Bloodborne: Karetní hra - recenze

Za karetní hrou stojí Eric M. Lang, který je zárukou kvality a později měl na svědomí i nedávno recenzovanou deskovou verzi hry Bloodborne. Kromě toho ho můžete znát díky velmi kvalitnímu Blood Rage, kde se podařilo skloubit skvělé boje a relativně jednoduchá pravidla. Jak se mu tehdy vedlo s Bloodborne na první pokus?

Samotné balení je znatelně střídmější, než tomu bylo u Deskové hry. Najdete tu tři kostky, žetony krve, žeton prvního hráče, speciální žetony trofejí, ukazatele zdraví lovců, 5 hlavních tabulek lovců a zbytek tvoří karty v jednotlivých kategoriích. Těmi jsou katakomby, vylepšení, startovní karty lovce a karty bossů a finálních bossů. Hra je určena třem až pěti hráčům podle popisku by se mělo jednat o kooperativní záležitost. Praxe ovšem ukazuje jistou odchylku, neboť ve hře nakonec zvítězí jen jeden hráč/lovec, a to ten, který má nejvíce ozvěn krve. Vy jakožto lovci máte k dispozici nejrůznější zbraně, kterými můžete porazit příšery a následně i bosse.

Díky možnému srovnání s deskovou variantou mohu prozradit, že karetní hra je mnohem jednodušší varianta, a také přístupnější začínajícím hráčům či fanouškům Bloodborne, kteří se chtějí sem tam pobavit se stejně naladěnými kamarády. Nelze tu hovořit o nějakém konkrétním příběhu, ale karetní hra se inspiruje konkrétním místem z videoherní předlohy. Tím jsou katakomby Kalichu (Chalice Dungeon), které dokázaly potrápit nejednoho hráče a při honbě za platinovou trofejí na ně s hrůzou vzpomínám dodnes.

Princip hry je jednoduchý. V každém kole se snažíte zlikvidovat příšery nebo bosse, kteří se vám postaví do cesty. To probíhá za pomoci karet a vy se je snažíte zlikvidovat úplně nebo jim alespoň, co nejvíce ublížit. Příšera je tak buďto poražena nebo uteče. V případě, že se jí podaří skolit, tak získáte rovnou trofej. Nicméně, za každý zásah do jejího odporného těla či končetiny se vám hromadí určitý počet Ozvěn krve (Blood Echoes). V samotném závěru se pak uskuteční souboj s finálním bossem, kterého určíte už na začátku.

Smrt je neúprosná i zde, ale máte malou možnost se jí vyhnout. Toho lze docílit pomocí karty Lovcův sen. V rámci jednoho kola se tak přesouváte do tohoto dobře známého prostředí, kde získáváte možnost uložit své Ozvěny krve, použít nebo získat akční kartu, získat vylepšení nebo se plně uzdravit. Hra je tak i v tomto hodně o taktice, zda se vyplatí risk a pustit se do boje i s hrozbou ztráty Ozvěn krve nebo se odebrat k odpočinku a vyhnout se tak smrti.

Bloodborne není pouze obyčejná karetní hra. Vyžaduje štěstí na karty, ale také jistý taktický um. Zatímco se snažíte s ostatními lovci zabít monstra (oproti deskové verzi to není tak náročné), tak můžete také komplikovat ostatním lovcům jejich postup tím, že útočíte na ně. Díky tomu hra nabírá novou dynamiku, ale je potřeba tomu dát pár her, než si najdete svůj styl.

Český překlad se vcelku povedl a vychází z toho, co jsem zmiňoval už u Deskové hry. České názvy byly dodány už společností Sony a nešlo s nimi tak hýbat. Ano díváme se na tebe „Metla bestie“. Mimochodem jsme v redakci s Martinem vedli diskuzi na toto téma a shodli se na tom, že překlad „Vlkodlak“ by byl naprosto uspokojující. Tohle se zkrátka Sony příliš nepovedlo a mohla dát vydavateli větší možnosti.

Co se týče komponent, tak ty jsou velmi pěkné, vyjma žetonu prvního hráče. Nejenže ten bývá u většiny deskových a karetních her poněkud zbytečný, ale tady působí dost lacině a mohla tu být nějaká vhodnější miniatura. Zbytek komponent je velmi pěkně zpracován a výborně je vyřešen i insert, do kterého se vše pohodlně vejde, čímž krabice perfektní plní svůj účel.

Z čeho jsem byl v rámci testování vyloženě zklamán, tak je až trestuhodné nevyužití Bloodborne světa. Konkrétně je řeč o finálních bossech. Najdete jich tu totiž jen 5, a to je dle mého názoru zatraceně málo! Vzhledem k tomu, že jsou tu vyjádřeni pouze kartou, tak jich tu mohla být dobrá dvacítka. K dispozici je tak na závěr hry pouze Vikářka Amelia, Micolash, Gerhman, Mergova kojná a Rom. Velká škoda a příliš toto rozhodnutí od autora hry nechápu.

Celkově ovšem mohu karetní hru Bloodborne pochválit za její zpracování a snadnou uchopitelnost. Jen je trochu škoda, že není možné hru hrát pouze ve dvou hráčích. Ta zároveň nepřináší v rámci žánru nic nového, ale na druhou stranu poměrně dobře využívá licenci videoherní předlohy a slouží jako dobrý vstup pro ty, kteří hledají nenáročnou zábavu na dlouhá odpoledne či večery. S partou přátel se jedná o zdařilý herní kousek. Pokud bych měl hodnotit číselně, tak bych hře udělil solidní sedmičku.