém především v autě nebo v autobuse, kde se drobným nárazům asi nevyhnete. Také je tu poté problém s tím, že někdo zmíněný 3D efekt neuvidí vůbec. To se podle předpokladů týká až 15% hráčů. Raději si tak konzoli někde vyzkoušejte, abyste pak nebyli překvapeni, že nic nevidíte.

Nintendo se nikde nezmínilo, jaké má konzole přesně specifikace. Z námi testovaných her je ale patrné, že je několikanásobně výkonnější, jak staré DSko. Grafiku u těch nejhezčích her bychom asi přirovnali k Wiičku, ale je jasné, že časem vývojáři ještě nějaký ten další výkon z konzole dostanou, až se s ní naučí pořádně pracovat. Bohužel větší výkon + 3D + Wi-fi se hodně drsně projevuje na výdrži baterie. Pokud budete hrát hru ve 3D, tak konzole třeba u Street Fightera vydrží něco přes čtyři hodiny, což je docela málo (s Wi-Fi ještě méně). Baterie je tak rozhodně velkou slabostí 3DSka a bude zajímavé sledovat, jestli časem Nintendo uvede lepší. Podle manuálu by nic nemělo bránit její výměně. Samozřejmě budete potřebovat šroubovák, ale o záruku podle všeho nepřijdete.

Pojďme do menu, které je rozděleno do kostiček. Každá vždy představuje nějakou aplikaci. Celkově je menu hodně jednoduché, tím pádem i přehledné. Díky tomu tak už od začátku budete vědět, co kde je. Nintendo se rozhodně zlepšilo se základním softwarem, ale pořád je tak na půli cesty. Je sice chvályhodné, že se jde přepnout ze hry do menu, ale to je vám prakticky k ničemu. Všechny aplikace v hlavním menu totiž vyžadují, abyste hru vypnuli. Prohlížet si můžete jen kontakty nebo si psát do deníčku. Nic víc dělat při pauze nemůžete (údajně má fungovat i www browser, ale to nemůžeme potvrdit).

Nintendo 3DS Camera – První prográmek slouží k vytváření a úpravě fotografií. Jako první určitě začnete vytvářet nejrůznější fotografie, které ale mají bohužel příliš malé rozlišení (640x480) a jejich kvalita (ukázka - http://farm6.static.flickr.com/5294/5538484922_58015ca08c_z.jpg ) je také hodně diskutabilní. Pokud jde totiž čistě o technologické parametry, tak je v tomto 3DSko daleko za dnešními moderními telefony, což je docela škoda. Každopádně Nintendo slibovalo alespoň pořizování 3D fotografií. Jejich vytváření do jisté míry funguje a na malém displeji konzole vypadají slušně. Nejde ale o něco, z čeho byste si šli vyměnit kalhoty. Kromě vytváření fotografií slouží prográmek i jako galerie už vytvořených. V galerii vidíte jednat fotky, které vytvoříte po spuštění prográmku Nintendo 3DS Camera, ale také ty, které jste pořídili během hraní her. Fotky pak můžete jednoduše mazat nebo také poupravit přes jednoduchý editor, než je přenesete do PC.

Nintendo 3DS Sound – Jak už název tohoto programu napovídá, půjde o hudbu. Možná nyní čekáte klasický MP3 přehrávač. Prográmek vám pochopitelně přehraje vaší nahranou hudbu z SD karty, ale má ještě spoustu dalších funkcí. Nejdříve ale k onomu přehrávání vlastní hudby. To samotné je uživatelsky velmi příjemné a vše se obsluhuje přes spodní displej, kde je jednoduché menu. Dokonce si můžete snadno vytvářet playlisty. Trošinku krkolomnější může být nahrání hudby na SD kartu. Nintendo totiž předpokládá, že máte doma notebook se čtečkou, takže zde neexistuje přímé propojení PC – 3DS. Abyste tak mohli něco na SD kartu nahrát, musíte ji vyndat z konzole, dát do čtečky v PC a poté zase zasunout, což není úplně uživatelsky příjemné. Jde ale o jedinou chybu, kterou by se dalo přehrávání hudby vytknout. Program Nintendo 3DS Sound kromě přehrávání hudby umožňuje nahrávat zvuky. Rovněž přes jednoduché rozhraní, ve kterém můžete ihned svoje nahrávky upravovat a editovat, aby měly takovou podobu, jakou chcete.

Pokud si nastavíte jako region Českou republiku, bude to mít pro vás nepříjemné omezení. Omezení se týká především nefunkčnosti několika věcí. Tou první je seznam přátel. Pokud se o zapnutí pokusíte, tak vám konzole napíše, že tato součást není v našem regionu podporována. Druhou věcí je pak zajímavý StreetPass, kterým se Nintendo tolik chlubilo. Obě součásti jde ale snadno odemknout, a to nastavením regionu třeba na UK. Friend List je jasný. Máte v něm svoji kartu a karty svých kamarádů, kterým můžete psát krátké vzkazy. Daleko zajímavější je StreetPass. Pokud si ho aktivujete a půjdete po ulici, kde potkáte někoho dalšího s 3DSkem, který bude mít tuto funkci aktivovanou, stáhnou se do vaší konzole o něm informace. Všechny potkané 3DS uživatele tak budete mít pod jednou střechou. StreetPass má ještě jednu hodně návykovou část. Obsahuje totiž dvě hry, které plníte tím, že si kupujete další a další části za peníze, které získáváte za cestování s konzolí. Celkově je StreetPass hodně propracovanou funkcí, ale tak trochu u nás nevyužitelnou. Idea Nintenda, že někdo bude mít konzoli neustále u sebe a potká denně spoustu dalších, stejně aktivních uživatelů, je trochu naivní. Možná tak v Japonsku, ale ne v Evropě.

Face Raiders – Nyní už jsme skoro u her. Face Raiders je totiž malá hříčka ve které sbíráte obličeje svých kamarádů nebo rodinných příslušníků. Všechny obličeje se pak objevují ve hře, kde je hlavním úkolem je sestřílet. Na obrazovce máte jednoduchý zaměřovač, kterým hýbete pohybováním konzole, přičemž jako podklad slouží vaše okolí. Jedná se o docela zajímavou aplikaci, která dokáže při nudě zabavit. Bohužel nám při ní dělalo trochu problém 3D, protože s konzolí hýbete a nemáte ji pořád v tom nejideálnějším úhlu.

AR Karty – V balení konzole na vás vykoukne šestice AR karet. Ty používáte buď ve speciální aplikaci, která je pro vás připravena v menu konzole, nebo během her, které je podporují. Z námi testovaných to byla pouze hra Nintendogs ( http://farm6.static.flickr.com/5023/5547075165_aa885913aa.jpg ), kde karty využijete při jedné soutěžní disciplíně ( http://farm6.static.flickr.com/5299/5547656232_fd3b1565f3.jpg ). Daleko zajímavější je ale aplikace přímo v konzoli, ve které si můžete zahrát několik miniher, jako je střelba na cíl, rybolov nebo jakési kuličky. Zajímavé je rovněž malování ( http://farm6.static.flickr.com/5021/5547656310_446413e77a.jpg ), kde si můžete nakreslit svého oblíbeného hrdinu z Nintendo her (máte tu i šablony – Kratos, Ghost ani Master Chief tu není). Jako taková menší ukázka toho, co je možné s AR kartami dosáhnout, poslouží tato aplikace určitě dobře. Jen bychom zmínili, že 3D efekt je tu podle nás zbytečný. Jak totiž hýbete s konzolí, je tu velká šance deformace obrazu, a tím pádem dostanete i horší herní zážitek. Lepší je tak 3D vypnout.
Dodatek: Pokud by se vám stalo, že karty ztratíte, neměl by být problém si je stáhnout z oficiálních stránek a vytisknout. Nemáme ale vyzkoušeno.

Activity Log – Jako poslední se v menu skrývá vaše statistika. Ta by se dala rozdělit na dvě části. V té první vidíte, jak jste si vedli v uplynulém dnu. Je zde zaznamenáno, kolik hodin jste hraní obětovali a kolik jste s konzolí nachodili kroků. Statistika je hodně přehledná a určitě si ji rádi po propařeném dni prohlédnete. Druhou část pak představuje herní knížečka, kde vidíte, jaké hry jste na konzoli hráli a kolik času jste jim obětovali. Pak si také můžete knížečku přepnout do žebříčku, kde vidíte hry s nejvíce nahranými hodinami. Celkově je Activity Log moc pěkně zpracován a je radost se do něj občas podívat.

Nintendo už při oznámení 3DSka slíbilo, že bude plně kompatibilní s předchozím DSkem. My jsme pochopitelně kompatibilitu vyzkoušeli, přičemž nám k tomu posloužily hodně populární hry New Super Mario Bros a Grand Theft Auro Chinatown Wars. Vzhledem k tomu, že jsme si pro test půjčili ty samé hry ještě jednou, tak jsme mohli porovnat nahrávací časy, grafiku a další věci. V prvé řadě se podíváme na nahrávací časy, které jsou na 3DSku o něco delší. Jde jen o pár vteřin, takže to moc nevadí. Poté jsme mohli porovnat i grafiku, která je naprosto stejná. Během testování jsme nenašli ani jednu odchylku, ale to neznamená, že byste ji s lupou nenašli. Pokud tak máte doma DSko a chcete ho prodat s úmyslem hrát svoje hry na nové konzoli, klidně do toho. Co už se k hrám nevztahuje, ale pořád se týká kompatibility, je nemožnost stáhnout DS hru na pozadí a brouzdat tak v menu konzole, jako to funguje u 3DS her. Pokud se chcete dostat do menu, musíte bohužel hru vypnout. To je ale jen taková drobnost, které jsme si při testu všimli.

Už DSko mělo funkci Download play, přes kterou šlo sdílet multiplayer kamarádovi na jeho konzoli. Tato funkce je přítomna i u 3DSka, přičemž funguje jak s novými 3DS tituly, tak je kompatibilní i s konzolí DS ( http://farm6.static.flickr.com/5269/5551186733_44417cd845_b.jpg ). Stačí tak, abyste v menu navolili sdílení s DSkem a můžete hrát s kamarádem, který má tuto starší konzoli (samozřejmě jen DS hry). Zpětná kompatibilita v tomto funguje také dobře a z námi testovaných deseti her jsme se setkali jen s jednou, která dělala menší problémy. Obecně tu platí, že čím starší DS hra, tím můžete mít nějaký ten problém. U těch novějších vše šlape jak má.

Nintendo 3DS je rozhodně kvalitním kusem hardwaru, který hlavně do budoucna slibuje obrovský potenciál. V současnosti má drobné porodní bolesti, které ale v minulosti měla každá konzole. Většina z nich je navíc jen softwarového ražení, takže se dají v dalších updatech systému snadno vychytat. Bohužel tu největší bolest v podobě baterie jen tak Nintendo asi nevyřeší. Pokud ale milujete hraní na svém DSku a Mario je pro vás více jak bohem, tak byste si Nintendo 3DS neměli nechat ujít, a to i přes trochu vyšší počáteční cenu.