Recenzovaná verze: Xbox Series X/S

Pokud jste Journey to the Savage Planet nehráli a chtěli byste rovnou skočit do Revenge of the Savage Planet, nemusíte se bát, že byste o něco přišli. Kromě tedy solidní zábavy. Myslím si, že první díl stále stojí za zahrání, zvláště když vyšel v kompletní verzi i pro současné platformy a dnes už moc nestojí. Každopádně příběh v nové hře se točí kolem hrdiny, jehož společnost Alta vyhodila, a aby tomu nebylo málo, ztroskotal záhy na neznámé mimozemské planetě. Bez vybavení, jen se svým dronem. No a na vás je, abyste mu pomohli se dostat pryč, ale k tomu bude zapotřebí sesbírat nejrůznější vybavení a materiál k jeho výrobě, který se nachází i na několika dalších planetách, na které je možné postupně cestovat. Stejně jako první díl je i Revenge of the Savage Planet plný satirického humoru a narážek na velké zlé korporáty, které se ne zrovna dobře chovají ke svým zaměstnancům. Některé vtipy ve stylu seriálu Rick and Morty fungují, některé už méně, co je ale spíše ke škodě, tak je skutečnost, že je hra chrlí na hráče s takovou kadencí, že je to až ke škodě a někdy dost otravné.

Revenge of the Savage Planet na první pohled vypadá úplně odlišně oproti předchozímu dílu. Ten se odehrávat kompletně celý ve first-person pohledu, zatímco nově recenzovaný druhý díl je celý ze třetí osoby. To je ale dle mého názoru rozhodně pozitivní změna, ačkoliv je nutné si na ní nejprve zvykat, stejně tak na trochu nemotorný pohyb hlavního hrdiny. Hráč má díky této volbě daleko větší přehled o tom, co se kolem něj děje, ať už kde jsou protivníci nebo třeba plošinky, na které může skočit.

Jinak jde ale o menší evoluci prvního dílu. Vývojáři staví na dobře známých mechanikách, takže tu máme před sebou další lehčí metroidvania záležitost, v níž si užijete hodně střetů s protivníky, řešení hádanek, skenování prostředí i výzkum nových věciček, které usnadňují hratelnost a někdy jsou i naprosto klíčové, aby bylo možné se posunout dále. Dalo by se říci, že pokud jste hráli první díl, budete tu po prvotním rozkoukání jako doma, protože zase tak moc se nezměnilo. A to je možná i trochu problém, protože jsem od pokračování čekal trochu větší posun. Hraje až moc na jistotu.  

Když se konečně rozkoukáte, budete muset začít skenovat okolí, nacházet materiál a hlavně plnit zadané úkoly, které jsou docela fajn a moc se neopakují. Jak už jsem naznačil výše, nebudete prozkoumávat jen jednu planetu, ale hned čtyři, přičemž každá se od sebe znatelně liší svým biomem. A rozhodně nejde o malé planety, mají spoustu prostoru k průzkumu, ačkoliv to nemusí být kvůli mapě hned patrné. Zatímco na začátku budete prozkoumávat planetu připomínající hodně zarostlou džungli, kde jsou potůčky, vysoké skály a zamořená místa, následně se dostanete na pouštní planetu, kde nechybí rozpálené pláně a různé jeskyně, nebo planetu s lávou, která má zasněžené vrcholky hor. Prostředí je hodně rozmanité, líbí se mi design, navíc oceňuji, že každá planeta přináší vlastní sadu hádanek a problémů, takže se nic neopakuje.

Hádanky jsou sice jednodušší, to samé menší dungeony, do nichž se dostanete, ale většinou dobře navržené. Rozhodně jsem se během jejich hraní bavil. Abyste je mohli splnit, musíte si postupně odemykat důležité vybavení, které vás posune zase o kousek dál ve vašem snažení. Třeba chycením nějaké té lokální potvory, aby bylo možné ji zkoumat. Tady si musím povzdechnout, že výzkum je docela pomalý a z nějakého důvodu zabere i více než pět minut. Ano, jde mezitím dělat něco jiného, ale je to otravné. Vybavení je každopádně opravdu klíčem k úspěchu, protože jen díky němu se budete moci postupně přitahovat do vyšších míst skrze vystřelující kotvu, přesouvat magnetické bloky, plavat pod vodní hladinou, rozbíjet skokem naprasklou zem nebo ovládat speciálního drona. Postupně se tak budete dostávat do dříve nedostupných míst v rámci jednotlivých planet, a odemykat si nejen další hlavní úkoly, ale také lokace, kde je možné získat materiál, vylepšení zdraví nebo vedlejší úkol. Důležité jsou také rychlé cestovní body, mezi nimiž je možné se následně přesouvat, případně se díky nim rychle dostávat do základny (v ní probíhá výzkum, je možné v ní vyrábět nové vybavení, případně si hrát s chycenými zvířaty). Průzkum je určitě uspokojivý a zábavný.

Kromě průzkumu a řešení hádanek dojde i na střety s mimozemskou faunou, k čemuž máte pistoli (více druhů zbraní by hře rozhodně prospělo), kterou si postupně můžete vylepšovat. Gunplay je dost podobný prvnímu dílu, ačkoliv je nyní vše ve třetí osobě, takže je spíše arkádově laděný. Některé druhy vás ignorují, dokud na ně přímo nezaútočíte, jiné ale z vaší návštěvy moc velkou radost nemají. Klíček k jejich poražení je naskenování a získání informací, kde mají slabé body, do nichž se vyplatí útočit. Tím můžete protivníka na malou chvilku vyřadit z boje a třeba ho i pomocí biče chytit pro výzkum a do své zoo v základně. Souboje s řadovými protivníky moc neohromí a jsou spíše v rámci žánru standardní. Co ale musím pochválit, jsou souboje s bossy. Těch není moc, ale každý boss je úplně odlišný, ať už vzhledem nebo mechanikou, která vede k jeho poražení. Souboje s bossy se mi líbily už v prvním díle, a zde jsou ještě lépe zpracované.

Já jsem se na úplný konec Revenge of the Savage Planet dostal za nějakých deset hodin hraní, ale rozhodně jsem nesplnil vše. Pořád mi chyběly některé upgrady, takže jsem se mohl pustit do dalšího průzkumu. Pokud budete chtít splnit vše, budete potřebovat zhruba dvojnásobný čas. Během něho nuda moc nehrozí, protože hra neustále servíruje něco nového, což je rozhodně velké plus. Stejně jako možnost ji hrát v kooperaci. Ta je přítomna nejen v dnes už standardním online režimu, navíc s podporou pro cross-play, ale také si ji můžete dát s kamarádem pěkně lokálně na rozdělené obrazovce. To už se dnes jen tak nevidí a musím za to vývojáře pochválit. Co se týče znovuhratelnosti, tak moc vysoká není. Dá se říci, že jakmile jednou hru dohrajete, už vás nic netáhne k tomu, abyste si ji zopakovali, protože nic jiného neuvidíte. Na druhou stranu je to vyváženo alespoň cenou, která je stanovena na necelou tisícovku za standardní edici, případně můžete využít předplatné Game Pass Ultimate na Xboxu, jako jsem to udělal já.

Vývojáři se u Revenge of the Savage Planet rozhodli pro Unreal Engine a stejnou stylizaci jako u prvního dílu, takže svět hýří pestrými barvami, což se mi ale docela líbí a alespoň má hra svoji vlastní identitu. Líbí se mi i detailnost světa, jednotlivých potvor i třeba slušné nasvícení nebo pěkné efekty. Zatímco vizuálně se mi Revenge of the Savage Planet líbí, co už rozhodně ocenit nemohu, je optimalizace. Opravdu nechápu, proč má hra jen jeden režim zobrazení, při němž běží ve 30 fps. Kvůli tomu není ovládání tak plynulé, stejně jako pohyb po herním světě a obraz je dost trhaný. Navíc mi přišlo, že framerate ani není stabilní a dokáže sem tam klesnout, zvláště v pozdějších fázích hry. Snad vývojáři časem přinesou režim výkonu, protože nevěřím, že by hra nemohla běžet v 60 fps na PS5 a Xbox Series X, zvláště když nemá nějak extra velké lokace a ani nevidím důvod, co by ji mělo činit tak náročnou.

Revenge of the Savage Planet je akční dobrodružná hra v metroidvania stylu, která se nesnaží o nějakou velkou revoluci nebo i evoluci, ale jde cestou, kterou ji vyšlapal její předchůdce. To může být pro fanoušky trochu zklamání, ale na druhou stranu musím říci, že jsem se po celou dobu hraní slušně bavil, ať už při průzkumu jednotlivých planet s povedeným designem, řešení hádanek nebo střetů s velkými bossy. Co ale určitě zamrzí více, je trochu nedotažený výzkum, který trvá moc dlouho, a hlavně optimalizace, která není ani trochu ideální. I proto nemohu jít zatím výše.