Super Mario Bros. Wonder

Recenzovaná verze: Nintendo Switch

Z trailerů a všech ukázek to moc nevypadalo, ale když jsem začal Super Mario Bros. Wonder hrát, uvědomil jsem si po pár hodinách, že jde prakticky o duchovního nástupce fantastického Super Mario World, jenž vyšel poprvé v roce 1990 pro konzoli SNES. Wonder s ním má totiž mnoho společného, jen koncept značně rozšiřuje a vylepšuje, aby působil jako moderní plošinovka, kterou si užijí nejen dlouholetí fanoušci Maria, ale také zcela noví hráči. Třeba ti, kterým se na jaře líbil v kinech film a po jeho zhlédnutí si zašli do obchodu pro konzoli Nintendo Switch. Věřím, že takových nebylo málo. Super Mario Bros. Wonder je hodně přístupná hra, kterou si užije naprosto každý.

Mario dlouhou dobu neustále zachraňoval princeznu Peach ze spárů zlého Bowsera, takže základní příběhová linka se moc neměnila. V Super Mario Bros. Wonder se jí vývojáři pokusili lehce obměnit, ačkoliv nejde o něco originálního a propracovaného, co by dlouholetým fanouškům vyrazilo dech. Na druhou stranu se Mario hry pro příběh, v němž by byly velké zvraty, nehrají. Jejich největší kouzlo je někde úplně jinde. Každopádně hrdinové Houbičkového království v čele s Mariem jsou pozváni princem Florianem (jde mimochodem o zelenou roztomilou housenku) do Květinového království (Flower Kingdom) na oslavu. Poklidný den ale brzy naruší starý známý Bowser, jenž záhadným způsobem splyne s hradem prince Floriana a promění se v obrovskou pevnost. A z ní začne ohrožovat celý svět. Naštěstí oblíbené hrdinové s ním už nejednou změřili síly, a proto se nabídnou, že ani tentokrát nebudou sedět s rukama v kapsách a pomohou. Příběh opět jednoduchý, ale jako důvod, proč se vydat na další dobrodružství, poslouží velmi dobře. Více než příběh určitě zaujme hlavně skutečnost, že Maria už nedabuje Charles Martinet, ale zcela nový nepříliš známý dabér Kevin Afghani. Ten popravdě odvádí slušnou práci a šlo určitě o dobrou volbu.

Ve svém základu je Super Mario Bros. Wonder další klasickou 2D plošinovkou s Mariem, v níž hlavní hrdina prochází úrovněmi, skáče po plošinkách, vyhýbá se různým nástrahám i protivníkům, a do toho se snaží doběhnout ke stožáru s vlajkou a skočit na něj, aby úroveň ukončil. Vývojáři neměli důvod dobře fungující a pořád neskutečně zábavný základ nějak zásadně měnit. Co ale dělá Wonder tak jedinečný, je ona nadstavba v podobě zajímavých novinek a nových herních mechanik, díky nimž má vlastní jedinečnou identitu. K nim se hned dostanu, ale nejprve musím zmínit, že Mario tentokrát není jedinou hratelnou postavou. Vývojáři připravili hned dvanáct hrdinů, mezi nimiž je i Luigi, princezna Peach, která si tak konečně zkusí i opačnou roli, Daisy, Yoshiové nebo Toadové v různých barevných variantách, no a nechybí ani Nabbit. Je trochu škoda, že hrdinové jsou jen kosmetickou záležitostí, protože se schopnostmi od sebe neliší a hraní za ně je více méně totožné.

Jedinečné schopnosti získávají hrdinové až skrze klasické power-upy, mezi nimiž nechybí pro sérii Mario ikonická květinka pro možnost střílet firewally, ale také speciální vrták, díky němuž je možné se připevnit na strop či se zahrabat do země, a dostat se jinak do nedostupných míst. Mezi novinkami je power-up, jenž přemění hrdiny v obřího roztomile vypadajícího slona, jehož jsem si hned hodně zamiloval. Ten dokáže bourat překážky a snadno likvidovat protivníky, ačkoliv je trochu neohrabaný. Navíc dokáže i chobotem nasát vodu z cákajícího potrubí nebo vodních ploch, což se hodí nejvíce v úrovních, v nichž jsou ohnivé plošinky, které je možné tímto způsobem zchladit a následně na ně po nějakou dobu bezpečně skočit. Oblíbil jsem si i power-up vystřelující bublinky, který dokáže zneškodnit prakticky veškeré protivníky, a to i ty, na které jsou klasické firebally krátké. Každý power-up je ale zábavný, ať už nový nebo převzatý z posledních dílů. Jediné, co bych vytknul, je jejich tentokrát menší počet. Kdyby jich bylo více, rozhodně by to nebylo na škodu.

Kromě těchto klasických power-upů, které sbíráte klasicky během hraní, a zpříjemňují postup úrovní, přidali ještě speciální badge schopnosti. Ty získáváte postupem hrou, ale také nákupem od obchodníků. Před každou úrovní si můžete aktivovat vždy jednu z badge schopností, přičemž díky nim může hlavní hrdiny třeba plachtit za pomocí své čepice, skočit do vyšších výšek nebo se skrze speciální hák přitáhnout k nějaké plošince, na níž by měl problém za normálních okolností doskočit. Pod vodou se zase hodí Dolphin Kick, který hrdinu vymrští a ten může tak plout daleko rychleji. Kromě těchto badge schopností, které mají přímo vliv na hratelnost a schopnosti jednotlivých hrdinů, je možné mít ještě ty, které vám po každé smrti dají houbičku, a tedy hrdinu zvětší, případně jednou odpustí dotyk s protivníkem nebo třeba s lávou. Dobré je, že badge schopnosti je možné měnit i během úrovně po každé smrti, takže nejste limitováni jen počáteční volbou. Badge schopnosti jsou jinak příjemným oživením hratelnosti, navíc i nutí trochu přemýšlet, jaký se nejvíce hodí pro danou situaci či úroveň.

Na začátku je Super Mario Bros. Wonder hodně lineární. Prakticky jdete jen jednou cestičkou mezi jednotlivými levely, ale celkem záhy dojdete na větší plácek, kde už máte větší volnost. Plácek můžete prozkoumávat, vybrat si pořadí úrovní i navštívit obchodníka, u něhož je možné si zakoupit životy a další zajímavé předměty. To je ale jen začátek, protože později se dostanete do centrálního hubu, z něhož následně vedou brány do šesti tematicky naprosto odlišných částí/regionů Květinového království. Už centrální hub můžete postupně volně prozkoumávat, a ještě více to platí o jednotlivých částech království. Vždy jde o větší úrovně, které jsou přímo založeny na průzkumu. Ano, můžete jít jen hlavní cestičkou a plnit viditelné úrovně, ale tím přijdete o spoustu skrytých úrovní či třeba výzev, případně různých bonusů. Průzkum světa je najednou u Maria hodně důležitý, a to i nad rámec samotných úrovní, což je skvělé oživení a prvek, který jsem si po celou dobu nesmírně užíval. Neudělá nic větší radost, než když vyřešíte nějaký problém a rázem se dostanete do parádně vypadající skryté lokace s tajnými úrovněmi, které nabídnout další porci skvělé zábavy.

Ačkoliv hra má šest tematicky odlišných regionů, dalo by se říci, že co úroveň, to naprostý originál s mistrovským a do posledního detailu promyšleným designem, kde máte výborně navržené hádanky, nástrahy a kolikrát i záludné protivníky, na které vždy platí trochu jinačí taktika. Zatímco na klasické Goomby stačí jen skočit, to samé na pochodující nebo létající želvičky, duchové potřebují už jinačí přístup, to samé pak vysoké mumie, které se objevují v rámci Mario série vůbec poprvé. Ty musíte vždy chytit za speciální úchyt a z obvazů je vymotat, což vypadá hrozně roztomile. Nových druhů protivníků je ale v Super Mario Bros. Wonder docela dost a krásně zapadají do původního a už tak bohatého seznamu. Za rozmanitost a kvalitu jednotlivých úrovní musím před vývojáři jen smeknout, protože tím, jak se každý i od sebe značně liší, nehrozí, že by hra byla chvilkami stereotypní nebo nudná. Neustále se děje něco nového, zajímavého a hlavně skvělého, a to v parádních kulisách.

Na tohle jsou ovšem fanoušci Maria a hlavně her od Nintenda dlouhé roky zvyklí, takže to zase není takové překvapení. Co ovšem průchod úrovněmi značně oživuje a dává Super Mario Bros. Wonder jeho vlastní jedinečnou identitu, jsou speciální květiny. Když květinu najdete, značně tím změníte rozehranou úroveň, a dalo by se i říci, že tím odemknete její alternativní verzi. Někdy se úrovni změní jen vizuální podoba, jindy se objeví jiná cesta spojená s nějakou chytře navrženou výzvou. Také sem tam po sebrání kytky začnou běhat po úrovni obří zvířata, na která lze vyskočit a svést se na nich, zelené trupky začnou po úrovni lézt a vytvářet nové plošinky nebo se Mario či jiný hrdina změní v krychli, s níž je nutné někam doskákat. A to je jen začátek, nebudu zde rozhodně vše vypisovat, to by pak recenze zabrala několik desítek stránek. Občas jsem ale doslova žasnul, co si vývojáři připravili, a bylo vidět, že jim kreativita rozhodně nescházela. Možnost odemykat si v úrovních tyto alternativní průchody jednoznačně hratelnosti pomáhá, a navíc je tím podpořena i znovuhratelnost.

Kromě klasických úrovní jsou na mapách i nejrůznější zábavné výzvy, většinou spojené s učením nových badge schopností. Můžete se tak účastnit výzev vyžadující precizní skoky, nechybí ani likvidace protivníků na čas a hodně jsem si oblíbil i kolikrát hektické závody s velkou housenkou. Druhů výzev je velké množství, přičemž jsou pěkným zpestřením hry mezi klasičtěji pojatými úrovněmi, které ji krásně doplňují a dělají ještě rozmanitější.

Ačkoliv Super Mario Bros. Wonder má několik drobných mušek, které ani moc nestojí za zmínku, nemohu si na hratelnost či design jednotlivých úrovní stěžovat. Vývojářům se povedlo připravit neskutečně chytlavou a hravou plošinovku s fantasticky vyladěným ovládáním, od níž je těžké se odtrhnout, a která oživuje 2D skákačky s Mariem nevídaným způsobem. Tady se ukázalo, že bylo od Nintenda chytré a prozíravé dát šanci vývojářům, kteří neměli doposud s Mariem zkušenosti a nepodíleli se na vývoji her s ním, protože přinesli spoustou nových nápadů. Jedna část ale je, která si trochu kritiky zaslouží, a to jsou souboje s bossy. V rámci celé kampaně, pokud nepočítám finální střetnutí, několikrát bojujete jen proti jednomu a tomu samému protivníkovi, jehož mechanika se ani jednou nezmění. Změní se jen prostředí, v němž bojujete, což je ale hrozně málo. Je škoda, že vývojáři neměli snahu udělat souboje s bossy zajímavější a rozmanitější, hře by to určitě prospělo a možná i posunulo na stupínek nejvyšší. Ve výsledku je ale i dobře, že jde jen o jednu část hry, s níž jsem nebyl spokojen.

I když u jednotlivých úrovní a výzev vždy vidíte, jak jsou zhruba těžké, neměl jsem během hraní nějaké větší problémy. Super Mario Bros. Wonder je spíše jednou z těch méně náročnějších 2D Mario her, takže dlouholetí fanoušci nebudou mít problém proskákat hlavní linkou za nějakých deset hodin. Po nich ale zábava rozhodně nekončí, protože, jak už jsem zmínil dříve, hra má spoustu skrytých úrovní, tajemství a sběratelských předmětů, takže herní čas může ve výsledku ještě o několik hodin narůst, pokud se rozhodnete splnit naprosto vše. Je nutné zmínit, že obtížnost u Super Mario Bros. Wonder hodnotím z pozice zkušenějšího hráče, který má za sebou většinu Mario her. Menším dětem či občasným a ne moc zkušeným hráčům mohou některé úrovně dělat větší problémy, no a pro ty jsou tu Yoshiové a Nabbit, kterým protivníci nemohou ublížit, stejně tak různé nástrahy v prostředí. Tito hrdinové jsou ovšem penalizováni tím, že nemohou využívat různé speciální schopnosti. I proto jsem hraní za ně jen vyzkoušel, protože mají odepřeno k tomu nejlepšímu, co Super Mario Bros. Wonder nabízí. Pro děti nebo naprosté začátečníky jde ovšem o skvělé postavy do začátku.

Super Mario Bros. Wonder je v prvé řadě plošinovka pro jednoho hráče, ale pokud máte doma menší děti nebo kamarády, je možné zapnout lokální kooperaci až pro čtyři. Ta funguje více méně podobně jako u staršího a pořád v kooperaci skvělého New Super Mario Bros. U Deluxe, takže je možné sdílet různé power-upy i si pomáhat, pokud náhodou někdo ve skupině zemře. V tu chvíli se začne takový vznášet jako duch a je možnost ho zachránit. Kooperace funguje dobře, jen občas může být hra kvůli ní lehce nepřehledná, když se toho děje na obrazovce už opravdu hodně. Pak je kolikrát těžší najít svého hrdinu, ale s tímto se asi musí počítat.

Kromě lokálního multiplayeru je ve hře i online podpora. Po připojení jsem byl docela překvapen, že už na herní mapě se pohybují ostatní hráči, díky čemuž svět působí najednou živě. Jako kdyby v něm existovalo více hrdinů, kteří společně spolupracují na záchraně Květinového království. Duchy ostatních hráčů je pak možné potkávat i v jednotlivých úrovních, do nichž se vydáte, přičemž ti vás mohou zachraňovat, pokud spadnete a proměníte se v ducha, jako při klasické kooperaci. Jde o docela chytré a dobře navržené řešení, které se pro online perfektně hodí. Stejně jako u lokální kooperace může být ovšem hlavně na začátku úrovně hra trochu nepřehledná kvůli přítomnosti jiných hráčů. Zvláště u výzev. Online prvek je jinak určitě fajn.  

Když jsem poprvé hru Super Mario Bros. Wonder zapnul, byl jsem hodně překvapen tím, jak fantasticky vypadá. Je krásně barevná, postavičky mají maximum detailů, fantastické animace a mimiku obličeje, světy jsou plné života a krásných efektů, navíc podpořené výborným nasvícením. I na velké televizi vypadá Super Mario Bros. Wonder opravdu nadprůměrně dobře a jde bez debat o jednu z nejhezčích her, jakou je možné si v současnosti na konzoli Nintendo Switch zahrát. Vlastně ani nevím, jestli by bylo možné takovou hru udělat hezčí. Ano, rozlišení by šlo zvednout (v současnosti běží na TV v 1080p a handheldovém režimu v 720p s občasnými poklesy dle situace), ale to je asi to jediné. Vizuální stránka je pak podpořena i stabilními 60 fps, ať už běháte po klasických 2D úrovních, v nichž se toho kolikrát děje opravdu hodně, či klasičtější 3D mapě. Je vidět, že nyní prakticky na konci života konzole Nintendo Switch už mají vývojáři hardware natolik osvojený, že z něho dokážou vymáčknout maximum.  

Mario se vrátil ke svým 2D kořenům v parádní formě. Super Mario Bros. Wonder je jednou z nejlepších 2D plošinovek za poslední roky, která nastoluje pro Maria do budoucna nový standard. Fantastická a návyková hratelnost je podpořena mistrovským designem úrovní, velkou rozmanitostí, chytře vymyšlenou online podporou a skvěle zpracovaným průzkumem Květinového království, které ukrývá spoustu tajemství a skrytých míst. Navíc hra i výborně vypadá, ať už se rozhodnete hrát na velké televizi nebo v handheldovém režimu, při naprosto stabilním frameratu. Super Mario Bros. Wonder je radost hrát a výborná zábava pro malé i velké hráče.