Historie série Metroid: osamělost, atmosféra a legenda jménem Samus Aran

Začátky a jedna z prvních videoherních hrdinek

Píše se rok 1986 a na japonském Famicomu vychází hra s nenápadným názvem Metroid (pracovně se jí říkalo Space Hunter), která se v roce 1987 dostala na Nintendo Entertainment System v Severní Americe a v roce 1988 se konečně dostala i do Evropy. Vznikla v týmu R&D1 pod vedením Gunpei Yokoiho a Yoshia Sakamota – lidí, kteří chtěli spojit skákací pasáže Super Mario Bros. s průzkumem The Legend of Zelda a pocitem izolace, ale zároveň dodat hráčům hru s jedinečnou atmosférou. Inspirace sci‑fi byla zřejmá: Vetřelec, Star Wars i obecná fascinace neznámem. Výsledek? Hra, která hráče hodila na planetu Zebes bez mapy a jakéhokoliv návodu. Metroid byl neúprosný, často frustrující, ale zároveň neuvěřitelně atmosférický i jiný oproti ostatním hrám, a v tom tkvělo jeho největší kouzlo. A pak přišel ještě jeden velký twist.

Na konci prvního Metroidu hráči zjistili, pokud ho dohráli pod pět hodin, že lovec vesmírných pirátů v těžkém brnění není muž, ale žena. Samus Aran se tak stala jednou z prvních výrazných ženských hrdinek v historii her. Nešlo o marketingový trik, jako tomu je mnohdy dnes, ani o prvoplánovou provokaci. Nintendo to prostě neřeklo. Dokonce i v manuálu bylo zmíněno, že identita hlavního hrdiny je zahalena tajemstvím, ačkoliv v něm na jedné ze stránek byly použity mužská zájmena, což mělo zřejmě hráče zmást. Vývojáři chtěli, aby Samus byla definována činy, ne pohlavím. Chladná, profesionální a smrtelně efektivní. Právě tahle z ní udělala ikonu.

• Ačkoliv je Yoshio Sakamoto uváděn jako herní ředitel, k vývoji se připojil až později. Na hře nejprve deset měsíců pracoval Hiroji Kiyotake ještě s jedním svým kolegou. Oba pracovali na několika projektech Game & Watch, ale s vývojem větších her neměli zkušenosti. Až později se k nim připojili další vývojáři z Nintendo R&D 1.

• Zajímavostí je i jméno hlavní hrdinky. To vymyslel Kiyotake, a jako velký fanoušek fotbalu se nechal inspirovat jménem svého oblíbeného fotbalisty, kterým byl samotný Edson Arantes do Nascimento - Pelé. Kiyotake si totiž myslel, že se fotbalista jmenuje Samus Arantes Nascimentos.

Protože se Metroid hráčům líbil, bylo celkem záhy jasné, že vznikne pokračování. To přišlo v roce 1991 (v Evropě a Japonsku byla hra vydána až o rok později) od původního týmu pod názvem Metroid II: Return of Samus, tentokrát ale nikoliv pro domácí NES, ale pro kapesní konzoli Game Boy. Pokračování bylo kvůli výkonu přenosné konzolky technicky skromnější, za což byla při svém vydání mnohdy kritizována, ale konceptuálně odvážnější, navíc přinesla řadu vylepšení hratelnosti i intuitivnější ovládání. Celá hra se točila kolem jediné mise: vyhladit rasu Metroidů na planetě SR388 (ta byla mimochodem pojmenována podle motocyklu Yamaha SR400). Atmosféra byla ještě ponurejší než v jedničce. Minimum hudby, neustálý pocit lovu – tentokrát ale nebyla Samus kořistí, nýbrž predátorem. Zároveň zde Nintendo položilo základy hlubší mytologie světa Metroidu. Hra slavila mezi hráči opět velký úspěch, přičemž v roce 2003 bylo oznámeno, že se jí prodalo 1,72 milionu kopií.

Metroid pokračoval v roce 1994 hrou Super Metroid od studií Intelligent Systems a Nintendo R&D1, která je pro mnoho fanoušků i kritiků dodnes vrcholem celé série. Ve hře se znovu vrátila oblíbená Samus Aran, která cestovala na planetu Zebes, aby zachránila tvora uneseného vůdcem vesmírných pirátů. Hra dokonale pochopila, co dělá Metroid Metroidem: nelineární a zároveň geniální level design, environmentální vyprávění, skvělé souboje s bossy a naprosto ikonická hudba. Super Metroid naučil hráče prakticky číst samotný svět, který sám o sobě vyprávěl příběh. To vše doplněno o výbornou akci, kdy bylo možné poprvé střílet osmi směry, ale také důraz na průzkum na otevřenějších mapách.

Právě tady se zrodil termín „metroidvania“ – subžánr, který dnes definují desítky nezávislých i AAA titulů. Mezi nimi najdete třeba Ori and the Will of the Wisps, Hollow Knight, Bloodstained: Ritual of the Night nebo Blasphemous. Je dobré dodat, že u zrodu žánru metroidvania nebyl Super Metroid sám, ale také u něj byla hra Castlevania: Symphony of the Night od Konami. I proto název vznikl spojením Metroid a Castlevania.

• Zajímavostí je, že na hře Super Metroid pracovalo pouze 15 vývojářů, kterým vývoj zabral zhruba dva roky. Dnes by se na takové hře podílelo několik stovek vývojářů a vývoj by zabral minimálně pět let.

• Do konce roku 2003 se prodalo 1,42 milionu kopií.

Přechod do 3D: Metroid Prime

Fanoušci se doposud se Samus Aran proháněli ve 2D úrovních. Na začátku nového tisíciletí se Nintendo rozhodlo pro risk, a to přetvořit Metroid do plně 3D podoby a z pohledu první osoby. Vybráni byli pro tento nesnadný úkol vývojáři ze studia Retro z texaského Austinu, které získalo pod svá křídla Nintendo. Když ho v roce 2000 navštívil legendární Shigeru Miyamoto, moc se mu nelíbila sci-fi akční hra ze třetí osoby s pracovním názvem Action Adventure, na níž v té době vývojáři pracovali. I proto zavelel, aby hra byla zrušena a místo ní se studio pustilo do vývoje nového 3D Metroidu pro tehdy připravovanou konzoli GameCube, která nakonec nesla název Metroid Prime. Navzdory obavám fanoušků šlo o obrovský úspěch, ať už kvalitou nebo prodeji, protože dlouho šlo o nejprodávanější díl celé série. Prime nebyl klasickou střílečkou, ale především průzkumnou adventurou. Skenování prostředí, pomalé tempo a důraz na atmosféru zachovaly DNA série, jen v jiné perspektivě. Hlavní hrdinkou byla opět Samus, která cestovala na planetu Tallon IV, aby zabránila látky zvané Phazon.

Než se vrhnu dál, zastavím se u dvou her ze série Metroid, které vyšly pro kapesní konzoli Game Boy Advance, a rozhodně by se na ně nemělo zapomínat. První byla Metroid Fusion z roku 2002, která je považována za čtvrtou hlavní hru ze série Metroid, ostatně pracovní název byl Metroid IV. Vzhledem k platformě nepřekvapí, že šlo opět o 2D záležitost zaměřenou na překonávání překážek, akci i řešení hádanek, v níž hlavní hrdinku Samus napadl záhadný parazit X, jenž může napodobovat jiné organizmy. Naštěstí díky vakcíně přežije a následně s ním svede souboj, který vyhraje. Zajímavostí je, že bylo možné propojit hry Metroid Prime a Metroid Fusion pomocí speciálního kabelu GameCube – Game Boy Advance. Díky propojení hráči získali speciální oblek pro Samus v Metroid Prime, zatímco bonusem ve Fusion byl původní Metroid. Druhou hrou pro GameBoy Advance byl Metroid Zero Mission. Nešlo ale o úplnou novinku, ale o remake prvního Metroidu s aktualizovanou grafikou a hratelností, který byl postaven na technologiích z Fusion.

Metroid Prime 2: Echoes v roce 2004 vsadil na temnější tón a výrazně odlišnou strukturu. Zničená planeta Aether, na níž se hra odehrávala a byla domovem rasy známé jako Luminoth, existovala hned ve dvou verzích – světlé a temné – a hráč mezi nimi musel přepínat, aby postupoval dál. Práce s paralelními světy, s níž vývojářům pomohl producent hry The Legend of Zelda: A Link to the Past, nebyla jen designový trik, ale zásadní herní mechanika. Temná Aether byla nehostinná, neustále poškozovala Samus a nutila hráče přemýšlet o pohybu i zdrojích. Echoes byl náročnější než první Prime, víc tlačí na souboje a boss fighty, ale přesto si zachoval průzkum, hádanky i skákací pasáže. Pro část fanoušků jde o nejodvážnější díl trilogie – méně přístupný, ale atmosféricky extrémně silný. Zajímavostí je, že hra neobsahovala pouze skvělou příběhovou kampaň, na níž fanoušci nedají ani dnes dopustit, ale také multiplayerovou část pro čtyři hráče na rozdělené obrazovce. Ta nabídla šest slušných map a dva herní režimy - Deathmatch a Bounty.

V roce 2005 vyšla pro kapesní konzoli Nintendo DS hra Metroid Prime: Pinball. Šlo o celkem slušný spin-off, jenž měl stoly inspirované sérií Metroid Prime, ale nikdy větší díru do světa neudělal a dnes si na něj vzpomenou jen ti největší fanoušci. Mnohem zajímavější byla first-person akce Metroid Prime: Hunters z roku 2006. Ta se odehrávala mezi díly Metroid Prime a Metroid Prime 2: Echoes, přičemž se točila kolem tajemného místa Tetra Galaxy, kde žil kdysi vyspělý národ Alibiků, který po sobě zanechal různé artefakty a další technologie. I proto se začali k místu sjíždět nejrůznější lovci odměn, kteří chtěli moc Alibiků ovládnout, no a mezi nimiž byla i Samus Aran. Hra měla slušnou kampaň, ale také výborný multiplayer pro čtyři hráče, množstvím herních režimů i několika lovci s odlišnými schopnostmi.

Závěr trilogie Metroid Prime vyšel v roce 2007 pod názvem Metroid Prime 3: Corruption na konzoli Nintendo Wii a výrazně využil pohybové ovládání. Hra se odehrávala šest měsíců po druhém dílu, byla akčnější, filmovější a otevřenější než předchozí díly, navíc novinkou bylo, že se odehrávala hned na několika odlišných planetách. Zajímavostí je, že plány na třetí Metroid Prime se docela lišily od finálního produktu. Vývojáři původně plánovali otevřený svět, větší lokace a zároveň chtěli, aby hra běžela v 60 fps. Jenomže následně získali specifikace konzole Nintendo Wii a zjistili, že není dostatečně výkonná pro ambiciózní plány. I proto museli spoustu prvků a částí nakonec vyškrtnout, mezi nimiž byla třeba loď hlavní hrdinky Samus. Vývojáři rovněž zjišťovali, jestli by hru šlo podporovat dodatečným obsahem, ale i z toho nakonec sešlo. Během vývoje pak nastal i spor s Nintendem. Retro totiž plánovalo, že se Samus bude vydávat na mise, aby získala nějaké odměny. Jenomže Nintendo si lovce odměn představovalo jako nesobeckého hrdinu, a ně někoho, kdo dělá svoji práci pro peníze a zisk. Vývojáři z Retra se museli této vizi přizpůsobit.

Na další velký díl nemuseli čekat hráči moc dlouho, protože vyšel v roce 2010. Zatímco doposud série fanoušky spojovala a názor na jednotlivé díly se moc nelišil, to Metroid: Other M od studia Team Ninja rozdělil fanoušky na dva nesmiřitelné tábory a jednoznačně jde o nejkontroverznější díl celé série (nám se třeba líbil a pořád si můžete přečíst naší recenzi). Hra, pro níž chtěli vývojáři navrhnout jednoduché ovládání, aby oslovili co nejvíce hráčů, se odehrávala vůbec poprvé z perspektivy třetí osoby, zaměřovala se na příběh, díky čemuž hlavní hrdinka Samus Aran i mluvila, a akční hratelnost. Hodně hráčům přišlo, že Samus je v novém pojetí jen plochou a nezajímavou postavou, navíc se nelíbil ani snížený důraz na průzkum. Protože hra Metroid: Other M rozdělila fanoušky a nebyla přijata tak kladně, vzala si série Metroid celkem dlouhou pauzu. Až v roce 2016 se objevila hra Metroid Prime: Federation Force od studia Next Level, která byla založena hlavně na multiplayeru a jakési fotbalové minihře. Hra byla ale přijata špatně, fanoušci dokonce sepisovali petice, aby ji Nintendo zrušilo.

Po letech zkoušení návrat do formy

V tu chvíli se zdálo, že je se sérií Metroid konec, ale to se mělo brzy změnit. Nintendo se totiž rozhodlo, že se vrátí ke kořenům značky. Spolutvůrce série Yoshia Sakamota byl ohromen hrou Castlevania: Lords of Shadow – Mirror of Fate, za níž stálo španělské studio MercurySteam, a proto chtěl, aby vytvořilo kompletní remake Metroid II: Return of Samus. Nakonec nešlo jen o obyčejný remake druhého dílu – hra Metroid Samus Returns (naše recenze) kompletně přestavěla původní koncept Metroid II moderní optikou. Nový engine, plynulejší pohyb, protiútokový systém (melee counter) a přepracovaní bossové dali starému příběhu novou dynamiku. Planeta SR388 působila živěji, detailněji a méně abstraktně než v originále. Pro mnoho hráčů šlo o test, zda má klasický 2D Metroid v moderní době ještě místo. Úspěch hry nakonec otevřel cestu k plnohodnotnému pokračování.

Tím byl první Metroid Dread, první plnohodnotný 2D díl po téměř dvaceti letech. A byl to návrat ve velkém stylu. Rychlá, brutální, moderní hra, která ctila tradici a zároveň ji posouvala dál. Nepřátelé E.M.M.I. znovu vrátili do série pocit strachu a bezmoci, zatímco Samus působila silnější a sebevědomější než kdy dřív. Metroid Dread jasně ukázal, že tahle legenda má stále co říct. Více se můžete o hře dozvědět v naší recenzi, kde padla vysoká známka 9/10.

Fanoušci série se dlouho ptali, jestli po dvou 2D dílech není čas se vrátit i do třetího rozměru s plnohodnotným pokračováním Metroid Prime. K vytouženému oznámení nakonec došlo během E3 2017 a šlo o jeden z největších momentů pro fanoušky série. Jenže místo rychlého vydání přišla studená sprcha – v roce 2019 Nintendo oficiálně oznámilo, že vývoj neprobíhá podle představ a projekt se restartuje pod vedením Retro Studios, tedy tvůrců původní trilogie. Ve světě velkých AAA her jde o mimořádně otevřené přiznání problému, které sice zabolelo, ale zároveň vzbudilo respekt. Po letech ticha byla hra znovu představena až v roce 2024 pod názvem Metroid Prime 4: Beyond pro konzole Nintendo Switch a Nintendo Switch 2, no a na konci roku 2025 jsme se dočkali vydání. Velká a možná až hodně přehnaná očekávání fanoušků sice nebyla úplně naplněna, ale o špatnou hru se nejednalo.

„Musím říci, že v první hodině mě Metroid Prime 4: Beyond moc neohromil, a určitě budou i fanoušci, kterým se nebude moc líbit obrovská změna atmosféry, samotného pojetí i přihlouplý marvelovský humor. Když jsem ale začal hrát dál a hra se přede mnou celá otevřela, začal jsem se dobře bavit. A to až tak, že jsem se nemohl od hraní odtrhnout, což se mi první den povedlo až v pozdních nočních hodinách. To se mi u hry už opravdu dlouho nestalo. Mohl za to hlavně svět se skvělým mimozemským designen a nejednou nádhernou scenérií, ale také zábavná hratelnost, která dobře kombinuje akci, řešení logických problémů a průzkum. A jestli se čekání vyplatilo? I když nejde o revoluci v žánru, je to kvalitní akční hra, která stojí za zahrání, ačkoliv chápu, že pro mnohé fanoušky půjde o dosti kontroverzní díl,“ napsali jsme v recenzi s hodnocením 8/10. 

Série Metroid na konzolích Nintendo Switch

Protože v současnosti existují konzole Nintendo Switch a Nintendo Switch 2, určitě stojí za menší rekapitulaci, jaké hry ze série Metroid je možné si na nich zahrát. Pokud chcete do světa Samus naskočit, máte docela dost možností. Samozřejmostí je Metroid Prime 4: Beyond, ale také musíme zmínit výborný remaster prvního Metroid Prime, který si u nás odnesl maximální možné hodnocení. Díky moderní grafice, upravenému ovládání a dalším novinkám jde o skvělou záležitost i dnes. Na obou současných konzolích je dostupný i Metroid Dread, který nabízí výborný zážitek ve 2D. No a díky předplatnému Nintendo Switch Online + Expansion Pack je možné si zahrát klasické díly:

• Metroid (Nintendo Entertainment System)

• Metroid Zero Mission (Game Boy Advance)

• Super Metroid (Super Nintendo Entertainment System)

• Metroid II – Return of Samus (Game Boy)

• Metroid Fusion (Game Boy Advance)

Ačkoliv se zub času na nich už podepsal, pořád jde o skvělé hry, které stojí alespoň za vyzkoušení. A to je zatím vše. Metroid je ale natolik silná značka, že není pochyb, že se s ní budeme setkávat i v dalších třiceti letech. Je jen otázkou, jakou budou mít další hry podobu. Vrátí se Nintendo spíše do 2D prostředí, bude pokračovat ve first-person pohledu nebo připraví plně open-world hru, k níž sklouzával už Metroid Prime 4? Na tuto odpověď si musíme počkat.