Historie herních konzolí (5.)

Nemá ale cenu se tímto systém nikterak detailněji zaobírat. NEC doufal, že si brzkým vydáním zajistí alespoň nějaký úspěch. Ačkoliv byl prezentován jako plně 16-bitový systém, obsahoval pouze 8-bitový procesor. Pouze grafika disponovala 16-bitovým chipem. TurboGrafx-16 byla první konzole v Americe, ke které bylo možno dokoupit CD-ROM mechaniku. Zajímavostí je, že konzole byla balena do obrovských krabic, přičemž 85% bylo zaplněno ochranným materiálem. Nikdy snad nebyla žádná konzole vydávána v takto přemrštěném balení. Ačkoliv her mnoho nebylo, američtí hráči si mohli snadno pořídit japonský software, jelikož zde nebyla žádná regionální ochrana. Právě nedostatek her byl hlavní příčinou neúspěchu a o čtyři roky později už konzole sehnat nešla.

O rok později se objevuje Sega s nástupcem Master Systemu. V Japonsku a Evropě známý pod názvem Mega Drive, v Americe zase jako Sega Genesis. Důvodem, proč není jméno stejné, jsou problémy se zabezpečením legálních práv na jméno Mega Drive. Byl to první pravý 16-bitový herní systém. V jeho nitru byl procesor Motorola 68000, což je sice 32-bitový procesor, ale tenkrát byl posazen na 16-bitové datové sběrnici. Jeho předchůdce, Sega Master System, byl sice úspěšný v Evropě a později i v Brazílii, ale v Americe a Japonsku zklamal. V té době již v arkádách slavil úspěch Sega System 16. Hayao Nakayama, CEO Segy, tenkrát rozhodl, že vytvoří nový systém na podobné architektuře. Finální design byl nakonec použit v arkádových mašinách jako Mega-Tech, Mega-Play a System-C. Jakákoliv hra pro Mega Drive tak mohla být lehce portována.

Prvně se konzole měla jmenovat MK-1601, později se ale Sega rozhodla pro Sega Mega Drive. Tento název měl reprezentovat superioritu a rychlost. Porty arkádových titulů jako Altered Beast, Golden Axe a Ghouls’n Ghosts poskytly rychlý obrázek o síle konzole. Když se v roce 1991 objevil Sonic the Hedgehog, popularita rychle rostla. Nový maskot Segy se rychle dostal do povědomí všech hráčů a jeho sláva se šířila po celém světě. Nutno podotknout, že v době launche Mega Drive byl na trhu stále NES, a tak zprvu Sega bojovala právě s ním. Ačkoliv měla lepší grafiku a zvuk, síla Nintenda byla natolik veliká, že byl Mega Drive v Japonsku od samého začátku ignorován. Nepomohly ani pochvalné zprávy od Famitsu a za první rok se v Japonsku prodalo pouze 400 000 kusů. Byla to poměrně ostrá válka a Sega zkoušela různé riskantní pokusy.

Sega se velmi bála, že bude Mega Drive dalším propadákem, a tak v polovině devadesátých let najala Toma Kalinskeho. Ten toho moc o video herním trhu nevěděl, ale rychle se všemu naučil a obklopil se schopnými lidmi. Vytvořil plán se čtyřmi body: srazit cenu konzole, vytvořit americký tým na vývoj her, které budou speciálně zaměřeny na americký trh, pokračovat a rozšířit agresivní marketingovou kampaň a nahradit bundlované hry novým titulem - Sonicem. Měli ho za blázna, ale Nakayama schválil všechny body. Časopisy vychvalovaly Sonica jako jednu z nejlepších her, které kdy spatřily světlo světa a Sega začala slavit úspěchy. Zákazníci čekající na SNES si radši pořídili Genesis a Nintendo debutovalo s novým strojem proti již zaběhnutému soupeři. Celosvětově se udalo 29 miliónů kusů. Sega Mega Drive si tak uzmula titul nejúspěšnější konzole od Segy a odkaz, který zanechala, přežívá dodnes.

V roce 1990 se především third-party softwarová společnost SNK rozhodla udělat díru do světa s Neo Geo. Nádherně barevná 2D grafika a velmi kvalitní zvuk byly hlavní výsadou tohoto stroje. Existovaly dvě verze systému: AES (domácí verze) a MVS (arkádová verze). Původně měl být systém dostupný pouze na půjčení nebo pro používání v hotelech. Jakmile ale dali zákazníci najevo, že jsou ochotni utratit peníze, SNK rychle začalo systém prodávat normálně. V porovnání s ostatními konzolemi tehdejší doby bylo Neo Geo technicky mnohem vyspělejší. To pomohlo systému přežít nejdéle ze všech konzolí čtvrté generace. Z Neo Geo se stal kult a zásluhu na tom mají především hráči, kteří brzy požadovali nablýskanou 3D grafiku. I poté, co byla zastavena výroba konzole, arkádová verze stále přežívala zejména v Japonsku, kde byla hlavním tahákem série The King of Fighters.

O tom, jak konzole dlouho vydržela, si můžete udělat obrázek sami. Samo SNK vydávalo hry pro Neo Geo až do roku 2004. Poté od podpory upustilo kvůli pirátství. Výroba byla zastavena v roce 1997, ale software pro obě verze byl nadále produkován. V roce 2006 byla vydána hra Last Hope od nezávislého NG: DEV.TEAM, běží na 60 fps a ukazuje schopnosti Neo Geo i 16 let po debutu. Ve hře se dočkáte jak kreslené, tak CG grafiky s efekty všeho druhu. Ačkoliv se tak dá Neo Geo považovat za propadák, zejména kvůli vysoké ceně, kult který se kolem vytvořil je skoro až neuvěřitelný.

21. listopad 1990. Že nevíte, co je to za datum? Právě v tento den byla vydán Super Famicom, jehož design měl opět na starosti Masayuki Uemura. Nebylo nutno čekat několik let na úspěch jako v případě Segy. Během pár hodin bylo prodáno téměř tolik konzolí, co Sega prodávala rok. Super Famicom se prodával jak rohlíky a rychle překonal své rivaly. Nintendo si zajistilo prvenství na Japonském konzolovém trhu. Klíčem k tomuto úspěchu byli zejména third-party vývojáři jako Capcom, Konami, Tecmo, Square, Koei a Enix. O necelý rok později Nintendo vydalo SNES, re-designovanou verzi Super Famicom v Americe. Nabídka launchových titulů nebyla velká. V Japonsku byly k dispozici pouze dvě hry: Super Mario World a F-Zero. V Americe a Evropě byl Super Mario World přibalen ke konzoli a navíc bylo vedle F-Zero k sehnání Pilotwings, SimCity a Gradius III.

Rivalita mezi Nintendem a Segou vyústila v jednu z největších konzolových válek v historii. Sega ukazovala Genesis jako super konzoli a ostrými reklamami útočila na konkurenci s tím, že mají více „dospělých titulů.” V roce 1992 tak byl stav nerozhodný a podíl na trhu měly obě společnosti stejný. Po několik let se žádná konzole nedostala do definitivního vedení. SNES ale nakonec zvítězil a podmanil si Americký 16-bitový trh a jeho popularita se dokonce přenesla i do 32-bitové generace. Během NES éry si Nintendo zajistilo exkluzivní kontrolu nad tituly vydávanými pro jejich systém – museli schvalovat každou hru, omezili third-party vývojáře a hry, které byly vydány pro NES, nesměly být po následující dva roky vydávány jinde. To se ale díky této válce změnilo. Již v roce 1990 začal Acclaim vydávat hry pro obě platformy a během několika let Acclaim následovala většina ostatních vývojářů. Nintendo navíc mělo striktní cenzuru a omezovalo množství násilí ve hrách. U takového Mortal Kombatu to byl velký problém. Zejména díky chybějícímu násilí ve hře se verze pro SNES prodalo 3x méně než té pro Genesis. Když Mortal Kombat, tak brutální.

Zatímco se ostatní společnosti přesouvaly na 32-bitový systém, Nintendo spolu s Rare dokazovali, že SNES své poslední slovo rozhodně ještě neřekl. V listopadu 1994 byl vydán Donkey Kong Country. 3D modely a pre-renderované pozadí tvořily to nejlepší, co kdy bylo na SNESu vytvořeno. Stačilo 45 dní a bylo prodáno 6 100 000 kusů. Nejrychleji prodávaná hra tehdejší doby. Hra tak poslala jasnou zprávu 32-bitovým systémům, že nemají co nabídnout. V roce 1997 Nintendo vydalo poslední first-party hru: Kirby’s Dream Land 3.

Když Philips spolu se Sony vyvinuli nový CD formát, rozhodl se právě Philips, že otestuje svou novou technologii na multimediálním systému, který bude schopný přehrávat audio CD, CDi, CD+G, VCD a karaoke CD. Tento multiplatformní stroj ale tak zmátl veřejnost, že Philips v roce 1992 znovu vydal CDi jako 16-bitovou konzoli. Ani tato reinkarnace nebyla úspěšná, protože byla nasazena vysoká cena a kvalitní hru bylo také zatěžko najít.

Poslední zajímavostí čtvrté generace byla konzole Super A’Can, která byla exkluzivně vydána pouze v Číně v roce 1995. Na první pohled se může zdát, že se díváte na Super Nintendo klon, ale uvnitř se nacházel procesor Motorola 68000, čili to byla spíše taková ultimátní kopie téměř všech systémů čtvrté generace, jelikož ten samý procesor se nacházel jak v Sega Genesis, tak i v Neo Geo. I přesto, že A’can byl výkonný stroj, vybral si špatnou dobu k vydání. V té době se již na trhu začaly objevovat mnohem silnější systémy jako Sony Playstation. Cena navíc také prodejům nepomohla. Vývoj her byl urychlován a vývojáři měli k dispozici pouze uboze zdokumentovaný vývojářský kit. Výrobce Funtech díky slabým výsledkům na trhu ztratil přes 6 miliónů dolarů, což je nejhorší ztráta v historii společnosti.