Resident Evil: Afterlife recenze filmu

Když byl Resident Evil: Afterlife oznámen, režisér Paul W.S. Anderson sliboval kvalitativně jinou podívanou, než jaké jsme se dočkali u předchozích dílů. Jeho slovům nebylo těžké věřit. Vždyť se jedná o celkem kvalitního režiséra, který nám už přinesl i velmi dobré filmy. Navíc s látkou Resident Evil má značné zkušenosti. První díl filmové ságy natočil sám, přičemž na ostatních se také podílel, ale jen jako producent. Jaké zklamání ale přijde po první půl hodině v kině, kdy po úvodních scénách selžou veškeré vizuální efekty, ale co je nejhorší, selže i scénárista, který už začne vařit z vody a celý film jen natahovat. Takto debilní scénář totiž nemohl napsat nikdo při smyslech, protože už při jeho psaní by si uvědomil, o jaký průser se bude ve výsledku jednat. Už dlouho se nám tak nestalo, že jsme se neustále dívali na hodinky a odpočítávali, kdy tohoto utrpení bude konec. Kdyby film nestál 220,-, tak jsme snad z kina i odešli. Tohle se vážení opravdu nedělá a obdivujeme tu drzost, chtít za takovýto film vůbec nějaké peníze.

Už první scéna dává jasné najevo, že tenhle film je jeden velký průser, který si Paul W.S. Anderson za rámeček rozhodně nedá. Celá scéna se odehrává v laboratořích Umbrelly, které napadnou naklonované Alice. Přestřelka se má tvářit monumentálně a co nejvíce cool, ale ve výsledku působí opravdu debilně a spíše se divák nestačí divit, co že se to na plátně děje. Celá scéna je totiž naprosto zmatená, přičemž naklonované Alice působí hodně divným dojmem. Navíc je i při některých scénách vidět, že vývojáři veškeré prachy nacpali do 3D efektů, a tak jim na další už nezbyly. Je to třeba vidět ve scénce, kdy za dvěma sloupy stojí dvě Alice, ale jsou proti sobě zrcadlově a dělají vesměs i stejné pohyby. Trošinku laciný trik, ale budiž. Samotná choreografie soubojů je pak naprosto šílená a troufáme si tvrdit, že v takhle špatné kvalitě ji nenajdete ani v těch nejvíce průměrných videohrách. Výsledkem je tak rychle nastříhaná akce, která je natočena na efekt, ale bez nějaké té hlubší myšlenky. Že by se bez ní celý film klidně obešel, to pozná divák už záhy.

Pokud byste čekali po této počáteční šílenosti nějakou další a hlavně lepší akci, musíme vás zklamat. Od této chvíle se totiž začne film táhnout jak nudle z nosu, přičemž je naprosto bez akce, bez života, jen s naprosto idiotsky napsanými rozhovory, u kterých budete zívat od začátku do konce. Vše opravdu působí jako zpomalený film. Alice třeba přistane na pláži, ale než aby trošinku zrychlila krok, tak jde pomalu a diváka tak nechává neuvěřitelně dlouho trpět. Dokonce jsme v kině slyšeli výkřik, aby trošinku přidala, což ale zoufalý divák už bohužel neovlivnil. Po tomto opravdu dlouhém očistci přichází další, když Alice přistane na budově věznice. Potkává tu totiž další postavy, které mají k tomu všemu, co se děje, něco na jazyku. Divák tak poslouchá další snůšku nic neříkajících a nelogických keců. A nějaká akce? Ta je ta tam. Ostatně, když už je Resident Evil akční film, divák by ji i vyžadoval, ale Resident Evil je v tomto nekompromisní a diváka nechává jen na pospas neuvěřitelným mukám.

Když už jsme ve vězení, tak tam potká Alice jednu postavu, kterou hraje Wentworth Miller. Ne, že by byla postava nějak dobře napsaná anebo zajímavá, ale výše jmenovaný herec si zahrál v seriálu Prison Break, přičemž zde se nachází opět ve vězení, což je hodně k pousmání. Dokonce zná cestu, jak se z vězení dostat. Jako jediný, podotýkáme, což už jsme se opravdu neudrželi a smích byl slyšet na celé kino. Škoda jen, že si Wentworth nesundal oblečení. Třeba měl také pod ním na zádech vytetovanou mapu. Po této scéně jsme už opravdu usínali a s námi skoro celé kino. Ještě, že se na scéně objevil obrovský chlápek s velkým kladivem, kterého můžete znát z pátého Residenta. Scéna s ním ve sprše patří k tomu vůbec nejlepšímu, co Resident Evil: Afterlife nabízí a alespoň nás probudila tak, abychom celý film dodívali. Postavy, které tu Alice nově poznala, začnou umírat jako na běžícím pásu. Jejich smrti jsou ale dalším velkým mínusem filmu. Autoři se totiž snažili, aby byl film přístupný co nejvíce divákům, takže zombíci vždy postavu někam strhnou, aby ji mimo záběr kamer rozcupovali na hadry. Nikdy tak neuvidíte konec postavy přímo v záběru kamery (tedy, až na jediný případ, kdy dostane obrovským kladivem), což je hodně velká škoda.

Od tohoto okamžiku se začne film docela rozjíždět a dokonce přijde nějaká ta akce. V latexu oblečená Milla Jovovich začne střílet jednoho zombíka za druhým, přičemž v některých scénách divák uvidí opravdu zajímavé bolesti. Vystřelený mozek, který díky 3D efektu doletí až na vás, je opravdu pěkná podívaná, ale když je proveden několikrát za sebou, asi už moc nepřekvapí a z akce se stává rutina. Zde si vlastně člověk vůbec poprvé uvědomí, jaké by bylo z Resident Evil: Afterlife krásné technologické demo, které by ukazovalo docela pěkné 3D efekty. 3D je vlastně to jediné, co se na tomto filmu povedlo, ačkoliv někdy mu také chybí nějaká ta větší myšlenka a nový nápad. Cákající krev, sněžení nebo vyčuhující zbraň z plátna kina, to už jsme tu měli.

Při závěrečných titulkách možná spoustu fanoušků zklame další nevyužitá příležitost natočit kvalitní film podle jedné z nejdůležitější herní série. Že kvalitního materiálu je tu dostatek na natočení dobrého filmu, to všichni víme. Stačilo by, kdyby se tvůrci více drželi herní předlohy, co se příběhu a postav týče, a samotný film pak vzali spíše jako film, než jen videohru. Navíc už herní série je stavěná převážně pro dospělé publikum, přičemž právě ta dospělost filmu naprosto chybí a je evidentní, že tvůrci cílili spíše na náctileté caparty, kteří budou spokojeni s nějakou tou akcí a opravdu půvabně vypadající Millou Jovovich v černém latexovém oblečku.

Pokud si chcete užít nějaký ten Resident Evil, kupte si raději hru, je jedno jakou z této série, protože každá bude minimálně o tři třídy lepší, jak tenhle nelogický paskvil. Vysoký rozpočet, režisér Paul W.S. Anderson, herečka Milla Jovovich a 3D efekty. To vše mělo zaručit, že půjde o minimálně průměrnou podívanou. Nikdo ale nečekal, že Resident Evil: Afterlife bude na úrovni filmů od jednoho nejmenovaného německého packala. Možná i ten by v záchvatu nějaké vysoké horečky a díky velkému rozpočtu vypotil alespoň průměrný film.

Hodnocení filmu: 2/10