Obrázky jsou vytípány přímo z hraní, další si můžete prohlédnout na kartě - http://konzolista.tiscali.cz/games/onegame?link=playstation-vita-pets-5089&game5089-show=2 .

Určitě jste někdy slyšeli o Tamagotchi, virtuálním zvířátku, které se nosí všude a všude se o něj musí starat, tedy dávat mu jíst či ho dokonce venčit, aby vám nenadělal do kapes. Z Tamagotchi se stal fenomén, který byl následně převeden o do videoherního světa, nejznámější je právě zmíněný Nintendogs, který celý koncept dotáhl téměř k dokonalosti a není proto divu, že je mezi majiteli kapesních konzolí od Nintenda tak oblíbený. PlayStation Vita Pets se na začátku konkurenci hodně přibližuje. Hned po spuštění si musíte zvolit svého nového chlupáče, máte tu čtyři rasy, přičemž si můžete vybrat, jestli vsadíte na psa nebo fenu, případně jakým hlasem bude na vás mluvit. Ano, pes zde neštěká a nevydává klasické zvuky, které byste od něj čekali, ale mluví, a to docela dost. Na hratelnost toto rozhodnutí vývojářů moc přínos nemá, ale na druhou stranu, pokud umíte anglicky alespoň na základní úrovni, hned víte, co chlupáče trápí a můžete bleskově zareagovat. Je ale fakt, že někdy je až příliš ukecaný a hlavně během pozdějších toulek hodně rozptyluje od úkolu.

Základem je pro vás po zapnutí hry dům na kraji lesa, v němž je třeba se o nového psího kamaráda starat. Má totiž občas hlad, žízeň a samozřejmě se i zmaže, takže je nutné ho vykoupat skrze jednoduchou minihru, která se popravdě ani po čase neokouká, a zvláště mladší hráči z ní budou mít určitě radost. Aby nešlo jen o tupé stvoření, můžete ho i cvičit a zadávat mu časem, jak postupujete hrou, nové příkazy, po nichž si sedne, lehne, překulí a tak dále. Ty následně uplatnění občas při prozkoumávání světa a řešení hádanek, k nimž se ještě dostanu. Příkazy můžete zadávat jednoduše přes dotykový displej, vše funguje dobře, případně skrze hlasové ovládání. U něj je pochopitelně nutné, abyste daný příkaz dobře vyslovili v angličtině, protože jinak ho hra nezaregistruje, což asi mladším hráčům bude dělat spíše problémy. Když se vše ale vyslovuje dobře, hra reaguje v pohodě a nesetkal jsem se s problémem.

Základ, kdy se staráte o psa, a následně si s ním hrajete skrze zakoupené hračky, učíte ho novým trikům, případně mu dáváte nějaký ten slušný obleček, je povedený, a je vidět, že vývojáři začali dobře, ale problémem je delší hraní, které už tak zábavné bohužel není, protože se vše opakuje, čemuž dopomáhá i hlavní příběhová kampaň. Vývojáři se totiž rozhodli, že nepůjde jen o simulátor starání se o psa, jako je tomu u Nintendogs, o ten jde až ve druhé řadě, ale hlavní je se pohybování v okolním světě Castlewood Island a hledání speciálního královského oblečku pro psa, který kdysi mocný král ukryl na neznámé místo, samozřejmě dobře střežené. Když se o něm dozvíte, musíte opustit dům a zamířit do lesa vedle baráku, který toho nabízí docela dost k prozkoumání, má zajímavá a pěkná místa, a samozřejmě i spoustu skrytých pokladů, oblečků a dalších věcí, které musí chlupatý kamarád vyhrabat skrze jednoduchou, ale neustále se opakující minihru. Ta by asi vadila nejméně, protože jde pořád spíše o volitelnou záležitost, ale hra má bohužel spoustu dalších chyb, o nichž se zmíním níže.

Už po vystoupení z baráku zjistíte, že se můžete jako páníček pohybovat z první osoby, ale jen po předem daných cestičkách, na kterých nemůžete uhnout ani o metr, což trochu brání kompletnímu prozkoumávání. Naštěstí vývojáři s tímto u level designu počítali, ale omezený pohyb určitě zamrzí. Více bude daleko vadit fakt, že se postava přímo plouží a chodí neuvěřitelně pomalu, takže než někam dojde, prověří hra vaše pevné nervy, a navíc je to i čas, kdy si můžete jít udělat kafe, abyste u hraní neusnuli. Pohyb je opravdu zdlouhavý, a pokud vývojáři hru testovali, věřím, že ano, museli tento fakt vidět. Postava by určitě měla chodit rychleji. Naštěstí když jste na výletu, můžete se jedním klikem znovu vrátit do baráku, není nutné chodit cestu zpět, a rovněž jsou po světě rozmístěny speciální chodby, které usnadňují a zrychlují cestování.

Základem příběhového režimu je najít několik kousků speciálního psího oblečku, v čemž vám budou pomáhat naleznuté mapy a další indicie. Hned na začátku se vám objeví lokace prvního kousku, do níž se tedy musíte dostat, a pak když kousek najdete, většinou i dostanete informaci, kde najdete další, takže se takto vydáte do další a další lokace. Musím říci, že přímo tyto části, odehrávající se v lokaci, kde se nachází skrytá část oblečku, jsou docela rozmanité (zajezdíte si dokonce i v důlním vozíku jako Indiana Jones), nabízí sice jednoduché (hra je opravdu zaměřená primárně pro mladší hráče), ale zajímavé hádanky, které asi i patří k tomu nejlepšímu, co hra nabízí, jen je samozřejmě škoda, že jich je docela málo.

Vývojáři si asi byli vědomi toho, že hra by byla příliš krátká, pokud by šlo jen o nalezení pěti kusů obleku (po dohrání je už jen klasická část starání se o psa), proto se rozhodli, že vše prodlouží o nutnost psa neustále levelovat v určitých dovednostech. Třeba po hodině hraní uvidíte překážku, kterou je nutné přeskočit, jenomže, pes neumí skákat, takže je nutné s ním jít na cvičiště a párkrát se s ním proběhnout, aby dosáhl prvního levelu skoku. Pak se samozřejmě objevují větší překážky, takže je nutné skok dále levelovat, jako další vlastnosti, třeba otevírání dveří přes přetahování nebo výskok přes speciální hru s balonkem. Levelování přes tyto minihry, které jsou navíc zábavné možná tak na první pokus, je bohužel kolikrát docela zdlouhavé, někdy i na několik desítek minut, což jak mi dáte za pravdu, není ideální a vede tedy k následné nudě a docela i velké frustraci, a nepomáhá ani oživování v podobě možnosti dokupovat na trať další překážky, případně menší rozšiřování dalších miniher. Není přece normální, aby většina herní doby byla založená na levelování několika schopností přes neustále stejné minihry. To ať se na mě vývojáři nezlobí.

V čem PlayStation Vita Pets naprosto boduje a jen těžko hledat nějakou větší viditelnou vadu, je vizuální zpracování. Konzole PlayStation Vita má dostatečný výkon, takže vývojáři mohli připravit detailně zpracovaného hlavního chlupatého hrdinu, dokonce i prostředí má hodně detailů a není jen prázdnou kulisou, v níž se vše odehrává. Jen občas se sice objeví dočítání, ale po většinu času ho nepostřehnete. I framerate je solidní, nevšiml jsem si moc částí, kde by znatelně zpomalil. S pěkným vizuálním zpracováním je na dobré úrovni i ozvučení, povedený hudební doprovod a jistě neurazí ani dabing psa, který uši netrhá a je příjemný na poslech. Audiovizuální zpracování tedy patří k těm nejsilnějším stránkám PlayStation Vita Pets.

PlayStation Vita Pets je na první pohled pěkně vypadající hrou, v níž se staráte o chlupatého kamaráda, obsahující všechny základní prvky, které od ní očekáváte. Po delším hraní se ale začne bohužel přespříliš opakovat, a určitě jí nepomáhají ani nesmyslné designérské chyby, kterých se vývojáři dopustili. Ty zamrzí o to více, když si uvědomíte, že nápad spojit starání se o virtuálního psa s pohádkou nebyl vůbec špatný. Takto je to spíše promarněná šance.