Recenzovaná verze: PlayStation 4

Vývojáři se netajili od začátku s tím, že hlavně cílí s hrou Apotheon na ty hráče, kteří mají rádi neskutečně objemnou a zajímavou řeckou mytologii, kterou u nás propagovaly hodně seriály Hercules a Xena, případně sérii God of War. Inspirace konkurencí je vidět hlavně na příběhu, který je docela podobný. Vše se má tak, že vládce bohů Zeus se rozhodl odklonit od lidstva, a ke stejnému počínání přemluvil i další bohy, povětšinou své syny nebo dcery. Lidstvo tak chřadne a nemá daleko k naprostému vyhubení, což samozřejmě není zrovna pěkná situace. Mezi lidmi je i hlavní hrdina Nikandreos, jeden z těch lepších válečníků, který se ovšem zpráhne s Diovou manželkou Hérou, přičemž se vydá na cestu, během níž musí vyprášit všem bohům kožich, případně od nich získat důležité předměty, aby se dostal až k tomu nejvyššímu a z očí do očí si s ním promluvit o nastalé situaci. Inspirace God of War sérií zjevná, ale příběh docela dobře funguje, zvláště dialogy jsou povedené a slušně napsané, takže nevadí, že vývojáři do jisté míry opisovali. Proč ne, navíc vše vynahrazují odlišnou hratelností a hlavně stylizací.

Apotheon je klasická akční plošinovka ze staré školy, která svým způsobem odkazuje třeba na klasické díly Metroid Primu nebo Castlevania, ačkoliv zde se vše samozřejmě odehrává ve starém Řecku, na což vývojáři poukazují nejen designem, ale i spoustou notoricky známých postav a lokací. Navíc má i hodně otevřené levely se spoustou chodeb a skrytých míst či dalších podlevelů, takže svět je opravdu obrovský. Jednotlivá prostředí, do nichž se během hraní podíváte, jsou navíc rozmanitá, s vlastním designem, který se liší podle jednotlivých bohů. Podsvětí, jemuž vládne Hádes, je temné, se spoustou zemřelých v podobě kostlivců, to Apollón má nádherný chrám s jedinečným designem do stylu slunce, nebo Áres dává přednost hodně krvavému prostředí se spoustou nástrah, které mohou hlavního hrdinu rozsekat. A takto bych mohl samozřejmě pokračovat. Jednotlivá prostředí se navíc liší i svými nástrahami a úkoly, které musíte vždy splnit v nelineárním pořadí, což hře určitě prospívá, abyste se dostali až do finále a získali požadovaný předmět, který potřebujete, případně změřili síly s neposlušným bohem.

Rozhodně nejde říci, že by Apotheon byl jen prostou skákačnou, v níž byste sem tam si zabojovali. Vývojáři vytvořili celkem propracovaný a robustný soubojový systém a systém využívání jednotlivých zbraní, na čemž celou hru postavily. Pokud držíte v rukou třeba meč, můžete s ním mlátit prakticky do všech stran, směr si vždy volíte pravou páčkou jako v arkádových střílečkách, takže nemlátíte jen to, co je před vámi. Ovládání zbraní je jednoduché, dá se na něj zvyknout během pár minut, jen může někomu přijít krkolomnější přepínání zbraní a volení těch správných skrze D-pad. Na to je třeba si chvilku zvykat, přepínání určitě neprospívá ani fakt, že se hra nezastaví, ale běží dále, což vadí hlavně během soubojů s více protivníky. Na souboje má každopádně hodně vliv i to, jakou zbraň používáte, některé jsou těžší, některé lehčí, což se samozřejmě následně projeví v boji, a chvilkami souboje vypadají jako ty v Dead Islandu nebo nedávném Dying Light, samozřejmě ve 2D pohledu, navíc tady nemáte žádnou energii, kterou by bylo nutné si hlídat. K dispozici nejsou jen nejrůznější meče, sekyry, kopí a tak dále, ale i střelné zbraně jako luk.

Ze zmíněných zombie her zřejmě vývojáři vzali i inspiraci ohledně opotřebování zbraní. Každou zbraň, kterou najdete, nebo se k vám dostane, můžete používat jen do chvíle, než se vám rozbije. Samozřejmě si je můžete sem tam opravit, stejně jako brnění, díky němuž více vydržíte v boji, ale po čase stejně o ně přijdete, takže hra takto neustále nutí zbraně střídat, a jak využíváte často nové, souboje se jen tak neokoukají a jsou po celou dobu hraní čerstvé a dobře se na ně dívá. Navíc opotřebovávání zbraní vás nutí, abyste prozkoumávali zamknuté domy, různé zbrojovny a tak dále, a hledali si neustále zbraně nové, pokud možno silnější. Důležité jsou ale i peníze, za které si je můžete koupit, stejně tak předměty, za které si vyrábíte různé lektvary.

Rozmanité zbraně budete moci použít na spoustu nepřátel, od klasických vojáků, po oživlé sochy, kostlivce nebo zvířata, samozřejmě vše vychází z řecké mytologie, takže pokud ji znáte, asi vás moc nepřekvapí, a to je samozřejmě dobře. Jednotliví protivníci se liší nejen zbraněmi, ale i v rychlosti, případně podle toho, jakému bohu slouží, a ten následně nad nimi drží ochrannou ruku. Třeba Apollón umí nad svými vojáky vytvářet sluneční štíty skrze speciální stojany, které je tak nutné nejprve zlikvidovat. Sem tam vývojáři navíc hodí i nějaký ten souboj s bossem, s nimiž naštěstí moc nešetří, přičemž každý je samostatnou výzvou, vyžaduje určitou taktiku a dost se od sebe odlišují, což samozřejmě hratelnosti a celkové zábavě jen prospívá. Na některé střety s těmito silnými protivníky si navíc budete pamatovat i po dohrání, hlavně na ty s bohy. Souboje s bossy jsou vždy takovou tou odměnou za předchozí počínání, i když občas docela těžkou, než přijdete na správnou taktiku.

Pokud dohrajete hlavní příběhovou linku, což zabere zhruba deset hodin, už prakticky není moc důvod se vracet, takže znovuhratelnost není zrovna velká. Vývojáři pro další hraní připravili lokální multiplayer pro dva hráče. Nejedná se o kooperaci, na tu musíte bohužel zapomenout, jen v připravených několika arénách si můžete zkusit zabojovat s kamarádem. Musím ale říci, že tato část moc neoslovila, vydrží maximálně na pár minut. To je určitě škoda, protože je tu potenciál, aby vzniklo něco jako Towerfall, jen v řeckém stylu, ale zatím ho vývojáři nedokázali využít. Je ale třeba dodat, že multiplayer je tu opravdu jen a jen do počtu jako bonus. Vývojáři se zaměřovali hlavně na příběhovou část.

V čem Apotheon dále bojuje, je nádherná stylizace. Hra vypadá jako malba, díky níž je ještě lehčí se do hry ponořit a nasát nezapomenutelnou řeckou atmosféru při honu za bohy. Vývojáři ukazují, že u podobných her není zase tak důležitý počet polygonů a všechny moderní vychytávky, kterých už jsou hráči stejně přejedení, ale hlavně nádherná a do detailu promyšlená stylizace, kterou se můžou odlišit od veškeré konkurence. Atmosféru navíc netvoří jen krásný vizuál, ale také hudební doprovod, nabízející spoustu pěkných skladeb ve stylu God of War, určitě si sežeňte soundtrack samostatně, perfektní je i ozvučení a vývojáři nešetřili ani na dabingu.

Níže se podívejte na námi komentované video ze začátku hry.

O hře Apotheon ještě nedávno vědělo jen několik hráčů, a možná i proto jde o docela příjemné překvapení. Vývojářům z AlienTrap Games se povedla vytvořit nejen pěkná plošinovka odkazující na starověké řecké umění, ale také jí dali nádherný rozmanitý design lokací, povedenou hratelnost a několik nezapomenutelných soubojů s bossy. Pokud máte rádi řeckou mytologii, neměli byste si nechat Apotheon ujít, zvláště když je součástí únorové PlayStation Plus nabídky.