Zvědavost, jak celé dobrodružství Krata a Atrea nakonec dopadne, byla obrovská. Zvláště když Sony moc informací před vydáním nevypouštěla. Zatímco třeba o nových dílech Assassis‘s Creed víme před vydáním první poslední a Ubisoft vypouští hodiny z hraní, to ke God of War Ragnarök jsme tu měli pouze dva plnohodnotné trailery a několik ukázek soubojového systému od Game Informeru. A i tak panovala mezi fanoušky obava, jestli toho vývojáři druhým trailerem zaměřeným na příběh neukázali až příliš. Aby fanoušky trochu uklidnili, tak následně oznámili, že jde jen o malou ukázku toho, co hra ve skutečnosti nabídne. A tato jejich slova mohu nyní sám potvrdit. 90% záběrů, co jste viděli v trailerech, je obsaženo v prvních několika hodinách. Nechci ale zbytečně moc spoilerovat, protože God of War Ragnarök bude podle prvních dojmů stát opět na silném příběhu a vztahu mezi Kratem a Atreem, který se od posledně značně posunul a vyvinul, čemuž se nelze moc divit vzhledem k tomu, čím si prošli. I proto by byla obrovská škoda si zážitek kazit spoilery, které se zřejmě v následujících dnech a týdnech objeví na internetu. Doporučuji se jim co nejvíce vyhýbat. Není nic krásnějšího, než si takovou hru užít tak, že o ní prakticky nic nevíte.

Když jsem God of War Ragnarök poprvé zapnul a viděl Krata, měl jsem pocit, že jsem tento svět nikdy neopustil a pokračuji tam, kde jsem skončil. Přitom od poslední návštěvy uběhlo několik let, a to nejen ve skutečnosti, ale také v samotné hře. Všechny akce mají nějakou reakci, a proto události z konce předchozího dílu vedly k Fimbulské zimě, která je předzvěstí obrovské války a následného konce světa, tedy Ragnaröku. Zatímco Atreus chce zjistit více o svém původu a jak vůbec zapadá do proroctví o Ragnaröku, Kratos se ho snaží držet na uzdě, cvičit a ochraňovat, co mu síly stačí. Aniž bych nějak spoileroval, co se přesně v prvních dvou hodinách stane, tak ty jsou jednou velkou filmovou jízdou, během které hra nedá vydechnout a servíruje řadu fantastických scén a momentů, na které nejde jen tak zapomenout.

Už během prvních hodin hry, které vás napevno zavrtají do sedačky, je připomenuto, že Frea stále nesnáší oba hlavní hrdiny za to, co udělali na konci prvního dílu, čemuž se nelze moc divit. Navíc jejich přítomnost přidělává vrásky na čele i dalším severským bohům, včele s Thorem a Ódinem, kteří sami musejí řešit blížící se Ragnarök. O Ódinovi jsme několikrát slyšeli už v předchozím díle, ale nikdy se na scéně přímo neobjevil. V Ragnaröku se odhalí celkem záhy a působí na první pohled jako hodný stařík. Je to ale právě on, kdo očividně tahá za nitky a má v s nastalou situací své vlastní plány. Thor zase vypadá jako hospodský povaleč, který nejraději ze všeho pije medovinu, ale rozhodně není radno ho podceňovat. Jde o silného a zkušeného válečníka, který bude bez debat Krata důstojným soupeřem. Sice se mu někteří fanoušci po odhalení smáli, že je tlustý a moc jako válečník nevypadá, ale opak je pravdou. Jde z něj respekt a obrovská síla i charisma z něj doslova vyzařuje.

Po zhruba třech hodinách se oba hlavní hrdinové vydávají do říše trpaslíků Svartalfheimu, aby našli severského boha války Týra, který může být důležitým a možná i rozhodujícím jazýčkem na vahách v blížící se válce. Ten je podle všeho mrtev, ale jsou vodítka, že by mohl být jen držen Odinem v dolech trpaslíků. Svartalfheim je na první pohled nádherné místo, kam se ještě Fimbulská zima nedostala, alespoň ne ve velké míře. Na začátku oba hrdinové prozkoumávají Aurvangarské mokřady, ale následně se dostanou i do města trpaslíků Nidavelliru, které má nádhernou architekturu, s níž si vývojáři neskutečně vyhráli. Připlutí do živoucího města trpaslíků je samo o sobě velkým zážitkem, ačkoliv v něm Kratos ani Atreus nejsou zrovna dvakrát vítáni.

God of War Ragnarök rozhodně není open-world hrou. Svartalfheim se ovšem postupně odkrývá a nabízí docela velký plácek, který je možné prozkoumávat dle libosti, hlavně pomocí loďky, která je důležitým dopravním prostředkem vzhledem k tomu, že více než polovinu rozlohy tvoří voda. Pokud jste hráli předchozí díl, polootevřená struktura světa vás nepřekvapí, navíc nabízí i podobné vedlejší aktivity. Můžete prozkoumávat svět, odhalovat jeho tajemství i příběhy inspirované severskou mytologií, hledat skryté truhly, řešit chytré lehčí logické hádanky, a do toho bojovat s celou řadou nepřátel. Minimálně ve Svartalfheimu tak vývojáři navazují na to, co známe z minula, jen je vše ještě trochu větší, krásnější a rozmanitější. Přesně to, co bychom od pokračování čekali. Navíc je nutné zdůraznit, že jsem zatím viděl opravdu jen malé procento ze hry, takže jen mohu odhadovat, jaké další aktivity se objeví, vlastně jsem plnit tu jen jeden vedlejší úkol, ale dle vývojářů jich je více než v prvním díle. I na tom je vidět, jak je hra tentokrát obrovská a jak moc jsem toho zatím neviděl. Po odehraných šesti hodinách si připadám, že jsem stále úplně na začátku.

V předchozím díle byla menší kritika na to, že Kratos bojuje celou dobu hry jen s několika typy protivníků. Vývojáři si byli vědomi této připomínky, a je to vidět od první minuty hry. Zatímco v Midgaru jsem na začátku hry potkával spíše bandity, ve Svartalfheimu to jsou ještěrům podobní humanoidi Grimové, paraziti, létající noční můry a další potvory, a nechybělo ani několik dobře navržených soubojů s velkými bossy, které ale nechci blíže specifikovat, abyste nepřišlo o překvapení. Na rozmanitost bossů i řadových protivníků, kteří navíc mají docela slušnou umělou inteligenci a snaží se Krata obkličovat a vpadávat mu do zad, si zatím nemohu po prvních hodinách stěžovat. Jsem ovšem zvědav, jestli tato rozmanitost vydrží i do pozdějších fází.

V předchozím díle přišli vývojáři s kompletně novým soubojovým systémem, který se náramně osvědčil. Byl zábavný a díky velkému množství komb, speciálních útoků i možností využívat sekyru Leviathan nebo čepele Blades of Chaos bylo nesmírně uspokojující s ním likvidovat protivníky. God of War Ragnarök z tohoto soubojového systému vychází, přičemž Kratos má už na začátku k dispozici obě zmíněné zbraně, ale je možné využívat štít. Ten už byl v původní hře, ale nyní hraje důležitější roli, protože je možné se s ním nejen bránit výpadům protivníků, ale také útočit, prorážet obrané postavení protivníků a řetězit skrze něj komba, na což se moc dobře dívá. Soubojový systém se mi tak zdá dynamičtější a rozmanitější, zvláště ve spojení s možností více využívat prostředí i krásně vypadajícími zakončovacími údery, které jsou vždy sladkou odměnou za zdolání další skupinky těžkých protivníků.

Stejně jako v předchozím díle není Kratos na souboje sám, ale do boje se zapojuje i Atreus, alespoň v částech, které jsem měl možnost pro preview hrát. Ten je v God of War Ragnarök aktivnější a vytváří řadu nečekaných situací. V jednom z prvních soubojů jsem třeba bojoval s jedním těžkým protivníkem, zatímco jeho poskok mi chtěl vpadnout do zad. Atreus mu ale v tu chvíli skočil na záda a svým lukem ho začal škrtit, aby nemohl útočit, což navíc i dobře vypadá. To je ale popis pouze jedné situace, navíc už nyní vím, že Atreus i Kratos se budou během hry učit nová komba a jejich možnosti pro boj se budou rozrůstat. Jsem docela zvědav, až si vše odemknu. Pak věřím, že souboje budou vypadat ještě daleko lépe.

V posledních měsících jsem hodně pročítal diskuze na webu i různě po internetu. Hodně se v komentářích opakovalo, že restartovaný God of War už není tak krvavý a brutální, v čemž tkvěla krása původní řecké ságy. Tento postoj ale popravdě moc nechápu a trochu nad ním kroutím hlavou, zvláště po prvních hodinách v Ragnaröku. Ano, nejde od hry čekat, že bude tak brutální a kolikrát až nechutná jako některé jiné hry (zdravím The Last of Us Part II, Resident Evil a další), ale pořád Kratos porcuje nebohé protivníky na půl, odsekává jim části těla a že by se šetřilo krví, se také nedá říci. Záleží samozřejmě na druhu protivníka, ale násilí je zakomponováno s citem a ne jen proto, aby vzbudilo zbytečnou kontroverzi. Vlastně bych i řekl, že co se míry brutality nebo množství krve týče, je na tom Ragnarök dost podobně jako původní díly řecké ságy, a dost možná je některými výjevy předčí. Za to může hlavně vizuální zpracování, které je daleko detailnější než tehdy na druhém PlayStationu. Tam jsme určitě neviděli třeba realistické odseknutí hlavy velkého trolla.

Když jsem poprvé God of War Ragnarök zapnul, byl jsem ohromen, jak výborně vypadá, a rozhodně jde o pěkný evoluční skok oproti předchůdci. Větší rozbor si nechám do své recenze, ale nyní alespoň prozradím, že hra má na konzoli PlayStation 5 dva režimy zobrazení. Jeden se zaměřuje na nativní 4K rozlišení a cílí na 30fps, druhý režim má dynamické 4K rozlišení, které je snižováno dle náročnosti scény, ale zase v něm hra běží v hladkých 60fps. Pokud vám to TV nebo monitor dovolí, je možné oba režim zapnout i v módu vysoké snímkové frekvence. Nevím, v jakém frameratu hra pak přesně běží, na to tu budou určitě fundovanější rozbory, ale třeba režim zaměřující se na rozlišení a maximální kvalitu je znatelně plynulejší a řekl bych, že hra v něm dosahuje třeba na 40 a možná i více snímků. V tomto je tedy nastavení hodně podobné tomu, co jsme mohli vidět třeba u The Last of Us Part I. Pokud bude standardem u first-party her Sony pro konzoli PlayStation 5, určitě bych se nezlobil.

Zatím jsem odehrál zhruba šest až sedm hodin a prozkoumal jeden z devíti nabízených světů, takže jen těžko odhadovat, co vše mě ještě čeká a jak závěrečná kapitola Kratova příběhu dopadne. První hodiny jsou ale opravdu parádní jízdou s neskutečnou produkční hodnotou, a už od první minuty je vidět, že se vývojáři snaží vše pojmout ještě ve větším měřítku než posledně. Už nyní nepochybují, že pokud se vám líbil předchůdce, bude i God of War Ragnarök. Moje finální hodnocení najdete na webu 3. listopadu.