Testovaná verze: PlayStation 4

Celá hra se točí okolo party hrdinů, kteří se musí vypořádat s krysími zástupy nepřátel. Na výběr zde máte celkem 5 povolání – trpasličí hraničář, lovec čarodějnic, čaroděj, císařský voják a v neposlední řadě také waywatcher, což je ve své podstatě jakási lučištnice. Každý z nich má samozřejmě k dispozici jiný set zbraní a to jak ty na blízko, tak i na dálku, které přijdou vždy vhod. Je poměrně zajímavé, že pokud byste hledali nějakou hodně podobnou hru, tak je tom nejblíže asi Left 4 Dead od Valve. Ten hlavní rozdíl je samozřejmě nejen ve scenériích obou her, ale také v pojetí boje, protože tato hra sází hodně jak na souboj zblízka ve středověkém stylu na rozdíl od L4D, kde musíte zastřelit všechno pokud možno z té největší vzdálenosti. Osobně se mi tato kopírka docela líbí, ale na druhou stranu mi v ní chybí nějaký ten vyšší cíl, protože člověk přeci jen vnímá jinak, když se hra snaží nějakým způsobem začlenit RPG prvky.

Každá ze zmíněných postav je pevně daná a obsahuje tak celý background, jména, hlasy i jejich hlášky. To má své výhody i nevýhody, přičemž tou hlavní nevýhodou je to, že nemůžete postavy modifikovat. I když popravdě jak se to vezme, protože já osobně mám právě raději, když mám možnost si postavu vybrat tak jako tady a během hry získat dodatečné informace a s postavou se tak víc sžít. Navíc to rovněž znamená, že nemůžete mít ve skupině dvě totožné postavy, což ale za mě není taková hrůza, protože jsem sám odzkoušel 3 postavy a hra za ně mi přišla téměř totožná, což samozřejmě člověka trochu zarazí.

Hlavní kampaň je rozdělena do 13 úrovní, přičemž máte k dispozici 1 úroveň z prologu a následně pak 3 akty. V tomto ohledu hra nabízí skvělé možnosti týmové spolupráce a téměř pohřbívá jakoukoliv možnost sólo hry, protože sami nejspíš upadnete mezi krysí hordu, která vás pozře zaživa. Bez ostatních se tak vůbec nepohnete z místa a v případě vašeho selhání vás nebude mít kdo oživit. Moje první připomínka v tomhle ohledu byla lehká stížnost na čistě MP hru, nicméně zde se vám dostává možnosti hrát s počítačem řízenými spoluhráči, tzv. boty. Ačkoliv jsem tuto možnost zpočátku velmi vítal, tak s postupem času zjišťujete, že všichni boti jsou dost hloupí a na jinou obtížnost než Easy s nimi moc nepochodíte. Po určitém čase tak vlastně zjistíte, že jsou úplně k ničemu a automaticky se budete snažit vyhledávat lidské spoluhráče. Moje zkušenosti však nejsou nijak dobré, protože hledat náhodné spoluhráče je občas nadlidský úkol a čekat, než zaplníte celý 4-členný tým, by mohlo zabrat i půlden. Nejlepší variantou je tak jít do hry rovnou s dalšími kamarády a rovnou začít hrát hru společně. Útok zezadu je zde navíc nedílnou součástí herního mechanismu a celé krysí vojska se vás snaží napadat v podstatě odevšad, což vás nutí k nadměrné ostražitosti. Občas se totiž stane, že vás jednoduše nepřátele zaženou do kouta a vy tak budete odkázáni na vaše nejbližšího spolubojovníka a také celý tým. Abyste navíc jednorázové výpady úplně vypustili z hlavy, tak nám autoři do hry připravili velmi silné krysí assassíny, kteří vás srazí k zemi a ubodají, takže bez krytí jste v podstatě nahraní.

Pokud byste se byť jen okrajově zajímali o hraní hry v single playeru, tak vás musím ještě jednou varovat, protože boti jsou opravdu hloupí a nejen, že nereagují moc dobře na situace, které nastanou, ale navíc se snadno zaseknou téměř o vše v okolním prostředí, nebo prostě nedokáží pochopit, že prostě musí použít schody, protože se sami od sebe jednoduše nevznesou a nepřekonají tak překážku v podobě vyvýšené platformy. Abych pravdu řekl, tak jsem tak hloupé boty ve hře už dlouho neviděl a pokud byste i přes veškeré varování tuto možnost zvažovali, tak si od finálního hodnocení rovnou uberte 2 body.

Během hraní budete muset plnit úkoly, které jsou poměrně jednotvárné a obvykle spočívají v obraně nějakého objektu, vyhození různých objektů do vzduchu a vyčištění si cesty od vše požírajících skavenů. To vše má ovšem jednu malou vadu na kráse. Autoři totiž vsadili na reálie jednoho obrovského města a tak se sice lokace dost mění (ulice, stoky, městské zahrady či čarodějova věž), ale i tak jste celou dobu vystavení pouze krysám, kterých je sice více druhů, ale i tak je to poměrně málo, když si vezmete v potaz celé Warhammer Univerzum. Ačkoliv by se druhy nepřátel dali napočítat téměř na prstech jedné ruky (spíš obou), tak taková krysa s rotačákem je poměrně solidní zážitek a to hlavně pro váš ukazatel zdraví, který se v rámci několika sekund ztenčí na minimum. Bohužel tak ve finále zůstává jakási pachuť z toho, že autoři rozhodně nenabídli zdaleka vše a v tomto ohledu až šeredně zaostali za konkurencí, několik let starou.

Doposud zmíněné věci jsou zajímavé, ale pořád je tu jedno velké ale… a tím je právě obsah. U hry jako je tato, se totiž přímo nabízí možnost přidávat další obsah a to nejen po stránce nových postav či levelů, ale právě také monster a celkově rozšířit prozatím docela omezené možnosti. Těžko tak říct, jak toho autoři využijí a něco pro hráče vytvoří, nebo se na to vykašlou. Přeci jen je v dnešní době DLC vydávání pro tvůrce často výnosnější a mnohdy se jedná o předražené balíčky, které nic neobsahují. Abychom však nekřivdili všem, pořád tady máme hry jako Zaklínač 3 nebo Dark Souls 3, kde za poměrně malou částku dostanete takové množství obsahu, že si budete chrochtat blahem.

Nejlepší částí celé hry je samotný boj, který je opravdu nechutně brutální, zběsilý, divoký a hlavně nikdy nekončící. Neustále se na vás valí nepřátelé, aby se do vás zahryzli a ukousli kus čerstvého masa. O to víc vás dostanete do té správné nálady, když si můžete proklestit cestu pomocí obrovského kladiva, či několika kouzel a roztříštit skavení lebky na padrť v co možná nejkratším čase. Navíc tak ochráníte své nebohé spolubojovníky a to na prvním místě jde. Čím víc se vám totiž v boji daří, tím lepší hodnocení budete na konci mít a zvýšíte si tak při náhodném losu možnost na nějaký ten lepší předmět, vybavení či zbraň. Navíc si můžete dočasně zvýšit sílu či rychlost pomocí speciálních lektvarů a opravdu tak rozpoutat zběsilé peklo, které spálí i ty nejmocnější nepřátele. Skavení krve tak očekávejte opravdu hodně, protože nikoho nezajímá, jestli se dostanete z bodu A do bodu B a přežijete, ale spíše to, zdali jste dokázali zabít i tu poslední krysu, která se vám byť jen kouskem snažila podstrčit svůj názor. Jak již bylo zmíněno, hra je na boji založená a tak je opravdu moc dobře, že tuto část autoři nepodcenili a vše funguje na výbornou, jelikož krysího masa prostě nikdy není dost.

To co jsme v předchozím odstavci načali, byly odměny, které lze získávat a to vždy po každé dokončené úrovni, kde si hodíte 7 kostkami a na základě toho, co hodíte, získáte odměnu. Osobně bytostně nesnáším, když odměny nejsou závislé na vašich schopnost, ale spíš na jakési čiré náhodě… Zdravím třeba Destiny. Samotné grindování, jako například u Final fantasy série nebo jiných MMORPG mi osobně tolik nevadí, ale tady autoři využívají toho, že každá z kostek má 2 strany, které jsou jakoby dobré a 4 strany špatné. Čím víc dobrých stran vám padne, tím lepší předměty získáte a kvalita pak jde rapidně nahoru. Aby to nebylo až tak moc nefér, tak postupně během hry můžete nalézt kostky, které mají hned 3 dobré strany a vaše šance se tak rázem zlepší. To vše umocňují i předměty zvané grimoáry, s nimiž lze dokončit jednotlivé mise a ještě tak navýšit vaše šance na kvalitní odměny. Bohužel je tento systém nedokonalý v případě online hry a nejednou se mi stalo, že vypadl hráč, ke kterému jsme se připojili. To mělo za následek, že jsme zůstali bez odměny, jelikož je hra ukončena a vám tak zůstanou jen oči pro pláč a v duchu přemítáte, proč jste ten čas nevyužili jinak. Hra vás tak na jednu stranu téměř nutí hrát výhradně online, na stranu druhou má však systém odměňování, který dost trpí na běžné online neduhy, jejich šance se ovšem zvyšují s tím, čím delší jsou samotné úrovně. Je tak otázkou proč autoři nezvolili dedikované servery, aby ochránili ostatní hráče před zbytečným znechucením, které odpojení hosta nese.

Grafická stránka a technické provedení hry by se dalo označit za průměrné na dnešní poměry konzolových her, naštěstí je to vše vyváženo naprosto stabilním frameratem 60 fps a tím stabilní myslím opravdu do posledního momentu, protože poklesy se prostě nekonají. Hra navíc odsýpá v poměrně svižném tempu a nepřátelé vás napadají s takovou vervou, že ani nemáte příliš mnoho času obhlížet ony průměrné textury. Atmosféra je navíc doprovázena velmi slušným ozvučením a to hlavně co se týče samotných zvuků, kdy v kanálech už zdálky slyšíte, jak se kanálem řine pískot skavenů, kteří si jdou pro svou masitou odměnu.

V závěru ještě zmíním, že hra obsahuje několik obtížností, které opravdu znamenají velké rozdíly, a hráč má tak do jisté míry pořád nějaký důvod se zlepšovat, i když možností a odměn není tolik jako přímo v MMORPG hrách nebo například nikdy nekončícím Diablu. Hra se ovšem díky obtížnosti dokáže natáhnout na několik desítek hodin, přičemž v základu vám nabízí zhruba 10 hodiny zábavy v rámci starých dobrých (tady ale by se spíše hodilo napsat přihlouplých) botů na obtížnost Easy / Normal. Základní adventure mode je navíc doplněn o režim Last Stand, kde se musíte bránit jednotlivým vlnám nepřátel a vydržet co možná nejdéle. V jednu chvíli mě tento režim bavil víc než ten příběhový, protože zvyšující se obtížnost perfektně otestuje vaše schopnosti a s tím i celého vašeho týmu.

Warhammer: End Times – Vermintide je rubačkou tělem i duší, která sází na prvky kooperace. Ty jsou solidně vyvážené a hra má poměrně slušný spád, takže se vám nestane, že byste se příliš nudili. Bohužel je obsahu docela poskromnu a autoři tak mají dost času na nápravu v rámci DLC, za které si určitě všichni zaplatíme. Pokud tedy máte partu kamarádů a hledáte hru pro 4, tak určitě neváhejte, výsledná známka totiž opravdu reflektuje hru s lidskými spoluhráči a nikoliv boty, kteří hru doslova ubíjejí a snižují výslednou známku až o dva body. Rovněž bych nedoporučoval se spoléhat na cizí hráče, protože ze zkušenosti vím, že jich zatím není příliš a možná byste se plného týmu nikdy nedočkali.