Phantom Blade Zero

Recenzovaná verze: PlayStation 5 Pro

Čínský herní průmysl v posledních letech prochází výraznou proměnou. Zatímco dříve byl spojován především s mobilními hrami a free-to-play tituly, z nichž se mnohé k nám ani nedostaly, stále více tamních studií se pouští do nákladných projektů pro PC a konzole, které se snaží prosadit i na světovém trhu. PlayStation si potenciál čínských vývojářů uvědomuje už řadu let, což dokazuje program China Hero Project, spuštěný v roce 2016. Ten talentovaným studiím a vývojářům nabízí nejen finanční podporu, ale také pomoc s vývojem, vydáním a propagací jejich her. Mezi projekty, které se díky němu dostaly k hráčům, patří například F.I.S.T.: Forged in Shadow Torch, ANNO: Mutationem nebo Lost Soul Aside.

Výrazným milníkem se pak stal především úspěch akční hry Black Myth: Wukong od studia Game Science, která ukázala, že čínští vývojáři dokážou vytvořit velkolepou singleplayerovou produkci srovnatelnou s největšími západními a japonskými hrami. Následovaly další výrazné tituly, mezi nimi například povedený WUCHANG: Fallen Feathers, který jsem si osobně hodně oblíbil a jsem rád za připravované pokračování. Pozornost na sebe poutají i další hry jako Where Winds Meet, Genshin Impact nebo Honkai: Star Rail. Čínská studia navíc stále častěji sázejí na vlastní kulturní dědictví, mytologii a tradiční bojová umění, díky čemuž jejich hry získávají nezaměnitelnou identitu. Skvělou ukázkou toho je právě nyní recenzovaný Phantom Blade Zero.

Výše jsem zmínil, že Phantom Blade Zero je další hrou ze zavedené série studia S-GAME. I proto se nabízí otázka, jestli musíte znát předchozí hry. Odpověď je jednoduchá. Nemusíte. Vývojáři si byli vědomi toho, že hráči v Evropě a Severní Americe se s jejich univerzem v Phantom Blade Zero setkají vůbec poprvé. Phantom Blade Zero je proto spíše novým zpracováním univerza, které studio buduje už od roku 2010, kdy vyšla jeho první hra Rainblood: Town of Death. Novinka na jeho odkaz navazuje prostřednictvím některých postav a událostí, zároveň ale vypráví vlastní příběh a je koncipována tak, aby si ji mohli naplno užít i úplní nováčci.

Phantom Blade Zero nabízí poměrně propracovaný a zajímavý temný příběh. Jeho hlavním hrdinou je Soul, mimořádně schopný bojovník a nájemný zabiják, který sloužil tajemné organizaci známé jako The Order. Patřil mezi její nejnebezpečnější členy, jenže jeho život se obrátí vzhůru nohama, když je obviněn z vraždy vůdce organizace a zároveň svého mistra. Aniž bych zacházel do hlubších podrobností, Soul má pouze 66 dní na to, aby odhalil skutečné pozadí spiknutí a vypořádal se s těmi, kteří ho zradili. Zatímco příběh jako takový rozhodně stojí za pozornost a jde o solidně ztvárněnou cestu za pomstou, problém mám se stylem jeho vyprávění, které je mnohdy zmatečné a pro západního hráče, jenž musí sledovat velké množství postav, časových skoků nebo jmen, těžko stravitelné. Co ovšem musím pochválit, jsou některé výborně napsané postavy, které mají doslova duši, celkově skvělá prezentace, velkolepá výprava i vysoké produkční hodnoty, viditelné hlavně na množství výborně zrežírovaných filmečků. Takovou úroveň kvality od prakticky neznámého studia bych rozhodně nečekal a šlo o první z mnoha překvapení.

Cílem vývojářů bylo od začátku vytvořit hru, která by působila jako akční kung-fu film a znatelně se odlišila od žánrové konkurence. Na střetech s protivníky si dali vývojáři hodně záležet a výsledkem je jeden z nejlepších soubojových systémů, jaký jsem v akčním žánru kdy viděl. Díky němu má navíc Phantom Blade Zero svoji jedinečnou identitu. Souboje jsou rychlé, dynamické, vizuálně neskutečně působivé, s plynulými animacemi a pestrou škálou pohybů. Každý jednotlivý střet s protivníkem připomíná spíše skvěle zrežírovanou scénku z nějakého asijského filmu s fantastickou choreografií než souboj ve hře. Základy si soubojový systém vypůjčuje ze Souls her, kdy je nutné učit se většinou dobře čitelné pohyby protivníků, blokovat jejich výpady, což je díky výborně navrženému ovládání neskutečně uspokojivé, prorážet jejich postoje a následně ve správnou chvíli útočit sérií komb a silných útoků.

Skvělým rozhodnutím vývojářů bylo, že klasické útoky nespotřebovávají staminu. Výsledkem je, že máte větší svobodu a více prostoru experimentovat a můžete hrát akčněji, což se ke hře a jejímu pojetí boje skvěle hodí. Staminu spotřebovávají jen blokace útoků protivníků, případně silné útoky. Stejným způsobem navíc ubíráte staminu i řadovým protivníkům a bossům. Jakmile jim ji snížíte na minimum, prolomíte jejich postoj a na chvíli je vyřadíte z boje.

Na soubojovém systému se mi líbí, že ačkoliv je komplexní, zároveň je poměrně jednoduché ho rychle zvládnout. Už během první hodiny jsem se naučil dobře blokovat výpady protivníků i uskakovat před jejich silnými útoky, abych se vyhnul masivnímu zranění. Následně jsem si proto mohl každý souboj maximálně užívat a hlavně experimentovat s různými zbraněmi. Hra nabízí zhruba třicítku hlavních zbraní, mezi nimiž jsou jednoruční i dvouruční zbraně, ale také zbraně do každé ruky. Najdete mezi nimi různé katany, sekery i velké meče. Každá zbraň má vlastní unikátní komba i sady pohybů, přičemž si je můžete za nalezené materiály postupně vylepšovat, zvyšovat jejich sílu a odemykat další vlastnosti. Kromě základních zbraní hrají velkou roli i vedlejší zbraně označované jako Phantom Edges. Spíše než o klasické zbraně jde o nástroje, kterými můžete prorážet obranu protivníků pomocí velké sekery, ale také po nich házet dýky, střílet z kanónu nebo si přivolávat na bojiště spolubojovníky, kteří udělají trochu bordelu a odvedou pozornost od vás. Také je možné získat i velký štít, s nímž je možné blokovat prakticky vše. Tyto vedlejší zbraně/nástroje dobře doplňují ty základní a využití najdou i během průzkumu.

Se zbraněmi je zábava experimentovat, každá je unikátní a hodí se pro odlišný styl boje. Phantom Blade Zero se od Souls her odlišuje také tím, že nemá klasický levelovací systém. Místo něj si za nasbíranou herní měnu nakupujete nové pasivní schopnosti v košatěšjším stromě s dovednostmi, které vám postupně odemykají další možnosti během soubojů i při skládání buildu. Sílu zbraní si tak zvyšujete především jejich vylepšováním, život zase průzkumem a nacházením modrých rostlin a tak dále. Phantom Blade Zero je v tomto směru takovým mixem Souls her a klasických hack and slash akcí, jako je God of War.

Je dobré dodat, že build ovlivňují nejen odemknuté schopnosti, ale také různé artefakty, které si můžete na sebe připevnit. Ty zvyšují třeba okno pro vykrytí útoků protivníků, což mi kolikrát hodně pomohlo, případně zvyšují poškození, snižují elementární zranění nebo přidávají do boje různé bonusy. Artefakty je tedy dobré střídat podle situace. Kromě nich vývojáři přidali i větší množství léčivých prostředků. Najdete ve hře klasické lékárničky, které vám okamžitě doplní určité procento zdraví, ale také další, které vám ho doplní postupně, případně zároveň zvýší i poškození. Všechny výše zmíněné systémy do sebe krásně zapadají a ani u jednoho jsem neměl pocit, že by byl zbytečný nebo špatně vymyšlený.

Pochválit musím vývojáře i za protivníky. Většinou budete potkávat různé bandity, loutky, vlky a další neřády. Rozmanitost je velmi dobrá, vývojáři připravili více než sto druhů protivníků, přičemž je postupně dávkují až do finále. Proto budete neustále narážet na nové druhy a učit se proti nim nové strategie. I když už si budete myslet, že jste viděli vše, hra dokáže překvapit dalším těžkým neřádem, který v soubojích zase zamíchá kartami. Souboje s řadovými protivníky jsem si i proto užíval. Jsou výborně navržené a zábavné, ačkoliv mě u nich někdy zlobila kamera a trápila menší přehlednost. Většinou se na Soula vrhá několik protivníků najednou, takže jsem raději neustále mačkal i tlačítko obrany, aby se nestalo, že mě překvapí protivník, kterého vůbec nevidím.

Co je ovšem naprostým vrcholem hry Phantom Blade Zero, jsou souboje s fenomenálně navrženými bossy, přičemž střety s nimi patří k vrcholu akčního žánru. Bossů je více než padesát, každý je unikátní a nestalo se mi, že bych narazil na jednoho vícekrát, jako se to běžně děje v jiných podobných hrách. Mnozí z nich jsou hlavní, takže je potkáte klasicky při plnění příběhové linky, další ale musíte najít v rámci vedlejších úkolů nebo během průzkumu světa. Někteří bossové jsou založeni na tradičních bojových uměních, jiní využívají fantasy nebo hororové prvky. Potkáte lidské protivníky, různé loutky nebo i velké příšery, které vzbuzují pořádný respekt. I po této stránce jsou tedy neskutečně rozmanití. Souboje s nimi navíc kolikrát působí jako choreografované duely doplněné o výborný hudební doprovod, ve kterých se střídají rychlé kombinace, obranné manévry a ničivé protiútoky. To vše se odehrává ve vizuálně působivých prostředích. Bossové jsou určitě jedním z důvodů, proč si hru dám hned znovu, ale samozřejmě nejsou jediným.

Dostávám se ke světu hry. Phantom Blade Zero není hra s otevřeným světem jako Elden Ring. Místo toho nabízí několik větších lokací, podobně jako třeba Nioh 3, které vyšlo začátkem letošního roku. V nich se můžete vydat po hlavním příběhu, ale zároveň je i více prozkoumávat, k čemuž se ještě dostanu. Jednotlivé lokace jsou dobře navržené a zároveň se od sebe dost odlišují, takže každá má unikátní prostředí i atmosféru. Zatímco v jedné budete prozkoumávat malebná údolí a sem tam narazíte na vesničku, kde můžete prohodit řeč se sexy kovářkou, podíváte se i do zasněžených hor nebo velkého města Panghzhen s klikatými uličkami. Dokonce nebude chybět ani návštěva velkého jezera, po němž je možné jezdit ve člunu a prozkoumávat ostrůvky, což je pěkné oživení oproti zbytku hry. K lokacím se sluší dodat, že každá je navržena trochu ve stylu metroidvanie, takže abyste se dostali do některých částí, musíte nejprve získat specifické zbraně Phantom Edges, které slouží i jako nástroje. Velkou sekerou třeba prorazíte zátarasy, hraním na čínský strunný hudební nástroj pipa zase odstraníte mlhu nebo pomocí další zbraně zapálíte porost, který vám brání v postupu. tady je dobré dodat, že některé nástroje získáte během hlavního příběhu, další ale můžete lehce minout, protože třeba nesplníte vedlejší quest.

Nedílnou součástí hry je průzkum, který je velmi důležitý, ale zároveň také zábavný a nesmírně uspokojující. Jak už jsem zmínil, ačkoliv se může zdát, že úrovně jsou celkem lineární, obsahují spoustu odboček, skrytých míst, truhel s materiálem, bossů, vedlejších úkolů a dalších tajemství, jejichž odhalení vám vždy udělá velkou radost. Rozhodně doporučuji úrovně důkladně prozkoumávat a rovnou plnit vše, na co narazíte. I když jsou některé vedlejší úkoly spíše nezáživné a tak trochu do počtu, jiné vás vyšlou na mnohahodinové zajímavé cesty, během nichž vás čekají skrytí, výborně navržení bossové, které rozhodně nechcete minout, nádherné vedlejší lokace, do nichž se vůbec nemusíte podívat, i velmi pěkné odměny. Třeba hned v první lokaci jsem si neustále kladl otázku, jak získám luk, abych mohl sestřelovat zásoby. Vedlejší úkoly jsem ignoroval, až jsem následně zjistil, že luk se získává právě prostřednictvím jednoho z nich, který už ale kvůli vývoji příběhu nemohu splnit. V tu chvíli to bylo velké ponaučení a důkaz toho, jak svět reaguje na mé počínání.

Od oznámení vývojáři ze S-GAME zmiňovali, že cílem Phantom Blade Zero není nabídnout co nejobtížnější akční řežbu, v níž by bylo nutné opakovaně absolvovat jeden souboj, ale oslovit co nejvíce hráčů a zároveň přinést spravedlivou výzvu pro nováčky i hardcore fanoušky žánru, kteří mají za sebou hry jako Nioh, Dark Souls nebo Elden Ring. Výsledkem je, že Phantom Blade Zero nabízí od začátku hned tři obtížnosti – Wayfarer, Pathbreaker a Hellwalker, přičemž po dohrání se vám zpřístupní ještě jedna s názvem 66 Days. Základní tři obtížnosti se mezi sebou liší agresivitou protivníků, jejich silou a několika dalšími atributy, přičemž je možné mezi nimi kdykoliv přepínat. Zkušenější hráči by si měli zvolit určitě minimálně obtížnost Pathbreaker, která jim dá zabrat a představuje náročnější zážitek oproti klasickým rubačkám jako Devil May Cry nebo God of War. Jednoduchá procházka to není. Začátečníci mohou zvolit Wayfarer, který řadu věcí usnadňuje a zaměřuje se hlavně na příběh, ale zároveň se nedá říci, že by vám dal vše zadarmo.

Phantom Blade Zero tedy ve výsledku opravdu nabízí spravedlivou obtížnost pro všechny a výzvu i pro ty nejnáročnější hráče. Zároveň má hra oproti jiným Soulslike hrám řadu dalších usnadňujících prvků. Nejvíce kontroverzní je určitě rozhodnutí vývojářů, že se již zabití protivníci znovu neobjevují, což vzhledem k tomu, že chybí klasické levelování, příliš nevadí. Ano, úrovně jsou pak při zpětném průchodu prázdné, ale to mně osobně moc nevadí. Pamatuji si z jiných Souls her, zejména třeba z Nioh 3, že jsem kolikrát úrovně plné nepřátel jen probíhal, abych splnil nějaký úkol, a několikrát jsem si říkal, že přítomnost již dříve zabitých protivníků mě jen zdržuje. Je to ale jen můj názor, s nímž určitě mnozí další nebudou souhlasit. Dalším usnadňujícím prvkem je skutečnost, že smrt není zase takový problém. Objevíte se bez jakékoliv penalizace u posledního checkpointu. Posledním prvkem jsou pak checkpointy mezi fázemi těžších bossů. Pokud zdoláte první fázi bosse a zemřete ve druhé, začínáte další pokus už právě v ní. Vzhledem k tomu, že nemám rád vícefázové souboje s bossy, jsem tyto checkpointy ocenil. Navíc díky nim mohli vývojáři jednotlivé fáze značně odlišit, udělat je náročnější a také velkolepější.

Já jsem se na konec Phantom Blade Zero dostal za nějakých třicet hodin. Bohužel jsem nesplnil některé vedlejší úkoly, takže můj konec nebyl zrovna šťastný. I proto jsem hned dostal chuť vše rozehrát znovu v New Game+, kde máte od začátku veškerá vylepšení, zbraně i další získané vybavení. Zbraně navíc můžete v New Game+ dále vylepšovat i za hranici původního maximálního levelu. Co se naopak vynuluje, je postup v úkolech, přijdete o klíčové příběhové předměty a znovu se nastaví také počet dnů, které má Soul na vykonání své pomsty. Znovuhratelnost je díky výbornému soubojovému systému, epickým bossům, promyšleným mechanikám i několika možným koncům více než dobrá.

Stejně jako starší Black Myth: Wukong běží i Phantom Blade Zero na Unreal Enginu 5 společnosti Epic Games, který dává současným konzolím pořádně zabrat. Vývojáři ze studia S-GAME se s ním ale poprali se ctí, výsledkem čehož je nádherná a kolikrát až opulentní podívaná s nádhernou stylizací a čínskou estetikou, která jen tak neomrzí. Detailní prostředí, nádherné efekty, precizně zpracované postavy s přesvědčivými animacemi. Na všem je vidět, že si vývojáři dali neskutečně záležet, aby byl výsledek co nejlepší. Bez debat je Phantom Blade Zero jednou z nejhezčích a vizuálně nejpůsobivějších her, jaké si můžete v současnosti zahrát. Já jsem hrál na konzoli PlayStation 5 Pro, kde má hra stejně jako na základní konzoli PlayStation 5 hned tři režimy zobrazení – Quality (30 fps), Balanced (40 fps) a Performance (60 fps). Navíc můžete zapnout podporu ray tracingu, která přidává dodatečné odlesky a další efekty.

Režim Quality se zaměřuje především na 4K rozlišení a co nejlepší vizuální zpracování, ale pro akční hru podobného ražení je 30 snímků za sekundu prostě nedostačujících. I proto jsem hrál po celou dobu v režimu Performance, který na konzoli PlayStation 5 Pro nabízí také nádhernou podívanou. Framerate je navíc většinou stabilní a na žádné velké poklesy, kvůli nimž by se obraz začal škubat a zasekávat, jsem nenarazil. Stejně tak je načítání bleskové. Musím také zmínit, že jsem za celou dobu hraní nenarazil na jediný bug nebo závažnou chybu, kvůli níž bych musel třeba znovu načíst checkpoint. Hra mi ani jednou nespadla s chybovou hláškou do menu konzole. Optimalizace je tedy dalším, a asi i posledním, příjemným překvapením.

Od Phantom Blade Zero jsem měl hodně velká očekávání, ale ta nakonec byla ještě překonána. Jde o skvělou ukázku toho, čeho jsou schopna pro nás naprosto neznámá čínská studia, která se doposud soustředila pouze na mobilní hry. S-GAME se podařilo vytvořit mimořádně kvalitní akční hru, která vyniká především fantastickým soubojovým systémem, díky němuž akce připomíná spíše výborně zrežírovaný kung-fu film. K tomu připočtěte výborně navržené souboje s bossy, nádhernou audiovizuální prezentaci, zajímavý svět plný tajemství, který je zábava prozkoumávat, velké množství obsahu a velmi dobrou optimalizaci. Hra sice trochu pokulhává ve vyprávění příběhu, souboje jsou občas méně přehledné nebo sem tam zazlobí kamera, ale nedostatky jsou ve výsledku jen drobnými šrámy na jinak téměř dokonalém zážitku. Už dlouho se mi nestalo, abych měl po dohrání takovou chuť pustit se do hry znovu na New Game+ a objevovat vše, co mi napoprvé uniklo. Phantom Blade Zero je jednou z nejlepších akčních her této generace, kterou by si žádný fanoušek žánru neměl nechat ujít.