Homefront

V posledních letech určitě není populárnějšího herního žánru, než jsou first-person střílečky. Možná i z tohoto důvodu se nápady v nich do značné míry opakují a nesčetně recyklují. Už jsme tu měli příběhy ve Vietnamu, během Světových válek a dalších válečných konfliktech, ať už postavených na reálném podkladu či nikoliv. Většinou hrajete za vycvičeného vojáka, který má všechny předpoklady k tomu, aby uspěl. Trošinku jinak je na tom hlavní hrdina nového počinu od vývojářů z Kaos Studios (Frontlines: Fuel of War), hry Homefront. My jsme si mohli v minulém týdnu osahat první hodiny příběhové kampaně, ze které máme více méně radost. O své dojmy se tak nyní podělíme.

Než začneme popisovat své dojmy, tak si něco řekněme o příběhu, který hraje v Homefrontu hodně velkou roli, čímž se docela odlišuje od své konkurence. Píše se rok 2027 a svět se snaží vzpamatovat po patnáct let dlouhé ekonomické krizi (něco nám to připomíná že?). V tuto dobu se tenčí i přírodní bohatství, takže se nikdo nemůže divit tomu, že se vede o ten malý zbytek globální konflikt. Během něj ale Amerika padne a z kdysi hrdé velmoci, na jejímž území byla velká města, je jedna velká pustina se zříceninami, kterou okupují členové Velké korejské republiky. Z Ameriky je doslova policejní stát, kde je jakýkoliv pokus o převrat trestán velmi tvrdě, a to smrtí. Samotný příběh by měl skrývat nejeden velký zvrat, což můžeme i my z našeho hraní určitě potvrdit. Je ale zajímavý i z toho důvodu, že na něm pracoval filmař John Milius, který nám přinesl takové filmy, jako Rudý úsvit, Vítr a lev nebo Barbar Conan. Nejvíce ale Homefront vsází na naprosto jedinečnou atmosféru okupované Ameriky, která na vás dýchne už při prvním průjezdu autobusem uličkami města, kde čekáte na svůj převoz do vězení. Na ulicích se nacházejí jednotky korejské republiky, které bez váhání popravují civilisty a házejí je do masových hrobů (několik z nich během hry uvidíte na vlastní oči a dokonce se do jednoho ukryjete). Nejvíce ale na nás zapůsobila scéna, během které vojáci neváhali popravit rodiče malého chlapce, který se po této brutální scéně rozbrečel. I takto brutální hra umí být, a to pochopitelně není vše. Vystřelený mozek na okně autobusu, který se pomalu roztéká, je také jedna z několika opravdu emocionálních scén, na kterou se budete dívat s otevřenou pusou. Už z tohoto jde tak usoudit, že Homefront rozhodně není určen pro mladistvé. Jak už to ale bývá, tak jste v poslední možný moment osvobozeni. Ujímáte se vojenského pilota, který bude muset za pomoci místních lidí nastolit v celé Americe pořádek. To se samozřejmě nelíbí celé Velké korejské republice, která ihned po vás začne pátrat. Její vojáci vás ale nechtějí vzít do vazby, ale co nejrychleji zabít, protože představujete hodně velkou hrozbu. První zhruba půlhodina slouží jen jako takový menší tutoriál, během kterého potkáte postavy, které vám budou během celé hry pomáhat, ale i se naučíte, jak hru ovládat, abyste měli co největší šanci na úspěch. V první moment, kdy se chopíte pistole, si možná řeknete, že jde jen o další hru podobnou sérii Call of Duty. Homefront se od této slavné série opravdu moc neliší, má s ní spoustu společných prvků, jako jsou naskriptované situace nebo lineární design levelů, ale díky jedinečně podanému příběhu a velké atmosféře, si hru budete užívat možná ještě více. Po prvních přestřelkách s Korejci, kterých je na bojištích vždy docela velké množství, se dostanete do mírumilovné osady, jak vám její členové při uvítání řeknou. Bohužel idylka netrvá věčně a už za několik chvil do ní vtrhnou Korejci a její obyvatele rozstřílí na kusy. Je jim jedno, jestli jde o muže nebo ženy a děti. Všichni musí zemřít. Dokonce se v jednom domě nachází žena s novorozence, který hystericky pláče. Přestřelky s Korejci jsou hodně akční, hektické a vypjaté do posledního momentu. Dopomáhá tomu jednak jejich počet (nikdy po vás nejde jen malá skupinka), ale i docela vysoko nastavená obtížnost. Tedy obtížnost, pokud chcete hrát Homefront jako Black Ops, tak zde moc neuspějete. Nepřátelé totiž nejsou takoví tupci, jak by se mohlo zdát a stačí jen několik ran a už máte červenou obrazovku. Po další už padáte k zemi a následuje nahrávací obrazovka. Rambo stylem tak v Homefrontu moc neuspějete. Musíte se krýt a z jednoho úkrytu přecházet do druhého. Kromě týmu občas dostanete možnost ovládat i robotické vozítko, které má na sobě raketomet, kterým zlikviduje nejeden větší cíl v okolí. Jeho ovládání je velmi jednoduché. Stačí šipkou nahoru ho aktivovat, přičemž se přepnete do pozorovacího režimu. V něm už stačí zaměřit cíl, na které vozidlo vystřelí salvu raket. Mezi jednotlivými útoky vozidla je nutné dodržovat několika vteřinový rozestup, ale vždy když bylo nejhůř, mohli jsme se na tuto robotickou pomoc spolehnout. Každou akční hru tvoří především zbraně. Těch je v Homefrontu velké množství a během hraní je budete měnit jak ponožky. Dopomáhá tomu fakt, že většina zbraní má pro sebe specifické náboje, a než je hledat na bojišti, vezmete za vděk nějaký ten jiný kvér, který se vám válí pod nohama. Jednou tak budete střílet z klasického samopalu, pak zase z brokovnice. Dokonce najdete na bojištích i odstřelovačky a těžké kulomety. Originalita není tím, čím se bude Homefront pyšnit, to rozhodně ne. Bere si totiž osvědčené nápady nejen z Call of Duty série, ale i z Half-lifu, STALKERa a spousty dalších her. Z toho co jsme ale měli možnost vidět a hrát, tak musíme říci, že jde o opravdu hodně atmosférický zážitek, který by si nikdo neměl nechat ujít. Homefront pak nabízí kromě příběhové kampaně i propracovaný online multiplayer, kterému se ale budeme věnovat až v recenzi. Naše dojmy jsou po zahrání několika levelů opravdu pozitivní, a už se nemůžeme dočkat, až k nám doputuje plná verze. Pokud na Zemi nespadne meteorit nebo ji nevyhladí Korejci, měl by Homefront vyjít pro Playstation 3 a Xbox 360 už 11. března.

Komentáře (7)

Přidejte svůj názor do diskuze!

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

stillalive #Yola

22. února 2011 v 12:03

Scénář k této hře napsal John Milius, autor scénáře Apocalypse Now, nebo scénárista a režisér filmu Barbar Conan, nebo se pletu? Hra vypadá hodně nadějně. Hodně založená na silném příběhu a hutné atmosféře scén války. Že by konečně válečná FPS která by brala singl za důležitější než MP což by byl samozřejmě správný přístup? Uvidíme, třeba to bude nakonec bomba [s14]