Crysis Remastered Trilogy

Recenzovaná verze: PlayStation 4/PlayStation 5

Ačkoliv dnes existuje řada slavných akčních sérií, Crysis má pořád své jedinečné kouzlo, a i proto jsem se na kolekci s remastery docela těšil. Kdo by si ostatně nechtěl znovu zahrát takto kvalitní hry na aktuálních konzolích. V posledních letech jsme tu měli řadu remasterů. U nichž vývojáři vylepšili vizuální zpracování, ale hratelností hry působily zastarale. Některé klasické hry prostě nezestárly tak dobře. To ale není případ Crysis. U žádného dílu byste netipovali, že je tu s námi tak dlouho, přitom od vydání prvního dílu uběhlo dlouhých čtrnáct let. Pořád je hratelnost svým způsobem aktuální, zábavná a má dobré mechaniky, za které by se nemusely stydět ani dnešní hry z žánru first-person stříleček. U Crysis Remastered Trilogy se rozhodně nikdo nemusí bát, že by dostal kolekci archaických stříleček, takže si je může užít i dnes naprosto každý, a to i naprostý nováček. Ať už kvůli pořád dobré hratelnosti, tak třeba i velmi solidnímu sci-fi příběhu, točící se kolem mimozemské technologie a invaze rasy Ceph. Když jsem nyní remastery hrál, byl jsem docela překvapen, jak kvalitní příběh mají a jak na sebe v rámci trilogie dobře navazuje. Navíc konec je více než uspokojující, a to se popravdě zase tak moc často nevidí.

Ačkoliv v těchto dnech vychází kolekce Crysis Remastered Trilogy, remaster prvního dílu je tu s námi už zhruba rok. Každý, kdo se o hru zajímá, tak už vlastně ví, jak před rokem dopadl. Zatímco hra jako taková byla pořád zábavná, největší problém remasteru na konzolích PlayStation 4 a Xbox One byla optimalizace, a to ve všech režimech zobrazení – Quality, FPS a Ray-tracing. Framerate byl značně nestabilní, navíc hra často padala, do toho se objevovaly různé bugy a glitche, takže do ideálního zážitku měl remaster opravdu hodně daleko. O to více tato situace mrzela, když za remasterem Crysis stálo zkušené studio Saber Interactive, které má s porty velké zkušenosti. Ostatně jde o stejné vývojáře, kterým se povedlo na konzoli Nintendo Switch slušně rozhýbat třetího Zaklínače.

Naštěstí vývojáři poslední rok vydávali updaty a postupně hru lépe optimalizovali, výsledkem čehož je, že se nyní v kolekci nachází v už docela odladěné a slušné verzi. Během testování se mi třeba nestalo, že by mi spadla s chybovou hláškou. Framerate na konzolích předchozí generace pořád není úplně ideální, ale na konzoli PlayStation 5 už hra jede slušně a většinou v 60fps, a navíc vypadá pořád dobře na velké televizní obrazovce. Vlastně jsem byl kolikrát docela překvapen, jak hra vypadá a má i detailní textury či pěkné nasvícení, a navíc se může pochlubit částečně zničitelným prostředím se slušnou fyzikou. Samozřejmě, sem tam je vidět stáří, třeba na různých efektech, ale i tak jsem přesvědčen, že vizuálně první Crysis nikoho neurazí.

Co mě u prvního Crysis vadí asi nejvíce, tak je skutečnost, že vývojáři hru více neoptimalizovali pro hraní na gamepadu. Od první minuty je patrné, že Crysis je původně čistě PC hrou, která je stavěná na ovládání skrze myš a klávesnici. Od toho se odvíjí nejen interface, ale také samotné ovládání, které není tak přesné, jak by člověk potřeboval. Jsem přesvědčen, že tady mohli udělat vývojáři více. 

Vzhůru do betonové lineární džungle

Pojďme ke druhému dílu, který vyšel před dlouhými deseti lety a vývojáři z Cryteku tehdy vyměnili džungli a otevřenější svět za stísněnější zničený New York. Fanoušci tuto změnu nebrali moc s nadšením a vždy poukazovali na to, že vývojáři se museli omezovat výkonem konzolí, na které Crysis 2 také mířil, a to od prvního dne. Asi na tom něco pravdy bude, i když ani první Crysis nebyl pravou open-world hrou ve stylu třeba posledních titulů Ubisoftu, protože stavěl na relativně lineárních misích. Faktem ovšem zůstává, že Crysis 2 byl a stále je parádní akční hra, která i po tolika letech zaujme svoji zápletkou, výbornou prezentací, volností a také zábavnými přestřelkami. To vše je pak doplněno o vynikající hudební doprovod, o který se postaral Hans Zimmer (Skála, Piráti z Karibiku nebo Temný rytíř). Protože se s hrou Crysis 2 počítalo od začátku i pro konzole, interface byl přizpůsoben gamepadu a hra se na něm i dobře ovládala a stále ovládá i v mnou testovaném remasteru.

Když jsem před deseti lety Crysis 2 hrál, líbil se mi hodně po stránce vizuálního zpracování. Studio Crytek je ostatně známé tím, jak parádně vypadající hry dělá na svém vlastním herním enginu, ale z čeho jsem už tak nadšený nebyl, tak to byl framerate. Pokud jste hru hráli na PlayStationu 3 nebo Xboxu 360, určitě si pamatujete na obrovské poklesy během přestřelek, občas hra běžela jen v 15 fps a byla na pokraji hratelnosti. Technické problémy tehdy značně degradovaly jinak parádní hru, kterou mám hrozně moc rád, a proto jsem se na remaster hodně těšil. A jsem rád, že tentokrát vývojáři ze studia Saber Interactive nezklamali. Framerate je na konzolích PlayStation 4 a PlayStation 4 Pro naprosto stabilní a hra na nich jede neustále ve 30fps, i během těch nejnáročnějších scén. Já jsem mohl hrát hru na konzoli PlayStation 5 skrze zpětnou kompatibilitu. První update přidal podporu pro 4K rozlišení, ale daleko důležitější je skutečnost, že hra na konzolích nové generace jede v naprosto hladkých 60fps bez jakýchkoliv poklesů. Jen při dosažení kontrolního bodu dojde k lehkému zaseknutí, ale nejde o nic, co by rušilo během přestřelek. Na optimalizaci nemohu říci nic špatného, protože je naprosto ukázková a je vidět, že si vývojáři vzali k srdci kritiku na první díl.

Co se týče vizuální stránky, s ní si dali vývojáři také dost práce. O rozlišení řeč byla, ale kromě toho byly upraveny veškeré textury, které jsou daleko detailnější, ale také modely postav, nasvícení a byly přidány některé nové efekty. Pokud si pustíte vedle sebe Crysis 2 na původních konzolích a třeba na PlayStationu 5, je rozdíl ve vizuální kvalitě opravdu obrovský. Přesto je škoda, že tu nemáme nativní verzi pro next-gen konzole, díky nimž by hra mohla být ještě o něco hezčí, ale jde jen o drobnost. I tak vypadá velmi dobře a jsem s ní spokojen.

Lov s lukem v zarostlém New Yorku

Třetí Crysis příběhově navazuje na konec druhého dílu, přičemž se odehrává o několik desítek let v budoucnosti opět v New Yorku. Ten ovšem prošel od první návštěvy značnou změnou. Ze slavného města zbyly jen ruiny prorostlé stromy, keři a dvoumetrovou trávou, které jsou obalené velkou koulí. Jednotky Cellu pak převzaly nad městem veškerou kontolu, ale rozhodně nejsou jediným problémem, protože na povrch se dere i protivník, kterého všichni měli za poraženého. Třetí Crysis docela pěkně ukončil příběh celé trilogie, ale byla mu vyčítána velmi krátká délka, ale také skutečnost, že do hratelnosti vývojáři přidali jen velmi málo novinek a oproti druhému dílu se zase tak moc nelišil. Největší změnou byl prakticky luk, který byl vyvinut díky mimozemské technologii a umožňoval efektivní tichou likvidaci nepřátel. Když jsem ale nyní Crysis 3 hrál, tak jsem si na konci řekl, že i s výhradami jde pořád o silně nadprůměrnou hru, která fanoušky jen těžko zklame.

Nyní jsem chtěl začít psát, jak remaster Crysis 3 dopadl. Stačí ale úplně bohatě napsat, že je na stejné úrovni jako remaster Crysis 2. Dost bych se tu proto opakoval, proto se raději přesunu na některé nedostatky, které kolekci trápí. Sem tam se mi stalo, že problikávaly textury, ale jde o ojedinělé situace, které nemají na hratelnost velký vliv. Daleko více asi bude vadit umělá inteligence nepřátel. Ta je bez debat nejslabší u prvního dílu. U Crysis 2 a 3 byla následně trochu vylepšena, ale pořád dokážou protivníci překvapit tím, jak hloupě se v boji zachovají, případně že zamrznou na místě a nic nedělají. Umělá inteligence tedy u série Crysis není tou nejsilnější stránkou, ale musím zároveň dodat, že už jsem viděl i daleko hloupější protivníky, a to i v současné produkci. Jinak mě ale popravdě nenapadá, jaký další nedostatek bych zde musel zmínit, protože jsem si znovu celou trilogii hodně užil. Možná jen ta absence multiplayeru někoho zamrzí, protože kolekce obsahuje jen kampaně zmíněných tří her. Multiplayer se ale u Crysis nikdy nestal tak oblíbeným a hraným, vcelku rychle se vždy přestal hrát, takže se dá jeho absence vlastně i pochopit.

Než se dostanu na úplný závěr, musím zmínit ještě jednu pro hráče u nás podstatnou informaci. Všechny hry Crysis v rámci kolekce Crysis Remastered Trilogy obsahují českou lokalizaci, ať už jde o interface nebo titulky, takže si je může užít naprosto každý. Sice před vydáním kolovaly o lokalizaci dost nejasné informace, ale nakonec je tedy přítomna ve všech hrách. Lokalizace je použita ta původní, přičemž je kvalitní a nevšiml jsem si moc velkých nesrovnalostí. Jen sem tam se objeví nějaký ten překlep v podobě špatného písmenka. Za lokalizaci ale vývojáře jednoznačně chválím. Sice by se mohlo zdát, že u remasteru bude samozřejmostí, když ji obsahovaly originální verze, ale jak jsme viděli v několika jiných případech, není tomu tak.

Jsem rád, že jsem si mohl v posledních dnech znovu zahrát celou trilogii Crysis díky solidní kolekci remasterů. První díl sice mohl dostat o trochu lepší péči, ale druhý a třetí díl je naprosto bezchybný, co se remasteru týče. Pokud jste ještě sérii Crysis nehráli, nákup mohu jednoznačně doporučit, protože díky kolekci Crysis Remastered Trilogy se dostává na současné konzole ve své doposud nejlepší verzi. Věřím, že se budete při hraní skvěle bavit, možná i více jak u současných akčních her. Ani fanoušci ale nemusejí nad nákupem dlouho přemýšlet, protože vizuální zlepšení je velké a na nových konzolích je díky podpoře 60fps možné si všechny díly užít, jako nikdy dříve.