Nejvěrnější podoby herního strachu

special  39
Petr Strecker, 10. 7. 2011 19:00
Všichni milujeme tajemno a strašidelné příběhy, ať už se bavíme o knihách, hrách, nebo záhadných videokazetách, na kterých bylo ještě před týdnem natočené video z dovolené. Když jde o strach procházející do našich receptorů skrze multimédia, vždy se k němu váže velká spousta okolních faktorů, díky nimž jej prožijete vždy jinak, ale vždy jen jednou. Každý si pamatujeme určitou chvilku, ať už z dětství, či jakékoliv jiné životní etapy, kterou si pamatujeme díky abnormálnímu pocitu nejistoty, a v konečné fázi i strachu. Pravdou je, že v dnešní době budete hledat kvalitní hororový titul jen těžko. Zdá se totiž, že s přibývající dobou se podobných her objevuje jako šafránu. Respektive, hororů se objevuje mnoho, ale jen zlomek z nich dokáže opravdu interpretovat strach tou nejčistší cestou. Následující žebříček má za cíl ukázat, že k navození strašidelné atmosféry není potřeba hypermoderních grafických efektů a překombinované hratelnosti. I vy máte určitě vlastní žebříček hororovek, které jsou pro vás posvátné. Neváhejte a podělte se s námi o vaše historky z podsvětí!

Silent Hill
Rok vydání: 1999 | Platforma: PS1 | Obrázky: http://www.konzolista.cz/databaze-her/hra/?link=silent-hill-483

Návštěva městečka Silent Hill se často podobá prvnímu sexu. Vzpomínáte na ni dlouho a přistupujete k ní s velkou obezřetností, leč neúnavnou touhou po návratu. Team Silent dokázal bezvýhradně skloubit zajímavý příběh a extrémně mrazivou atmosféru hry, která pracuje na změnách dimenzí města a děsivém ozvučení. Akira Yamaoka, tvůrce soundtracku, by měl získat metál za takto podařené dílo, které skvěle plní účel i samo o sobě. Pusťte si hudbu samotnou a budete se svíjet úzkostí. Poté si zahrajte hru a vnímejte všechny okolní podněty. Budete si připadat jako v noční můře, kterou, město plné potácejících se bytostí, chichotajících se torz dětí a shrbených nemocničních sester, rozhodně je. První Silent Hill je bezpochyby nejděsivějším titulem, kterým může hráč odstartovat kariéru hororomila. Za těch dvanáct let nezestárl ani o píď!

Převlékací moment: Ihned na začátku hry - po nehodě se probouzíte v autě, vaše dcera je pryč a v mlze vidíte pouze obrysy neznámé figurky. Na vlastní pěst tedy běžíte do města, přičemž jste zavedeni až k místní továrně, kde se prodíráte temnými uličkami, které jsou lemovány malými kalužemi krve. Čím hlouběji jste v areálu, tím větší tma zakrývá uličky a tím znepokojivější tóny začne hra vydávat. Zvuky, které zní, jako bušení víka kotle. Dorážíte až do slepé uličky, následuje sekvence, po níž se vám k nohám přivalí malí, hystericky hýkající humanoidi s noži v ruce.

Alien Resurrection
Rok vydání: 2000 | Platforma: PS1 | Obrázky: http://www.konzolista.cz/databaze-her/hra/?link=alien-resurrection-1233

Otázka do pranice – skutečně byste jednoznačně vybrali nejstrašidelnější hru, v níž hrají roli obludná stvoření z hlubin vesmíru? Máme tu klasiku v podobě Aliens vs. Predator, která i přes svůj věk (a nepříliš podařenou reinkarnaci z minulého roku) představuje exemplární příklad survival hororu, v němž se pozice lovce a kořisti neustále mění. V dějinách videoherní adaptace slavných Vetřelců ovšem leží ještě jeden titul, který lze bez nadsázky považovat za strhující a mrazivý. Vraťme se do dob PlayStation 1, kdy byly hry stále ještě nekompromisní. Jako znovuzrozená Ellen Ripleyová se z pohledu první osoby potulujete po výzkumné stanici, na níž vědci prováděli experimenty s lidskou a vetřelčí DNA. Jediným vaším přítelem je svítilna a několik zbraní s konečným počtem nábojů. Co je ovšem nekonečné, jsou koridory kompletně zalité tmou a radar, který v případě nebezpečí pípá jako před autodestrukcí. V čem spočíval onen strach? Jednak v ovládání, které bylo místy těžce křečovité, ale také v obtížnosti hry. Většinou jste narazili maximálně na páry vetřelců, ale to stačilo k tomu, abyste si odnesli následky na celý život.

Převlékací moment: V naprosté tichosti procházíte chodbou, stěny jsou osvětleny poplašným světlem. Radar začne v mžiku zběsile pípat a ukazuje tři tečky, které se k vám blíží extrémně rychle, ale vy přesto nic nevidíte. Začnete kolem sebe zběsile mávat zbraní v domnění, že přežijete. Náhle se ozve rychlá a nečekaná rána přímo zezadu.

Manhunt
Rok vydání: 2003 | Platforma: PS2, Xbox | Obrázky: http://www.konzolista.cz/databaze-her/hra/?link=manhunt-3167

Manhunt šokuje už jen aférami, které se kolem prvního a druhého dílu rojily ve spojení s její nadměrnou brutalitou. Manhunt, technicky vzato, není ani horor, nýbrž velice brutální akční adventura s notně potemnělou a zvrácenou atmosférou, připomínající snuff filmy psané tou nejšpinavější myslí. V kůži Jamese Earla Cashe, delikventa odsouzeného k trestu smrti, se probouzíte na nemocničním lůžku, obklopeni kamerami. Hlas, který k vám promlouvá, stojí za vším tím peklem, kterým si projdete, a jak brzy sami zjistíte, jediná cesta vede přes mrtvoly. Ačkoliv mnozí berou hru pouze jako nesmyslné vraždění, pravdou je, že Manhunt exceloval ve využívání stealth prvků! Frontální útok většinou nepřicházel v úvahu, maskovaná pouliční směska s tím nejhnusnějším záměrem by vás sjela jako prase pytel šrotu. Proto hráč neustále využívá stínů, musí dávat pozor, kam šlape, jelikož i vaše pohyby vydávají zvuky, čehož se ovšem dá i pozitivně využít k odlákání pozornosti. Střelné zbraně jsou v případě Manhuntu luxusem, který si jen tak nedopřejete. Vzhledem k Earlovu smyslu pro minimalismus si vystačíte například s igelitovými pytli, střepy, nebo šroubováky. Atmosféra hry byla, je a bude svým způsobem originální – hráč by se totiž měl cítit špatně díky tomu, co dělá a také by měl cítit zkaženost ostatních charakterů. Prostředí hry, kde se pojem „morální úpadek“ skloňuje ve všech pádech, tomu vřele přispívá.

Převlékací moment: Plížíte se k nepříteli zezadu, v ruce držíte naleštěnou mačetu, čekajíce na vhodný moment k zaseknutí se. Ve chvíli, kdy ukazatel červená, pouštíte tlačítko, čímž odpálíte představení, jaké předváděli bestie typu Čikatilo, nebo Jeffrey Dahmer. James zasekává mačetu do krku zakukleného zlouna, na obrazovku tryskají první proudy krve. V mžiku slyšíte chrčení, vycházející z krku zaplaveného krví, načež následuje mohutné křupnutí a oddělení lebky od páteře. Ano, Manhunt si na nic nehraje!

Resident Evil 2
Rok vydání: 1998 | Platforma: PS1, GC, DC, N64 | Obrázky: http://www.konzolista.cz/databaze-her/hra/?link=resident-evil-2-374

Říkejte si, co chcete, počátky série Resident Evil jsou stejně jedny z nejnapínavějších a rozhodně se jedná o tituly, které dokážou navodit ostrou atmosféru už jen z faktu, že máte málo nábojů a někdo tam venku na vás čeká. Zástupy živých neživých jsou doprovázeny biologickými zbraněmi, které jsou určené přímo k vaší likvidaci. Přeskakování z obrazu do obrazu ve staticky renderovaných prostředích je v dnešní době pasé, ale kdysi tento proces fungoval na výbornou! Město Racoon City je navržené tak, abyste neustále řešili praktické úkoly - v podstatě se jedná o město, které bylo vytvořené tak nelogicky, že by z něho zešílel i McGyver. Když už víte, do kterých dveří máte vejít, nevíte, co za nimi čeká. Pravidlem je, že čím méně nábojů se vám válí po kapsách, tím větší ohavnost si pro vás vývojáři připravili. Štěstí prý přeje připraveným, ale už ne vašemu omezenému inventáři. Vzít si brokovnici, zabírající dva sloty, nebo jen obyčejnou devítku? Dilema, které řešíte od začátku do konce za doprovodu mnoha ohavných stvoření, rohů za které nevidíte a silně sugestivního prostředí. Resident Evil 2 byl v tomto ohledu rozhodně nejsilnější z první trojice hlavních her.

Převlékací moment: Nacházíte se na policejní stanici, která je popravdě vcelku klidným místem. Pokud si pod pojmem „klid“ představíte tlející mrtvoly a mocné hučení, procházející skrze okna. Vcházíte do výslechové místnosti a ze stolu berete důležitý předmět. V očekávání, že už vás nic nemůže naštvat, se vydáváte ke dveřím. Náhle se neprůhledným oknem prožene mutant s jazykem tak vlhkým, že by s ním mohl utírat okna, přičemž v momentu, kdy praskne sklo, se zmůžete jen na lehké uprdnutí a výkřik něčeho ve stylu #@$!?

Nightmare Creature 2
Rok vydání: 2000 | Platforma: PS1, DC | Obrázky: http://www.konzolista.cz/databaze-her/hra/?link=nightmare-creature-2-3354

Opět tu máme jednu z těch zapomenutých her, která se ovšem vyznačovala silně nepříjemným prostředím a potemnělou atmosférou. Píše se rok 1934 a vy se jako hrdina, vlastním jménem Wallace, probouzíte v nemocnici určené ke genetickým experimentům. Uznejte sami… Londýn, 1934, temné prostředí nemocnice, které byly tehdy spíše krematoriem. Jakmile vytáhnete paty z vaší fešně vypolstrované cely, nacházíte první členy ošetřovatelského sboru, kterým byl, dle výrazu ve tváři, taktéž snížen státní plat. Po celou dobu hraní je vaší hlavní zbraní sekyra, pomocí které můžete použitím vhodného komba nepřátelům okrajovat končetiny jako kusy kebabu. Tím nejnepříjemnějším na NC2 bylo právě prostředí. Nemocnice jsou v tomto ohledu děsivé i dnes. Ve zdech je ukryto mnoho smrti, křiku a strachu, a pokud jste si něco podobného uvědomili i při hraní hry, lekačky jste si vychutnali ještě více. Jo, a podívali jsme se i do Paříže! Jen ti turisté byli velmi nerudní…

Převlékací moment: Už jen vizáž hlavního hrdiny je dosti neobvyklá. Jak často potkáváte jedince zahalené v obvazu, oblečené v dlouhém, téměř pohřebním, plášti, třímající v ruce velkou sekyru? NC si s hráčem hrál na kočku a myš, jednou jste zmasakrovali pět nepřátel během deseti minut, jindy jste půl hodiny nikoho nezahlédli. O to více se pak leknete, když před vámi odkopne židli (údajně) žena, která připomíná křížence opice, člověka a soudě dle hlasu, také lva.

Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth
Rok vydání: 2005 | Platforma: Xbox | Obrázky: http://www.konzolista.cz/databaze-her/hra/?link=call-of-cthulhu-dark-corners-of-the-earth-3355

To je samá akce, ale kde jsou sakra adventury? Ještě musíte vydržet! Naštěstí nemusíte milovat Lovecrafta, podle jehož motivů byla hra tvořena, abyste si tento mrazivý titul užili v soukromí domova za potemnělého počasí. Řekněte sami, jak by se vám žilo s pocitem, že vás nahání psychopatická vesnice plná pochybných lidí, kteří jednají ve jménu víry? Krom toho se po vesničce Innsmouth, centrálním dějišti hry, potulují podivná mořská stvoření, na které by si netroufl ani sám Poseidon. Hrdina, Jack Walters, trpěl v určité fázi svého života silnou paranoiou a roztříštěnou osobností, ale nakonec se z něj stal detektiv, kterého souhra osudu a pracovních povinností zavedla až do těchto míst. Někdy je tedy velice obtížné rozlišit, co je a co není pravda, bohužel, i „nepravda“ vás může v tomto případě zabít.

Převlékací moment: Ťukáte na dům Waiteových a otvírá, na první pohled mentálně narušená, malá Ramona. Během dialogu, v němž jí žádáte o zavolání její matky, zmiňuje poněkud znepokojivou věc. „Nemohu… maminka kouše. Tatínek říká, že ji nahoře držíme pro její dobro. Když se přiblížím ke dveřím, začne vrčet. Nemám ráda maminku tak jako tátu.“ odpovídá a vpouští váš dovnitř. Nakonec využijete situace a rozhodnete se na matku podívat osobně. Jakmile se přiblížíte ke dveřím, kamera se přepne do pohledu, nejspíše hormonálně vykolejené matky. Když nakouknete skrze kovaný otvor do jejího pokoje… no jistě víte, co vás čeká.

Condemned 2: Bloodshot
Rok vydání: 2008 | Platforma: Xbox 360, Playstation 3 | Obrázky: http://www.konzolista.cz/databaze-her/hra/?link=condemned-2-bloodshot-193

Alkohol za volant nepatří. Potvrdil by vám i Ethan Thomas, jehož potíže s alkoholem sahají mnohem dál, než k řízení. On sám se totiž dostává do začarovaného kruhu vlastních halucinací, surové reality a boje o přežití. Víte, práce detektive není zrovna lehká věc, zvláště když ve městě začne řádit sériový vrah a v opuštěných špeluňkách kolem města se shlukují záhadné existence brutálních stvoření, které reprezentují tu nejčernější spodinu místní společnosti, z níž je pocit strach ještě více posílen díky silným "haluškám" hlavního protagonisty. Jak první, tak druhý díl hodně pracují s psychologií člověka a lekacími scénami, kdy se hráč bojí vůbec pohnout, aby nespustil nejsmrtelnější skript jeho života. Perspektiva z pohledu první osoby také udělá své a díky omezenému výhledu a téměř minimu nábojů do střelných zbraní si každý krok dvakrát promyslíte. Když už dojde na střety s nepřáteli, o to více jste vystrašeni když víte, že zkrátka musíte bojovat s tím co máte. Nikde totiž není psáno, že cihly používají jen zedníci, nebo že zářivka musí nutně viset na stropě a ne na padouchově obočí. Condemned 2 je určitě solidním zástupcem novodobých hororových her, se kterým bude spánek hned o něco těžší.

Převlékací moment: Je to jen minuta, co jste se úspěšně zbavili zlé existence, která vás pronásledovala přes dvě chodby a tři pokoje. Ranou do ksichtu! Vycházíte z pokoje, opatrně za sebou zavíráte dveře… pomalu se otáčíte a hned jste poctěni tupou ranou a zběsilým křikem, který vydávají jen do dveří přivření chovanci mentálních ústavů a základních škol! Takových momentů je ve hře opravdu mnoho, ale nebudete jásat radostí, ani když uvidíte tyto dobráky na konci dlouhé haly. Jakýkoliv střet s nepřáteli je v případě Condemned situací, při které by vás neměl, pokud možno, nikdo vylekat. Když jde o reflexy, neznáte slitování, mohlo by se tedy stát, že pošlete babičku bleskovým knock-outem do nemocnice. A ještě jí to budete do konce života vyčítat!

Alone in the Dark: The New Nightmare
Rok vydání: 2001 | Platforma: PS1, PS2, DC | Obrázky: http://www.konzolista.cz/databaze-her/hra/?link=alone-in-the-dark-the-new-nightmare-3180

Vynechání legendárního AitD v našem výčtu bychom považovali za osobní selhání, které by pravděpodobně následovalo bičování sebe sama. V případě Alone in the Dark není potřeba zmiňovat konkrétní díl, jelikož si série vždy našla svou cestu k hráčům, ať už se bavíme o letech 1992-1994, kdy vyšly první tři regulérní díly, nebo o pokračování s podtitulem The New Nightmare. Poslední zastávku z taktických důvodů vynecháváme. Pravda, dnešní generaci hráčů mohou přijít první díly legrační díky své stylizaci, ale tenkrát to fungovalo. Zápletka založená (zase?) na hrátkách s krvavými rituály se neokouká. Pokud byste přeci jen chtěli ještě jednou zakotvit v sérii a ochutnat její temné zákoutí, The New Nightmare je pro to jak dělaný. Edward Carnby je detektiv, který se vydává na ostrov Shadow Island, kde za záhadných podmínek zemřel jeho nejlepší přítel a někdejší kolega. Ihned po dopadu (letadlo bylo napadeno, padáky byly jediná možnost) zjišťujete, že panství, obklopené temnými lesy, je o něco temnější, jak houštiny u vás za garáží. Po své cestě potkáváte mnoho podivných stvoření, které si našly cestu do našeho světa díky zmršeným náboženským rituálům. Hra velice příjemně pracuje s lekacími sekvencemi.

Převlékací moment: Prosté zablesknutí se. Opravdu! Celou dobu kráčíte po útrobách obrovského domu, když zrovna nemíříte baterkou na něco, co vypadá a vydává zvuky jako tchýně probuzená z hlubokého spánku, tak prozkoumáváte okolní části panství, když se náhle zableskne a ozve se hrom. Při hraní se soustředíte na určitou věc, což má za následek to, že se leknete kdejaké, leč sebevíce banální věci. Bouchnutí dveří je také jednou z nich. O to znepokojivější, když před nimi stojíte vy.

Forbidden Siren
Rok vydání: 2003 | Platforma: PS2 | Obrázky: http://www.konzolista.cz/databaze-her/hra/?link=forbidden-siren-479

Vyprávění exkluzivního titulu pro PlayStation 2, Forbidden Siren, může sloužit jako odstrašující příklad toho, když vyrušíte papaláše během bohoslužby. Japonská vesnička Hanuda byla odjakživa známá svými náboženskými rituály a uzavřenou společností, která mezi sebe nerada vítala nové tváře. Jeden půlnoční obřad je ovšem náhle přerušen, přičemž ostrov, na němž se vesnička nachází, zasáhne silné zemětřesení. Vesnice je tak zaseknutá v jiném časoprostoru, přičemž se z účastníků rituálu stávají tzv. Shibito, kráčející stvoření, krvácející z tělních dutin, kterým jde o exterminaci všech přeživších a jejich konvertování na jejich stranu. Veškerou vodu na ostrově nahradila krev, z níž Shibito vychází. FS i dnes vykukuje z davu díky nesmírně mrazivé atmosféře a temnotě, která je ohromně intenzivní, a to za jakýchkoliv podmínek! Spousta hráčů nebyla schopná hru dohrát, ať už díky strachu, nebo obtížnosti, která byla už v době vydání hry pro mnohé neúnosná. Když už jste měli čím bojovat, chodící kreatury jste prakticky jen omráčili. Většinou jste ovšem skončili právě vy v kaluži krve, hra tedy už jen svým pojetím dokonale dávala najevo, že jde hlavně o přemýšlení a vyhýbání se jakékoliv konfrontaci. Krom napětí byl Forbidden Siren znám i díky možnosti sledovat hru z očí vašich nepřátel. Na chvíli jste se tak mohli přepnout do očí Shibito, abyste se podívali, kudy chodí, kde jsou a co chystají. Pravda je, že chrčení, vrčení a zvuky celkově vám mnohdy nahnaly ještě větší strach, když jste tento prvek použili.

Převlékací moment: Ukrýváte se v křoví, nikoho nevidíte, pozorujete, kudy by mohla vést cesta do bezpečí. Po několika minutách opatrných přesunů po obvodu budovy zastavujete, jelikož slyšíte divné chraptění. Přepínáte do pohledu očí protivníka a sledujete, jak se plouží, vám neznámou cestou. Co je horší, že nabírá takovou rychlost, která lehce naznačuje, že se tak pohybuje záměrně. Než si stačíte uvědomit co se děje, koukáte sami na sebe a vidíte, jak se nemrtvý kolega napřahuje pohrabáčem a odpaluje se stejnou grácií jako Tiger Woods.

Project Zero
Rok vydání: 2001 | Platforma: PS2, Xbox | Obrázky: http://www.konzolista.cz/databaze-her/hra/?link=project-zero-463

Připustíme-li fakt, že se náš svět občas protne se světem mrtvých, můžeme duchy považovat za neškodná stvoření, která se nás možná bojí více, jak my jich. Realita je ovšem diametrálně odlišná v případě japonského titulu Project Zero, který je jediný z našeho výčtu, jehož hlavním tahákem jsou nehmotná stvoření z jiného světa. Stvoření taková, proti kterým vypadají duchové z Ghostbusters jako pouťová atrakce. Hraní Project Zero (v Japonsku také známé jako Fatal Frame) perfektně dokazuje, že strach nemusí nutně vycházet pouze z faktických parametrů, jako je zranitelnost, nebo nedostatek nábojů. Prostředí hry je silně nepříjemné, potácející se duchové vypadají opravdu (nad)přirozeně, a když vezmete v potaz, že k jejich zachycení potřebujete archaický fotoaparát, akce náhle nabírá nového rozměru. Japonci zkrátka vědí, jak hráče připoutat k obrazovce a náhradním plenám.

Převlékací moment: Opatrně vcházíte do pokoje s dřevěnou podlahou, stojíte ve dveřích a rozhlížíte se. Náhle se ozve několik kroků, které ovšem hned přestanou. Rozhodnete se namířit fotoaparátem do místnosti, abyste se rozhlédli kolem a viděli něco, co běžnýma očima nespatříte. V okamžiku, kdy zamíříte objektivem do místnosti, několik metrů od vás zmizí silueta postavy, která tam nějakou dobu předtím byla, ale vy jste ji zkrátka neviděli! Znepokojení narůstá a vy se bojíte do pokoje vůbec vstoupit. Ještě jednou se rozhodnete prohlédnout pokoj a v moment, kdy přiložíte fotoaparát k oku, vidíte bílou tvář přímo před sebou.

Komentáře