Recenzovaná verze: PlayStation 5

Než se začnu věnovat samotné hře, musím zmínit jednu podstatnou věc. Tou je počáteční registrace u Square Enixu. Bez ní hru nezapnete, ale registrovat se přímo skrze konzoli PlayStation 5 bylo prakticky nemožné. Nejprve jsem se dozvídal, že má emailová adresa je už použita, když jsem ji dal obnovit, při změně hesla mi stránka házela samou chybovou hlášku. Až tedy přes PC se registrace konečně povedla na několikátý pokus a já se mohl přihlásit. Proč musí být spuštění hry podmíněné registrací, opravdu nechápu. Ani ty největší live service hry jako Fortnite nebo Destiny 2 ji nevyžadují. S PlayStation Network účtem se totiž jde přihlásit i na oficiálních webech těchto her a účet si na nich dále spravovat. To u Square Enixu možné není, ale o to nejde. Nutnost registrace u konzolové hry je prostě chyba, zvláště když registrace není uzpůsobena, aby bylo možné se snadno na pár kliknutí registrovat přímo skrze konzoli. Chvilkami jsem si dokonce říkal, jestli se vůbec zvládnu přihlásit.

Studio Platinum Games je spjato hlavně s výbornými hrami, které vytvářelo pro velké herní vydavatele, ačkoliv sem tam přišlo i s několika ukázkovými propadáky jako Teenage Mutant Ninja Turtles: Mutants in Manhattan nebo The Legend of Korra. Nebylo tedy vždy vše zlato, co se třpytí, ale nikdy bych si nepomyslel, že si od Platinum Games zahraju jednu z nejhorších a nejnudnějších her, jakou jsem ve svém životě hrál. Proč to neříci už takto na začátku. Babylon's Fall je hra, které chybí naprosto vše, od jasné vize po zábavnou hratelnost nebo alespoň ucházející zpracování. A o to větší průšvih to pravděpodobně je vzhledem k povaze hry. Square Enix si určitě sliboval, že bude hra z dlouhodobého hlediska generovat peníze skrze mikrotransakce, které do ní narouboval dosti necitlivým způsobem (zdlouhavě grindovací Battle Pass i možnost nakupovat věci za reálné peníze), ale na tento příjem si bude muset nechat zdát. Babylon's Fall je totiž už na startu mrtvou hrou, kterou se mu zcela jistě vzkřísit nepovede a jen na ní prodělá, a zaslouženě.

Vlastně ani nevím, kde bych měl u této tragédie začít, protože věcí, které stojí za zmínku, v tom smyslu, že jsou neskutečně špatné, je opravdu hodně. Začnu ale zápletkou, která před vydáním nevypadala úplně marně. Hra se odehrává v civilizaci Neo Babylon, která našla své útočiště kolem slavné Babylonské věže. Ta je ovšem pod útokem, který se musíte pokusit odrazit, jako jeden z mnoha rytířů. Příběh vyprávěný většinou skrze statické obrázky, špatně zrežírované filmečky v enginu hry nebo nudné rozhovory není moc zajímavý, je i dost předvídatelný a nemá vlastně ani žádnou slušně napsanou postavu, k níž by šlo si udělat nějaký vztah. Hlavní hrdina je pak jen bezejmenným pozorovatelem, který létá z mise na misi a do samotných událostí ani jednou nepromluví. Vzhledem k tomu, jak zajímavě svět vypadá, nebo alespoň vypadal na papíře, šlo z tohoto tématu určitě vytáhnout daleko více.

Po zapnutí hry Babylon's Fall jsem byl hozen do úvodního tutoriálu, kde jsem si mohl trochu osahat ovládání, no a následoval už skok do menšího městečka, které slouží jako základna, kde je možné mluvit s NPCčky, později nakupovat nové vybavení či ho u kováře vyrábět. No a z této základny pak je možné se vydávat na mise. Proti tomuto systému popravdě zase tak moc nemám. U Monster Huntera i dalších her funguje, takže proč by nemohl i v Babylon's Fall. Problém ovšem je, že jednotlivé mise jsou až zoufale nudně navržené s katastrofálním zastaralým designem. Každá mise je navíc naprosto lineární, prakticky jen běžíte jednou dlouhou chodbou a tu občas naruší arény, které je nutné vyčistit od protivníků, no a takto to opakujete dokola. Jinou náplň hlavní příběhová kampaň nemá, a vlastně ani endgame obsah, který spočívá pouze v honění se za lepším vybavením. Navíc jednotlivé levely hlavně v začátku kampaně jsou si hodně podobné, a proto jsem měl pocit, že běhám neustále v kruhu. Po pár hodinách se hra přesune do lávových jeskyní nebo zamrzlých vrcholků babylonské věže, ale vzhledem k struktuře úrovní to zase tak velká viditelná změna nebyla. Takto odfláknutý design úrovní a s ním spojenou náplň jsem od Platinum Games rozhodně nečekal.

U her od vývojářů ze studia Platinum Games jsem si zvykl na vytříbený soubojový systém, ostatně stojí za jedněmi z nejlepších Hack and slash herní historie. I tady ovšem Babylon's Fall naprosto nepochopitelně selhává, protože ačkoliv se vývojáři snažili přijít se zajímavým systémem, díky němuž je možné používat hned čtyři zbraně zároveň, vše je ve výsledku hodně nudné. Soubojovému systému chybí komplexnost a větší zajímavost, takže se vše vždy zvrtne pouze v bezhlavé bušení do čtyř akčních tlačítek, navíc mu dost podkopávají nohy i RPG systému známé z jiných akčních RPG live service her. Hlavně ten, kdy je nutné se neustále hnát za lepším vybavením a celkovým číslem u vybavení, takže brzy jsem musel řešit, jestli se vzdát solidního meče a místo něj používat něco jiného, co má vyšší level, aby byla další mise jednodušší. Ano, sice je možné později ve hře oblíbené zbraně zvedat a dělat je silnější, ale tato funkce se odemkne až v posledních fázích hry, stejně jako některé další systémy, které tak po téměř celou kampaň nejsou využity (výroba zbraní a vybavení třeba). Navíc mi vadilo, že vybavení není možné během mise měnit. Ani nevidíte, co vám padlo nového, vše se odkryje až po jejím dohrání. Podobný systém byl už v Anthemu, snesla se na něj obrovská kritika, a proto nechápu, že si vývojáři z Platinum Games neudělali analýzu a pořádně si nezjistili, co v live service hrách funguje a co ne.  

Druhů protivníků bohužel ve výsledku moc není, většinou se jedná o různé skřety několika druhů či rytíře, které sem tam doplňují vlci či obří brouci. Největším problémem je, že samotní protivníci nejsou moc akční a většinou se jen poflakují po aréně a čekají, až na ně dojde řada. Opravdu velká zábava. Ona hra Babylon's Fall ostatně i kvůli tomu není moc těžká, zvláště při skutečnosti, že máte na každou úroveň pět lékárniček i pět respawnů hned na místě smrti. Když zemřete, jediným trestem je tak pouze nutnost nelogicky čekat nějakou dobu na respawn. Co mohu alespoň trochu pochválit, jsou někteří bossové, kteří jsou zajímaví a rád jsem s nimi bojoval, zvláště za doprovodu opravdu kvalitního soundtracku. Je ale takto jen pár bossů, které mohu pochválit, další jsou spíše nudní, frustrující a v jednom je ubít je záležitost na hodně dlouho vzhledem k tomu, že mají hodně života. Postupně se navíc i dost opakují.

Na hře Babylon's Fall je od první minuty vidět, že je navržena pro hraní v kooperaci. Sólo ji sice je možné hrát, ale hra pro tento způsob hraní není vůbec vyladěná, protože monstra mají stejné množství životů, jako když hrajete v kooperaci. Výsledkem je, že v jednom je pižláte neúměrně dlouho, takže jen nudně mačkáte čtvereček a L2, dokud vše v aréně neporazíte, abyste mohli dál. V kooperaci jsou zase střety s protivníky hodně jednoduché, protože čtyři hráči zlikvidují vše během pár okamžiků. Je vidět, že se vývojáři na jakékoliv vybalancování vykašlali, je vlastně i otázkou, jestli o něčem takovém vůbec slyšeli. Navíc na to, že je hra stavená pro hraní v kooperaci, podporuje i cross-play napříč konzolemi PlayStation a PC, tak na to není ani uzpůsobená. Jakákoliv komunikace, ať už textový nebo voice chat chybí, takže si musíte vystačit jen s klasickým voice chatem v konzoli, pokud hrajete s kamarády, případně s náhodnými hráči je nutné vše řešit za pomocí gest.

Když jsem hru Babylon's Fall poprvé zapnul, překvapila mě stylizace do olejomalby, která sama o sobě by nebyla asi úplně špatná, pokud by se ale skrze ni vývojáři nesnažili zamaskovat odfláknutou vizuální stránku. Postavy vypadají jak z dob prvního PlayStationu, mají toporné animace, to samé se dá říci o strohém nudném prostředí bez jakýchkoliv pěkných detailů. Do soubojů pak vývojáři sice přidávají různé efekty, ale ty celkový dojem nemají šanci vylepšit, zvláště když souboje kolikrát působí jako jedna velká nepřehledná mazanice, hlavně při hraní v kooperaci. V minulosti jsem studio Platinum Games obdivoval za to, že i na slabším hardwaru konzole Nintendo Switch dokázalo vytvořit vizuálně hodně působivé hry s líbivou stylizací, viz Bayonetta nebo dle mého hodně nedoceněný výborný Astral Chain. Babylon's Fall má ovšem k těmto hrám hodně daleko a jde bez debat o jednu z nejošklivějších her, jakou jsem si mohl za hodně dlouhou dobu zahrát. Co trochu alespoň vylepšuje dojem, je hudební doprovod, zvláště při soubojích s některými bossy, ale jde jen o hodně slabé světlo v pořádně temném tunelu. Zvláště když ozvučení je také hodně slabé a dost nevýrazné.

Babylon's Fall je obrovský průšvih nejen pro studio Platinum Games, které se nedávno nechalo slyšet, že chce prorazit na poli s live service hrami, ale také Square Enix, jenž do vývoje nalil docela dost peněz. Máme tu totiž jednu z nejhorších her za poslední roky, která selhává prakticky ve všech oblastech, od hratelnosti po příběh i základy live service her. Já jen mohu doufat, že se studio Platinum Games oklepe, přehodnotí svůj záměr do budoucna a bude se soustředit na skvělé příběhové akční hry pro jednoho hráče, jako tomu bylo doposud. Babylon's Fall je ale ostuda, která se s ním potáhne hodně dlouho.