Pokud jste nikdy žádný Sacred nehráli, není třeba se nějak znepokojovat či stresovat, protože Sacred Citadel na předchozí díly nenavazuje, jde si svojí vlastní cestou jak po stránce hratelnosti, k níž se dostanu později, tak i po stránce příběhu. Tedy příběhu, ten je zde dost utlumen, vývojáři se soustředili převážně na hratelnost a další prvky. Vše se ale odehrává v zemi Ancaria, kterou fanoušci určitě moc dobře znají. V té už několik let panuje mír a lité už zapomenuli na nejrůznější hrozby. Klid ale netrvá dlouho, protože do země vpadnou skřeti i se svým zlým vládcem, kteří chtějí plenit, zabíjet a nastolit chaos, k čemuž samozřejmě musíte zabránit. Příběh opravdu jednoduchý, vyprávěný skrze animace či rozhovory, sloužící zde jen jako pojítko mezi jednotlivými kapitolami. Více od něj nečekejte. Ačkoliv je příběh takový, jaký je, rozhodně to není v tomto případě ke škodě, protože vývojáři neodvádějí pozornost od toho hlavního.

V čem se Sacred Citadel rozhodně neliší od svých předchůdců, tak je výběr postav, za které můžete celé dobrodružství rozehrát. Na výběr tu jsou čtyři, no a spíše patří mezi ty klasické bojovníky akčních RPGček, takže jejich nabídka asi moc nepřekvapí. Jako první je tu válečník Safiri, libující si především v používání nejrůznějších mečů, sekyr a dalších podobných zbraní, kterými může na krátkou vzdálenost rozsekávat nepřátele. Na krátkou vzdálenost jde o nekompromisního bojovníka, který zlikviduje vše, co se mu postaví do cesty. Druhou postavou tu je šamanka Khukuri, která využívá nejrůznější zaklínadla. Třetí postavou je klasický kouzelník, tedy čarodějka Seraphim, využívající spoustu ničivých kouzel. Jako poslední je tu Ancarian, který umí ovládat jak zbraně na blízko, ale většinou dává přednost likvidaci nepřátel skrze svůj luk. Každá postava se v boji dost odlišuje, má své vlastní specifická kouzla i schopnosti, takže se rozhodně vyplatí za každou hru rozehrát a vyzkoušet si její možnosti. Ty nejvíce oceníte především v kooperativním hraní, kterého se mohou zúčastnit až tři hráči offline nebo online. Dobře sestavené partě, která se navzájem podporuje, nic dlouho vzdorovat nebude.

Nyní už ale k samotné hratelnosti, která nemá zase tak moc společného s předchozími díly, spíše připomíná stařičký Golden Axe. Také jde o 2D mlátičku, v níž chodíte levely a kosíte zástupy nepřátel. Hratelnost jako taková je zábavná, hodně se na tom podepisuje sice jednoduchý, ale povedený soubojový systém, vše obohacuje i lehký RPG prvek. Jak totiž chodíte po úrovních a kosíte nepřátele, získáváte XP body, za které následně naskočí nový level, no a na konci každé úrovně se vám poté zpřístupní nabídka, abyste pracně vydřené body investovali do čtyř atributů. Ty mají samozřejmě vliv na pozdější zápolení s nepřáteli, ale ne takový, jako dobrý výzbroj nebo zbraně. Všechno vybavení si můžete kupovat ve speciálním levelu vesničky za pracně vydělané peníze, nebo prostě můžete hrát a ono už něco z monster vypadne, mnohdy navíc z nich padají daleko zajímavější věcičky, než které nabízejí obchodníci.

Vývojáři si v základní hře připravili čtyři kapitoly po pěti levelech, které se odehrávají v džunglích po světě Ancaria, dostanete se i sem tam k nějaké té vesničce případně do brlohu skřetů. I když rozmanitost prostředí není zrovna velká, dokázal bych si představit daleko větší, nejde upřít fakt, že úrovně mají pěkný design a je radost jimi procházet, navíc skrývají mnohdy i spoustu pastí, na které si musíte dát pozor, ale rovněž je můžete využívat na nepřátele, kteří se na vás hrnou ze všech stran. Nepřátel je velké množství, od normálních skřetů, až po zombie, šamany, komáry a další havěť, kolikrát se budete pořádně ohánět. Díky postupnému levelování a stoupající obtížnosti se nestane, že by hra nějak frustrovala, obtížnost soubojů je postavena rozumně, jen souboje s bossy vyžadují více taktiky a úhybných manévrů. Ony souboje s bossy jsou vůbec asi to nejlepší, co Sacred Citadel nabízí, souboje jsou rozmanité a každý úplně jiný. Procházení levelů si můžete i osvěžit nejrůznějšími výzvami, které získáváte od vesničanů. Ty nejsou něco světoborného, ale dají vám určitou motivaci se více snažit, abyste byli následně odměněni.

Sacred Citadel - DLC Jungle Hunt
Pokud celý Sacred Citadel dohrajete, můžete si hned stáhnout rozšiřující balíček Jungle Hunt. Ten přináší jednu novou kapitolu o dalších pěti levelech, které se odehrávají na lesních mítinkách, dokonce se projedete na voru. DLC příjemně rozšiřuje celou hru nejen o nové levely, ale i nepřátele, takže jestli se vám původní hra bude líbit, měli byste nad nákupem minimálně zauvažovat. Samozřejmě je otázkou, jestli je dobře, že hned v první den tu máme DLC, které prakticky celou hru za další peníze zkompletuje. Je ale nutné říci, že i tak za 1200 MS bodů/15 euro za původní hru dostanete slušnou porci zábavy, která za tyto peníze stojí. DLC je pak určeno jen největším fanouškům, kteří touží po nových levelech. Příběh je dovyprávěn v samotné hře, zde je jen vyprávěna jedna nepodstatná linka sledující osud jednoho z poražených bossů, bez které se většina hráčů obejde. DLC Jungle Hunt vám vystačí zhruba na 30 minut hraní.

V čem Sacred Citadel rozhodně příjemně překvapí, je vizuální zpracování. Krásná kreslená grafika hýřící spoustou pestrých barev k podobnému stylu hry sedí, navíc si vývojáři připravili i spoustu oku lahodících efektů, o povedených animacích postav ani nemluvě. Vývojáři si ostatně dali s celou technickou stránkou záležet, protože jsem během hraní nezaznamenal žádný problém, nic nebránilo tomu, abych se mohl plně věnovat hraní. To navíc podporuje i celkem povedený soundtrack obsahující několik dobrých skladeb. Jen možná ozvučení mohlo být výraznější.

Sacred Citadel má jen vyplnit čekání na regulérní třetí díl, a daří se mu to více než dobře. Čeká na vás totiž dobře hratelná řežba s povedeným kooperativním režimem, navíc zabalená do pěkného vizuálního kabátku, kterou si s chutí zahrajete, s to nejen jednou. Naše doporučení si Sacred Citadel zaslouží.