Dojmy z připravovaných her pro Nintendo Switch

Starlink: Battle for Atlas – Když tuto hru prezentoval na E3 během své konference Ubisoft, moc jsem popravdě nevěděl, co si o ní vlastně myslet. I proto jsem byl rád, že jsem si ji mohl nyní vyzkoušet a získat lepší obrázek o tom, co nejen mě během podzimu čeká. Hra Starlink: Battle for Atlas by se dala označit v základu jako celkem jednoduchá střílečka, která je podobná sérii Star Fox. Popravdě, kdyby se jmenovala Star Fox, asi by mi to moc divné nepřišlo, protože oněch podobností je tu opravdu hodně. Od létání, po možnosti jezdit lodí po planetách či způsobu uhýbání před střely protivníků, až trochu i po obsah. Co ovšem je jedním z taháků, je velký otevřený herní svět. Ten začíná prakticky už ve vesmíru, kde samozřejmě také nechybí souboje s protivníky. Moje mise ovšem nespočívala v létání si ve vesmíru, kde jsem začínal, ale měl jsem se dostat na jednu z planet, kde bylo nutné zlikvidovat obrovskou věž a následně i pavoukovitého bosse, kolem něhož byli další nepřátelé. Celkem standardní náplň mise, ale z čeho jsem měl radost, je skutečnost, že z vesmíru se na planetu dostanete prakticky bez jakéhokoliv nahrávání stejně jako ve hře No Man’s Sky. Stačí se k planetě s misí přiblížit, aby se před vámi začala vykreslovat, a následně jste už letěli nad jejím povrchem. Planety nejsou pochopitelně náhodně generovány jako v No Man’s Sky, což možná považuji i za plus, protože každá tak bude moci mít svůj jedinečný design a atmosféru, přesně tak, jak chtějí vývojáři.

Celkově jsem se u Starlink: Battle for Atlas docela dobře bavil, jedná se o nenáročnou střílečku ve stylu Star Foxe, která si určitě najde své fanoušky. Co ji ovšem trochu posouvá dále a dělá jedinečnou, je skutečnost, že na gamepad je možné umístit speciální plošinku a na ní model lodi. Tu můžete během hraní následně různě modifikovat, třeba o různé druhy zbraní, což se mi hned projevilo v samotné hře. Vše funguje docela dobře, rychle a intuitivně. Jediné, co bude možné trochu překážkou je skutečnost, že v základním balení naleznete jen určité součástky a jednu loď, další budou k dokupování jako je tomu u amiibo nebo Skylanderů. Těžko říci, jestli se toto setká s úspěchem, na to si budeme muset počkat. Pokud byste náhodou hračkám neholdovali, Starlink: Battle for Atlas pořád funguje i bez nich jako jakákoliv jiná hra. Třeba zbraně je možné měnit i bez modelu lodi klasicky přes menu. Model lodi je jen takový bonus, který vás má více spojit se samotnou hrou, což asi nejvíce ocení mladší hráči, pro něž je hra hlavně určena.

Na začátku jsem zmínil, že je Starlink: Battle for Atlas až moc podobný se sérií Star Fox, co se hratelnosti týče. Vývojáři z Ubisoftu ani nezapírají, kde brali inspiraci, navíc se dohodli s Nintendem na propojení obou her v Nintendo Switch verzi. Ta bude jako bonus obsahovat pilota Foxe McClouda a jeho Arwing, ale také speciální rozšíření s exkluzivními misemi. 

Pokémon: Let's Go, Pikachu! a Pokémon: Let's Go, Eevee! – Na velkou RPG hru Pokémon z hlavní série si budeme muset ještě více jak rok počkat. Nintendo ji potvrdilo před několika týdny, ale její vydání není na pořadu dne. Přesto by měli být letos fanoušci potěšeni hrou Pokémon: Let's Go, Pikachu! případně její Eevee edicí. Obě verze se liší primárně v hlavním Pokémonovi. V této hře se ocitnete v regionu Kanto, kde je to jeden Pokémon vedle druhého, stejně tak jejich trenéři, no a na vás bude, abyste se pochopitelně stali tím nejlepším trenérem. Co udělalo na první pohled dojem, je líbivý vizuální styl. Ještě nikdy dříve lépe Pokémon hra nevypadala, vývojáři nešetří ani nejrůznějšími efekty a pěkným nasvícením.

Pokémon: Let's Go, Pikachu! se trochu tváří jako velká hra a další díl hlavní série, ale tím trochu klame, protože herní mechanismy byly značně zjednodušeny a je vidět, že s hrou vývojáři cílí i na mladší publikum. To mi ale pochopitelně nepřijde jako nějaká výtka, je ovšem nutné upozornit, jak na tom hra je. Každopádně, když jsem skočil do hry, mohl jsem se v demu procházet po omezenější lokaci, kde jsem nejprve mohl chytat Pokémony. Když jsem na nějakého narazil, hra se přepnula do speciální arény, kde jsem mohl Pokémona chytit pomocí Poké Ballu. Některé Pokémony je jednoduché chytit, stačí na ně Poké Ball hodit, samozřejmě s dobrým načasováním, jiné je nutné nejprve trochu získat na svoji stranu, třeba když jim dáte nejprve nějaký ten pamlsek. Také hra obsahuje několik druhů Poké Ballů, jak mi bylo ukázáno, takže i na nich by mělo záležet, ale nemohl jsem to během hraní demoverze vyzkoušet.

Hra každopádně není jen o chytání Pokémonů, ale také o soubojích s dalšími trenéry. Když na nějakého narazíte, hra se přepne opět do speciální arény a souboj probíhá pomocí tahů. Opět, souboje jsou hodně zjednodušeny, přesto nabízí i prostor pro určitou taktiku. Pořád třeba musíte přemýšlet, jestli se váš Pokémon hodí do souboje s protivníkovým Pokémonem, a podle toho je nutné se následně zařídit. Když jsem souboj vyhrál, viděl jsem, že se zvedl level u všech vlastněných Pokémonů, které tak bude možné levelovat, aby byli silnější.

Kromě lokace s trenéry a novými Pokémony, které bylo možné chytat, jsem se ještě na malou chvilku dostal do města, kde jsem mohl mluvit s různými lidmi, vylepšovat své Pokémony a také se dostat do speciální arény, kde probíhají souboje či turnaje s ostatními trenéry. To je zhruba vše, co bych mohl ke hře zatím napsat. Pokémon: Let's Go, Pikachu! asi není oním velkým titulem, na který všichni čekají, ale vzhledem ke své líbivému vizuálnímu zpracování a jednoduchému ovládání si dokážu představit, že půjde o další velký hit, který si fanoušci nenechají ujít. Hlavně pro ně je hra ostatně určena. 

To je i vidět na speciální periférii, kterou si budete moci koupit společně s hrou. Jde o speciální Poké Ball Plus. Jen skrze něj je možné hru ovládat, což vás trochu více vtáhne do hry, navíc je možné s Poké Ball Plus jít i ven a mít uvnitř svého oblíbeného Pokémona, který bude vydávat zvuky. Jak mi bylo během akce řečeno, Poké Ball Plus je jen volitelná periférie, pořád je možné hru hrát jen pomocí Joy-Conu, což ostatně mohu i sám potvrdit.

Super Mario Party – Na konzoli od Nintenda pochopitelně nemohou chybět party hry. Během E3 byla oznámena hra Super Mario Party, která vyjde letos během podzimu. Na akci Nintenda nebylo možné si ji přímo vyzkoušet, což je trochu škoda, ale byla nám alespoň puštěna prezentace, takže se mohu podělit o několik prvních dojmů. Pokud jste hráli nějakou předchozí Mario Party hru, budete od první minuty jako doma. Vypadá velmi podobně, ačkoliv vývojáři slibují i nějaké zajímavé novinky a oživení. Vše je ale hlavně o minihrách, kterých bude více jak osmdesát. Některé využívají jen klasicky tlačítka, jiné pohybové ovládání, což dle ukázky fungovalo velmi dobře. Každopádně minihry určené až pro čtyři hráče jsou opět jednoduché, budete v nich třeba opékat na pánvičce kousky masa, případně závodit na dráze či rybařit.  

Zatímco základ moc nepřekvapil, na závěr nám byl ukázán speciální režim Toad’s Rec Room, díky němuž je možné propojit dvě konzole, tedy jejich displeje. Jedna z miniher v tomto módu spočívala v tom, abyste pomocí obou konzolí spojili přesně banány. Musím říci, že tohle na mě udělalo velký dojem, hlavně z toho hlediska, že něco takového funguje po technologické stránce, a musím říci, že skvěle. Miniher v tomto módu bude více, ale je otázka, jak moc budou zábavné, protože mi přišlo, že jsou až příliš jednoduché a dělány maximálně na pár minut hraní. Pokud se ale sejde na nějaké oslavě více konzolí, je možné je díky Super Mario Party využít.

FIFA 19 – Když vyšla v minulém roce FIFA pro konzoli Nintendo Switch, jednalo se o celkem solidní verzi. Na cestách si mohli fanoušci užít doposud nejkomplexnější fotbalovou hru, přesto v ní chyběla řada věcí a prvků z ostatních verzí. Ať už šlo o příběhový režim i nový engine, který se pochopitelně nepodepisuje jen na vizuální stránce, ale také má velký vliv na hratelnost a celkovou atmosféru během zápasů. FIFA 19 na Switch bohužel stále neběží na Frostbite enginu, a co jsem mohl z několika minut hraní vypozorovat, moc se za ten rok neposunula ani hratelnost. Dalo by se tedy říci, že EA tu trochu recykluje, protože posun je na první pohled opravdu minimální. Až jsem si říkal, jestli nehraji loňský ročník. Naštěstí byla přidána alespoň licence na fotbalovou Ligu mistrů, takže si nejprestižnější fotbalovou klubovou soutěž užijete doma i na cestách na konzoli Switch. Je ale pochopitelně otázkou, jestli to bude stačit. Popravdě, zatím jsou dojmy z hraní hry FIFA 19 na konzoli od Nintenda docela rozpačité.

Dragon Ball FighterZ – Během akce Nintenda jsem si mohl vyzkoušet na pár minut i bojovku Dragon Ball FighterZ, která vyjde pro Nintendo Switch koncem září. Jde o klasickou Tag 2D bojovku, v níž si můžete před začátkem zápasu vybrat tři bojovníky, které budete následně během hraní přepínat. Každopádně jsem byl docela mile překvapen, jak hra vypadá na konzoli Nintendo Switch dobře, a navíc jak velmi svižně běží. Jde prakticky o velmi dobrý port z ostatních konzolí, který vypadá podobně a navíc se hraje naprosto stejně, takže pokud jste fanoušci Dragon Ball univerza a máte jen konzoli Switch, s touto verzí zřejmě chybu neuděláte. I když je trochu škoda, že v základu nebudou i všechna doposud vydaná DLCčka, která vyšla pro ostatní verze. Ty bude nutné si dokoupit samostatně. Podle herního vydavatele Bandai Namco budou na eShopu dostupná od prvního dne. 

Super Smash Bros. Ultimate – Nintendo začátkem roku oznámilo přípravu bojovky Super Smash Bros. pro svoji poslední konzoli Nintendo Switch. Když byla tato hra oznámena, každý si myslel, že jde o remaster Wii U dílu nebo jeho menší rozšíření jako třeba u Mario Kart. Jak jsme se ale dozvěděli během E3, jde o kompletně nový díl, který navíc nabídne veškeré bojovníky z dvacetileté historie série, což z něj dělá jeden z největších crossoverů v herní historii. Jen jedna malá vsuvka, první díl pro Nintendo 64 obsahoval 12 bojovníků, tento jich bude obsahovat rovnou 65! Docela nevídané číslo i v rámci bojovek. 

Kolem bojovníků se pochopitelně hra točí, já jsem si v demoverzi vyzkoušel hraní za Linka, mého oblíbeného Solida Snaka nebo Maria, přičemž každý má pochopitelně jiný styl boje, od slabých po silné útoky. Každého hrdinu je navíc možné kosmeticky upravovat před zápasem. K výběru je vždy několik různých oblečků i skinů. U Snaka to byly hlavně kamufláže, u Linka pak několik jeho verzí, i třeba ta inspirovaná hrou The Legend of Zelda: Breath of the Wild. Bojovníků tedy bude ve hře velké množství, několik desítek. Nebudou navíc chybět ani někteří zcela noví, jak jsem se dozvěděl. Mezi nimi je třeba Ridley ze série Metroid nebo Inklingy ze Splatoonu. Vedle bojovníků se pochopitelně rozrostl i počet arén, hned jsem rozpoznal jednu novou v podobě arény inspirované posledním dílem Zeldy. Z dojmů bylo vidět, že každá aréna je opět velmi dobře navržena, navíc se během hraní i mění, což přináší do hraní řadu nečekaných situací, na které je nutné se vždy připravit a následně na ně reagovat.

O obsah Super Smash Bros. Ultimate se tedy fanoušci obávat rozhodně nemusejí. Hra je opravdu obří, má obsahovat kromě velkého množství bojovníků a arén i řadu režimů pro jednoho i více hráčů, dokonce se vrátí i režim pro osm hráčů. Během akce od Nintenda jsem si mohl zahrát hlavně bitvy s ostatními novináři. I když mi bylo několikrát zopakováno, že jde o zcela nový díl, interface i menu jasně vychází z Wii U verze, což ovšem jako problém zase tak nevidím. Zvláště, když se hra hraje, no prostě úžasně. Na začátku je to pochopitelně jeden nekontrolovatelný chaos, ale během několika zápasů jsem se opět naučil základní herní mechanismy, jednotlivá komba i speciální útoky vybraných postav, takže jsem se velmi dobře bavil. Super Smash Bros. Ultimate si tedy pořád udržuje jedinečné kouzlo a hlavně velkou zábavnost, takže se nemohu dočkat, až si ho budu moci užít v plné verzi. Ta vychází bohužel až začátkem prosince, což je asi ta jediná kaňka.

Super Smash Bros. Ultimate jsem si mohl během akce vyzkoušet na různých gamepladech. Jsou pochopitelně podporovány Joy-cony, ale také je možné zapojit Switch Pro Controller případně klasický GameCube gamepad, skrze který se mi hra ovládala asi nejlépe, ačkoliv jsem si na začátku musel zvykat na specifické rozvržení tlačítek.

Monster Hunter Generations Ultimate – Dlouho to vypadalo, že se nový Monster Hunter na konzoli Nintendo Switch v Evropě nepodívá. Capcom několikrát oznámil, že neplánuje lokalizaci pro hru Monster Hunter XX, která je dostupná v Japonsku. Po velkém úspěchu hry Monster Hunter World ovšem svůj postoj změnil a Monster Hunter XX pod názvem Monster Hunter Generations Ultimate vyjde i v Evropě. Hru jsem si mohl vyzkoušet na akci Nintenda, a musím rovnou říci, že jde o docela těžký návrat do minulosti, zvláště po dílu World, který přinesl hromadu změn a nastínil budoucnost značky. Není to jen o vizuálním zpracováním, na němž je vidět, že jde původem o hru pro Nintendo 3DS, ale lehčí zastaralost je vidět i na neustálých nahrávacích obrazovkách, protože tu není jeden velký otevřený svět, ale menší zóny, na pomalejším a ne tolik plynulém pohybu hlavní postavy a vůbec herních mechanismech. Fanoušci tuto na první pohled jasně viditelnou zastaralost asi odpustí, ale pro nováčky, kteří si zahrál jen Monster Hunter World, tato hra zcela jistě nebude. 

Abych ale jen nekritizoval, tak pořád musím říci, že jde o velmi dobrou hru, v níž lovení monster je zábavné, zvláště pokud hrajete s dalšími třemi kamarády. Nechybí mnoho druhů zbraní, různé předměty, které můžete během lovení využívat a ani velké množství nejrůznějších monster, za která si následně můžete vyrábět lepší vybavení. Jde tedy o další obří hru klidně i na několik desítek hodin. Monster Hunter Generations Ultimate vyjde pro Nintendo Switch už během srpna.