Konzolista.cz

The Legend of Zelda: Skyward Sword

recenzeneděle 4. prosince 2011Lukáš Kunce
Hlavní obrázek článku: The Legend of Zelda: Skyward Sword
Jo! Konečně! Asi takhle nějak zněly reakce na oznámení dalšího přírůstku do velmi obsáhlé série Legend of Zelda. Je vůbec potřeba sérii nějak představovat? Fakt by se na světě našel někdo, kdo by se aspoň jednou jedinkrát neponořil do magického univerza, jehož ikonami jsou zelenáč Link a pohádková princezna Zelda? Je možné, aby se do srdce některého ze skutečných hráčů nezaryla veledůležitá série, která s námi roste už rovné čtvrtstoletí? Správně, není. A kdyby se náhodou našlo nějaké unikátní stvoření ze světa nemožného, pak je vhodný čas si Zeldu konečně zařadit do škatulky "výplody geniality". Jako jedna z posledních velkých her letošního roku totiž dorazil dlouho očekávaný Skyward Sword a laťka, kterou pro příští díly nasadil, se zdá být lehce mimo realitu.
Pravda, už je to pěkných pět let, co jsme v kůži hlavního protagonisty celé série, Linka, prožili poslední plnohodnotné a zároveň již neokounané dobrodružství. Tehdy to byla launchová Twilight Princess, která si kromě Wiička osedlala i do důchodů odcházející GameCube. Nepřekvapivě si pak hra odnesla samá nejvyšší hodnocení, přesně tak, jak jsme u Zeldy zvyklí. Za další tři roky se na trh dostaly dva díly pro Nintendo DS a letošnímu hitu předcházely 3D předělávka Ocarina of Time a přenosná edice Four Swords. Zraky všech fajnšmekrů se ale ubíraly jen jedním směrem – ke hře, jejíž symbolem je "Nebeský meč". A asi není čemu se divit. Nové dobrodružství začíná docela nevinně, hlavní hrdina se po nepříliš příjemném snu probouzí v den tzv. "Wing Ceremony", v němž má sehrát jednu z hlavních rolí. Ještě před tím se ale Link musí vypořádat s jedním nehezkým problémem a především hráč si projde osvojováním základních ovládacích prvků. Mé první krůčky a skoky doopravdy byly někde na úrovni ročního dítěte, na čemž měl mimo mé nešikovnosti podíl i můj velký nepřítel, nunchuk. Prostě nemám rád to n-úhelníkové provedení analogu, přestože to má fungovat jako zjednodušení pro míření do jednotlivých směrů, mně to vadí a často mate. Hráči, kteří jiný gamepad nepoužívají, s tím jistě problém mít nebudou, ale pro ostatní to může být podobně nepříjemné, jako to zpočátku bylo pro mne. Tím ale první komplikace nekončí, ke slovu se dostane také nedokonalá kamera, kterou prakticky nelze natáčet, což je v situacích, kdy potřebujete něco přeskočit nebo hodit, dost nepraktické. A tím kritika nekončí. Asi opět půjde o můj osobní a dost subjektivní pocit, ale od teď vážně nesnáším začátky japonských her! Fakt nevím, jak dnes někdo může vydržet předlouhé desítky minut těch nejsladších a extrémně infantilních dialogů. Dobře, proti gustu... Ale proč v roce 2011 musím podřimovat u němých rozhovorů? V pořádku, vezmu v potaz kapacitní limity média pro Wii, ale to by aspoň ty nejdůležitější pasáže nemohly mít dabing? Třeba to někteří berou jako tradici, ale já, obyčejný hráč, nepříliš poznamenaný zeldománií, jsem v těchto situacích vážně měl chuť hru vypnout, a to asi není dobře. Leč to může znít poněkud přehnaně, nedivil bych se, kdyby Zelďák-nováček měl po první hodince "hraní" chuť krabičku včetně disku založit někam daleko, daleko od konzole. Ha, a teď se možná divíte, proč o pár řádků níž svítí desátá hvězdička. Vždyť první odstavce jsou plné negativismů a klad by jeden pohledal. Takže o co tady jde? Copak to nakonec není tak zlé, jak to z těchto řádků vypadá? To je ta hra nakonec tak skvělá, že se všechny ty špatnosti dají přehlédout? Ona je dokonce tak senzační, že to veškeré ošklivě znějící zápory absolutně anuluje?Desítku si přece zaslouží jen dokonalé hry!... Přesně tak, dokonalé hry. Hry, které člověk hraje, ne pouze sleduje. Záležitosti bez nedůležitého a rušivého pozlátka. Věci, které si cestu na nejvyšší příčky prodejnosti vybojují i bez blbých keců vydavatelů a vývojářů. A právě Skyward Sword k nim nepochybně patří. Svět, po kterém budete dlouhé hodiny bloudit, se na první pohled zdá být úplně originální. Zkušení matadoři, kteří se zemí Hyrule a jejími odnožemi prohánější už nějaký ten rok ale po chvíli zjistí, že vlastně jsou doma. K tomu dopomůžou především staré známé pojmy a mnohé odkazy na zeldovskou mytologii. Například na pověstné stvořitelky světa, Farore, Nayru a Din, zde v určité situaci rovněž narazíte, ale víc nechci prozradit. Připravil bych vás totiž o ten velice příjemný pocit z objevení něčeho dávno známého a to by u Skyward Swordu, při kterém mnozí doslova potí nostalgii, bylo hloupé. No a v neposlední řadě tu je samozřejmě samotná Zelda, zelená kombinéza a legendární meč. Nebeské souostroví Skyloft, kde celý příběh začíná, je takovou maminkou po celou dobu hraní. Vždy, když je potřeba, se hráč může uchýlit k úprku domů, tedy za předpokladu, že má po ruce některou z ptačích soch, které slouží také k ukládání pozic. Na místním trhu se za férové množství chechtáků dá sehnat spousta užitečností – různé lektvary, munice, štíty, ba dokonce peněženky a síťky na chytání brouků. Jeden z obchodníku je navíc ochoten vám za nízký obnos peněz, avšak nelichotivé množství surovin, vylepšit rozličné součásti výbavy, ať už jde o prak, luk nebo právě některý ze štítů. Ti, kteří se neradi otravují s hádankami nebo jednoduše neví, co mají dělat, mohou sáhnout po službách místního věštce, jenž za deset rupií vyleští svou kouli a velmi přesně vylíčí, jak by měl vypadat váš další postup hrou. Hlavním průvodcem a vlastně jediným přítelem na osamělých poutích se později stane Fi, duše s neutuchající zálibou v procentech, vzhledem k její dějové důležitosti ale nechci dále specifikovat. Nechybí ani několik otravů, kteří se budou snažit vás zdržovat při plnění hlavního úkolu tím, že vám zadají nějaký vedlejší. Narozdíl od mnoha jiných her jsou tu vedlejší úkoly převážně nepodstatné a v porovnání se záchranou Zeldy vyloženě zanedbatelné, to i přes skutečnost, že přináší velice lákavé odměny. Kolem hlavního ostrova Skyloftu se vznáší několik menších ostrůvků, na kterých se obvykle nachází "jen" truhly. Jsou to ale velmi vzácné truhly, k jejichž odemčení je potřeba po světě hledat "božské kostky", ale odměna, která se v oněch truhlách skrývá, je přinejmenším potěšující. Na všechna místa v nebeském světě se dostanete za asistence svého věrného Loftwinga, velkého červeného ptáka s ošklivým zobákem. Povrch planety, po které se po většinu herní doby budete pohybovat, je rozdělen do tří různých biomů – malebné lesy střídá okolí činné sopky a trojici uzavírá vyprahlá poušť. Každá z lokací má svůj osobní zápach, původ a historii (nejzajímavější je jednoznačně poušť), důležitá místa jsou snadno zapamatovatelná a to samé platí i o různých cestičkách. Design otevřených plání je skvělý, přináší tu správnou volnost a zároveň nenechá hráče příliš dlouho bloudit. Co mě vážně oslnilo a nechalo chviličku tupě civět, jsou bezkonkurenční dungeony. Jejich rozlehlost a komplexnost, které se misí s naprosto logickým a intuitivním řešením veškerých překážek, je fascinující. Něco tak dokonale promyšleného jsem viděl poprvé a mám takový neblahý pocit, že jsem se nechal snadno rozmlsat. Ale jak by taky ne, když každý další dungeon je lepší a lepší! Není problém v jednom chrámu strávit nějaké tři hodinky, což je docela fajn, když zvážím, že mnohé dnešní střílečky mají podobně dlouhou celkovou herní dobu. Přestože by místní fauna mohla být o něco různorodější, rozhodně neurazí. Nejčastějšími nepřáteli jsou různobarevní bokoblini, slizáci a netopýři, z nichž žádný nezpůsobí výrazné potíže. Mé arachnofobní já příliš nepotěšila přítomnost odporných osminožců, naopak jsem rád potkával zástupce třídy Lizalfos, kteří rozhodně patří k těm nejtužším soupeřům. Velmi nepříjemní jsou také pouštní plži Ampilus, kteří se při prvních chvilkách na poušti stali hlavním znechucovadlem. Z těch přátelštějších jsem si oblíbil plaché skoroptáčky Kikwi a pracovité, občas přidrzlé, roboty, ale ono moc na výběr vlastně není. Všichni jsme byli neuvěřitelně zvědaví na to, jak se Nintendo popere s celkovým ovládáním. Když bylo oznámeno, že hra je postavená na Wii Motion Plus, úroveň zvědavosti se ještě dvakrát zvýšila. Výsledek je fe-no-me-nál-ní. Troufnu si napsat, že hra s lepším pohybovým ovládáním neexistuje a abych řekl úplnou pravdu, měl jsem po celou dobu hraní pocit, že pohybová technologie se sérií táhne už od úplného začátku, celkově to působí velmi přirozeně. Nikdy nenastala situace, kdy bych místo pohybu raději jen mačkal některé tlačítko a vůbec si neumím představit, že bych ještě někdy měl hrát Zeldu bez Wiimotu. To ale neznamená, že není prostor ke zlepšování. Občas (jednou za hodinu, dvě) se stane, že se WM+ totálně rozhodí a je potřeba jej znovu zkalibrovat. To sice nepůsobí žádnou velkou obtíž, ale rozhodně to není plus. Stejně tak jsem měl občas problém s tím, že se splašil nunchuk a Link se neustále pohyboval jedním směrem, dokud jsem samotný ovladač neodpojil. Takřka všechny ovládací prvky mi byly okamžitě alespoň trošku povědomé, což má své odůvodnění. Dle slov samotných tvůrců hry se k využití WM+ odhodlali díky Wii Sports Resort a na hře je to hodně znát. Připomněl jsem si tak například lukostřelbu, ovšem v mnohem zajímavější a především zábavnější formě. Pro představu vysvětlím – nunchuk se rázem promění v lůžko tětivy, Wiimote v držadlo a najednou si hráč připadá jako skutečný lukostřelec. No, dobře, zas tak věrohodné to není, ale přílišný realismus by byl pouze rušivý. Jako opozici uvedu druhý příklad, letání. Ovladač reprezentuje osu daného stvoření a jeho naklánění je velice přesně kopírováno přímo do hry. Při létání s Loftwingem je potřeba simulovat i funkci křídel, a to pomocí mavání ovladačem. Rázem mi to přišlo mnohem přirozenější, než jen hýbat dvěma pákami. A pak, že motion ovládání nemá budoucnost! Velice podstatný časový úsek je vyhrazen samozřejmě soubojům, ty jsou povětšinou skvělé. V mnoha situacích se skutečně zdá, že má člověk v ruce mocný meč a v té druhé dřímá nezdolný štít. Právě štít mi ale přijde až příliš nevyužitý, za tu dlouhou dobu, kterou jsem se hrou strávil, jsem štít využil jen párkrát, v 99% střetů sloužil jen jako ozdoba. Pravděpodobně se hráči různí herním stylem, já boje řešil způsobem "řež a uteč", ale jistě se najdou tací, kteří ve štítu najdou druhého nejlepšího kamaráda. Přestože jsem tento fakt chtěl původně zkritizovat, je to vlastně super. Hráč není násilně nucen ke striktně daným pravidlům, má možnost si částečně vybrat, jak se s nepřáteli popere. Záměrně píšu "částečně". Většina soubojů je založena na tom, že se soupěr v jednom či více směrech kryje a odhalena zůstává třeba jen jedna slabina, kterou je potřeba zasáhnout. To je potřeba si osvojit, protože tomu se nelze vyhnout. Jestli jsem napsal, že mě dungeony oslnily, tak nevím, jaké slovo použít pro boss fighty. Jo, vlastně vím. "Nejlepší". Obvykle se ve těším, jak si z kobky odnesu nějaký super poklad, ale tentokrát ne. Tady jsem se těšil na střet s bossem, protože důraz, jenž je na monumentálnost a zároveň smysluplnost kladen, je nevídaný. Ať už bojujete s přerostlým štírem nebo s koloktálním mechem, pokaždé si z boje odnesete příjemný pocit úspěchu a uspokojení. Celé to znovu vylepšuje perfektní balanc obtížnosti, kdy si hra zachovává přístupnost a zároveň nabízí dostatečnou výzvu. Jedna věc mi ale opět nejde do hlavy – proč dělá kostlivec mnohem větší potíže, než dvacetimetrová příšera z podsvětí? Každopádně, ačkoliv se některé boss fighty mohou zdát snažší, než by tomu mohlo být, nijak to nekazí dobrý dojem z vysoce kvalitního a důmyslného zpracování všech bojových sekvencí, při kterých se do hry dostane každý předmět a ovládací prvek. Při souboji se zmíněným štírem je potřeba odfoukávat písek, aby se ta pavoukovitá mrcha vynořila a vy jí mohli vypíchnout oči!! Jednookému chobotnatci pak bez lítosti usekat chapadla a prostřelit šípem oko! Pardon. Že jsem se nechal unést? Asi. A jak by se by někdo mohl divit. Vždyť jde zástupce téměř vyhynulé čeledi poctivých her! To dokazuje i umělecké vizuální zpracování, které přinejmenším na Wiičku nemá konkurenci, s výjimkou Super Mario Galaxy. Velice mě zaujal efekt, kdy objekty v dáli mění své jasné tvary a obrysy do takové vodovkové stylizace. Jen to tak přidává na té kouzelné atmosféře, kterou předchozí díl tak úplně neoplýval. Obecně se dá říct, že jde o rozumný mix Wind Wakera a Twilight Princess, kdy z prvního jmenovaného si bere pestrou barevnou paletu a uměleckou nadsázku, zatímco z druhé jmenované přináší alespoň částečně realistický základ. V konečném důsledku vzniká nejhezčí hra pro současné Nintendo, ale poněkolikáté se budu opakovat – chci vysoké rozlišení. Zubatost a neostrost mnoha detailů místy prostě ruší, to především v různých cutscénách, kdy se člověk soustředí jen a pouze na důkladné sledování obrazu. Na druhou stranu, limit konzole byl pravděpodobně dosažen. Podobně skvělá je i hudba, jejíž kvalitu si znovu pohlídal fenomenální Koji Kondo. Neodvážím si tvrdit, že se zdejší skladby stanou podobně legendárními, jako mnohé předchozí, ale jak se dalo předpokládat, každá skladba skvěle vystihuje atmosféru jednotlivých lokací, ať už jde o nějakou ponurou oblast, kde je prakticky mrtvo, nebo samotný Skyloft. Nechybí ani mnohé klasické zeldovské zvuky, třeba fanfára, která oslavuje získání předmětu, dokonce se setkáte i s malým pošťouchnutím v podobě kousíčku z nejznámější zeldovské skladby. The Legend of Zelda: Skyward Sword opravdu míří do nebeských výšin. Přestože je Wii už téměř mrtvou platformou, čímž už se netají ani samotné Nintendo, Skyward Sword se bez jakýchkoliv ostychů může hrdě zařadit do Top 5 letošního roku a nedivil bych se, kdyby se hra dostala do ještě užšího výběru. Unikátní kombinací velice neobyčejně koncipovaného akčního dobrodružství a řešení hádanek mě osobně dostala na lopatky, ještě než jsem se stihl zvednout mě dokázala očarovat svou ohromující stylizací a tohle celé zeldolové opojení trvalo úctyhodných 35 hodin. Umělecké dílo, jenž je nabité akcí a nenabízí hluchá místa, je v dnešní době prohnilého herního průmyslu doslova božským zjevením, na zem mě ale opět vrací fakt, že na něco podobného budeme muset čekat třeba dalších pět let. Takže příště už na Wii U, Linku.
REKLAMA

Tvoje reakce na článek

Načítání...
Pro hodnocení článku se musíte přihlásit

Galerie

Komentáře (28)

Přidejte svůj názor do diskuze!
Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.
VulcanR
VulcanR #Trogári

Ked si len teraz ziskal harfu nie si ani v polovici a ak si nerobil sidequesty 10-20 hodin si este pridaj. A budes prekvapeny, ale tie "terciky" nie su pre luk, tiez som si to myslel, ale su pre iny item. [s6]

Takyhto zazitkov zo starej skoly budes mat s Wii hrami este kopu, urcite vyskusaj napr. Metroid Prime Trilogy alebo predchadzajucu Zeldu - Twilight Princess.

stillalive

Už mam nahráno 24 hodin a hra mně neskutečně baví. Zrovna jsem dostal tu harfu a doufám že hra bude ještě jednou tak dlouhá. Chci si to užívat ještě dlouho. Zatím jsem neměl žádný výraznější zákys, ale hra je místama opravdu těžká, ale stále je to na hranici kdy si dokážu celkem rychle poradit jak dál. Těší mně, že je to zase taková ta stará škola bez nápověd, bez vedení za ručičku. Perfektní je ten level design a ovládání. Právě to ovládání mně u Wii hrozně baví a tahle hra využívá možnosti pohybového ovládání perfektně. Občas to chce překalibrovat, ale jinak vše funguje jak má. Zatím stále zjišťuju nové věci. Ještě jsem neplnil žádný nepovinný úkol. Ani nevím jak je aktivovat a jak plnit, tak že na vše snad brzy příjdu. Hrozně mně baví Bossovské souboje. Ty jsou promakané a každý je orginál. Chvíli mi trvalo než jsem přišel na to, jak vypudit toho škorpiona z písku. Ťešim se až dostanu luk a začnu se vracet na místa s terči pro něj určené. Investice se prostě vyplatila. Myslim že tahle hra by mohla být pádný důvot koupit Wii u těch, co ještě Wii doma nemají. Ještě jsem nedohrál, ale neváhal jsem dát jasnou desítku.

Deshien

Autor recenze pochybuje o tom ze existuji lide co nehraly nikdy zadnou Zeldu a hle mame tu hned tri v jedne male diskuzi.Jeden nastvanejsi a dospelejsi nez druhej [s6][s6]

stillalive

padecek: Díky za dobré typy, většinu z nich znám a určitě stojí za to časem pořídit. Nové Zeldě dávám přednost především. Potom podle financí zase dokoupim další hru a další hru.

EDIT: Po Zeldě bych ale osobně sáhnul po Epic Mickey. Ten mně láká hodně hlavně díky originálním nápadům hratelnostních prvků a vždy jsem miloval ART od Disneyho. Škoda že si vývojáři nekoupili třeba práva na Mickey Mania a nedali ho do hry jako takový odemykatelný bonus po dohrání.

EDIT2: Málem bych zapoměl na The Last Story. Co vím tak se jedná o JRPG od otce Final Fantasy Hinorobu Sakaguchiho. Jak to s tou hrou vlastně vypadá? Nejsem plně informován, ale v Japonsku už vyšla, nebo ne? Jak to vypadá s vydáním v Evropě? Četl jsem Q2 2012? Což by znamenalo že nová Zelda není ještě poslední velkou hrou na Wii.

hanzz023cz
hanzz023cz #Aphex VS
👍2

Vyborna hra a vzkaz pro dementniho Malasnikova kdyz te ta hra nezajima nekomentuj to, a jdi si onanovat k Vite a pojeblemu Uncharted [s10][s10][s10]

Flyboy
Flyboy #PS 4 (:
👍1

Malasnikov: ty si dobře šmik šmik.......Myslím si že tahlee hra může být dobrá[s14]

Lloyd.Irving
Lloyd.Irving #1-2 Sniff

aaa Sin And Punisment mne nebavil ani trochu, ono tahle hra je dosti specifická a né pro každého..

tekken90
tekken90 #MGS4 10/10
👍1

Malasnikov: A co že je přesně na Uncharted tak dospělejšího a luxusnější než na Zeldě? grafika? O toma si není pochyb.. Hratelnost? nechtěj mě rozesmát... A příběh? Radši ani nebudu komentovat :)

VulcanR
VulcanR #Trogári

still: Metroid Prime Trilogy, Xenoblade a SMG2 [s6] Ak te nebere Mario, vymenil by som ho v zozname za Sin and Punisment 2 - tiez dokonala, 10/10 zalezitost.

eeeee
eeeee #můj názor

Recenzi jsem necetl, protoze me znechutil hned uvod. Neni vhodne delat exoty ze spousty ctenaru proto, ze neznaji nejakou pitomou hru.

SindyDog

Pokud to někteří porovnávají... Trvá Uncharted třeba 60 hodin?? Která hra je náročnější?? A proč lidi pořád baví Tetris??

Pro pomalejší: není to o grafice!!! Po stránce level designu jsou tyto hra absolutním vrcholem a pokud by to bylo na nějakou HD konzolku, stála by hra aspoň 3000Kč[s16]...

padecek

Stillalive: za me z toho co mam doma jen zbezne par kousku: Metroid Prime Trilogy, Donkey Kong Country Returns, Wario Land:The Shake Dimension, Zack & Wiki, Super Smash Bros. Brawl, Okami, Boom Blox a Super Mario Galaxy oba dily urcite zkus - je to uplne neco jineho nez plosinovky s Mariem. Genialni design planet. Sry za offtopic. je toho asi vic, ale tohle mi ted tak napadlo...

stillalive

Deshien: O hrách na Wii mam nějaký ten přehled už od jeho vydání. Určitě né takový přehled jako někdo kdo tu konzoli má doma od prvopočátku, ale přehled mam. To že doma Wii nikdy nebylo je také fakt, že jsem si ho nikdy nemohl dovolit. U nás doma je situace taková, že za hry jsem naposledy utrácel peníze někdy před 3 lety a poslední konzoli jsem koupil PS3 na jeho launch. Konzole PS3 a všechny hry na ní jsou mého bratra, který vždy každou hru koupí. To byl dlouhou dobu jediní zdroj virtuální zábavy, který jsem měl. Nyní když jsou konečně už peníze i stranou a také přijatelná cena, mohu si konečně dovolit po těch letech koupit i vlastní konzoli. Rozhodl jsem se pro Wii, protože byla by blbost kupovat druhé PS3. Ale hlavně jsem rád že i v ten pravý čas vyšla tak úžasná hra a že zrovna tohle bude ta první hra, kterou si doma na Wii zahraju. Není to tedy tak jak si někdo myslí, že vidím jen jednu konzoli. Realita je bohužel taková, že nikdy nezbyli finance i na něco takového a mohl jsem si to přát sebevíc ať už by to byla jakákoliv konzole. Tak že tak :) Doufám že si budeme konečně rozumět :)

VulcanR: Které jestli mohu vědět. Jinak pokud máš namysli i třeba Super Mario Galaxi, pak o tom jsem se vyjadřoval už dávno, bohužel zatím každý Mario mn bavil pouze jako druhořadá hra. Vím že je oslavován do nebes, ale osobně třeba toto pro mně není. Zmiňoval jsem už jiné plošinovky, které mně byvili mnohem víc.

VulcanR
VulcanR #Trogári

still: asi by som nesuhlasil, osobne by som vedel povedat min 3 este o trosku lepsie hry. [s6]

Deshien

Ono staci nezrat nejakeho prodavace a podivat se sam na zanry ktere te bavi a hle.... ono neni jen Sony ze..

stillalive
👍1

Skvělá recenze, opravdu. Jinak jako 15 let velký milovník her a konzolí od SONY se opravdu stydím za některé zdejší příznivce SONY. Jinak k věci. Už jsem se na plno rozhodl a desátého dne v tomto měsíci, tedy už za pár dní si do obchodu půjdu pro mé první a úplné nové Nintendo Wii i se hrou THE LEGEND OF ZELDA: SKYWARD SWORD. Za celý ten čas existence Nintendo Wii jsem na této konzolce hrál jen několikrát u kamaráda, ale rozhodl jsem se nyní užít si Wii naplno doma v pohodlí i spřítelkyní a snad semnou budou ostatní souhlasit, že jsem si k tomu vybral asi nejlepší hru na současné Nintendo Wii. Velice mně oslovilo i ovládání, které v krátkosti dobře předvedl Apsi a hodně mně zaujalo s jakou přesností funguje. Těší mně že doma budu mít PS3, která mně bavila celé ty roky od vydání a že konečně jsem našel cestu i k Nintendo Wii. Nemohu se už dočkat až si budu Zeldu doma užívat :) Jinak nebýt Apsiho a jeho prezentací všeho kolem Nintenda, asi bych se ke koupi nerozhoupal, protože jak jsem se přesvědčil v ČR je Wii nepříliš oblíbený a i prodejci mně odrazovali, tak že jsem rád, že tu alespoň někdo dokonce zadarmo ve svém volném čase prezentoval něco, co takovou reklamu u nás nemá.

padecek
👍1

Sega.maniac: když vydím na čem všem hraješ, tak se divím, že jsi to vydržel bez wii tak dlouho. Těch her kvůli kterým se koupě vyplatí je určité víc. Tohle je asi největší lákadlo, ale to poznám až po rozbalení 24.12. Kdo se hrám věnuje trochu víc a nenadržuje jen jedné značce, ten za ty 3 tisíce wii musí koupit.

redfire
redfire #Objection!
👍1

toto je vážně skvost,rozhodně časem koupím,jenom nejsou prachy [s8]

VulcanR
VulcanR #Trogári
👍1

Konecne recenzia ktora vystihla tuto dokonalost. [s7]

Yaromil
👍2

oldman: Wind Wakera jsem dohrál před pár týdny a až na pár ošklivých zákysů jsem se náramně bavil a tak se na Skyward Sword už velice těším. Nejdříve bych však rád pokořil Twilight Princess.

Tam kde se mnozí vývojáři ostatních platforem snaží ošálit hráče efektní grafikou, Nintendo jde svou cestou a sází na něco mnohem důležitějšího a tím je hratelnost. Kéž by takhle kvalitní hry vycházely častěji.

oldman
👍1

Když jsem hrál Windwakera,bylo to,jako by se člověk vrátil po letech zpátky domů-prostě nádhera.Tento díl mě teprve čeká a jsem zvědavý,jestli Winwakera překoná?

touchmud
touchmud #made4game
👍1

To čekání stálo za to. Dokonalost.

elwiscz
👍1

Vcera jsem to psal, ze dostane 10/10 a uz je to tady. RECENZE podava presny obraz hry. DEKUJI

MikeCZ
MikeCZ #PS5
👍1
👎1

Malasnikov stydím se že jsem sonyfan když čtu takovýhle hovna od jiného sonyfana. Srovnej se a pak se vrať.

tommyschot
👎4

aspon deti si maj s čim hrat [s6]

Kami
Kami #FF Fan
👍2

ty nechápeš určitě dost věcí

Malasnikov
👎4

Nechápu jak tenhle dětskej trapas může mít stejný hodnocení jako úžasnej Uncharted 3 kterej je luxusní ve všech směrech.

StefiCZ
StefiCZ #pls no

35 hodin? Nějak málo ne? No každý asi hraje jiným stylem...

Související články

REKLAMA

Nejčtenější články