Forza Horizon 6

Recenzovaná verze: Xbox Series X/S

Ačkoliv je tu série Forza Horizon už čtrnáct let a zaznamenala mezi hráči obrovský úspěch, měli jsme tu jen jeden vážnější pokus o konkurenci v podobě hry The Crew Motorfest od Ubisoftu. Nutno dodat, že nebyla vůbec špatná, sám jsem se u ní slušně bavil, navíc si šla i trochu vlastní cestou a nabídla závodění nejen na zemi, ale i na vodě nebo ve vzduchu. Ačkoliv konkurenci Forza Horizon moc nemá, vývojáři z Playground Games naštěstí nikdy nepolevili a pokaždé zatím chtěli svoji značku posouvat kupředu přidáváním zajímavých novinek a vytvářením stále detailnějších a propracovanějších světů. Forza Horizon 6 se nesnaží sérii nějak předefinovat nebo přijít s revolučními změnami a novinkami, protože k tomu nebyl žádný důvod. Staví na úspěšných a pevných základech svých předchůdců, a jde spíše jen o drobnou evoluci a dotažení šroubů. I proto jsem se nemohl od hraní odtrhnout a užíval si rozmanité aktivity i atmosféru, kterou nabízejí japonské silnice.

Do Japonska se ve Forza Horizon 6 nedostáváte jako zkušený závodník, jehož cílem by bylo vyhrát další velký šampionát. Jste pouhým turistou, jenž přijel hlavně odhalovat krásy Japonska, ale hned po příjezdu se vás ujme upovídaná opravářka a stavitelka aut Mei, no a dostanete za úkol zúčastnit se velkého Forza festivalu, k čemuž je ale nejprve nutné projít kvalifikací. Příběh opět není nějak extra objevný a jde spíše o klasickou omáčku, abyste měli důvod usednout do nejrůznějších vozidel, postupně si budovat garáž, závodit, stoupat žebříčkem a stát se velkou legendou, ale musím říci, že oproti Forza Horizon 5 jsem ocenil zajímavější a lépe napsané postavy, které jsou snadno zapamatovatelné, a postupně se o nich dozvídáte další podrobnosti, jak budete plnit velké množství vedlejších úkolů/příběhových linek. I ty jsou oproti předchozím dílům zajímavější a propracovanější. Zatímco v jedné lince se budete vydávat na jednodenní výlety napříč Japonskem, díky nimž ho lépe poznáte, v další pak budete připravovat flotilu vozů na přehlídku nebo pomáhat jednomu z nových kamarádů dostat se na obálku prestižního japonského magazínu.

Tím, že začínáte úplně od nuly a nejste zkušeným závodníkem, jako tomu bylo třeba ve Forza Horizon 5, se lehce změnila struktura samotné hlavní příběhové kampaně, která vám vydrží sama o sobě na několik desítek hodin. Kvalifikace a účast ve festivalu je jen začátkem velké a dlouhé cesty. Následně vždy musíte jezdit nejrůznější závody a plnit výzvy, které se vám postupně odemykají na mapě, za což dostáváte body. Když jich máte dostatek, odemkne se hlavní událost, kterou když splníte, dostanete náramek cennější barvy, a takto se musíte dopracovat až ke zlatému legendárnímu náramku. Hlavní události se vrací z předchozích dílů, ale tentokrát mi přišlo, že více než polovina z nich je spíše nezajímavá. Bavil jsem se při nahánění s velkým robotem, který je tolik charakteristický pro Japonsko, při závodění s letadly nebo zdolávání překážkové dráhy v docích v Tokiu, ale další tyto hlavní eventy mě moc neohromily a vlastně jsem na ně hned po dojetí zapomněl. Je to škoda, protože tyto závody vždy patřily v minulosti k vrcholům závodění ve Forza Horizon hrách, takové té odměně za předchozí tvrdou práci, no a tady to platí jen částečně.

Co ovšem je opět na vysoké úrovni, je počet vozidel, do nichž je možné usednout a následně v nich závodit. Nepočítal jsem je, ale vývojáři slíbili na začátek více než 550 plně licencovaných vozidel, čemuž nemám důvod nevěřit, navíc mi přišlo, že nabídka je více rozmanitá, aby si opravdu každý našel svého favorita. V seznamu nechybí ty nejoblíbenější značky jako Porsche, Chevrolet, BMW, Ford, Honda, Hyundai, Lamborghini, Mitsubishi, Nissan, Toyota či Ferrari. Každému vozidlu vývojáři věnovali maximální péči, takže vypadá jako reálná předloha a pyšnit se mohou detailními kokpity i velmi dobrým ozvučením, které prošlo oproti předchozímu dílu několika úpravami. Auta díky tomu znějí zase o trochu lépe a realističtěji, navíc je zvuk nově ovlivněn i okolním prostředím. Moje garáž se postupně rozrůstala vozidly různých kategorií, od klasických D až po S2, přičemž nově nechybí ani kategorie R určená pro závodní okruhy, kde je možné najít třeba 2018 Ferrari FXX-K Evo.

Hry ze série Forza Horizon si získaly velkou oblibu i díky jízdnímu modelu, který balancuje na pomezí arkády a simulace. Auta neplavou a nemáte při jejich řízení pocit, jako kdybyste řídili jen papírovou krabici, ale dobře cítíte jejich váhu a vlastnosti, stejně tak dobře rozeznáte, jakou mají nápravu nebo po jakém povrchu jedou. Tohle vše bylo do Forza Horizon 6 zachováno a vývojáři do jízdního modelu a fyziky moc nezasahovali, protože neměli důvod. Jedinou větší zajímavější novinkou je opotřebovávání pneumatik, které je nastavené defaultně na kosmetické, ale můžete zapnout i simulaci, při níž je možné pneumatiky zničit, stejně tak motor. To mi popravdě k blbnutí v otevřeném světě moc nesedí, ale kdo chce o trochu větší výzvu a simulaci, může si tuto novinku zapnout. Já se spokojil jen s vizuálním zničením. Stejně jako u předchozích dílů je možné získané nebo zakoupené auto tunit, ať už výkonově tak vizuálně. Tuning je prakticky stejný, vývojáři jen přidali více dílů do jednotlivých kategorií či možnost polepovat okna vozidel. Jde tedy spíše jen o doplnění než nějaké zásadní překopání toho, jak se auta vylepšují.

Na sérii Forza Horizon se mi hrozně líbí, že každý díl vždy nabídl rozlehlý svět s jedinečnou atmosférou a řadou nádherných míst, která byla radost odhalovat. Užil jsem si jízdu po Francii a Itálii, stejně tak v pouštích v Austrálii, deštivé Velké Británii nebo toulání se mezi mexickými památkami, kde bylo možné se lehce ztratit. Byl jsem proto moc zvědav, jak se mi bude líbit virtuální Japonsko, a jestli vývojáři nakonec dostojí možná až trochu přehnaným očekáváním ze strany fanoušků. Ti si totiž Japonsko vysnili už před mnoha lety. Dobrou zprávou určitě je, že mě Japonsko uhranulo od první minuty svoji elektrizující atmosférou, zpracováním a úchvatnými scenériemi, s nimiž se ani trochu nešetří, navíc se mi líbil obrovský kontrast mezi jízdou ve městě a na venkově. Zatímco Tokiu v jeho centru vévodí beton a moderní budovy s obrovskými obrazovkami, na venkově jsou dřevěné domy, krásné chrámy a další pamětihodnosti, ukazující bohatou historii Japonska. I proto mohu nyní po desítkách hodin hraní s klidným svědomím říci, že jde o nejhezčí, nejrozmanitější a zároveň nejpropracovanější svět v rámci celé série, v němž vývojáři zužitkovali veškeré své dosavadní zkušenosti. 

Když jsem se po úvodu mohl v Japonsku více rozkoukat a otevřít mapu, řekl jsem si, že mi připadá oproti předchozímu Mexiku menší, ale to je jen první dojem, který trochu, no vlastně docela dost klame. Mapa je totiž obrovská a objet ji celou dokola zabere s nejrychlejším vozem půl hodiny (hodnotím podle jednoho ze závodů). Středobodem celé mapy je pak doposud největší město, jaké kdy vývojáři pro hru ze série Forza Horizon připravili – Tokio. To není samozřejmě převedeno do virtuální podoby 1:1, ale je opravdu obrovské a nabízí odlišné čtvrti s jedinečnou identitou a spoustu ikonických míst, mezi nimiž nemůže chybět křižovatka Shinbuya, třída Gingo, Tokijská věž nebo dálnice, která vede napříč městem. Po Tokiu je tak radost jezdit ve volné jízdě, ale hlavně závodit v různých závodech, ať už za dne nebo v noci, kdy se celé město krásně rozzáří.  

V minulosti jsem u her Forza Horizon trochu kritizoval, že vesničky a menší města působí mimo závody bez života, protože v nich nebylo možné potkat živáčka, což trochu vytrhávalo z herního světa. Tokio je ve skutečnosti hodně rušné město, a kdo v něm někdy byl, ví, že je kolikrát problém se tam doslova hnout. Vyřešili vývojáři konečně tento problém? No, ani moc ne, ale je otázka, jestli to bylo na současném hardwaru možné. Lidi prakticky nepotkáte, a když už, tak jen na určitých místech za zábranami, aby nebylo možné je srazit. To se změní během závodů, kdy začnou fandit na tribunách nebo za bariérami, ale při volní jízdě je Tokio spíše městem duchů, ať už jezdíte ve dne nebo v noci. Lepší je to na silnicích, kde jezdí větší množství aut, ale s realitou se to také srovnat nedá. Na druhou stranu je to ale dobře, protože průjezd městem je plynulý a rychlý, protože nemusíte čekat v kolonách a zácpách.

Jinak ovšem musím říci, že Tokio je ve Forza Horizon 6 opravdu působivé a líbí se mi, že nabízí spoustu zajímavých míst k prozkoumání, skrytých uliček a aktivit, ale jde jen ve výsledku o jednu z mnoha částí mapy, která je neskutečně bohatá, propracovaná a pestrá. Mapa má hned naprosto odlišných biomů/regionů, takže budete závodit nejen ve městě na klikatých silnicích nebo dálnicích, ale také v lesích s opravdu vysokými stromy, mezi památkami a bambusy, nechybí pláže, zasněžené horské oblasti, silnice na venkově s napadanými růžovými lístky sakury a další lokace, které jsou připraveny na dosti rozmanité aktivity a závody, jako tomu bylo v předchozích dílech. Co se mi na světě hry Forza Horizon 6 líbí, je to, že je oproti předchozím dílům opravdu narvaný aktivitami, výzvami a zajímavými místy. Dalo by se říci, že tentokrát vývojáři využili každý metr, aby hráči neustále servírovali něco zajímavého a udržovali jeho pozornost. Z předchozích dílů se pak vrací střídání ročního období, což dále ovlivňuje vzhled mapy, její atmosféru (vývojáři dokonce nahráli pro každé období jiné ozvučení měst i okolní přírody) i některá pravidla, no a nechybí ani dynamická změna počasí nebo denní doby.

Protože je svět nádherný, ocenil jsem novinku v podobě auto drive, kdy řízení za vás převezme počítač a vy se tak můžete kochat prostředím. Je to jeden ze způsobů, jak si krásné Japonsko opravdu užít, a sám jsem tuto novinku často využíval. Mezi dalšími novinkami je Anna, což je systém doporučující vám další aktivity, abyste mohli snadněji a plynuleji postupovat kampaní a nemuseli až tak koukat na mapu a obrovské množství značek se závody a aktivitami, protože by se mohl dostavit snadno efekt z open-world her od Ubisoftu. Ano, mapa se postupně plní nejrůznějšími značkami, až je kvůli tomu trochu nepřehledná. Naštěstí je ale možné značky filtrovat. Zpět ale k Anně. Na začátku jsem tuto novinku využíval, ale později jsem přestal a začal si plánovat sám, co si zapnu za závod a jakou cestu k němu zvolím, abych třeba po cestě něco sebral.

Několikrát jsem během recenze zmínil rozmanité závody a aktivity, k popisku se ale dostávám až nyní. Pokud jste hráli předchozí díly, asi vás druhy závodů moc nepřekvapí, protože se vrací klasické silniční, off-roadové i cross-country závodění na desítkách okruhů nebo tratích. Ty jsou dobře navrženy, mají záludné zatáčky, klikaté silnice, různé lesní cestičky nebo dálnice, na nichž můžete plyn pořádně sešlápnout, a navíc se odehrávají na hodně rozmanitých a zajímavých místech, z nichž přímo srší historie Japonska, po nichž je prostě radost závodit. I když u závodů chybí nějaká vyložená novinka, vůbec mi to popravdě díky Japonsku nevadilo. Po dohrání hry se vám navíc odemkne speciální lokace Ostrov legend a s ním i speciální velké závody napříč celým Japonskem, které patří k naprostému vrcholu hry Forza Horizon 6. Co je trochu zklamání, je pak samotný Ostrov legend, který je menší a moc toho sám o sobě nenabízí. Trochu jsem doufal, že by mohlo jít o jakousi endgamovou lokaci, ostatně sami vývojáři takto na něj lákali. Nakonec tomu tak není.

Mezi aktivitami po světě jsou klasické skokánky, měření rychlosti, driftování a nově brány rychlonožky, kdy musíte v časovém limitu dojet do cíle. Úplnou novinkou jsou ve hře časovky. U nich vždy stačí najít okruh, kterých je několik, no a následně skrze přejetí brány odstartovat měřené kolo. Můžete si takto snadno trénovat závodění v odlišných třídách či vozidlech a postupně se zlepšovat, nehledě na to, že se vše zapisuje do žebříčků, čímž soutěžíte na dálku v časech s dalšími hráči. Na časovkách je skvělé, že jsou přirozenou součástí herního světa, takže k nim stačí přijet a odstartovat přejetím startovní čáry. Nenačítají se jako klasické závody. A pokud by vám tyto aktivity nestačily, stejně tak na začátku zmíněné vedlejší příběhové linky, můžete zajet do Tokia a tam pracovat pro společnost rozvážející jídlo, což je pěkná bonusová minihra.

Vývojáři ve Forza Horizon 6 nechtějí, abyste jen jezdili od závodu k závodu. Chtějí, abyste Japonsko více prozkoumávali, prakticky v něm žili, a odhalovali nové pouliční závodění nebo jeho krásné prostředí, učili se, kde se co nachází, a vůbec nasávali jeho skvělou atmosféru. I proto připravili speciální sběratelský deník, v rámci něhož jste odměňováni (novými auty, kredity a dalšími kosmetickými věcmi) nejen za vyhrané závody, ale vůbec plnění aktivit a průzkum Japonska. Z předchozích dílů se vrací stodolní nálezy, kdy musíte ve světě najít stodolu se zničeným vozem, které je následně opraveno, a můžete si ho přidat do sbírky. Najít občas stodolu není lehké a kolikrát jsem si říkal, že snad ve vyznačené lokaci ani není, ale o to větší radost jsem měl z jejího následného nálezu, stejně tak vozu, o němž jsem se dozvěděl něco z jeho historie. Ke stodolním nálezům vývojáři přidali Pojízdné poklady, kdy dostanete jen fotku s kratším popiskem a regionem, na níž je pěkné vozidlo, no a je jen na vás, abyste zjistili, kde byla pořízena a vozidlo se nachází. Zpět jsou tabule s XP body, které jsou ale doplněny speciálními maskoty.

Stejně jako v předchozích dílech můžete kupovat po Japonsku domy, třeba s krásnou vyhlídkou na horu Fudži, ale novinkou v nich jsou plně přizpůsobitelné garáže, s nimiž je možné se následně pochlubit kamarádům. Další novinkou je pak údolí se sídlem, které je na začátku prázdné, ale postupně ho můžete upravovat a stavět v něm domy nebo silnice, případně zasazovat stromy nebo přidávat nejrůznější dekorace. Stejně jako s garáží se pak i sídlem můžete pochlubit ostatním hráčům. Musím říci, že tato novinka mi ve výsledku tak zajímavá nepřišla, protože se moc k závodění a vůbec do závodní hry nehodí, ale určitě se najdou hráči, kterým se bude líbit. Mnohem zajímavější mi přijdou nové automobilové srazy, kde můžete předvést svoje vozidlo, stahovat polepy nebo dokonce rovnou koupit kopii auta jiného hráče. Srazy jsou ale také ideálním místem pro navazování kontaktů, abyste mohli následně s dalšími hráči prozkoumávat Japonsko a závodit.

Forza Horizon 6 nabízí pro fanoušky závodění obrovské množství obsahu při závodění v režimu pro jednoho hráče, ale stejně jako předchozí díly vsází na robustní online podporu. Vývojáři přidali do menu možnost účastnit se různých playlistů a typů závodů v rámci Horizon Play, od normálních po speciální a různé režimy jako eliminace, battle royale nebo hra na schovávanou. Připojování je díky tomu jednodušší a rychlejší. Nechybí ani nejrůznější online žebříčky, duely, zvaní kamarádů do svého světa, kooperativní kampaň a další možnosti. Nemusíte proto závodit jen proti stále funkčním a dobrým Drivatarům. Já jsem si mohl online vyzkoušet před vydáním jen ve značně omezeném režimu, ale když online servery běžely, vše bylo naprosto bezproblémové a nezaznamenal jsem nic, co bych musel zmínit. Věřím, že tomu tak bude i po vydání, ostatně ani předchozí díly neměly po této stránce výrazné problémy. Zatímco závodění v jednom vydrží klidně na několik desítek hodin, online je následně tím, co hráče udrží u hry po následující měsíce nebo roky.

Když jsem v minulém roce znovu hrál hru Forza Horizon 5 na konzoli PlayStation 5, byl jsem i po tolika letech od jejího vydání nadšený z toho, jak vypadá. Vývojářům se povedlo vytvořit vizuálně neskutečně působivou hru, která ani trochu nezestárla. I proto není skok ve vizuálním zpracování u Forza Horizon 6 tak velký, ale to asi nikomu moc vadit nebude. Zvláště když svět vypadá opravdu působivě, má obrovské množství detailů, skvělé nasvícení, různé odlesky nebo krásné efekty počasí. Vozidla jsou také maximálně detailní a skvěle zpracovaná, ať už jde o zevnějšek nebo interiér. Určitě není důvod si na něco stěžovat, Forza Horizon 6 je jednou z nejhezčích závodních her, jakou si můžete v současnosti zahrát, a to na rozdíl od mnohé konkurence má velký otevřený živě působící svět.

Na konzolích Xbox Series X/S pak má hra dva režimy zobrazení. Quality zaměřující se na 4K rozlišení a o něco lepší detaily, ale zase v něm běží pouze ve 30 fps, což mi přišlo během testování u takové závodní hry založené na rychlosti hodně málo. I proto jsem hrál na konzoli Xbox Series X po většinu času v režimu Performance, u něhož jsem větší kompromisy ve vizuální kvalitě nezpozoroval, ale obrovským benefitem bylo naprosto skálopevných 60 snímků. Chvilku jsem hru Forza Horizon 6 hrál i na konzoli Xbox Series S, kde si také můžete zvolit mezi režimem kvality a výkonu. Na ní jsou vidět docela velké kompromisy ve vizuálním zpracování a nevypadá tak působivě, přesto je dobře hratelná a framerate je naprosto stabilní, a to je asi u této verze nevětší výhra.

Co má velký vliv na atmosféru hry, ať už budete jezdit volně po světě nebo závodit, je výborný soundtrack, který je neskutečně rozmanitý a nabízí doposud největší množství písniček v rámci celé série Forza Horizon. Písničky je možné poslouchat v rámci devíti stanic - Horizon Pulse, Horizon Bass Arena, Horizon Block Party, Horizon XS, Hospital Records, Gacha City Radio, Sub Pop Records, Horizon Wave a Horizon Opus. Nechybí skladby od čistě japonských umělců a skupin, ať už jde o YOASOBI, Ado, BABYMETAL nebo Creepy Nuts, ale ani pro nás známější Linkin Park, Pendulum nebo Rise Against.

S Forza Horizon 6 se vývojáři nesnažili o žádnou revoluci v zajeté sérii. Stavějí na dobře známých a výborných základech svých předchůdců, ale dotáhli šrouby, připravili několik menších novinek a hlavně vytvořili uvěřitelný, doposud svůj největší, nejrozmanitější a nejlepší herní svět, který je radost prozkoumávat. Japonsko doslova od první minuty ožívá na vaší obrazovce, díky čemuž má závodění opět jinačí atmosféru než posledně. Navíc mu dopomáhá i výborné vizuální zpracování, spousta pěkných detailů i parádní soundtrack. Forza Horizon je zpět v plné síle.