DOOM Eternal

Recenzovaná verze: Xbox One X

Po rozporuplně přijatém třetím dílu se vývojáři z id Software rozhodli, že se vrátí ke kořenům série, takže k rychlé brutální akci, v níž hlavní hrdina trhá démonům končetiny, rozřezává je svoji motorovou pilou na půl a jinak zohyzďuje. Vznikl z toho před čtyřmi lety prakticky dokonalý reboot, který znovu značku DOOM nakopl a otevřel k ní přístup nejen fanouškům, ale hlavně novým hráčům. Po velkém komerčním úspěchu bylo jasné, že vývojáři do pokračování nazvaném DOOM Eternal nebudou nic zásadně měnit, budou stavět na osvědčených základech a jen vše vypilují, což se jim po menším odkladu náramně povedlo. Určitě tu platí, že pokračování je větší, krvavější i lepší, protože likvidace démonů nikdy nebyla zábavnější. DOOM Eternal je ohromnou akční jízdou, od níž se jen těžko odtrhává. Jakmile do ní naskočíte, budou hodiny hodně rychle utíkat a vy budete neustále tlačeni do dalších úrovní. A to i díky skutečnosti, že DOOM Eternal nikdy nesklouzne do stereotypu a následně nudy, jak by si mohl někdo na začátku myslet.

Možná si říkáte, jestli mezi tou vřavou, utrhanými končetinami a hektolitry krve je místo pro nějaký příběh. No, nečekejte další The Last of Us, ale vývojáři z id Software dávají záminku, proč popadnout starou dobrou bezbolestnou a jít si to s monstry vyříkat z očí do očí. Věc se má tak, že se démoni po běsnění na Marsu dostali až na naší krásnou Zemi, kterou zpustošili a lidstvo zdá se téměř zaniklo. I proto se na Zem vydává Doom Slayer, aby s démony zatočil. Hlavní hrdina je klasický tvrďák, který ovšem postrádá větší charisma, čemuž dopomáhá i skutečnost, že za celou hru neřekne ani slovo. Jen přihlíží událostem a likviduje monstra. Scénáristé se tentokrát snažili, aby příběh nepůsobil tak jednoduše, ale moc se jim to ve výsledku nepovedlo. Němý hlavní hrdina je jedním z problémů, další je třeba ten, že příběh není ani dobře vyprávěn, takže jsem po dohrání musel projíždět dokumenty a další materiál, abych se vůbec dozvěděl, co že se to vlastně děje. A to nikdy není moc dobré znamení. Příběh tedy moc neohromí, ale to popravdě od takové hry asi nikdo nečeká.

Důležitější je, aby bylo co zabíjet, a v tomto nový DOOM Eternal rozhodně nezklame. Monster je dostatek, vracejí se staří známí jako zombie, Revenanti s raketometami na ramenech, Cyberdemoni, létající Cacodemoni a další neřádí, které doplňují zcela nové kreatury, které nechci moc spoilerovat, abyste nepřišli o překvapení. Nových potvor je ale dostatek a některé budete od první minuty nenávidět. Démoni mají jinak fantastický a kolikrát pořádně děsivý design, který je podpořen i výbornými animacemi. Souboje s nimi jsou neskutečně zábavné, čemuž pomáhá jednak velmi dobře vyladěné ovládání pro gamepad i výborný pocit ze střelby. Skvělou novinkou u démonů je, že jak na nich pracujete se svými zbraněmi, odpadává jim kůže, takže na konci střetu kolikrát vypadají jinak než na jeho začátku. Jak na tom tedy jsou vidíte díky tomuto vizuálně a zhruba vždy víte, kolik olova ještě budou potřebovat. 

Každý protivník, jehož během hraní potkáte, má vždy slabé místo, které mu můžete ustřelit, a tím ho částečně vyřadit boje. No, a když je téměř mrtvý, začne svítit, což je znamení, že ho můžete dorazit brutálním útokem, který mu vydloubne oko, ustřelí hlavu či utrhne ruku a narve mu jí do jeho nenasytného chřtánu. Ano, brutální a rozhodně nic pro slabé povahy, ale podobné výjevy se k DOOMu krásně hodí a jen tak se nepřejí. Takto brutální útok navíc není jen na efekt a tedy potěchu oka, ale z protivníka následně vypadne léčení. Ano, v DOOM Eternal opět zapomeňte na automatické léčení, které už sice není tak v módě jako před lety, ale stále v akčním žánru převládá. A vlastně i náboje se získávají z protivníků podobným způsobem, jen je nutné je rozříznout motorovkou.

Protože je démonů velké množství, je jasné, že Doom Slayer bude potřebovat zbraně. Hodně zbraní. Rukama vám projde nejen samopal s možností ho přepnout na pušku, ale také klasická či dvouhlavňová brokovnice, která je mimochodem neskutečně silná, kulomet, pulzní pušky a nemůže chybět ani ikonický BFG9000. Do něho sice není moc nábojů, ale když už z něj vystřelíte zelený paprsek, s nebohými démony pěkně vytře danou úroveň. Jednotlivé zbraně si můžete během hraní vylepšovat skrze jednoduchý strom a udělat je ještě o něco mocnější. Stejně tak je možné vylepšovat i oblek hlavního hrdiny, který tak bude moci mít více života, ale také více štítu a postupně pobere i více nábojů, nehledě na to, že mu vylepšování dává i další pasivní bonusy. Sice se nedá mluvit o nějakém propracovaném RPG systému, ale hře dává vylepšování další nadstavbu a dobře do ní pasuje, ačkoliv se jedná v základu jen o bezduchou řežbu, kde hlavně zbraní na moc dlouho nevychladnou.

Hra má přes desítku úrovní, které jsou oproti minulosti daleko větší. Úrovně jsou lineární a hra se vás snaží táhnout rychle z bodu A do bodu B, čemuž dopomáhá i šipka ukazující, kam jít, případně mapa, na níž vždy vidíte, kde se zrovna nacházíte. Na druhou stranu je ale možné úrovně více prozkoumávat, hledat skryté výzvy či bonusy, které jsou skryty a dostat se k některým vyžaduje i trochu toho přemýšlení. Co u DOOM Eternal jednoznačně ohromí, je design jednotlivých úrovní, které mají kolikrát i dech beroucí scenérie zničené Země, a rozmanitost míst, kam se během putování podíváte. Co zde musím zmínit, jsou skákací pasáže. Akce je hlavní náplní hry, ale občas dojde i na zdolávání překážek. Tyto pasáže nejsou moc zábavné a vlastně jsou jedinou větší slabinou hry. Od hry jako DOOM chci hlavně akci a ne skákání a řešení jednoduchých rébusů. Od toho tu mám Tomb Raidera a další podobné hry. Každopádně zpět k akci, která je dobře dávkována a pro zachování plynulosti a zábavy nejsou akční pasáže přehnaně dlouhé. Až tedy na souboje s několika dobře navrženými bossy, ale u nich se to dá pochopit.

DOOM Eternal je svým rozsahem větší hrou než jeho předchůdce z roku 2016. Je vidět, že vývojáři nyní měli větší ambice a hlavně i rozpočet, díky němuž je bylo možné realizovat. Já jsem hrál na střední obtížnost. Už na ní jsou střety s protivníky kolikrát pořádnou výzvou, takže se můj herní čas vyšplhal k nějakým dvaceti hodinám. To na singleplayerovou akci v dnešní době není málo, vlastně jde o velký nadstandard. Po dohrání má navíc DOOM Eternal velmi slušnou znovuhratelnost. Můžete se pokusit vybírat všechny bonusy, zopakovat si jednotlivé úrovně s cheaty jako za starých časů. Takže ožijí vzpomínky na idkfa nebo iddqd. Jak navíc hrajete, odemykáte si Masters úrovně, které nabízejí trochu odlišnější a hlavně těžší zkušenost pro náročnější hráče. Nepřátelé v nich jsou jinak rozmístěni a zároveň jsou doslova přeplněny těmi nejtěžšími druhy. Masters úrovně jsou zatím jen dvě, ale vývojáři slibují, že do budoucna se jejich seznam rozroste. 

Kromě kampaně vývojáři připravili i multiplayerovou část. Nečekejte ovšem klasický Deathmatch, ale speciální režim Battlemode pro tři hráče 1v2. V něm se jeden hráč chopí Doom Slayera, zatímco ostatní hráči dvou silných démonů. V současnosti je démonů pět, každý zcela unikátní s vlastními schopnostmi a možnostmi v boji, přičemž každý si může na pomoc přivolávat ještě slabší pekelné bratry, kteří hráči hrajícího za Doom Slayera pořádně ztíží situaci. Po zahrání, které bylo nyní před vydáním možné jen díky soukromé hře s několika kolegy, se mi potvrdilo, že půjde jen o chvilkové vyblbnutí na šesti menších mapách. S kamarády na občasné vyblbnutí, proč vlastně ne, ale na nějaké dlouhodobější hraní to nevidím. S tím se ale dalo tak nějak počítat, že půjde jen o doplněk hlavní kampaně, aby vývojáři nabídli i nějaký multiplayerový režim. 

Protože je DOOM Eternal hlavně akcí pro jednoho hráče, můžete ho hrát offline i v případě, když nemáte konzoli připojenou k internetu. Pokud ji ovšem máte online, hned po zapnutí je po vás vyžadováno, abyste si vytvořili účet na Bethesda.net, případně se přihlásili k existujícímu. Bez něj se nikam nedostanete a nebude vám umožněno, abyste hru hráli. Hodně zvláštní rozhodnutí, které mnoho hráčů jen naštve, protože si budou muset založit další zbytečný účet, o němž za pár týdnů nebudou vědět. Jsem toho názoru, že když už mám na konzoli účet na PlayStation Network nebo Xbox LIVE, měl bych být schopen se s ním přihlásit i třeba na stránkách Bethesdy i k jejímu účtu. Ostatně to tak má Bungie u Destiny nebo Epic Games u Fortnite. 

Když jste každopádně připojeni online, hra získá nový náboj, protože budete za hraní kampaně nebo Battlemode režimu získávat XP body, díky nimž je možné si odemykat kosmetické doplňky v Battle Passu, ať už jde o skiny pro hlavního hrdinu nebo monstra, skiny zbraní, bannery, loga či další emoty. Vývojáři navíc každý týden budou předkládat speciální výzvy, díky nimž je možné nahrát další XP body a postup urychlit. Je třeba zdůraznit, že Battle Pass je zdarma pro všechny hráče, stejně tak budou zdarma různé tématické eventy, které přijdou později. Mikrotransakce ve hře nejsou a podle slov vývojářů se s nimi ani do budoucna nepočítá. 

Vývojáři z id Software modernizovali pro DOOM Eternal svůj interní engine, takže si můžete být jistí, že vás čeká opět parádní podívaná. Lokace mají spousty detailů, démoni nikdy nevypadali lépe, navíc mají skvělé animace, a oku budou lahodit i nejrůznější efekty při onom velkém krvavém běsnění. Co je ale pro takovou akci důležité, je frametate. Toho si byli vývojáři vědomi, a ačkoliv DOOM Eternal vypadá opravdu hodně nadprůměrně, jede po většinu času ve stabilních 60 snímcích. Propadů moc není ani v těch nejnáročnějších a nejvíce hektických scénách, alespoň jsem si jich nevšiml, takže jsem si mohl hraní bez problémů užívat. Ona celá hra je velmi dobře optimalizovaná, protože i nahrávací obrazovky trvají jen několik vteřin. To muselo dát vývojářům hodně práce, ostatně lokace nejsou zrovna malé a člověk by si řekl, že jejich nahrání bude trvat podstatně déle. Pochvalu si vývojáři zaslouží i za velmi dobré ozvučení, ale také opět parádní soundtrack, dodávající hře a hlavně střetům s nejrůznějšími démony šťávu.

DOOM Eternal je parádní akční hra, od níž je těžké se odtrhnout. Likvidování všelijakých démonů s pekelným designem je velká radost díky velmi dobrému pocitu ze střelby, dobře navrženému ovládání a rozmanitému arzenálu zbraní, přičemž vývojáři potěší i skvělým designem úrovní, solidní délkou, dobrou znovuhratelností a ohromující audiovizuální prezentací. DOOM je zpět v plné síle a je naprostou povinností nejen pro fanoušky předchozích dílů, ale také hráče, kteří mají rádi akční žánr. V pátek se sejdeme v pekle.