Recenzovaná verze: PlayStation 4

Bylo, nebylo...
Ve hře The Technomancer se ujmete hlavního hrdiny jménem Zachariáš, který se stal, díky prodělání nebezpečné mutace, jedním z pár vyvolených nadlidí-vojáků, kteří patří k řádu Technomancerů, kteří ovládají elektrické výboje a dokážou je efektivně uplatnit v boji proti nepřátelům. Ano v tomto rozhodně autoři ze studia Spiders nebyli zrovna originální a jednoduše sprostě vykradli Geralta z Rivie. Nicméně kopíruje se všude na světě, takže bych jim to neměl vyloženě za zlé, očividně se řídí heslem:"Nevymýšlej něco, co už vymyslel někdo jiný.". Hra vám dovolí upravit vzhled hlavního hrdiny, bohužel už nikoliv pohlaví, to je předem dáno. Jakmile máte Zachariáše vystajlovaného, hra vás trošku neomaleně hodí do světa Marsu, který lidská rasa úspěšně osídlila a už na něm nějaký ten pátek žije.

Jak to tak bývá, na Marsu operuje několik frakcí, mezi kterýma panují napjaté vztahy skrze válečné konflikty, které se na Marsu odehrály a vy se stanete tím tahounem, který rozhodne o tom jak, vše dopadne. Nebudu příběh spoilerovat, myslím, že toto nastínění bohatě stačí. Co mohu rozhodně napsat je fakt, že hlavní dějová linka se ve hře vcelku povedla a docela často vám bude dávat na výběr jak se zachovat a ke které frakci se přiklonit, což bude mít vliv na to, kdo s vámi bude kámoš a kdo se na vás naopak bude dívat skrze prsty. Samozřejmě se příběh bude krásně větvit do jednoho z více možných zakončení. S tím souvisí i systém karmy a oblíbenosti u různých frakcí, který překvapivě dobře funguje, což se například nedá úplně říci u posledního Falloutu, takže se zde hodí autory pochválit za obstojnou hlavní náplň hry, i když to není úplně na jedničku a to hlavně díky povaze některých úkolů, které ze Zacha (má moc dlouhý jméno) občas dělají spíše pošťáka, než nadčlověka.

Stejný problém platí u bočních úkolů, které se snaží o originální náplň, což je fajn, ale trošku je pak sráží samotné provedení. Samozřejmě nemůžete čekat epické boční mise, které by svým obsahem vystačily na celou hlavní linku u jiných her, jako tomu bylo v případě Zaklínače. Na to bohužel očividně neměli autoři čas ani rozpočet. Na druhou stranu celkem svěže působily některé úkoly, které bylo možné provést jen v určitý čas (ve hře se střídá den a noc) nebo jste na ně měli jen omezený čas pro úspěšné splnění. Co bohužel hodně srazilo můj zážitek z hraní byly technické problémy typu – hra vám ukazuje, že máte jít někam (výkřičník na mapě) a on tam nikdo není a ani nebude a pokud jste v rozhovoru úplně nezachytili co přesně udělat, abyste si sami vydedukovali kam vlastně jít, tak jste v háji a můžete tak leda guuglovat danou misi. Tyto situace mi po čas hraní nastaly hned několikrát, což jen naprosto neakceptovatelný nedostatek a doufám, že autoři již makají na nějaké opravné záplatě. Zde trošku Technomancer doplácí na jeho složitost vzhledem k různým scénářům, čekal jsem technické problémy (jako u každého většího RPG), ale toto bylo moc i na mě. Dalším problémem je popis úkolu, chybí zde větší rozepsání toho, co máte udělat. Úkoly jsou jen hodně heslovitě popsány, kdyby to bylo více rozepsáno jako v jiných RPG, člověk by si toho dost odvodil i bez funkční mapy a hlavně bych si občas rád připomenul, proč to vlastně dělám, když se ke hře vrátím po delší odmlce. Zde je rozhodně prostor pro zlepšení.

Po nějakém čase hraní k sobě dostanete parťáky do bojů, o jejich možnostech v boji se rozepíši níže. Musím říct, že některé postavy jsem si docela oblíbil, navíc každá má svůj příběh a po čase hraní s nimi můžete budovat vztah a samozřejmě budete moci rozvinout jejich story a udělat pro ně různé mise, které vám oplatí jejich vyšší loajalitou, kterou pak budete moci využít zase vy. Sem tam i komentují aktuální dění ve hře v souvislosti s tím jak se rozhodujete. V tomto hra šlape dobře a připomíná mi trošku Dragon Age, protože každá postava vnáší do děje svůj pohled na věc. Co se týče délky hry, hlavní mise vystačí na cca 20+ hodin a s poctivým plněním bočních úkolů se dostanete na několik desítek hodin, což je slušná nálož.

RPG jak bič!
Nastínění příběhu máme za sebou, vrhneme se tedy na herní mechanizmy a gameplay. Technomancer je koridorové RPG v otevřeném světě. Hrajete tedy na větších koridorových mapách, po kterých se povětšinu času můžete volně v rámci různých cestiček pohybovat. Tento styl hraní mi osobně nějak nevadil, mapy jsou kolikrát docela rozlehlé, takže je co objevovat. Co mi naopak vadilo, byl celkový počet lokací, kterých ve hře není mnoho a tak se často stane, že v rámci různých misí budete navštěvovat stále ty stejné lokace, což by mi také až tak nevadilo, nicméně hlavně v městských lokacích na mě hra nepůsobila tou správnou atmosférou, ale o tom se rozepíši v odstavci o audiovizuálu. Rovněž samotný level design mohl být nápaditější.

Samozřejmě velkou část herní doby strávíte bojem, což naštěstí v případě Technomancer, není vůbec na škodu, protože se bojové prvky povedly. Ze začátku to bude trošku matoucí, ale rychle vám přejde do krve systém tří odlišných stylů boje, kde má každý své pro a proti. Máme zde bojovou tyč, která umí zasáhnout více protivníků kolem sebe a postava s ní uskakuje efektivními otočkami, dále je zde kombinace menší šavle a zbraně, kterou jsem osobně ctil nejvíce, protože nabízí kompromis mezi slušným zraněním a možností zasahovat soupeře na dálku, čímž je často takticky zabavíte a přitom stále máte možnost uhýbat v podobě rychlých kotoulů. Poslední styl boje je jakýsi cyberpunk palcát se štítem v ruce, jak asi tušíte, tento styl boje je pomalý, ale s vyšší mírou zranění vašich nepřátel, navíc štít drtivou většinu útoku odrazí. Každý styl boje se hodí na jiné typy a počty nepřátel, ale osobně jsem si oblíbil nejvíce šavli + zbraň a v těsném závěsu za ním palcát + štít. Zach má navíc jakožto Technomancer schopnosti v podobě elektrických šoků, po čase hrání i různých útoků nebo speciálního štítu. Tyto vlastnosti se rozhodně vyplatí rozvíjet, protože vám opět dávají možnost útoku z bezpečné vzdálenosti a v případě štítu i nějakou tu ochranu navíc. Ve hře rovněž najdete nespočet zbraní a brnění, které můžete i dále jednoduše vylepšovat u speciálních stolů a které můžete volně přidávat i do inventáře vašich parťáků (pokud daný předmět parťák podporuje).

Ono boje celkově jsou v Technomancer celkem těžké, a to i na střední obtížnost. Prakticky stačí, abyste dostali 3-4 dobře mířené rány a je po vás, což nutí člověka v boji taktizovat. Co hodně cením, je fakt, že postava vás v 90% případů poslouchá na slovo a pokud započnete útok, ale vidíte, že nepřítel vás praští rychleji, můžete daný útok hned přerušit úhybným manévrem, což mi přijde jako fér prvek a pokud umřete, ve velké míře si za to budete moci jenom vy sami díky pomalým reflexům.

Umělá inteligence nepřátel moc rozumu nepobrala, na druhou stranu to zde nevidím vyloženě jako nedostatek. Vždy se vás snaží obklíčit a klidně na vás zaútočí všichni naráz, na druhou stranu celkem logicky jdou i po vašich parťácích (vzhledem k jejich poloze na bojišti), takže nejsou primárně zaměření jenom na vás, což opět dává prostor k taktizování. Svojí roli tedy plní dobře. Co mi trošku vadí, je málo druhů nepřátel se kterýma se ve hře potkáte, na druhou stranu na každého platí trošku jiná taktika a jejich design a útoky jsou povedené. Dojde i na boje s většími bossy, které většinou budete prostě muset umlátit. Paradoxně mi přišly těžší spíše klasické souboje, jak ty bossácké.

Co se týče vašich parťáků, ti moc inteligence nepobrali. Ve hře se nabízí možnost během hraní zpomalit hru a v klidu si zvolit taktiku parťáků. Ta je jednoduchá. Buď útočí, nebo se kryjí. Po čase hraní jsem zjistil, že nemá cenu jim navolit útoky, protože to vedlo často k jejich rychlé smrti. Lepší taktika byla říct jim ať se kryjí a tím pádem více vydrží, sem tam i zaútočí, ale hlavně odlákají na sebe soupeře, které vy můžete překvapit zezadu a ulehčit si tak souboje.

Hra rovněž obsahuje i jednoduchý stealth režim, ale nečekejte žádného Solid Snaka v krabici. Stealth je hodně prostý a spíše slouží jako zlehčení boje, který bude následovat. Hra vám nedá moc možností, kdy se kolem nepřátel proplížit, spíše vám umožní dostat se do zad jednoho z nich a významně mu ubrat část života díky stealth útoku, což samozřejmě odstartuje fight. Na druhou stranu stále lepší nějaký stealth, než vůbec žádný (zdravím Geralta, kteréj ten hřbet prostě neohne). Škoda, že ho autoři nevyužili ve hře více.

Pokud přejdu k samotnému vylepšování postavy, najdete zde vše, co byste v RPG čekali. Můžete vylepšovat jednotlivé styly boje, schopnosti Technomancera, atributy ve smyslu síly, rychlosti atd. a také budete rozdělovat bodíky na talenty ve smyslu otevírání zámků, charisma atd.. Za pohyb v menu a mapě musím autory pochválit, protože narozdíl od Zaklínače, zde je všechno rychlé a přehledné. Hned vidíte které vybavení je statisticky nejlepší, rychle přepnete na jiné postavy a jednoduše zde netrávíte více času, než je zdrávo, což je častým problémem jak posledního Falloutu, tak Zaklínače. Takto by to prostě mělo vypadat.

Na audiovizuál nebyl budget (a herci)
Okej, jestli mi něco vyloženě vadilo, tak než samotná grafika tak hlavně ozvučení a animace NPC. Hudba působí retro dojmem sci-fi z 90.let. Což oto, PS4 má naštěstí onen vynález jménem Spotify, takže jsem velice rychle naladil nějaké nalámané beaty v podobě dubstep a dnb, které do ponuré nálady, která panuje na Marsu sedlo – problem solved. Co už ovšem Spotify nenapraví je ozvučení jednotlivých postav a jejich animace. Nic nekazí atmosféru tak, jako cyberpunk prodavač na trhu, který mává zběsile rukama, jako kdyby byl po mozkové obrně, a přitom před ním nikdo nestojí a hlavně ani nic neříká, prostě jen gestikuluje do prázdna jak retard a hráč si má asi domyslet tu omáčku kolem. A to je prostě špatně. Říkejte mi třeba detailista ale tyto momenty, kterých je ve hře hodně, prostě kazí celkový dojem z prezentace hry a sráží atmosféru do bodu mrazu. Samozřejmě problémem je i grafika, za kterou by se trošku zastyděla i ps3. Jak už jsem napsal výše, často se budete vracet do již navštívených lokacích, což by mi ani tak nevadilo, kdyby měli tu správnou atmosféru, ale v tomto hra zklamala, prostě to tam není. Je to nemasné, neslané. Navíc některé části měst působí prázdně a mrtvě. NPC jen tak postávají, nikam nechodí, nic moc nedělají a když už dělají, působí to jak pantomima – bez ozvučení, bez emocí, bez atmosféry. Škoda, toto není až tak o grafice, jako spíše o doladění toho co není na první pohled vidět, ale dělá strašně moc. Zde by měli autoři s kopírováním Zaklínače přidat, a to hodně.

Dlouho jsem se rozmýšlel jakou známku The Technomancer udělit. Na jednu stranu tu máme, zajímavé souboje, slušně rozvětvenou kampaň, která nabízí dostatek obsahu a vybízí k opakovanému hraní. Na straně druhé hru sráží slabý audiovizuál, některé ne úplně dotažené herní mechanizmy a horší level design. Pokud máte dohraného Zaklínače a Fallouta se všemi DLC a jste fanda RPG, pak doporučuji zvážit koupi The Technomancer, ale pokud máte ve dvou zmiňovaných hrách resty, rozhodně budou lepší volbou vašich našetřených peněz. The Technomancer je lehce nadprůměrné RPG, které fandy žánru neurazí, ale zřejmě ani nějak extra nenadchne.