Není sporu o tom, že má Nintendo ty nejúžasnější značky videoherního průmyslu, které navíc dokáže každým novým dílem posouvat dál a dál. Příkladem je oblíbený Mario, tak právě série The Legend of Zelda, která s každým novým dílem přináší nejen výbornou hratelnost, ale i spoustu nadčasových novinek, ze kterých následně čerpají naprosto všichni. Když bylo oznámeno volné pokračování výborného dílu A Link to the Past, všichni fanoušci byli u vytržení. Je ale třeba říci, že ve výsledku na něj A Link Between Worlds jen volně navazuje, odehrává se příběhově stovky let později, ale to samozřejmě nevadí, protože svět Hyrule neztratil nic ze svého kouzla, je pořád lákavý k prozkoumávání.

Asi nepřekvapí, že hlavní hrdina Link se opět na začátku probouzí ve své posteli, aby se následně před ním odehrál sled událostí, které ho pošlou na cestu, na jejímž konci je porážka hlavního padoucha. Tím je nyní Yugua, který umí nebohé lidi proměňovat ve 2D obrázky, což samozřejmě není nic pěkného. Možná si řeknete, že tu je klasický jednoduchý příběh, ale tomu tak rozhodně není. Jak budete hrát, dočkáte se několika zvratů, navíc a nic není takové, jak se může na začátku zdát. Co jistě hře pomáhá, jsou velmi dobře napsané dialogy s nejrůznějšími NPC postavami, k nimž si jednoduše můžete udělat vztah, ať už kladný nebo záporný. S tímto se ale tak nějak u The Legend of Zelda série počítá, ale je dobré vidět, že vývojáři ji věnují i po tolika letech takovou péči a s láskou se o ní starají.

Říci, že se A Link Between Worlds odehrává pouze v pohádkovém světě Hyrule, by bylo trochu chybné, protože se po něm budete potulovat zhruba polovinu hry, možná o něco více, ale velkou částí je i svět Lorule. Ten je na rozdíl od pestré Hyrule značně temnější a daleko více se na něm podepsalo zlo. Jak ale během hraní zjistíte, nebylo tomu tak vždy. Ať už ale budete v jakémkoliv z oněch dvou světů, vývojáři vám dávají naprostou volnost, a to je dost možná největší klad A Link Between Worlds. Můžete si na mapě prakticky dělat, co se vám zamane. Samozřejmě, ne vše je na začátků hned odemčené, protože na některé dungeony potřebujete nakoupit předměty, případně získat některé schopnosti, ale ty vám přibývají docela velkou rychlostí. Svět tedy jen čeká na to, až ho začnete postupně prozkoumávat, a že si v něm užijete spoustu legrace. Protože je svět, v němž se pohybujete, docela velký, je dobře, že je tu možnost rychlého cestování. Během hraní si odemykáte speciální body, jak prozkoumáváte svět, k nimž můžete pomocí čarodějnice rychle cestovat. Rovněž slouží k ukládání hry.

A Link Between Worlds nestaví jen na hlavní příběhové části, na jejímž konci je nejen záchrana princezny Zeldy a porazení zlosyna. Kromě hlavních questů můžete plnit řadu vedlejších úkolů pro zdejší obyvatele i nejrůznější tvory, čímž jednat vzroste herní čas, ale samozřejmě budete i patřičně odměněni. Vedlejší úkoly tu tedy neslouží jen k vyplnění času, ale mají svůj účel a opodstatnění. Rozmanitost vedlejších úkolů i miniher je velká, všechny jsou zábavné a skvěle doplňují hlavní část. Tím nejlepším jsou ale pochopitelně u The Legend of Zelda série dungeony, které mají opět naprosto parádní design, možná lepší se doposud v sérii neobjevily, nebo alespoň ne v těchto 2D dílech, a každý představuje sled několika rébusů, které musíte vyřešit, a že u některých dostane váš mozek solidně zabrat. Do toho všeho se vám postaví do cesty nejrůznější protivníci, a když i ty zvládnete, můžete se pustit na bosse, kterých je tu docela dost. Každý se od sebe liší, je originální a vyžaduje od vás jinačí péči. Je ale možná škoda, že vývojáři posadili laťku s obtížností docela nízko, protože nepřátelé vám moc vrásek na čele neudělají, zvláště když budete mít už hodně upgradovaný život. Ten jednak vylepšujete porážením bossů, ale také sbíráním speciálních srdíček na mapě, z nichž můžete bonusový život sestavit po několika částech.

Na jednoduchosti se určitě podepisuje i snadný bojový systém, na který si navyknete po pár minutách hraní. Na začátku má hlavní hrdina Link jen menší meč, ale jak postupuje hrou, může si opatřit spoustu zajímavých hraček (master sword je tu samozřejmě později také), které mu pomohou nejen v boji, ale i při průzkumu dungeonů. Je zajímavé, že ať už třeba luk, palice nebo další předměty (oblíbil jsem si hlavně ten dělající víry, kterými jdou omráčit nepřátelé), nikdy nepotřebujete jejich zásobu. Výstřel z luku jen spotřebuje část many, která se vám následně docela rychle obnovuje, takže se nemusíte starat, jestli máte zásobu šípů. Tímto vývojáři jasně dávají vědět, že chtějí hlavně hráče bavit, a nikoliv ho neustále brzdit hledáním zásob. Musím říci, že tento systém mi sedl a určitě hře pomáhá, zvláště když je určená k hraní na cestách. Ačkoliv je A Link Between Worlds možná nejednoduší Zeldou, jakou jsem hrál, pořád můžete umřít docela snadno, zvláště když si nedáte pozor. Smrt zde ale není zase takový problém, jen vás tedy trochu zdrží od dokončení úkolu. Musíte se k němu znovu dostat, navíc je třeba znovu doma nakoupit ztracené předměty. Tím jediným vás hra penalizuje a chce donutit k větší opatrnosti.

Je až neuvěřitelné, že ačkoliv jde už o několikátý díl, Nintendo neustále drží velmi vysokou kvalitu, navíc vše obohacuje o spoustu nových nápadů a novinek, které pochopitelně nechybí ani zde. Vypisovat vám zde vše samozřejmě nebudu, akorát bych vám zkazil nejedno překvapení. Jen tedy zmíním jednu velmi propagovanou funkci, kterou je možnost linka změnit se na obrázek, čímž může lézt po zdi, případně se dostat škvírou mezi zdmi či mřížemi. Najednou se tak otevírají nové možnosti, jak se pohybovat po prostředí, ale i tuto novinku jistě oceníte v boji nebo při řešení úkolů či později vedlejších aktivit. Navíc díky možnosti změnit se na 2D obrázek může Link jednoduše cestovat mezi světy Hyrule a Lorule. Jen si tedy musíte dávat během proměny pozor na manu, která vám docela rychle mizí. Kolikrát se mi stalo, že jsem při řešení hádanky nestihl dolézt nad pevnou zem, takže jsem spadl. To ale zde nepředstavuje zase tak velký problém, protože se vždy objevíte kousek od selhání.

Od začátku víme, že Nintendo 3DS nemá nějaký oslnivý výkon, ale časem jsme se dočkali hned několika opravdu výborně vypadajících her, a The Legend of Zelda: A Link Between Worlds k nim rozhodně patří. Hned od prvního momentu vás bude oslňovat nádhernými postavami i výborně zvládnutým prostředím, do toho všeho se sem tam objeví i nějaký ten velmi pěkný grafický efekt. Nintendo zde jasně ukazuje, že když máte šikovné grafiky, můžete i s relativně slabším hardwarem vykouzlit nádherné hry. Framerate navíc po celou dobu běží stabilně na 60 fps, a to i ve 3D režimu, který všemu dodává hloubku a zvláště v dungeonech je třetí rozměr naprosto parádní a posouvá hru do úplně jiné dimenze. Jen těžko si na vizuální zpracování stěžovat, stejně tak na hudební doprovod. Pokud jste v minulosti hráli některou The Legend of Zelda hru, asi vás nepřekvapí, že A Link Between Worlds obsahuje parádní soundtrack se spoustu nových skladeb, který si zaslouží samostatný poslech.

The Legend of Zelda: A Link Between Worlds je jednoznačně mistrovským dílem, na které budete vzpomínat i za několik let, a nejlepší hrou, jaká se na kapesní konzoli Nintendo 3DS objevila. Nejen, že má opět neskutečně návykovou hratelnost, ale ohromí vás i svým vizuálním zpracováním, které navíc skvěle dokresluje 3D efekt. Výborný je klasicky hudební doprovod, jehož skladby vám budou v uších znít ještě hodně dlouho. Jednoznačně hra, kterou musíte na konzoli Nintendo 3DS mít.