První dojmy z konzole Nintendo Switch 2 a Mario Kart World

Konzole Nintendo Switch 2

Hned na začátku zmíním, že samotná konzole se mi do rukou nedostala, byl přísný zákaz se jí dotknout, což jsem respektoval. Přesto je možné poskytnout několik poznatků na základě pozorování. Hry jsem mohl hrát jak na displeji konzole i na velké televizi Bravia od Sony, která umožňovala hraní ve 4K rozlišení a vysokém frameratu. Ačkoliv konzole nemá OLED displej, pořád poskytuje jemný pěkný a pěkný obraz. Hry na něm vypadají dobře, a to i díky vyššímu rozlišení (1080p). Navíc se mi líbí, že displej je větší - 7,9", takže hezčí hry mají prostor vyniknout. Samozřejmě ještě budu muset následně v podrobném testu vyzkoušet pozorovací úhly a tak dále, ale první dojem z displeje je určitě slušný. Daleko více jsem si mohl ozkoušet nové Joy-Cony s vylepšenými vibracemi a dalšími funkcemi. Jak už asi víte, ty jsou oproti těm u původní konzole Nintendo Switch o něco větší, a i díky tomu mi lépe padly do rukou, které nemám zrovna malé.

Nejvíce jsem byl u nich ale zvědav na novinku v podobě magnetického připojování. Bohužel jsem nemohl Joy-Cony připojit přímo ke konzoli, takže zatím nevím, jak budou držet na ní. Nejvíce jsem zvědav na to, jestli konzoli unese jeden Joy-Con. Joy-Cony jsem ale mohl připojovat k připravenému  Charging Gripu, přičemž musím říci, že magnetické připojování je hodně intuitivní a znatelně jednodušší než drážková varianta u původního Switche. Joy-Cony stačí jen přiložit. Pokud je chcete odpojit, slouží k tomu tlačítko na jejich zadní straně. Po jeho stisknutí se Joy-Con 2 odcvakne a jde snadno odebrat. Každopádně Joy-Cony v Charging Gripu krásně držely během hraní a ani jednou se mi nestalo, že by se nějak uvolnily nebo bych měl s nimi v tomto ohledu problém. Vlastně mi přišlo, že připojení je pevnější jak u současných Joy-Conů. Magnetické připojování je dle mého prvního dojmu určitě krok správným směrem, ale ještě bude nutné toto připojování podrobit důkladnějšímu testování a vyšší zátěži.

Během prezentace jsem si mohl vyzkoušet i zcela nový Switch 2 Pro Controller, který nebude přibalen ke konzoli, ale bude možnost si ho dokoupit samostatně. Jen zmíním, že pokud máte původní Switch Pro Controller, budete ho moci na konzoli Nintendo Switch 2 používat, ale nová verze nabízí několik novinek. Mezi nimi je třeba tlačítko C pro GameChat, ale také spodní dvě tlačítka, která mají být programovatelná a bude možné si je nastavit v nastavení samotné konzole. Tuto možnost jsem bohužel zatím nemohl vyzkoušet. Každopádně Switch 2 Pro Controller na mě působí jako prémiový gamepad, který má pěkné zpracování, kvalitní design a drží se o něco příjemněji jak původní Switch Pro Controller. Během hraní jsem s ním byl maximálně spokojený. Jak už jsem výše zmínil, k vyzkoušení byl i Nintendo Switch 2 Joy-Con 2 Charging Grip, který bude prodáván samostatně. U něho mě docela překvapilo, že rovněž obsahuje spodní programovatelná tlačítka, což je určitě velké plus.

Další příslušenství, které mi bylo představeno, byla Nintendo Switch 2 Camera, která se také bude prodávat samostatně. Tu využijete nejen pro komunikaci s přáteli online, ale také lokální multiplayer. To mi bylo prezentováno u hry Mario Kart World a jeho split-screen režimu pro čtyři hráče. Skrze kameru jsme si totiž mohli nastavit naše obličeje, které se následně zobrazovaly nad našimi autíčky během závodění. Ačkoliv má kamera rozlišení 1080p, kvalita obrazu byla více než dobrá. Hlavně jsem byl ale překvapen jejím záběrem. Rozhodně jsme neseděli namačkaní hned vedle sebe, přesto nás kamera dokázala bez problémů sledovat a přenášet naše reakce do hry. Kamera asi nebude příslušenství, které byste museli mít za každou cenu, ale do her by mohla přinést zajímavé zpestření a ponoření. Ostatně nejednou se mi stalo, že mě během závodění předjel vysmátý kolega, což mě vyburcovalo k tomu, abych se ho pokusil předjet nebo mu alespoň všemi možnými power-upy co nejvíce zatopit.

Mario Kart World

Ve Frankfurtu nad Mohanem jsem si mohl vyzkoušet téměř finální verzi hry Mario Kart World, v níž nechyběly všechny tratě, postavy nebo herní režimy. Nemusíte se bát, že bych vám zde spoileroval, protože na něco stále platí přísné embargo. Třeba na seznam postav a jejich přesný počet, za které můžete závodit. Nechybí samozřejmě Mario, Luigi, Yoshi, princezna Peach nebo Bowser, a to i v různých variantách. Nejvíce mě v seznamu překvapila nová postava v podobě kravičky, kterou Nintendo odhalilo už dříve, ale přítomni jsou i další hrdinové a padouši Nintendo světa, kteří zatím nebyli oficiálně oznámeny. Postav je ale několik desítek, až jsem byl překvapen, kolik jich vlastně je. Jednou ze zásadních novinek Mario Kart World je skutečnost, že je na trati nově 24 hráčů místo dosavadních 12, což do závodění vnáší ještě větší chaos a spoustu nových nečekaných situací. Navýšení hráčů ale dává i smysl vzhledem k tomu, že jsou tratě nyní delší, ale co je také důležité, krásně navržené do posledního detailu, nabízející různé zkratky, pasti a další nástrahy, kterým je nutné čelit. Třeba velcí chodící dinosauři. Fanoušky určitě potěší, že se vracejí některé dobře známé tratě jako Choco Mountain, Desert Hills, Mario Circuit nebo Dino Dino Jungle, které byly značně modernizovány, ale najdou se i zcela nové, které zde mají velkou premiéru.

Závodění ve 24 hráčích není jedinou podstatnou novinkou, s níž Mario Kart World přichází. Hratelnost staví na dobře známých základech, které fanoušci série dobře znají, tedy na arkádovém závodění, v němž si driftováním nabíjíte chvilkové zrychlení. A ani nyní nechybí možností využívat větší množství power-upů. Hned jsem si mohl vyzkoušet houbičky pro krátké zrychlení, házení slupek od banánů, proměnění se ve velkou raketu, která smete vše v okolí, případně házení bumerangu nebo kladiv po protivnících. Během závodění jsem rozpoznal několik zcela nových power-upů, přičemž ty dobře známé prošly novým vybalancováním. Třeba blesk je pořád problém, ale už ne tak velký, což nepřináší tak frustrující situace.

Z předchozího dílu vývojáři odebrali antigravitační ježdění po stropě, místo něj zakomponovali možnost skákat na zábradlí a driftovat po něm, a také je možné skočit na zeď ve vybraných místech a závodit na ní. Těchto pasáží tolik není, alespoň na tratích, které jsem mohl vyzkoušet, ale když přijdou, můžete díky nim najít nějakou zajímavou zkratku. V Mario Kart World nechybí ani možnost najet na skokánek a následně chvilku plachtit, případně jízda po vodě. Ta už neprobíhá tak, že by se vám auto uzamklo v kouli, ale přímo po vodě jedete, což je doprovázeno krásnými efekty.

Během úvodní prezentace padlo, že hra Mario Kart World podporuje funkci rewind, kterou nabízí dnes už skoro každá druhá závodní hra. Ve zkratce umožňuje přetočit čas během závodu a napravit chybu, pokud třeba špatně najedete do zatáčky, minete skokánek a tak dále. V Mario Kart World ovšem tato funkce funguje trochu jinak, něž jste zvyklí třeba z F1 nebo Forza Horizon, a jsem rád, že nezjednodušuje přímo hratelnost, ale dává hráči spíše možnost se lépe naučit trať, aby příště chybu neopakoval. Když totiž rewind použijete, přesunete se s vozem zpět, ale vaši soupeři pojedou dále. Nintendo šlo tedy na tuto funkci svým vlastním způsobem, a musím říci, že mi je celkem sympatický.

Velkou novinkou v rámci hry je Free Roam. V tomto režimu se ocitnete v open-worldu, kde máte jednotlivé tratě a jejich okolí, přičemž vše je krásně propojeno, abyste měli pocit, že jde o jeden svět s různými biomy a zajímavými lokacemi. V tomto režimu přímo nezávodíte, ale můžete svět prozkoumávat, učit se tratě a plnit v něm nejrůznější výzvy, třeba projíždění chekpointů na čas a tak dále. Některé tyto výzvy jsou docela napínavé a dobře zpracované, ale jsem zvědav, jestli jejich plnění bude mít nějaký větší smysl. Třeba odemykání dalších postav a tak dále. To v současnosti nevím.

Vzhledem ale k tomu, že hra nabízí velký otevřený svět, mohli vývojáři zakomponovat i jednu zajímavou novinku. Ve VS. si můžete volit nejen jednotlivé tratě pro závodění, ale také je propojovat s ostatními. Během jednoho závodu tak budete závodit prakticky na dvou zcela odlišných tratích, ale také částech, které je spojují. Tyto pasáže přitom nejsou odfláknuté, ale jsou také zajímavé a dobře navržené, aby přechod z jedné tratě na druhou byl naprosto přirozený. Jediné omezení při propojování je to, že obě vybrané tratě musejí být vedle sebe. Nejde propojit trať s tou, která se nachází na opačné straně herního světa, což je ale logické. I tak by ale měla hra nabízet obrovské množství variací, mluví se o více než 100, což je slušný počet a obrovská rozmanitost tratí. Do budoucna by mohli vývojáři přidat i propojování více tratí než dvou. Ostatně tuto možnost už nyní podporuje nový režim Knockout Tour.

Knockout Tour je jednou z velkých novinek Mario Kart World. Tento nový režim jsem si mohl během dne s konzolí hned několikrát vyzkoušet proti ostatním pozvaným novinářům. Je určen pro 24 hráčů a postupně v něm projíždíte 6 propojených tratí, přičemž na konci každé jsou eliminováni ze závodu čtyři hráči. Nakonec na poslední trati zůstanou jen čtyři hráči, kteří si to rozdají o celkové prvenství. Musím říci, že ačkoliv jsem od tohoto režimu neměl zase tak velká očekávání, protože se v různých obdobách objevuje v jiných závodních hrách (od Motorstormu po Forzu), nakonec jsem se u něj skvěle bavil a určitě patří k tomu nejlepšímu, co jsem si mohl v Mario Kart World vyzkoušet. Samotné závody jsou díky přítomnému strachu z eliminace neskutečně napínavé od první až po poslední zatáčku. Hned první závod jsem se dokázal probojovat do poslední čtyřky, a dokonce jsem mohl závod vyhrát, kdybych se v posledních dvou zatáčkách nevysekal. Zapracovala ale trochu nervozita a hlavně neznalost tratí, která je samozřejmě u Mario Kart her naprosto klíčová.

Během hraní jsem si mohl vyzkoušet i dva módy spadající pod Battle režim - Balloon Battle a Coin Runners, které nejsou primárně o závodění a vyhrávání závodů. V Balloon Battle musíte pomocí power-upů likvidovat protivníky a ničit jim jejich balónky, dokud nejsou kompletně eliminováni. V Coin Runners zase sbíráte mince, hráč s nejvíce mincemi pak vyhrává. Musím říci, že jsem se u těchto módů nebavil tolik, jako u klasického závodění, ale já obecně podobné módy nemám moc rád v závodních hrách, a nezaujaly mě ani ve Forza Horizon. Nejsem cílovka, ale chápu, že miliony dalších hráčů po celém světě budou jiného názoru.

Z Mario Kart World jsem viděl docela dost záběrů, ale až když se hra spustila přímo na velké televizní obrazovce a viděl jsem ji na vlastní oči, uvědomil jsem si, jak dobře prezentuje samotnou konzoli Nintendo Switch 2 a její výkon. Vizuálně totiž vypadá naprosto fantasticky, až se mi nechtělo věřit, že něco takového je konzole od Nintenda schopná. Tratě jsou mnohem detailnější než u Mario Kart 8, to samé se dá říci o jednotlivých postavičkách a jejich výborných animacích, případně nasvícení a nejrůznějších krásných efektech, s nimiž se ani trochu nešetří. Přímo nádherně vypadá vodní hladina s průzračnou vodou. Hra je díky tomu mnohem živější a nabízí opravdu působivou podívanou, ať už jezdíte v rámci Grand Prix, multiplayeru, Battle módech, novém režimu Knockout Tour nebo prozkoumáváte svět v rámci Free Roamu. Navíc při naprosto stabilních 60 fps. Mario Kart World je nakonec skvělá ukázka možností konzole Nintendo Switch 2.

Mario Kart World se zatím jeví jako naprostá trefa do černého a jasný megahit nové konzole. Pokud bych měl zmínit naprosto vše, co jsem zažil a co vás čeká, byl by článek mnohem delší. Ještě si ale něco nechám do recenze. Zatím jen shrnu, že hratelnost doznala díky zakomponovaným novinkám oživení, vizuálně jde o působivou podívanou, ukazující možnosti nové konzole, a zároveň přináší i zajímavé nové herní režimy. Po několikahodinovém sezení je opravdu těžké si představit, že bych se někdy vrátil k Mario Kart 8 Deluxe. A to vůbec není špatná hra, je výborná, ale z prvních dojmů mohu říci, že jí Mario Kart World převyšuje prakticky ve všech možných ohledech, a navíc má obrovský potenciál do budoucna. Tak nějak věřím, že spíše než hru půjde o platformu, kterou bude Nintendo neustále rozšiřovat. A to fanoušci určitě rádi uslyší. Ať už je čtvrtek!  

Nintendo Switch 2 Welcome Tour

 Z předchozích řádků je patrné, že jsem ze hry Mario Kart World neskutečně nadšený a už se nemohu dočkat, až si ji znovu zahraji. Nintendo mi ale během prezentace dalo možnost si vyzkoušet na zhruba hodinu a půl i kolekci miniher Nintendo Switch 2 Welcome Tour, která má ukázat vlastnosti samotné konzole. Během jejího testování jsem si ale říkal, pro koho je vlastně tato kolekce určena, protože jsem se moc nebavil, a vlastně jsem se chtěl znovu vrátit na Mario Kart World. Je nutné zmínit, že jsem měl Nintendo Switch 2 Welcome Tour zapnuté ve fázi, kdy jsem měl odemknuto jen několik málo miniher k vyzkoušení. Je tedy možné, že pokud tuto hru zapnu doma a budu hrát od začátku a postupně prozkoumávat jednotlivá zákoutí a další možnosti, zážitek může být trochu odlišnější. Další minihry, které jsem neměl možnost vyzkoušet, mohou být i zajímavější a zábavnější. Zatím ale u této hry postrádám onu kreativitu, hravost a zábavu, na níž jsem u her od Nintenda zvyklý. Možná tomu napomáhá i vědění, že nejde o záležitost, která bude dodávána s konzolí zdarma, ale bude nutné si za ní zaplatit.

Každopádně se v Nintendo Switch 2 Welcome Tour ujmete malého panáčka, který postupně prozkoumává Joy-Con 2 ovladače i samotnou konzoli Nintendo Switch 2. Během toho můžete hrát menší minihry, ale také se pouštět do kvízů, za což jste odměňováni a postupně si odemykáte další části. Minihry, které jsem si mohl vyzkoušet, nebyly moc složité. Jedna po mně třeba chtěla, abych označil na ukazateli bod, v němž byly nejsilnější vylepšené vibrace Joy-Conu 2. Druhá zase chtěla, abych poznal, v jakém, frameratu běží ukázaný záběr, protože displej konzole podporuje 30 až 120 fps. Asi nejzajímavější byla ta minihra, v níž jsem se chopil létajícího talíře a musel s ním uhýbat padajícím bombám. UFO jsem totiž ovládal skrze Joy-Con 2 a jeho novou myší funkci. Během této minihry jsem se s touto funkcí setkal v rámci svého testování poprvé, a byl jsem vlastně docela příjemně překvapen, jak dobře funguje. Pokud bych nevěděl, že držím Joy-Con 2, tak bych si myslel, že hru ovládám skutečnou myší. Už se proto těším, až si tuto novou funkci vyzkouším v nějaké větší hře, třeba akci Metroid Prime 4: Beyond.

Zatím jsem zmiňoval minihry, ale Nintendo Switch 2 Welcome Tour má i hromadu kvízů. V rámci nich vám nejprve budou textovou a obrázkovou formou prezentovány novinky konzole a jejích jednotlivých částí. No a následně musíte odpovědět na několik otázek, které ověří, jak velký pozor jste dávali. Zatímco některé minihry dokážou ještě celkem pobavit, kvízy postrádají větší zajímavost a slouží opravdu jen jako seznámení se s tím, jak konzole funguje. A tady si nejsem jist, jestli jde o něco, co úplně fanoušky Nintenda zajímá. Jak už jsem ale zmínil, ke hře Nintendo Switch 2 Welcome Tour si určitě ještě sednu doma, kde na ní budu mít více času a začnu hrát pěkně od začátku, ale zatím z ní ohromen moc nejsem.

I když jsem mohl s konzolí Nintendo Switch 2 strávit zatím pouze jeden den, rozhodně si dokázala získat moji pozornost. Nintendo se nyní nepokouší přijít s nějakou revolucí nebo něčím zcela novým. Staví na dobře známém konceptu a zatím se zdá, že nám naservíruje solidní evoluci své nejúspěšnější domácí konzole. Jen během jediného dne jsem viděl zlepšení v mnoha oblastech, ať už jde o výkon samotného hardwaru, podporu vyššího rozlišení, lépe navržené Joy-Cony a jejich magnetické připojování, podpora kamerky nebo zabudování chatu, po němž hráči volali od vydání prvního Switche. Navíc se zdá, že i práce v systému bude lepší a rychlejší, stejně tak s E-Shopem. Celkově na mě Nintendo Switch 2 působí v mnoha ohledech dotaženějším dojmem, a velkým plusem je, že od prvního dne na něj bude opravdu velký system seller v podobě Mario Kart World, od něhož jsem se nemohl odtrhnout.